Otec rakouského konzumu

05. listopadu 2008, 00:00 - Robert Šimek
05. listopadu 2008, 00:00

August Herzmansky pocházel ze slezských Oder.

Již ve čtrnácti letech ale odešel do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Z malého krámku v centru města brzy vybudoval jeden z největších obchodních domů v habsburské monarchii a zavedl i tehdy nebývalou věc – pevné ceny.

Mariahilfer Strasse je nejnavštěvovanější, nejdelší a také nejstarší obchodní ulicí ve Vídni. Leží mezi Starým Městem a nádražím Westbahnhof a dá se na ní koupit téměř vše – od luxusního oblečení, přes výpočetní techniku až po hračky, kosmetiku a vybavení pro domácnost.

Nebylo tomu tak ale vždy. Počátek obchodní slávy tohoto bulváru začal teprve roku 1881, kdy na rohu ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse vznikl moderní obchodní dům „A. Herzmansky“. Nabízel širokou škálu textilního zboží a postupně se stal jedním z největších nákupních center Rakouska-Uherska. Jeho zakladatelem byl přitom rodák z malé obce na Novojičínsku, českoněmecký podnikatel August Herzmansky.

AUGUST HERZMANSKY

(1834-1896)

Narodil se 26. června 1834 v Odrách na Novojičínsku v rodině soukenického mistra. Ve čtrnácti letech odešel do Vídně, kde se vyučil obchodníkem. Pracoval v továrně na stuhy a krajky a roku 1863 se rozhodl osamostatnit. Na vídeňské Kirchengasse č. 4 si otevřel obchod smíšeným zbožím, ve kterém jako jeden z prvních ve Vídni zavedl pevné ceny zboží. Roku 1881 přemístil prodejnu na nároží ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse, kde vznikl nový obchodní dům „A. Herzmansky“. Patřil mezi největší obchody s textilem v Rakousku-Uhersku a majitel ho neustále rozšiřoval. Otevření takzvaného „Prostředního domu“, který měl být nejmodernější částí komplexu, se ale již nedožil. Zemřel 5. prosince 1896.

Cesta za obchodem

Narodil se roku 1834 v rodině oderského soukeníka Georga Herzmanského. Měl původně převzít otcovu dílnu, doba ale drobným výrobcům textilu příliš nepřála. Místní soukenictví se topilo v krizi, kterou způsobila konkurence okolních měst, v nichž se rychle rozvíjela tovární výroba tkanin. Naděje na zlepšení byla mizivá, rodiče se proto rozhodli, že Augusta pošlou vyučit se do Vídně.

Do rakouské metropole dorazil v bouřlivém roce 1848. Městem duněly dělostřelecké salvy a studenti s řemeslnickými tovaryši stavěli barikády. Čtrnáctiletý mladík měl ale jasný cíl – vyučit se obchodníkem. Podařilo se mu získat učňovské místo u jednoho vídeňského podnikatele a po několika letech obdržel výuční list.

Naděje na založení vlastního obchodu byla ale mizivá. Herzmansky neměl žádné peníze, byl proto rád, že mohl nastoupit do továrny na stuhy a krajky E. Schoppa.

Konec smluvních cen

Teprve patnáct let po příchodu do Vídně nastal čas, kdy se mladý obchodník rozhodl osamostatnit. V březnu 1863 si na Kirchengasse č. 4 otevřel obchod koloniálním zbožím a stal se podnikatelem. Ještě téhož roku se také oženil, založil rodinu a vstoupil do nově založeného grémia vídeňských obchodníků.

Uspět v obtížné konkurenci nebylo snadné, Herzmanskému se to ale poměrně rychle podařilo. Dosáhl toho i zavedením některých, v té době nevídaných novinek. Tou nejvýraznější byly pevné ceny zboží. Ve vídeňských obchodech totiž tehdy fungovaly ještě ceny smluvní, které byly pro zákazníky nepřehledné. Herzmansky je zrušil a získal tím řadu nových klientů.

Krize, která postihla rakouské hospodářství roku 1873, ale dobře rozjetý podnik přibrzdila a donutila Herzmanského, aby se roku 1879 spojil s vídeňskou rodinou Gerngrossů. Obchod pak vedl s jejich podporou a roku 1881 ho přemístil na roh ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse.

Největší v monarchii

V průběhu osmdesátých let 19. století se pro Herzmanského podnikání opět vytvořily výborné podmínky. V blízkosti jeho obchodu totiž stály dva kostely – Mariahilfer Kirche a Stiftskirche. Oba byly cílem poutníků z celé monarchie a každoročně do nich proudily statisíce lidí. Po bohoslužbě pak řada z nich navštívila také Herzmanského obchod, aby si nakoupila zboží, které nebylo jinde k mání.

Dobré podnikatelské výsledky brzy umožnily postavit na Stiftgasse č. 1 až 3 nový poschoďový obchodní dům, otevřený v prosinci 1888. Budova byla dále rozšiřována směrem na frekventovanou Mariahilfer Strasse a kompletně byla dokončena roku 1892.

V sortimentu převažoval textil, jehož prodej rychle stoupal. Z podniku „A. Herzmansky“ se proto již počátkem devadesátých let 19. století stal největší a nejvýznamnější obchodní dům s textilem v rakousko-uherské monarchii. Změnila se navíc i struktura zákazníků: přibyli bohatí měšťané a aristokracie.

Příkladný mecenáš

August Herzmansky velmi zbohatl, zároveň se ale stal i štědrým mecenášem. Již roku 1888 oslovil renomovaného architekta Katschera, aby vypracoval projekt stavby dětské zotavovny. Ústav s názvem „Erstes Reconvalescentenhaus für Arme Kinder“ byl pak ještě tentýž rok vybudován ve Weidlingau západně od Vídně.

Podnikatel přitom pamatoval i na financování činnosti tohoto zařízení, založil proto nadaci, z níž měl být hrazen provoz. Projekt zotavovny byl vysoce oceněn na VII. světovém kongresu pro demografii a hygienu v Londýně roku 1891 a označen za příkladný.

Herzmanskému se tedy podařilo zabít hned dvě mouchy jednou ranou. Humanitárním činem přispěl k tomu, že se situace chudých nemocných vídeňských dětí výrazně zlepšila. Zároveň ovšem vylepšil i svůj podnikatelský profil a stal se u Vídeňanů – potenciálních zákazníků – velmi oblíbeným.

Milénia se Herzmansky nedočkal

Ani velký úspěch na počátku devadesátých let podnikatelský rozmach Herzmanského nezabrzdil. Do podnikání brzy zapojil i synovce Johanna a Ferdinanda a přikročil k dalšímu rozšiřování prodejních ploch směrem do Stiftgasse, kde v proluce mezi dvěma domy začal stavět další obchodní palác, zvaný „Prostřední dům“. Jeho otevření se ale již nedožil. Zemřel roku 1896 a nová budova byla slavnostně otevřena přesně rok a den po jeho smrti.

Objekt se stal velkolepým obchodním centrem a nabízel už nejen textil, ale všechny druhy zboží. Zpočátku ho vedli oba synovci, rodinná firma se ale již roku 1905 změnila na komanditní společnost a její ředitelé se často střídali.

Za druhé světové války zabrali podnik Němci a roku 1945 velká část obchodního domu vyhořela. Byla stržena a roku 1957 nahrazena novostavbou, která stojí na rohu Mariahilfer Strasse a Stiftgasse dodnes. Název „Herzmansky“ vydržel podniku až do roku 1998, kdy byl změněn na Peek & Cloppenburg. Jméno zakladatele ovšem stále zdobí poslední část původního domu, která nepodlehla ohni ani přestavbám.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Co je dobré vědět o superhrubé mzdě?
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Auta
Člověk převlečený za sedadlo? Ano, i to je při vývoji…
Toyota má nový program na úpravu svých vozů. Sportovní může být třeba i Prius
Estonská elektrická tříkolka je pořádné retro. A baterii si odnesete v kufru
Galerie: Williams se nevěnuje jen Formuli 1. Staví i auta a nyní slaví 40 let
Giannini 350GP je Fiat 500 po obří dávce steroidů. Prohlédněte si tento speciál v akci
Technologie
Osmijádrové Intely na příští rok by stále mohly být 14nm, založené na Coffee Lake
E-shop Lidlu odstartoval. Láká na bezplatnou dopravu a 90denní lhůtu pro vrácení zboží
Lara Croft opět míří do kin. Podívejte se na prvního ukázku nového Tomb Raidera
Vivaldi vyšel v nové verzi. Zlepšuje prohlížeč obrázků a správce stahování
Malá dávka oprav a možnost pokračovat ve čtení článků na počítači [Windows Insider]
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít