Otazníky nad kontrolami

11. ledna 2011, 13:15 - David Emr
11. ledna 2011, 13:15

Nejasné posuzování úlohy právních expertíz při podnikových kontrolách

Představte si, že se na recepci vaší společnosti objeví pánové z Evropské komise a budou po vás požadovat vydání určitých dokumentů. Ve spise, který jim předáte, bude i memorandum od vašeho podnikového právníka, týkající se zkoumané oblasti s konstatováním, co a proč děláte špatně. Jako kdybyste sami nabídli kontrolorům střelivo. Můžete skutečně něco takového předat? Nebo naopak máte chránit zájmy společnosti, která má prostě právo monitorovat právní rizika a bránit se jejich naplnění? Dlouho v této otázce nebylo jasno. Mnozí podnikoví právníci totiž zastávají názor, že komunikace mezi nimi a vedením společnosti by měla být považována za důvěrnou stejně, jako je tomu u komunikace mezi externím advokátem a klientem. Až v září 2010 vydal Evropský soudní dvůr (ESD) klíčové rozhodnutí, dlouho očekávaný verdikt ve věci kasačního opravného prostředku podaného společnostmi Akzo Nobel a Akcros Chemicals. Ve sporu šlo o dokumenty zabavené v rámci šetření prováděného v roce 2003. Evropská komise tehdy zajistila mimo jiné dva e-maily mezi ředitelem společnosti Akcros Chemicals a interním právníkem společnosti Akzo Nobel, odborníkem na hospodářskou soutěž, který byl nizozemským advokátem a zároveň zaměstnancem Akzo Nobel. Společnosti se domnívaly, že na takové dokumenty by se měla vztahovat stejná ochrana z hlediska důvěrnosti jako u komunikace mezi externím advokátem a klientem. Komise byla opačného názoru, soud prvního stupně rovněž.

Rozhoduje i obsah

Pokud by ESD argumentaci obou firem akceptoval, výrazně by pozměnil pravidla, která již dříve stanovil v jiných rozhodnutích. A sice, že i na komunikaci mezi externím advokátem a klientem se tato ochrana vztahuje pouze za splnění dvou základních podmínek. Za prvé komunikace mezi klientem a advokátem, který je oprávněn poskytovat právní rady v rámci Evropského hospodářského prostoru (EEA), se týká ochrany zájmů klienta. A za druhé komunikace pochází od nezávislého právníka, tedy advokáta, který není v pracovněprávním vztahu s danou společností – klientem. Nicméně ochrana se přizná také v případě, že jde o komunikaci podnikového právníka určené společnosti, ve které se zopakují závěry právníka externího, nebo jde-li o interní komunikaci, která byla připravena výlučně pro účely získání externí právní rady od advokáta za účelem ochrany zájmů společnosti.Tato pravidla se mimochodem aplikují i v České republice na případy šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Byla potvrzena i rozhodnutími českých soudů (český zákon o advokacii a zákon na ochranu hospodářské soutěže důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem výslovně neupravují). ESD potvrdil verdikt soudu prvního stupně. Uznal argumentaci popsanou ve stanovisku generální advokátky z 29. dubna 2010, že advokát zaměstnaný dotyčnou společností není dostatečně nezávislý.

Pozor na formality

Co z toho plyne? Komunikace od externího advokáta by měla být zřetelně označena jako komunikace advokáta klientovi (hlavičkový papír advokáta; označení, že komunikace obsahuje advokátní tajemství a byla připravena za účelem ochrany zájmů klienta atd.). Pokud interní právník připravuje memorandum shrnující výsledky externí právní rady advokáta, měla by být tato skutečnost v memorandu zdůrazněna. Nicméně pokud interní právník výstupy advokáta rozšiřuje či mění, existuje riziko, že taková komunikace nebude požívat ochrany důvěrnosti. Proto lze doporučit, aby „závažnější“ právní rady byly externími advokáty adresovány přímo vedení společnosti a aby z nich plynuly jasné závěry. Kromě toho by klienti měli zkoumat, zda radu poskytuje advokát, který je oprávněn poskytovat právní poradenství v oblasti Evropského hospodářského prostoru. Vyvstanou-li pochybnosti, zda některý dokument požívá ochrany, měl by být uložen do zvláštní uzavřené obálky následně uložené u třetí strany.

Závislý advokát

Podle mého názoru je jen otázkou času, kdy výše uvedené téma bude znovu otevřeno. Přeberme si totiž selským (a nakonec i právnickým) rozumem výše uvedený argument „závislosti“ podnikového právníka a „nezávislosti“ externího advokáta. Lze jej uplatňovat obecně, bez zohlednění konkrétností daného případu? Vždyť existují i advokáti, kteří sice mají několik klientů, jeden z nich ale pro ně může být životně důležitý. Lze snad v takovém případě namítat, že podnikový právník takového klienta je na něm závislý a advokát nezávislý? Myslím si, že těžko.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče