Otec rakouského konzumu

05. listopadu 2008, 00:00 - Robert Šimek
05. listopadu 2008, 00:00

August Herzmansky pocházel ze slezských Oder.

Již ve čtrnácti letech ale odešel do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Z malého krámku v centru města brzy vybudoval jeden z největších obchodních domů v habsburské monarchii a zavedl i tehdy nebývalou věc – pevné ceny.

Mariahilfer Strasse je nejnavštěvovanější, nejdelší a také nejstarší obchodní ulicí ve Vídni. Leží mezi Starým Městem a nádražím Westbahnhof a dá se na ní koupit téměř vše – od luxusního oblečení, přes výpočetní techniku až po hračky, kosmetiku a vybavení pro domácnost.

Nebylo tomu tak ale vždy. Počátek obchodní slávy tohoto bulváru začal teprve roku 1881, kdy na rohu ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse vznikl moderní obchodní dům „A. Herzmansky“. Nabízel širokou škálu textilního zboží a postupně se stal jedním z největších nákupních center Rakouska-Uherska. Jeho zakladatelem byl přitom rodák z malé obce na Novojičínsku, českoněmecký podnikatel August Herzmansky.

AUGUST HERZMANSKY

(1834-1896)

Narodil se 26. června 1834 v Odrách na Novojičínsku v rodině soukenického mistra. Ve čtrnácti letech odešel do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Pracoval v továrně na stuhy a krajky a roku 1863 se rozhodl osamostatnit. Na vídeňské Kirchengasse č. 4 si otevřel obchod smíšeným zbožím, ve kterém jako jeden z prvních ve Vídni zavedl pevné ceny zboží. Roku 1881 přemístil prodejnu na nároží ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse, kde vznikl nový obchodní dům „A. Herzmansky“. Patřil mezi největší obchody s textilem v Rakousku-Uhersku a majitel ho neustále rozšiřoval. Otevření takzvaného „Prostředního domu“, který měl být nejmodernější částí komplexu, se ale již nedožil. Zemřel 5. prosince 1896.

Cesta za obchodem

Narodil se roku 1834 v rodině oderského soukeníka Georga Herzmanského. Měl původně převzít otcovu dílnu, doba ale drobným výrobcům textilu příliš nepřála. Místní soukenictví se topilo v krizi, kterou způsobila konkurence okolních měst, v nichž se rychle rozvíjela tovární výroba tkanin. Naděje na zlepšení byla mizivá, rodiče se proto rozhodli, že Augusta pošlou vyučit se do Vídně.

Do rakouské metropole dorazil v bouřlivém roce 1848. Městem duněly dělostřelecké salvy a studenti s řemeslnickými tovaryši stavěli barikády. Čtrnáctiletý mladík měl ale jasný cíl – vyučit se obchodníkem. Podařilo se mu získat učňovské místo u jednoho vídeňského podnikatele a po několika letech obdržel výuční list.

Naděje na založení vlastního obchodu byla ale mizivá. Herzmansky neměl žádné peníze, byl proto rád, že mohl nastoupit do továrny na stuhy a krajky E. Schoppa.

Konec smluvních cen

Teprve patnáct let po příchodu do Vídně nastal čas, kdy se mladý obchodník rozhodl osamostatnit. V březnu 1863 si na Kirchengasse č. 4 otevřel obchod koloniálním zbožím a stal se podnikatelem. Ještě téhož roku se také oženil, založil rodinu a vstoupil do nově založeného grémia vídeňských obchodníků.

Uspět v obtížné konkurenci nebylo snadné, Herzmanskému se to ale poměrně rychle podařilo. Dosáhl toho i zavedením některých, v té době nevídaných novinek. Tou nejvýraznější byly pevné ceny zboží. Ve vídeňských obchodech totiž tehdy fungovaly ještě ceny smluvní, které byly pro zákazníky nepřehledné. Herzmansky je zrušil a získal tím řadu nových klientů.

Krize, která postihla rakouské hospodářství roku 1873, ale dobře rozjetý podnik přibrzdila a donutila Herzmanského, aby se roku 1879 spojil s vídeňskou rodinou Gerngrossů. Obchod pak vedl s jejich podporou a roku 1881 ho přemístil na roh ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse.

Největší v monarchii

V průběhu osmdesátých let 19. století se pro Herzmanského podnikání opět vytvořily výborné podmínky. V blízkosti jeho obchodu totiž stály dva kostely – Mariahilfer Kirche a Stiftskirche. Oba byly cílem poutníků z celé monarchie a každoročně do nich proudily statisíce lidí. Po bohoslužbě pak řada z nich navštívila také Herzmanského obchod, aby si nakoupila zboží, které nebylo jinde k mání.

Dobré podnikatelské výsledky brzy umožnily postavit na Stiftgasse č. 1 až 3 nový poschoďový obchodní dům, otevřený v prosinci 1888. Budova byla dále rozšiřována směrem na frekventovanou Mariahilfer Strasse a kompletně byla dokončena roku 1892.

V sortimentu převažoval textil, jehož prodej rychle stoupal. Z podniku „A. Herzmansky“ se proto již počátkem devadesátých let 19. století stal největší a nejvýznamnější obchodní dům s textilem v rakousko-uherské monarchii. Změnila se navíc i struktura zákazníků: přibyli bohatí měšťané a aristokracie.

Příkladný mecenáš

August Herzmansky velmi zbohatl, zároveň se ale stal i štědrým mecenášem. Již roku 1888 oslovil renomovaného architekta Katschera, aby vypracoval projekt stavby dětské zotavovny. Ústav s názvem „Erstes Reconvalescentenhaus für Arme Kinder“ byl pak ještě tentýž rok vybudován ve Weidlingau západně od Vídně.

Podnikatel přitom pamatoval i na financování činnosti tohoto zařízení, založil proto nadaci, z níž měl být hrazen provoz. Projekt zotavovny byl vysoce oceněn na VII. světovém kongresu pro demografii a hygienu v Londýně roku 1891 a označen za příkladný.

Herzmanskému se tedy podařilo zabít hned dvě mouchy jednou ranou. Humanitárním činem přispěl k tomu, že se situace chudých nemocných vídeňských dětí výrazně zlepšila. Zároveň ovšem vylepšil i svůj podnikatelský profil a stal se u Vídeňanů – potenciálních zákazníků – velmi oblíbeným.

Milénia se Herzmansky nedočkal

Ani velký úspěch na počátku devadesátých let podnikatelský rozmach Herzmanského nezabrzdil. Do podnikání brzy zapojil i synovce Johanna a Ferdinanda a přikročil k dalšímu rozšiřování prodejních ploch směrem do Stiftgasse, kde v proluce mezi dvěma domy začal stavět další obchodní palác, zvaný „Prostřední dům“. Jeho otevření se ale již nedožil. Zemřel roku 1896 a nová budova byla slavnostně otevřena přesně rok a den po jeho smrti.

Objekt se stal velkolepým obchodním centrem a nabízel už nejen textil, ale všechny druhy zboží. Zpočátku ho vedli oba synovci, rodinná firma se ale již roku 1905 změnila na komanditní společnost a její ředitelé se často střídali.

Za druhé světové války zabrali podnik Němci a roku 1945 velká část obchodního domu vyhořela. Byla stržena a roku 1957 nahrazena novostavbou, která stojí na rohu Mariahilfer Strasse a Stiftgasse dodnes. Název „Herzmansky“ vydržel podniku až do roku 1998, kdy byl změněn na Peek & Cloppenburg. Jméno zakladatele ovšem stále zdobí poslední část původního domu, která nepodlehla ohni ani přestavbám.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče