Otroci vlastního úspěchu

31. května 2012, 15:21 - Blahoslav Hruška
31. května 2012, 15:21

Velké pětce ujíždí vlak. Investovala miliardy eur do sítí, které teď jiní dokážou chytře zpeněžit

Když se před šesti lety kupole berlínského televizního vysílače na Alexandrově náměstí proměnila načas v obří fotbalový míč v bílo-růžovém firemním nátěru Deutsche Telekom, považoval to i samotný telekomunikační gigant za drahou reklamu. Mistrovství světa ve fotbale sice dostalo obří suvenýr visící nad městem, fólie se ale těžko odstraňovala a Deutsche Telekom nakonec musel zaplatit nové naleštění báně postavené v roce 1969 k výročí existence NDR.
Pomyslné svlékání fotbalového dresu bylo poněkud předčasné. Kdyby měl Deutsche Telekom vybrat symbol své budoucí strategie, musel by se k míči zase pokorně vrátit. Nejlukrativnější byznys totiž pro matku českého T-Mobilu nejsou ani pevné či mobilní sítě, ani lákání na nejrůznější rychlé datové služby. Nejzajímavější bitvu vede německý gigant o přímé přenosy z bundesligových zápasů. Ty, které běží po internetu, má Telekom již zajištěné. Teď se chce ale evropská telekomunikační jednička poprat o licenci v hodnotě 250 milionů eur na kabelové a satelitní přenosy.

Stará dobrá televize

Svým způsobem je to krok vzad. Stáří aplikací na mobilních telefonech se dnes pohybuje v měsících, kdežto Deutsche Telekom sází na technologie, které začaly v USA i západní Evropě dobývat domácnosti ještě v době, kdy většina hráčů bundesligy nebyla ani na světě. Jenže 150 tisíc předplatitelů balíčku Liga total! do mobilu je ve srovnání s třímilionovým televizním národem, který „staromódně“ sleduje fotbal přes kabel nebo satelit, pořád malé číslo. Své o tom ví i společnost Telecom Italia, která prostřednictvím svého kanálu La7 vydělává na přenosech fotbalového poháru do italských domácností.
Souboj o bundesligu může nakonec dopadnout výhodně i pro Sky Deutschland, společnost z impéria News Corporation Ruperta Murdocha, která licenci pro satelity a kabelovou televizi dosud vlastní. „Společně s námi můžete prodávat všechny naše produkty, což není jen bundesliga. Nabídnete je vašim zákazníkům a s námi se podělíte o zisk. To je zatraceně dobrý model,“ vybídl konkurenty z Deutsche Telekom Brian Sullivan, šéf Sky Deutschland.
Ne, že by na tom Deutsche Telekom byl tak zle, aby musel kývnout na zakopání válečné sekery a stát se firmou šířící televizní zábavu. Jenže po letech, kdy přicházel s novinkami na trhu s mobilními telefony a datovými službami, je útok na poněkud obstarožní přenosy z bundesligy tím nejzajímavějším, co může nabídnout. Německá telekomunikační jednička je na tom stejně jako ostatní hráči „velké pětky“ – španělská Telefónica, britský Vodafone, France Télécom a Telecom Italia. Stali se otroky vlastního úspěchu. V posledních deseti letech investovali miliardy eur do výstavby nových sítí a nechali za to zákazníky platit. Objemy dat byly limitované a každý kilobajt navrch se připlácel. Teď ovšem mobilní sítě úspěšně využívají jiní.

Hloupé trubky

Uživatelé smartphonů si stahují tisíce aplikací a v byznysu s nejrůznějšími „udělátky“ pro chytré telefony se podle odhadů společnosti Juniper Research jen letos protočí 20 miliard dolarů. Operátoři z nich ovšem nic nemají – přenos dat pokryje běžný měsíční paušál, zatímco poplatek za instalovaný software putuje portálům, jako je AppStore, Google Play, Ovi Store, anebo těm, které spravují výrobci mobilních telefonů Samsung či BlackBerry. Z velké telekomunikační pětky, která kdysi dobře vydělávala na tom, že dokázala internet dostat z pracovních stolů do mobilních telefonů, se staly „dump pipes“, tedy doslova hloupé trubky.
Není divu, že se třeba Vodafone snaží aplikace pro chytré telefony podchytit ještě v době, kdy se vyvíjejí. Soutěž Vodafone Mobile Click, v níž se mezi vývojáře ze zemí západní Evropy rozděluje každým rokem 225 tisíc eur, má za cíl nejen bohulibou podporu nápadů ze starého kontinentu, ale i lov talentů. Britský operátor nabízí rozvoj aplikací ve vlastním inkubátoru a případnou investici z fondu rizikového kapitálu Vodafone Venture. Tlak ze strany Googlu nebo Applu je tak silný, že se rivalové na evropském trhu často spojují. Například Telefónica provozuje s Vodafonem společný podnik Everything Everywhere, který vyvíjí nové platební systémy pro zákazníky obou operátorů, a snaží se tak konkurovat třeba americkému produktu Google Wallet.
Vývoj aplikací má velkou výhodu – na rozdíl od výstavby stále rychlejších sítí je levný. Nových technologií, do nichž by telekomunikační společnosti mohly investovat, jsou sice desítky, nikdo si ale nedovolí zariskovat a vložit stovky milionů eur do projektů, které jsou teprve v rozběhu. Typickým příkladem jsou elektronické zdravotní karty. Pacient má právo vědět, co na nich je, sám ovšem příslušnou čtečku čipů nikdy vlastnit nebude. Ideální je tedy provázání s mobilními aplikacemi přes operátora. A ještě lepší by byl balíček služeb, v němž by se elektronický recept přímo propojoval s nabídkami lékáren a e-shopy. Jenže elektronická karta prozatím v plné verzi nikde v Evropě nefunguje. Investice do telemedicíny jsou proto skromné – Deutsche Telekom loni vložil do vznikajícího oboru 60 milionů eur, tedy pouhou jednu tisícinu obratu koncernu.

Už není kde brát

Podobně je tomu s inteligentními elektrickými sítěmi smart grid. Branže, která podle odhadů analytiků ze Siemensu v roce 2014 dosáhne objemu 100 miliard eur, existuje zatím jen v podobě barevných prospektů. Investovat do technologií, jež by pomocí mobilu jednou ovládaly třeba termostaty v pokojích nebo tlumily osvětlení v domě, se zatím nikomu nechce. Futuristické vize tak zůstanou právě jen v letácích, protože na ně nejsou peníze. „Samozřejmě budeme hospodařit úsporně, o tom není pochyb,“ prohlásil minulý měsíc René Obermann, šéf koncernu Deutsche Telekom. „Krácení nákladů je momentálně těžko proveditelné,“ přiznal zároveň. A šéf Vodafonu Vittorio Colao mu přizvukoval. „V Evropě už s růstem nelze počítat,“ postěžoval si.
Velkým operátorům, kteří nostalgicky vzpomínají na doby, kdy chtěl mobilní telefon každý, tarify byly vysoké a připojení k internetu se platilo podle délky strávené na síti, tak často zbývá uchýlit se k neprůhledným metodám. Jednou z nich je kartelová dohoda, která umožňuje udržet vysoké ceny za roaming. Nikdo ji sice velké pětce neprokázal, přesto Evropská komise jednou za čas operátory popíchne a s pobavením sleduje jejich reakci. Před dvěma týdny třeba Brusel obeslal Němce, Španěly, Brity, Francouze a Italy, aby vysvětlili, co probírali na společných schůzkách. Oficiálně nešlo o podezření z kartelových ujednání, ale o „kroky směřující ke zjištění skutečností“. Realita je nicméně dostatečně známá – eurokomisařka pro telekomunikace Neelie Kroesová je s velkou pětkou na nože a nemine týden, kdy by si s šéfy největších evropských operátorů nevyměnila uštěpačné poznámky. Kroesová se snaží o postupné snižování cen za datové přenosy v cizích sítích. V roce 2014 by je Brusel rád stlačil na 20 eurocentů za přenesený megabajt, což je dvanáctkrát méně, než je obvyklá cena dnes. Spíš než regulace ale pomůže tlak zákazníků, kteří se už naučili na dovolené zapínat pouze bezplatnou síť wi-fi a předražené datové služby ignorovat.

Kopejte, velí Brusel

Kontraproduktivní je i tlak Bruselu na to, aby velká pětka začala rozkopávat ulice a pokládat místo měděných kabelů optická vlákna, která EU zajistí splnění závazku – přesně podle hesla naše starosti na vaše bedra. V roce 2020 by podle plánovačů z EU měla polovina evropských domácností využívat připojení k internetu s rychlostí vyšší než 100 megabitů za vteřinu. „Myslím, že žijeme v kafkovském prostředí. Opravdu nevím, co si ti lidé myslí a v jakém světě žijí,“ komentoval digitální agendu Bruselu Franco Bernabe, šéf společnosti Telecom Italia. Spíš než tlak z Bruselu funguje konkurence. Když loni na podzim viceprezident Googlu David Drummond ve Francii poznamenal, že firma hledá město v Evropě, kde by mohla začít experimentálně nabízet vlastní optickou síť Google Fiber, vyvolalo to pozdvižení. Mimo jiné i kvůli obavě, že optické kabely nakonec vedle těch měděných položí někdo jiný, směřuje France Télécom téměř veškeré investice do nových drátů. Do roku 2015 chce proinvestovat dvě miliardy eur – i za přispění francouzské konkurence, společností Iliad a Vivendi. „Nepotřebujeme tlak regulátorů, protože věříme, že je to pro firmu dobrá strategie,“ prohlásil Pierre Louette, šéf France Télécom. Dodejme, že téměř jediná. Analytici z Goldman Sachs spočítali, že velcí operátoři mají zhruba pět až sedm let na to, aby nabídli uživatelům rychlé připojení, které poběží po optických kabelech. Jinak jim hrozí, že přijdou o zákazníky a jejich vyhlídky budou ještě chmurnější. Doporučení Goldman Sachs lze shrnout do jediného hesla – smart pipes. Jinak řečeno, pokládat pouhé trubky může být sice poněkud nemoderní, hloupé to ale rozhodně není.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče