Otec švarcsystému bydlel ve stanu

02. května 2006, 00:00 - ANDREA CERQUEIROVÁ
02. května 2006, 00:00

MIROSLAV ŠVARC Jeho jméno bude navždy spojeno se švarcsystémem, který využíval již za minulého režimu. Dříve byl úspěšným podnikatelem, pak ve vězení, nyní šéfuje stavební firmě.

MIROSLAV ŠVARC

Jeho jméno bude navždy spojeno se švarcsystémem, který využíval již za minulého režimu. Dříve byl úspěšným podnikatelem, pak ve vězení, nyní šéfuje stavební firmě.

O vžitém pojmu švarcsystém (zaměstnávání lidí na živnostenský list) si leckdo může myslet, že vznikl z němčiny - v češtině černý systém. Je to ale jinak - jeho duchovním otcem je benešovský podnikatel Miroslav Švarc.

Ten začal podnikat již krátce před listopadem 1989, kdy byly povoleny malé živnosti spadající pod tehdejší národní výbory. Obdobou dnešního živnostenského listu bylo tehdy povolení na „poskytování služeb občanům“. Švarc se věnoval stavební činnosti, měl asi dvanáct spolupracovníků, ale každý musel přirozeně „jet sám na sebe“. Po revoluci v zajetém systému pokračovali.

„Vlastnil jsem tehdy stavební firmu, restaurace, hotely a potraviny, kde působilo asi pět set lidí se živnostenskými listy. V té době to nebylo nelegální. K zákazu došlo až později, paradoxně za vlády ODS, která dnes volá po legalizaci švarcsystému,“ vzpomíná Švarc.

OSMNÁCT MĚSÍCŮ NATVRDO

NEHRÁL JSEM SI NA HONORACI „Ani v době, kdy jsem na tom byl finančně hodně dobře, jsem si nehrál na honoraci. Nezúčastňoval jsem se rautů, stačilo mi jich jen pár. Když jsem viděl některé novodobé podnikatele a jejich manželky, které měly (obrazně řečeno) boty od hnoje, věděl jsem, že tohle pro mě není. To jsem šel raději do čtvrté cenové skupiny na guláš. Jediné, na čem ulítávám, jsou auta. Takže vůz jsem si pořídil drahý. Jinak jsem bydlel v paneláku a miliony korun věnoval na charitu,“ říká Miroslav Švarc.

Krátce po zákazu švarcsystému stála před branami Švarcovy pražské firmy kontrola, která mu udělila pokutu jeden milion korun. Trestně stíhán ale nebyl. Konflikt se zákonem přišel kvůli jiné kauze. „Koupil jsem rozestavěný barák. Podepsal jsem leasingovou smlouvu s Němci na dostavbu. S několikamilionovou akontací. Němci však zkrachovali a smlouvu přestali plnit. Já jsem ji chtěl dodržet, což mě stálo 150 milionů korun, které samozřejmě jinde chyběly. V té době jsem byl jako na potvoru zákazem švarcsystému dotlačen už k oficiálnímu zaměstnávání lidí. Najednou jsem však neměl finanční prostředky na povinné odvody. Za dva měsíce mi na nich zůstal dluh asi půl druhého milionu korun,“ říká Švarc.

Zažádal o odklad placení, což mu ale ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo. Sedm let trvalo, než došlo k soudu, který jej v roce 2000 odsoudil na osmnáct měsíců nepodmíněně za správu cizí věci. Odseděl si polovinu. Měl štěstí, že ve věznici sehnal práci. „Pracoval jsem venku, sbíral papírky na ulici - můj rajon byl od Kavčích hor po Pankrác,“ prozrazuje.

NOVÝ ZAČÁTEK BYL TĚŽKÝ

Dodnes je přesvědčen, že byl odsouzen neprávem a že k jiným byly úřady benevolentnější. „Třeba tehdejší předseda Křesťanské demokratické strany Ivan Pilip dlužil za stranu v té samé době milion korun na sociálním pojištění. Splátky mu byly rozloženy na deset let,“ rozhořčuje se Švarc. Nejprve měl prý chuť obrátit se na soud pro lidská práva ve Štrasburku, nakonec si to ale rozmyslel. „Nechci se v tom stále babrat,“ vysvětluje.

Dosud se ale nesmířil s tehdejšími informacemi v médiích, podle jeho názoru z větší části smyšlenými. „Není třeba pravdou, že jsem byl majitelem benešovského fotbalového klubu, byl jsem pouze jeho sponzorem. Dokonce jsem klub piplal od plenek, až za pět let byl v lize. Ani není pravda, že jsem zpronevěřil čtyřicet milionů, jak se psalo. Vše bylo, jak jsem vám popsal,“ říká.

Nový začátek byl podle něj těžký. Po návratu z vězení si sáhl na dno, manželka se s ním rozvedla a určitý čas bydlel dokonce ve stanu. „Ne, že bych neměl kam jít, děti mě k sobě lákaly. Já jsem ale chtěl být sám, prožíval jsem krizi,“ vzpomíná.

Trvalo delší dobu, než se vzchopil. Nyní působí jako ředitel pražské stavební firmy. „S prací jsem spokojen, je to můj koníček. Mám už celkem i klid,“ směje se.

ŠVARCSYSTÉM I V PARLAMENTU

Svůj produkt - švarcsystém - hájí. To, že je po něm pojmenováno toto, dnes nelegální jednání, jej dokonce těší. „Alespoň něco tady po mně zůstane,“ říká s nadsázkou. „Je nesmysl, aby byl švarcsystém zakázán. Stát přece kvůli němu o peníze nepřichází, jak stále argumentují jeho odpůrci. Zákaz švarcsystému navíc zvyšuje nezaměstnanost. Povinné odvody za zaměstnance, z nichž velká část není uvedena na výplatní pásce, jsou natolik velké, že na ně mnozí zaměstnavatelé nemají prostředky. A tak přirozeně zaměstnávají méně lidí,“ vysvětluje Miroslav Švarc.

Podle něj je švarcsystém v mnoha firmách stále provozován. „Dokonce i v parlamentu, kde jsou podle tohoto systému zaměstnáváni asistenti poslanců a senátorů,“ uzavírá.

 MIROSLAV ŠVARC (* 10. listopadu 1948) Od pěti let vyrůstal v dětském domově, za pár let se se svými čtyřmi sourozenci vrátil ke své biologické matce a nevlastnímu otci. „Máma byla sama, neměla peníze, tak nás na čas šoupla do děcáku,“ vysvětluje. Absolvent stavební průmyslovky. V minulém režimu byl zaměstnán ve stavební firmě. Od roku 1989 podnikatel.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče