Otužování proti chřipce

19. srpna 2009, 12:53 - Petr Korbel
19. srpna 2009, 12:53

V českém hospodářství hraje mimořádně velkou roli průmysl. Protože zdejší průmysl vznikl pro potřeby většího celku, jeho prosperita závisí na exportu. Vyvážíme hlavně k západním sousedům. Když Německo kýchne, českému hospodářství hrozí chřipka.

Autor: Martin Siebert

Radikální změny nepřipadají v úvahu, vazby vyplývají z geografické polohy. Teď se německá ekonomika snad dokonce začíná zvedat, což se časem projeví i na tržbách českých firem. Ty by se ale stejně měly proti německým virům více otužovat.

Rusko je priorita O potřebě zvýšit vývoz do vzdálenějších zemí se dlouho mluví, ale stát pro to málo dělá. V době konjunktury problém nikoho nepálil. V čase hospodářských potíží zase chybějí peníze. Také jsme se zatím nedokázali úplně shodnout, kam by podpora vývozu měla směřovat. Za prioritu bývá považováno Rusko. Předpokládanými výhodami jsou staré vazby a jazyková příbuznost. Pokud byl však v Rusku někdo před dvaceti lety mladým ředitelem, bylo mu tak pětačtyřicet a teď míří do důchodu. Pořád se navíc najdou Rusové, kteří jaksi nechápou, že vpadnout do cizí země není zrovna košer. Na druhé straně vzniká dojem, jako by si Češi mysleli, že válku vybojovali Američané, zatímco Rusové se s wehrmachtem jen trochu kočkovali. Komplikací v obchodu s ruskými státními organizacemi, třeba s dráhami, je i možný americký radar. V Rusku jistě existuje prostor pro české firmy, mnohé jej šikovně využívají, ale ten prostor nelze přeceňovat. Pro Čínu jsme trpaslík Totéž platí o Číně. Z čínského hlediska jsme trpaslík, který poučuje a zapomíná na utrpení, jež bílý muž do Číny přinesl. I Rakousko-Uhersko mělo v Číně svou kolonii, což bylo pro Peking obrovské ponížení, a Čína si teď chce užít svého nového postavení. Možnosti pro schopné české podnikatele tam jsou, ale česká vláda jim příliš pomoci nedokáže. Představitelé rodící se hospodářské velmoci raději jednají s Američany, Japonci či Francouzi. Co třeba Afrika?**

Asi bychom měli hledat příležitost i v menších státech, jejichž mentalita je nám bližší. Do země, jejíž král hovoří česky a čte Babičku, by vládní delegace měla jezdit snad každé čtvrtletí. Totéž platí o zemi, kde asi pětina ministrů absolvovala českou školu. Také by bylo vhodné se porozhlédnout v Africe, zdali se v některých zemích cosi nezměnilo, když jim Čína platí za suroviny. Obdobné je to v Latinské Americe. A české firmy by možná mohly investovat na Zakarpatské Ukrajině. Stanovení nových priorit v proexportní politice by mělo patřit k prvním úkolům nové vlády. Určitě by se na nich měla domluvit také s opozicí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče