Otevřená náruč Hollywoodu

10. července 2009, 18:45 - David Kasl
10. července 2009, 18:45

Filmové hvězdy i velká studia přestávají spoléhat jen na americký trh

Chcete dostat smlouvu v Hollywoodu? Pro Evropana nic nemožného. Stačí maličkost: skvělý projekt. „Garantuji vám, že v Hollywoodu nenajdete výjimečný scénář, který by nebyl zfilmován,“ prohlásil literární agent Frank Wuliger z losangeleské Gersh Agency během diskusního panelu o spolupráci s Hollywoodem, který proběhl v rámci karlovarského filmového festivalu. V Hollywoodu totiž existuje mnoho lidí, kteří jsou ochotni se za klienta prát – pokud jeho projektu uvěří.
Chce to jen obrovskou vytrvalost a „zachytit se drápkem“, jak alespoň uvedl právník zábavního průmyslu Peter Nichols, tedy neustále volat do agentur, třeba se skamarádit s recepční, aby vás nakonec přepojila na asistenta některého z agentů. „Budete potřebovat insidera, který agentovi řekne: Tenhle scénář si musíte přečíst,“ pokračoval Wuliger. Ani to ale ještě neznamená, že je vyhráno: týdně totiž agentům přistane na stole i třicítka filmových scénářů.
Agent Alexis García z WME Entertainment v Los Angeles však tento model považuje za zastaralý a podotýká, že může fungovat jen v případě, máte-li opravdu co ukázat. „Ideální je, když uděláte něco, čeho si lidé všimnou sami,“ upozornil García během rozhovoru pro týdeník EURO. Natočit film, objíždět s ním festivaly a zvát lidi na jeho projekci stále není maximum, které lze pro proniknutí do Hollywoodu udělat. „S krátkým filmem pravděpodobně moc peněz nevyděláte, takže ho nesmíte skrývat, ale naopak ho co nejvíc zpřístupnit, třeba na YouTube,“ pokračuje García. Pak se může stát, že si ho všimne agent a zpozorní: Sakra, tolik lidí to vidělo? To je úžasné! A i kdyby se film jemu osobně nelíbil, bude chtít s jeho tvůrcem podepsat smlouvu. „Když diváci přijali krátký film s takovým ohlasem, možná z toho uděláme větší verzi a budeme doufat, že sklidí stejný úspěch,“ dodává García.
Naráží na jeden z nových trendů v hledání kvalitního filmového materiálu. Například v asijských zemích, jako je Japonsko, Korea nebo Hongkong, je na mnohem vyspělejší úrovni používání mobilních telefonů, a pro ty funguje nejlépe krátký obsah. „Také již existuje několik společností, které investují právě do tvůrců krátkého obsahu,“ podotýká García. Zatímco dle tradičního modelu se vynaloží spousta peněz na napsání scénáře, na němž scenárista pracuje třeba rok, aniž by to znamenalo, že bude použitelný, a producent doufá, že film nakonec zafunguje i u diváků, což opět nemusí, takové firmy investují do tvorby krátkých snímků. Časem se totiž mezi nimi může najít dobrý nápad i pro velký film. „Což je skvělé, tím spíše, když mezitím dokážete získat maximální prospěch z těch krátkých,“ uvažuje García.

Na Východě levněji

Mít skvělý projekt je jedna věc, druhá je otázka jeho financování. Nezávislí filmaři se často potýkají s frustrujícím kolečkem à la Hlava XXII: bez zajištěného financování neseženete kvalitní herce, bez kvalitního hereckého obsazení přitom neseženete financování. Jak ale v Karlových Varech podotkl právník Peter Nichols, když scénář herce zaujme nebo v něm vidí příležitost ukázat novou stránku své herecké osobnosti, „je dokonce možné, že ,áčkový‘ herec bude film natáčet zadarmo a přiláká i další“. „Asi tak dva roky už americké hvězdy chtějí točit filmy s novými režiséry z Indie či východní Evropy,“ dodal García.
Hollywood míří do nových teritorií i jinak. Zatímco dosud jsme byli zvyklí spíše na americké remaky zahraničních snímků, situace se nyní obrací a velká studia odjíždějí do světa natáčet remaky amerických filmů pro mezinárodní publikum. Například Fox International Productions nyní v Rusku natáčí ruskojazyčné verze filmů Tonyho Scotta Muž v ohni (2004) a Mika Nicholse Podnikavá dívka (1988). „Je to logické: remake na tamním trhu stojí mnohem méně peněz, a přitom jen v Rusku může takový film vydělat 60 až 70 milionů dolarů,“ vysvětluje García.
Filmoví obři z Hollywoodu pomalu přestávají spoléhat jen na americký trh. A není to pouze v důsledku finanční krize, peněz na filmy je podle všeho stále dost. Akorát bude nejspíše vznikat méně těch s nejistým kasovním úspěchem. Díky rozvoji nových distribučních kanálů, jako je možnost sledování filmů on-line či jejich stažení pro domácí projekci, dostanou pak více příležitostí i tvůrci nezávislí, a to nejen z Ameriky.

Alexis García PARADOXNÍ DOSTATEK INVESTORŮ

Aktuálním trendem v hollywoodském průmyslu je podle agenta z losangeleské společnosti WME Entertainment, zajišťujícího finance pro nezávislé filmové produkce, větší konsolidace jak na poli hledání a najímání talentů, tak v distribuci i mezi investory. „Momentálně se například šeptá o spojení videooddělení Paramountu se společnostmi Sony a 20th Century Fox, které jsou v této oblasti silnější,“ uvedl pro týdeník EURO Alexis García.

EURO: Jak se současná krize projevuje ve způsobu financování filmové tvorby? GARCÍA: V mém světě nezávislé filmařiny paradoxně existuje dostatek investorů a produkcí, kteří mají peníze na tvorbu, jenže se nyní potýkají s nedostatkem domácích distributorů v oblasti mimo produkci velkých studií. Mluvím o filmech s rozpočtem od deseti do čtyřiceti milionů dolarů, které mohou být komerčně úspěšné, ale jsou o kategorii níže než filmy studiové. To má dopad na zahraniční prodeje, protože spousta regionů se snaží snižovat riziko komerčního neúspěchu. Takže chtějí pouze studiové filmy, které budou úspěšné v USA, protože na tom lze snadno postavit marketing. Nebo se soustředí na levnější filmy z lokální produkce.

EURO: Nakolik jsou zahraniční prodeje pro zajištění financí důležité? GARCÍA: Filmy, které vznikly v posledních třech letech, byly jen z malé části financovány vlastním kapitálem, většina rozpočtů se plnila půjčkou na základě odhadu návštěvnosti a právě zahraničních prodejů. Spousta filmů přitom nebyla moc dobrá. Tento model už ale nefunguje a z trhu, na kterém se produkovalo příliš mnoho filmů, jsme se změnili v trh, kde momentálně nevzniká filmů dostatek.

EURO: Může být tento prostor zaplněn zahraničními filmy? GARCÍA: Ne, to nejsou spojité nádoby. V USA kromě drobných artových distributorů nakupují filmy ze zahraničí snad jen IFC a Magnolia. U většiny filmů na vstupném nic nevydělají. To ale nemá s krizí nic společného. Mnoho distributorů, a studia především, se doposud soustředili jen na návštěvnost v kinech a videodistribuci a zatím příliš nepokročili ve využití dalších možností, jako je zpoplatněné stahování filmů přes internet. Problémem artových filmů je, že na ně lidé nechodí do kina. A jen velmi málo distributorů má trpělivost udržet film v kinech co nejdéle, aby se jim vyplatil.

EURO: Současné příjmy ze vstupného v amerických kinech jsou v porovnání s loňskem velmi dobré. Neměly by tedy mít šanci na větší úspěch i menší filmy? GARCÍA: Loni dosáhlo příjmu minimálně milion dolarů v amerických kinech dvakrát až třikrát více malých filmů než letos. Pro artové filmy je milionová hranice v USA fenomenálním úspěchem, většina distributorů pod ni ale nepůjde. Letos je sice návštěvnost vyšší, jenže v oblasti popcornových filmů. Například Transformers 2 se zřejmě dostanou mezi pět nejvýdělečnějších filmů všech dob. Skvělé, ale neznamená to, že se na této vlně svezou menší zahraniční filmy.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče