Ostuda ve Zlaté kapličce

17. února 2012, 15:14 - ing. Marcela Alföldi Šperkerová
17. února 2012, 15:14

Vetešník nositelem ceny Thálie? Na letošním vrcholném divadelním svátku si v březnu pro cenu za celoživotní mistrovství pravděpodobně půjde světově uznávaný kostýmní výtvarník Josef Jelínek. Jen několik týdnů poté, co byl vedením Národního divadla v čele s pověřeným ředitelem Ondřejem Černým degradován z pozice výtvarníka pražské Státní opery do funkce referenta pro vytřídění kostýmů pro likvidaci. Tedy vetešníka, jehož úkolem má být vyřazovat kostýmy ke spálení. Jelínek, který v průběhu své kariéry oblékl více než osm set inscenací nejen na své domovské scéně, ale i v dalších tuzemských či zahraničních divadlech, si dokázal vydobýt mezinárodní renomé. Jeho práce mu vynesly řadu domácích i mezinárodních ocenění a uznání. Kostýmy vytvářel také pro filmy. Národnímu divadlu ale pravděpodobně již nestačí. Příběh výtvarníka Jelínka, který byl nevybíravě odložen do starého železa, do značné míry ilustruje, jakým způsobem a s jakými cíli probíhá tolik diskutované sloučení Národního divadla (ND) a Státní opery Praha (SOP). Sloučení, jehož autorem a zastáncem je náměstek ministryně kultury Aleny Hanákové Radek Zdráhal a jeho kolegové a poradci. I přes námitky ze všech možných stran tvrdošíjně pokračují v původním plánu. Nejnověji resort například vyhlásil konkurz na ředitele spojené instituce, který by měl nastoupit v dubnu 2013. Tedy až po vypršení mandátu současného ředitele Ondřeje Černého a zároveň v době, kdy transformace již bude plně v běhu. Každý uchazeč ostatně musí ve svém projektu respektovat koncepci navrženou resortem kultury. Zamýšlenou transformaci již loni v červenci jako neefektivní odmítl Senát. Letos v lednu ji jednohlasně zamáznul Petiční výbor Poslanecké sněmovny. Petici se jmény zhruba 19 tisíc signatářů za záchranu samostatnosti Státní opery považuje výbor za důvodnou a požádal resort kultury, aby vyhodnotil dosavadní realizované transformační kroky, případně je přehodnotil a o výsledku informoval poslance do 31. května. Tento týden (23. února) se transformace SOP a ND dostane i na program tripartity.

===== S černou nulou

Zaměstnanci operní scény, ještě nedávno jen vlažní odboráři, jsou proto již několik měsíců ve stávkové pohotovosti. Záměr se stále snaží zvrátit, přestože sloučení je alespoň formálně již od počátku roku platné. Protiargumenty ale nikdo z resortu kultury nechce slyšet. Zároveň ovšem předcházející ministr Jiří Besser i náměstek Zdráhal jen těžko formulovali argumenty pro. Ministerstvo kultury na dotazy týdeníku Euro neodpovědělo, s tím, že informace dodá až po uvedeném jednání tripartity. Jeho postoj se dá proto nyní vyčíst jen z Koncepce transformace státních příspěvkových organizací Státní opera Praha a Národní divadlo, kterou zveřejnilo loni v říjnu na svých webových stránkách. V ní svůj záměr obhajují slovy: „SOP je přes veškerou uměleckou snahu v podstatě kulturním stánkem v majetku státu produkujícím operní a baletní kasovní trháky pro turisty ve snaze o udržení své vlastní existence. SOP dospěla do bodu, kdy není opakovaně schopna dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a stát, resp. ministerstvo kultury, již nemůže a ani nechce sanovat opakující se deficit.“ Tedy, že bude ve ztrátě dva roky po sobě, v letech 2010 a 2011. Jenže argument o každoročních ztrátách operní a baletní scény padl v okamžiku, kdy vyšla najevo čísla o loňském hospodaření. Státní opera totiž loni dosáhla vyrovnaného rozpočtu, byť dostala od státu nejnižší příspěvek za celou svou historii. Jak tvrdí odboráři, náklady byly navíc uměle navýšeny o výdaje za původně nerozpočtovanou operu Tři Pintové, za jednoaktovky Sedlák kavalír a Komedianti a za balet Don Quijote. Všechny tyto inscenace přitom mají premiéru až letos. O dalších sedm milionů přišla kasa SOP odepsáním nespotřebovaných zásob. Bez těchto zásahů by opera rok skončila v černých číslech, a když už ne zcela, tak přinejmenším z velké části by se podařilo pokrýt ztrátu předchozího období. „Výsledky ukázaly, že argument o ztrátovém hospodaření SOP je naprosto falešný. I rok předtím jsme byli v propadu nezaviněně. Jednak nám v polovině roku ministerstvo snížilo dotaci, jednak tehdejší ředitel Oliver Dohnányi udělal řadu nepromyšlených kroků, které nás vyšly draho,“ zdůrazňuje šéf odborů scény Petr Pergel. ===== Rychlý konec Dolanského

Loňské výsledky byly navíc naprosto unikátní. Státní opera totiž prokázala soběstačnost z 51 procent, což je údaj, který nemá obdoby nejen v české kotlině, ale ani ve světě. Z dokumentu ministerstva kultury vyplývá, že podíl státních dotací v německých scénách například v mnichovské opeře přesahuje 60 procent, v norimberském divadle je to dokonce 88 a v berlínské opeře 74 procent. Za skvělá čísla vděčí divadlo nečekaně vysokým tržbám ze vstupného, ale také úsporným krokům, které od konce roku 2010 nastavil tehdy nový ředitel Radim Dolanský. Nestihl však své plány dokončit, protože hned v březnu jej ministr Besser odvolal. Údajně proto, že zčistajasna opustil myšlenku, s níž byl do funkce instalován, a to sloučit scénu s Národním divadlem. „K vedení opery jsem byl povolán v okamžiku, kdy byl ministr spolu s náměstkem Zdráhalem přesvědčen, že ji zavřou, soubor rozpustí, protože se po dva roky bude rekonstruovat budova. Já jsem s tím nesouhlasil a požádal je o rok a půl, během nichž jsem chtěl dát hospodaření do pořádku a prokázat ekonomicky a umělecky, že scéna má své místo. Oni ale pak změnili názor a začali se slučováním,“ namítá Dolanský. A tak musel odejít. I za své krátké působení, kdy například opustil nerealistický dramaturgický plán předchozího šéfa, ale dokázal dát náklady natolik do laťky, že se až do loňského listopadu udržely na uzdě. A to není všechno. Navzdory všem pesimistickým předpovědím se Dolanský domluvil s primátorem Prahy Bohuslavem Svobodou, že město zaplatí scéně dvě až tři opery během roku. Řediteli se také podařilo zlákat ke spolupráci světoznámého dirigenta Jana Lathama Koeniga a exšéfku Královské opery Covent Garden v Londýně Elaine Padmore, což podnítilo do té doby skomírající zájem sponzorů. ===== Spekulace s majetkem ===== Tyto záměry však nyní padly. Zřejmě i proto, že nekonvenovaly s původní myšlenkou, že operní dům není životaschopný. Další předpoklad, že spojená instituce bude ekonomicky efektivnější, zase popírá požadavek navýšit její rozpočet o 165 milionů korun. Zlé jazyky navíc tvrdí, že by to neměl být jen příspěvek na transformaci, ale trvalé navýšení dotace. Což je zcela v protikladu s hlavním cílem transformace, jak je uveden v již citované koncepci: „Ministerstvo očekává ekonomicky a organizačně stabilní, výkonnou a umělecky dravou organizaci, která bude dále budovat povědomí o kvalitě svých značek nejen v Čechách, ale také v zahraničí. V žádném případě nemůže jít o pasivní navyšování příspěvku ministerstva. Strategie je naopak aktivní – eliminací plýtvání dosažené pomocí oboustranné aktivní spolupráce zřizovatele a obou organizací na poli kontroly a racionalizací všech procesů docílíme očekávané efektivity.“ Ministerstvo kultury ve své koncepci dále nastiňuje dramaturgické záměry pro další roky. Počítá přitom se zachováním obou operních sborů včetně orchestrů, ovšem s jedním uměleckým vedením. Sólisté se ale mají soustředit v jednom souboru. Baletní soubor SOP, který se profiloval klasickým směrem, má být zrušen. Zároveň má vzniknout první baletní těleso země pod vedením šéfa baletu ND Petra Zusky, předního zastánce moderny. Koncepce ale naprosto opomíjí fakt, že právě balet byl výdělečnou složkou SOP. Loni čerpal ani ne devítimilionovou provozní dotaci, ovšem jen na tržbách ze vstupného získal více než 16 milionů korun. Na obsazení prvního baletního sboru byl již vyhlášen konkurz, na jehož nedůstojný průběh si ministryni Aleně Hanákové v lednu stěžovala bývalá šéfka baletu SOP Hana Vláčilová. „Jednotliví tanečníci jsou zváni k Petru Zuskovi, který jim zcela nevhodným, neetickým a někdy i vulgárním způsobem oznamuje, zda jim v nadcházející sezoně dá příležitost v jeho novém, ,velkém a lepším‘ baletním souboru,“ uvádí Vláčilová v dopise. V koncepci ovšem zcela chybí jakékoliv audity dosavadního stavu a ekonomické analýzy toho, co transformace přinese či kolik bude stát, a vyčíslení očekávaných úspor v provozu sloučené instituce. Aniž by byl uveden objem investic a zdroj jejich financování, zmiňuje se jen plán na stavbu nového výrobního a skladového komplexu kulis a kostýmů, čímž by se mohly uvolnit lukrativní budovy a pozemky na pražské Flóře a v objektu u Apolináře. V novém komplexu se údajně uvažuje i o výstavbě zkušeben, a k dispozici by tak byly i prostory v Anenském areálu. Sloučením obou divadel vznikl kolos o patnácti stech zaměstnancích, který již nyní nesplňuje předpoklad vyšší efektivity a jehož řízení by bylo náročné, i kdyby byla v obou institucích stabilizovaná situace. A to se tak úplně v tuto chvíli říci nedá. Nezodpovězenou otázkou proto zůstává, zda cílem celé transformace nemají být jen spekulace s výše uvedenými nemovitostmi.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče