Otázky doby pobalíčkové

08. října 2009, 02:00 - Pavel Páral
08. října 2009, 02:00

Politici se nakonec dohodli na úsporných opatřeních a schválením Janotova balíčku otevřeli prostor pro odsouhlasení státního rozpočtu s deficitem, který mohou akceptovat finanční trhy a který dramaticky neprodraží financování státního dluhu. To je ale asi jediné, z čeho lze mít radost.

Jak pekli dort

Samotný obsah baličku je totiž dort pejska a kočičky. Ministr financí hledal takovou konstrukci, která by byla přijatelná pro obě hlavní politické strany. A protože věděl, že ta pravá část politického spektra je citlivější na výši deficitu, naložil jí i větší politické náklady. Daňové zatížení v Česku roste téměř o dva procentní body. Souhrnná daňová kvóta, tedy podíl daní a pojistného na hrubém domácím produktu, se odhadem zvedne z 34,5 na 36,5 procenta. Výdaje klesají v obdobné výši. Jenže díky balíčkovým změnám zákonů dojde jen k velmi malé úspoře, protože rozhodující díl zařídí výdaje, které jsou v kompetenci vlády. Jde třeba o platy státních zaměstnanců či valorizaci důchodů. A to je dost špatná zpráva. Česko totiž potřebuje především snížit výdaje stanovené zákonem, tedy takzvané mandatorní, což Janotův balíček spíše naznačuje, než skutečně dělá.

Alternativa jako sůl

A když jsme u té struktury přijatých opatření, tak i to navýšení daní není výsledkem sofistikované úvahy, ale spíše jasným vyjádřením toho, kde se dá vzít s vysokou jistotou a bez šance na nějaké daňové optimalizace. Navíc velká část jde z přímých daní, pokud do této kategorie započteme i pojistné. Zrušení protikrizových slev ve výši kolem sedmnácti miliard korun a brutální navýšení plateb nemocenského pojištění za osm a půl miliardy zasáhne ekonomickou aktivitu v této zemi jistě negativně a ne zrovna malou silou.

Je jasné, že za rok bude ministr financí, ať bude jakékoli barvy, ve stejné situaci a bude muset rozhodovat, co dál, protože příjmy budou stagnovat a výdaje vzhledem k svému automatickému navyšování s inflací i různými valorizačními pravidly dále porostou.

Je smutné, že zejména nalevo si politici tuto skutečnost neuvědomují a slibují, že i ten nyní velmi sociálně citlivý kompromis hned po vítězných volbách rozbijí. Žádnou alternativu však nenabízejí. A že je jí potřeba napravo i nalevo jako soli.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče