Otevřená akciovka dědy Mráze

21. července 2010, 17:33 - Vadim Fojtík
21. července 2010, 17:33

Co obnáší oslava předání nové paroplynové elektrárny v ruském Krasavinu

Osmdesát procent ruských elektráren je za hranicí životnosti. Zdejší federální vláda plánuje investovat stovky miliard eur do jejich obnovy. Část prostředků spolkne výstavba jaderných elektráren a velkých projektů, zbytek půjde na obnovu menších zdrojů elektřiny a tepla. Kontrakty za desítky milionů eur mohou získat i české firmy. Jen málo tuzemských podniků je však schopno dodat elektrárnu na klíč. Jednou z mála výjimek je zlínská PSG. Společnost koncem července předala v městečku Krasavino (Vologodská oblast) místním investorům paroplynovou elektrárnu (více viz Vstupenka na ruský trh).

Ošuntělý JAK 40
„Dostat se do Krasavina je skoro stejně tak náročné jako tam získat kontrakt na stavbu elektrárny,“ tvrdí podnikatel, který v Rusku obchoduje se dřevem. Cesta do městečka vzdáleného od Prahy vzdušnou čarou 2347 kilometrů je skutečně náročná. Výprava, jež se vydala z Prahy na slavnostní předání elektrárny ruskému investorovi, musela nejprve absolvovat zhruba dvouhodinový let z Prahy do Moskvy, pak další dvě hodiny vnitrostátní ruskou linkou do Čerepovce. Před tímto letem někteří členové výpravy lehce znejistěli. Na přistávací dráze totiž stál poněkud ošuntěle vypadající JAK 40. „Letadlo je mladší než já,“ vyvrací obavy některých pasažérů letuška. Na dotaz, jak je stroj starý, odpovídá: „Asi tak dvacet let.“ Cesta do Čerepovce však proběhne bez problémů. A přesedáme na další JAK 40, kterým přeletíme do asi 500 kilometrů vzdáleného Velikého Usťjugu. Pak už je to Krasavina jen několik desítek minut autobusem. Oslava předání nové paroplynové elektrárny může začít. Na provizorně zbudované tribuně před budovou nové elektrárny se ve slavnostních projevech poněkud připomínajících doby socialismu vystřídá takřka každý, kdo měl s výstavbou elektrárny co do činění. Počínaje místním gubernátorem Vjačeslavem Pozgaljovem a zástupci PSG konče.

Zájem o Čechy
Pro dvoumilionovou Vologodskou oblast, která je rozlohou zhruba dvakrát větší než Česko, představuje nová elektrárna velmi významnou investici. Zhruba 90 procent rozlohy oblasti pokrývají lesy, mokřady a vodní plochy. „Taky se tu dá maximálně bavit chytáním ryb, lovem zvířat a v zimě můžete přidat i běžkování,“ popisuje Čech, který nad výstavbou nové elektrárny dohlížel. Možná i proto je místní gubernátor tak vášnivým lovcem, jenž má na kontě několik desítek zastřelených medvědů, další zvěř ani nepočítaje. „Jsme velmi spokojeni s prací, kterou zde Češi odvedli,“ tvrdí Pozgaljov. Současně dodává, že i kvůli dobrým zkušenostem a odborné vyspělosti českých firem počítá s tím, že spolupráce bude pokračovat i na dalších projektech. Především pak z oblasti energetiky. Peněz bude dost. „Předpokládáme, že na rozvoj oblasti a modernizaci stávající infrastruktury vynaložíme v nejbližších letech minimálně pět miliard rublů, jež získáme z federálního rozpočtu,“ vysvětluje gubernátor. Po slavnostním aktu předání elektrárny a po proslovech všech zúčastněných ještě zbývá ocenit diplomem nejlepší zaměstnance stavby a pak již oslavě nic nebrání.

U dědy Mráze
Česká výprava spolu s ruskými hostiteli nasedá do autobusu. „Další zastávka dům dědy Mráze,“ volá jeden z průvodců s hlavou zabořenou do stropní krajkové výzdoby autobusu. Po několika minutách jízdy, zhruba jedenáct kilometrů za městem Veliký Usťjug, vozidlo zastavuje u velkých vrat. Před nimi čeká dívčina v tradičním ruském kroji. „Vítejte,“ volá do svého mikrofonu a její hlas s mírným zpožděním vychází i z reproduktorů umístěných na okolních stromech. Chlapíci s halapartnami otevírají bránu a show může začít. Přecházíme po asfaltce kolem dětí navlečených do kostýmů korespondujících s dědomrázovskou atmosférou. Po několika metrech přicházíme k ohni, u něhož sedí dvanáct měsíčků. I zde proběhne ruská zdravice a všichni návštěvníci jsou postupně přinuceni sebrat větvičku a hodit ji do planoucího ohně. „Patrně pro štěstí,“ přemítá jeden z členů české delegace. Pokračujeme dál. Cestou, kterou opět lemují děti, z nichž část je v kostýmech, další mají trika s nápisem Otevřená akciová společnost dědy Mráze. Přes uvítací delegaci, jež nám nabízí chléb se solí a kvas, se postupně probíjíme k cíli – do domu dědy Mráze. Ostatně hlavní hrdina nám již jde v ústrety a vítá nás na svém panství. Za ním jako křoví tančí několik ruských krasavic. „Pojďte dál,“ volá hlubokým hlasem. Existuje několik verzí zrození této legendární postavy. První z nich tvrdí, že jeho předobrazem byl arcibiskup Mikuláš. Druhá verze pak odvozuje původ ze staroslovanského boha zimy, který byl původně zlý, ale postupem času se polepšil.

Velký polštář na sny
Vystoupáme po několika dřevěných schodech a dostáváme se do vstupní dvorany domu „pana Mráze“, jemuž vévodí „vkusně“ vyzdobená a blikající jolka. Následuje krátké focení s dědou Mrázem, poté se nás ujímá průvodkyně. „Děda Mráz má na každý den jeden polštář, aby nezapomněl na žádné přání dětí,“ vykládá před postelí, na niž noc co noc děda Mráz uléhá ke spánku. Současně upozorňuje, že je připraven i na Vánoce a další významné svátky. Ve zmíněnou dobu totiž děti mají více přání než ve všední dny. A aby nezapomněl ani na jedno, má pro tyto účely připraven jeden velký, speciální obrovský polštář.
Postupně procházíme dalšími místnostmi, v jedné se dozvídáme o existenci kartotéky dobrých skutků, v další zase o sportovních zálibách místního vládce. Po skončení prohlídky vyrážíme do reprezentativního domu dědy Mráze, kde oslava slavnostního předání krasavinské elektrárny pokračuje. Po úvodním proslovu následuje jeden oslavný přípitek za druhým. Vodka střídá vodku. Vše bohužel bez největší hvězdy akce, gubernátora Vologodské oblasti. Dle místních zdrojů totiž musel vyrazit na jednání, při němž se formuje nová vláda gubernie. „Pokud by se rokování nezúčastnil, mohl by skončit bez funkce. Musí si to všechno pohlídat,“ tvrdí jeden z místních. Navzdory této menší nepříjemnosti ale oslavné přípitky trvají několik hodin. Nic na tom, že se protáhly natolik, že nestíháme odlet letadla z Velikého Usťjugu do Čerepovce. Stačí jeden telefonát na letiště a je po problému. Rozjařená společnost se vydává na zpáteční cestu. V letadle z Usťjugu do Čerepovce padne ještě několik vodek a koňaků. Bez větších ztrát, vyjma rozšlápnutých dioptrických brýlí jednoho z účastníků, se vracíme do Moskvy…

* BOX
Vstupenka na ruský trh České firmy před dvaceti lety začaly houfně opouštět trhy tehdejšího Sovětského svazu. Dnes lze takové rozhodnutí považovat za velkou chybu, kvůli které přišly tuzemské společnosti o možnost získat kontrakty za stovky milionů eur. Část z těchto firem se snaží do opuštěných pozic vrátit a některým se to po velkém úsilí i daří. Třeba zlínská společnost PSG jako generální dodavatel postavila ve Vologodské oblasti v Ruské federaci paroplynovou elektrárnu Krasavino o instalovaném výkonu 65 megawatt. Investorem výstavby za 90 milionů eur byla energetická společnost Vologdaoblkommunenergo (obdoba ČEZ), jejímž zřizovatelem je vláda Vologodské oblasti. „Šlo o první takto velkou a komplexně realizovanou investici v energetice se zajištěním financování, kterou v Rusku dodala jako generální dodavatel česká firma,“ uvedl předseda představenstva PSG Rudolf Skaunic. Projekt financovala Česká exportní banka (ČEB), pojistila jej Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Vologdaoblkommunenergo bude úvěr u ČEB splácet ze zisku za prodej elektřiny vyrobené v krasavinské elektrárně.
Skaunic současně konstatoval, že projekt v Krasavinu je nejen pro jeho společnost, ale i pro řadu dalších českých subdodavatelů vynikající referencí. „Otevírá českým firmám nebývalé a dlouhodobé možnosti výstavby podobných energetických zdrojů při obnově ruské energetické infrastruktury,“ dodal. PSG v současné době staví další paroplynovou elektrárnu v ruském Kurganu o výkonu 222 megawatt. O nových energetických zakázkách jedná.
Za zmínku stojí, že v těsné blízkosti nově postaveného zdroje stojí elektrárna z padesátých let. Zařízení, jež fungovalo ještě počátkem letošního roku, postavila plzeňská Škodovka.
*

Jan Struž
Informace místo lejster
Výrobní kapacita českých firem je omezená, tvrdí předseda Česko-ruské podnikatelské rady

EURO: Podporuje stát dostatečně aktivity českých firem v Rusku? STRUŽ: Pokud jde o podpory ze strany EGAP a České exportní banky, považuji podporu za dostatečnou. Na druhé straně ale zmíněné instituce dávají přednost velkým projektům, které berou velké finanční limity. A na menší projekty již nemají kapacitu. Je to velká škoda, protože právě takové drobnější zakázky mohou českým firmám sloužit jako startovní pozice pro razantnější průnik na ruský trh.

EURO: Co by se mělo změnit? STRUŽ: Uvítal bych větší podporu českého konzulátu. To ale souvisí i s jeho špatnou vybaveností a nedostatkem kvalifikovaných lidí. Konzulární úředník, jenž má na starost obchodní záležitosti, stráví příliš mnoho času vyplňováním hlášení namísto toho, aby svůj čas věnoval mnohem podstatnějším věcem, jako je třeba navazování kontaktů a poskytování informací.
Víme, že Rusko není z různých geopolitických pohledů považováno zrovna za high-light našeho státního zájmu, tedy rozhodně méně, než by mělo. Je nutné tento pohled na Rusko změnit.

EURO: O jaké služby českých firem je v Rusku zájem? STRUŽ: Je zde především velký prostor pro rekonstrukce a dodávky materiálu určeného pro energetiku. A to nejen pro větší zařízení, jako jsou elektrárny, ale i pro menší – například kotelny pro školy, bytové objekty a podobně. V Rusku je velké množství zastaralých tepláren, které jsou v městských rukou. Tato zařízení je potřeba rychle zrekonstruovat či zcela nahradit.
V každé ruské gubernii je potenciál pro dodávky elektráren o instalovaném výkonu 200 a více megawatt, ale i menší zdroje od 40 do 80 megawatt.

EURO: Jak velké kontrakty tedy mohou české firmy v Rusku získat? STRUŽ: Výrobní kapacity českých firem jsou velmi omezené. Myslím však, že je reálné, aby některá z českých firem každý rok podepsala kontrakt na dodávky větší elektrárny, třeba o výkonu kolem 40 až 80 megawatt. Stejně tak reálné je každý rok uzavřít zhruba pět kontraktů na rekonstrukci či výstavbu nového zařízení pro menší kotelny. Vše by se mělo v souhrnu pohybovat v řádu desítek milionů eur.

EURO: Stále se hovoří o tom, že chybí organizace, jež by podporovala aktivity firem v Rusku. STRUŽ: V Česku vznikla iniciativa soukromých firem a veřejných institucí, jež si dala za cíl vytvořit seskupení – něco ve stylu klastru – producentů energetických zařízení, jehož činnost se bude soustředit výhradně na Rusko a země bývalého Sovětského svazu. V tomto případě i kvůli finanční síle a vztazích z minula. Počítáme s tím, že se v klastru budou moci uplatnit i menší firmy.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče