Pád korutanského slunce

15. října 2008, 17:40 - Pavel Hanslíček
15. října 2008, 17:40

Zemřel nejznámější rakouský politik Jörg Haider

Jsem tady a jsem zase pryč. Tak s oblibou popisovala rakouská média politickou dráhu nejznámějšího politika podalpské republiky – pravicového populisty Jörga Haidera. Teď je Haider pryč už navždy – tragicky zahynul v 58 letech 11. října při automobilové nehodě. „Haider společnost polarizoval. Obdivovatelé ho uctívali, jeho protivníci pronásledovali. Oběma bude chybět. Haider zpolitizoval celou generaci. Byli jste pro něj, nebo proti němu. Chladným nenechal nikoho,“ napsal o korutanském hejtmanovi deník Die Presse. Jakou pozornost kontroverzní politik vyvolával, potvrzuje i jednoduchý dotaz zadaný do prohlížeče Google: vyhledání hesla „Jörg Haider“ přineslo milion sto tisíc odkazů. To je četnost, o níž si ostatní rakouští politici mohou nechat jen zdát. Všichni, a to včetně šéfů největších rakouských stran a rakouského kancléře, dosáhli výrazně nižší publicity (viz Google ví, kdo je nejznámější ).

DĚDICTVÍ PO OTCI

Kdo tedy byl Jörg Haider? K pochopení kořenů jeho krajně pravicového smýšlení je třeba připomenout poměry, ze kterých pozdější enfant terible rakouské politiky vyšel. Narodil se 26. ledna 1950 v hornorakouském Bad Goisernu v rodině obuvníka Roberta Haidera. Ten byl členem v Rakousku zakázané NSDAP a aktivně se v roce 1934 zúčastnil neúspěšného nacistického puče. Následně za třetí říši bojoval na západní i na východní frontě. Haiderova matka zase vedla místní oddíl Svazu německých dívek – ženské větve organizace Hitlerjugend. Takové zázemí Haidera nasměrovalo do „třetího tábora,“ jak se v Rakousku označuje voličská základna nacionalistické orientace. Poprvé na sebe mladý Jörg upozornil již v roce 1966, kdy vyhrál v Innsbrucku řečnickou soutěž jedné z rakouských nacionalistických organizací s příspěvkem „Jsme my Rakušané Němci?“. Pak již neomylně nastoupil politickou kariéru – v letech 1971 až 1975 stál v čele Kruhu rakouské svobodné mládeže sloužící jako přípravka pro pravicovou stranu svobodných (FPÖ), za kterou se v roce 1979 stal nejmladším poslancem.

NEZADRŽITELNÝ VZESTUP

Prvního velkého úspěchu se Haider, vystudovaný doktor práv, dočkal v roce 1986, kdy se s pomocí nacionalistického křídla FPÖ dostal do čela strany. V té době svobodní tvořili se sociálními demokraty (SPÖ) vládní koalici vedenou kancléřem Franzem Vranitzkym. V reakci na Haiderův nástup SPÖ vypověděla koaliční smlouvu a svobodní mohli v následujících volbách především právě díky mladému populistovi zvýšit počet obdržených hlasů na dvojnásobek. K volebním ziskům Haiderovi pomáhaly hlavně jednoznačné signály, které vysílal svým voličům. V roce 1988 označil rakouský národ za „ideologický zmetek“, v roce 1991 pochválil řádnou německou politiku třetí říše a o čtyři roky později zase zaperlil tvrzením, že nacistické koncentráky byly pouze „kárnými tábory“ a že příslušníkům SS jako „součásti wehrmachtu“ přísluší „veškerá úcta a uznání“. Taková rétorika slavila úspěchy a Haider dokázal v každých následujících volbách dosáhnout lepšího výsledku než v těch předchozích. Vrcholem se stal rok 1999, kdy FPÖ s 26,9 procenta získala stejně hlasů jako lidovci (ÖVP) a stala se po SPÖ druhou nejsilnější stranou v zemi. To haiderovcům zaručilo členství v kabinetu lidoveckého kancléře Wolfganga Schüssela. Nicméně sám Haider ve vládě nezasedl – kvůli svým dřívějším nacionalistickým výlevům nemohl totiž na ministerské křeslo pomýšlet. Přesto na sebe reakce na vstup populistů do rakouské vlády nenechala dlouho čekat: všech čtrnáct tehdejších členských zemí Evropské unie pozastavilo s Rakouskem vztahy a v ulicích Vídně se konaly pravidelné čtvrteční demonstrace za účasti tisícovek lidí.

ÚTĚK VPŘED

Na vypjatou situaci reagoval Haider odstoupením z pozice předsedy FPÖ. Avšak dlouho v druhé řadě nevydržel a již v roce 2002 vypukl boj o moc uvnitř svobodných, který vyvrcholil odstoupením části členů vlády za FPÖ a vypsáním předčasných voleb. Ty přinesly FPÖ ztrátu dvou třetin voličů a odstartovaly období vnitřních turbulencí ve straně. Spory skončily až v roce 2005, kdy se po střetu se svým bývalým chráněncem Heinzem-Christianem Strachem Haider rozhodl založit novou stranu s názvem Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ), jež se měla stát umírněnější variantou svobodných. Rakouští politologové tento krok označili jako „útěk vpřed“. BZÖ se přes úvodní neúspěchy v zemských volbách podařilo v roce 2006 s volebním ziskem 4,1 procenta hlasů proklouznout i do rakouského parlamentu.

POSLEDNÍ VÍTĚZSTVÍ

BZÖ se měla stát posledním Haiderovým politickým úspěchem. Ještě počátkem srpna se její preference pohybovaly jen kolem dvou procent, přičemž na vstup do rakouského parlamentu jsou třeba alespoň čtyři procenta. Navíc strana přišla o svého předsedu Petera Westenthalera, kterému soud za křivou výpověď vyměřil trest devět měsíců podmíněně. Na scéně se tak jako zachránce opět, i když trochu vynuceně, objevil mezitím již politology odepsaný Haider. Ten znovu prokázal svou schopnost oslovit voliče a během dvou měsíců preference BZÖ vytáhl až na výsledných 10,7 procenta v zářijových volbách. „Během pouhých šesti týdnů dokázal BZÖ, ubohému seskupení politických outsiderů, zajistit volební zisk hodný respektované menší strany,“ napsal list Die Süddeutsche Zeitung (SZ).

KORUTANSKÁ PEVNOST

Přes všechny volební úspěchy se Haider do vrcholných politických funkcí na celostátní úrovni během své kariéry nehnal. „Nikdy nebyl dostatečně odvážný, aby převzal odpovědnost za to, co rakouským voličům slíbil. Na zemské úrovni, jako šéf vlády chudých Korutan, tam si uměl hrát na otce vlasti a mecenáše,“ vysvětlil v komentáři SZ. Korutany byly Haiderovým osudem – poprvé se stal zemským hejtmanem nejjižnější rakouské provincie již v roce 1989. O dva roky později ale musel úřad kvůli nacionalistickým výrokům opustit. Do hejtmanské funkce se vrátil v roce 1999, a když letos „musel“ zpět do čela BZÖ, dopředu ohlásil, že zasednout ve vídeňském parlamentu rozhodně nechce. „Slíbil jsem obyvatelům Korutan, že hejtmanem zůstanu i po zemských volbách v roce 2009. Do Vídně půjdu jedině tehdy, stanu-li se kancléřem,“ nechal se tehdy slyšet Haider, jehož tamější silnou pozici potvrzují i volební výsledky jím vedených politických uskupení, které v nejjižnější rakouské spolkové zemi od roku 1999 neklesly pod 42 procent. I proto Korutanci na smrt svého hejtmana reagovali velmi emotivně. „V Korutanech spadlo slunce z nebes,“ popsal Haiderův odchod jeho nástupce Gerhard Dörfler a na místo hejtmanova skonu i do centra Klagenfurtu proudily tisíce lidí, aby mohly uctít památku „otce vlasti“. Není se co divit: s nadsázkou se říká, že Haider každému obyvateli Korutan alespoň jednou za život potřásl rukou. Historky, s kým vším se potkal v hospodě, na sjezdovce či na místní tancovačce, jsou legendární. Proto nyní mnoho obyvatel Korutan nechce uvěřit, že jejich hejtman už nežije, a v ulicích Klagenfurtu se spekuluje o možném atentátu. Nejistota se přitom netýká jen Haiderových voličů. „Už dlouho jsem pro jeho stranu nehlasovala, ale stejně mě to úplně dostalo. Pro všechny je to tragédie. Co nyní bude s Korutany? Haider byl něco jako ochránce naší spolkové země. Asi nás teď vláda ve Vídni převálcuje,“ citoval deník Der Standard ženu z Klagenfurtu.

PRAVICOVÁ INTEGRACE

Haiderův nečekaný odchod navíc zamíchal politickými kartami rozdanými v zářijových parlamentních volbách, které mohou vést k ustavení rakouské vlády za účasti populistů. Nejistý osud čeká hlavně BZÖ, jejíž vedení převzal dosavadní místopředseda a Haiderův chráněnec, sedmadvacetiletý Stefan Petzner. Přitom lze předpokládat, že BZÖ bude bez svého stvořitele poměrně bezradná a může jí hrozit pád do bezvýznamnosti, či dokonce zánik. To dobře chápou i Haiderovi pohrobci, a proto se chtějí ohánět hlavně jeho odkazem. Navíc nová situace nahrává i rakouským zastáncům velké koalice tradičních stran SPÖ a ÖVP – jestliže byla totiž BZÖ v čele s Haiderem nevypočitatelná, tak nyní to platí dvojnásob. I proto již potvrdil nový šéf lidovců Josef Pröll, že je ochoten se socialisty jednat o nové vládě.

MUSSOLINIOVÁ I KADDÁFÍ

Ještě než se rakouští politici domluvili, jak s Haiderovým odkazem naložit, Korutany shlédly další mimořádnou událost. Tou byl pohřeb zemského hejtmana (konal se v sobotu 18. října v Klagenfurtu již po redakční uzávěrce – pozn. red.), na němž se očekávala účast asi 50 tisíc lidí a který se měl stát přehlídkou evropské pravice. Svou účast dle německého deníku Die Welt potvrdil francouzský Jean-Marie Le Pen, neofašistka Alessandra Mussoliniová, šéf italské Ligy Severu Umberto Bossi, belgický nacionalista Filip de Winter, a dokonce i syn libyjského prezidenta Sajf Islám Kaddáfí. Pocty in memoriam se Haiderovi jen hrnou: například italský autonomní region sousedící s Korutany Furlansko-Julské Benátky vyhlásil den pohřbu státním svátkem. Klagenfurtský primátor zároveň rozhodl, že Haiderovo jméno ponese jeden z parků v centru korutanského hlavního města. Přitom stále platí, že vzbuzoval-li Haider polemiky za svého života, nejinak je tomu po jeho smrti. I proto musely rakouské seriózní deníky Die Presse a Der Standard uzavřít diskusní fóra – komentáře některých přispěvatelů prý byly poměrně nešetrné.

BOX/Graf
Haiderovy volební vzestupy a pády (výsledky parlamentních voleb v procentech)
1979*1983*1986*1990*1994*1995*1999*2002*2006*2008
FPÖ 6,1*5,0*9,7*16,6*22,5*22,0*26,9*10,0*11,0*17,5*
BZÖ 4,1 (2006)*10,7 (2008)*

TABULKA
Google ví, kdo je nejznámější (vrcholní rakouští politici a počet odkazů na ně ve vyhledávači)
Jörg Haider* 1 110 000
Heinz-Christian Strache* 441 000
Wolfgang Schüssel* 407 000
Alfred Gusenbauer* 395 000
Wilhelm Molterer* 361 000
Werner Faymann* 355 000
Josef Pröll* 293 000 Poznámka: jména hledaná 13. října 2008 jako přesný výraz (v uvozovkách)

Popisek (hlavní):
Jörg Haider (1950-2008). Rakouskou politickou scénu ovlivňoval přes čtvrt století.

Popisek:
Na pokec se Saddámem. Svou kritizovanou cestu do Iráku v únoru 2002, kde se mimo jiné setkal s iráckým prezidentem Husajnem, nazval Haider „humanitární misí“.

Popisek (auto+svíčky)
Osudný smyk. Korutanský hejtman havaroval v sobotu 11. října kolem 01:30 SELČ na okraji Klagenfurtu. Podle oznámení státního zastupitelství jel rychlostí 142 kilometry v hodině v místech, kde je povolena sedmdesátka.

Popisek (lyžař)
Charismatická osobnost. Lyžování – rakouský národní sport - Haider miloval. I tím si získával přízeň spousty voličů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče