Ostré lokty na sjezdovkách

07. února 2005, 00:00 - JAKUB TUREK
07. února 2005, 00:00

ZIMNÍ BYZNYS Podnikání na horách v Česku se pročišťuje. Díky tomu do něho přitékají investice, buduje se infrastruktura napojená na lyžování a začíná éra tučných zisků pro podnikatele. Ovšem jen tam, kde mají skiareály jasného majitele s dlouhodobou strategií.

Foto Profit: Martin Siebert

ZIMNÍ BYZNYS Podnikání na horách v Česku se pročišťuje. Díky tomu do něho přitékají investice, buduje se infrastruktura napojená na lyžování a začíná éra tučných zisků pro podnikatele. Ovšem jen tam, kde mají skiareály jasného majitele s dlouhodobou strategií. Jediná cesta pro malé tuzemské hory se rýsuje v propojení sjezdovek a vleků do větších celků, spolupráce místní samosprávy s podnikateli a komerčními subjekty mezi sebou. Společně mohou na samotné lyžování navěšovat další výdělečné aktivity i služby, které slouží k udržení současné klientely. Příkladem solidního zimního byznysu je Špindlerův Mlýn. ŠPINDL: NEJVĚTŠÍ V ČESKU Špindlerův Mlýn se dlouhodobě drží na špici českého lyžování. Přírodní podmínky nemá zrovna ideální, ale podnikatelská aktivita je tady ze všech tuzemských větších středisek nejčitelnější. Na začátku devadesátých let se tu rychle vyjasnily základní majetkové poměry, vleky a lanovky ovládla akciová společnost Skiareál a na radnici se k moci dostali lidé, kteří nebránili podnikání v cestovním ruchu. „Včas jim došlo, že nemá cenu držet Městské vleky a prodali je Skiareálu,“ říká o jednom z prvních vážných porevolučních rozhodnutí zastupitelů Václav Hanz, který právě pod těmito sjezdovkami provozuje penzion. „Pro mě to znamená více lepších hostů, protože si koupí permanentku, na kterou mohou jezdit po celém Špindlu a nejen tady.“ Od letošního roku radnice zrušila parkovné, nechala postavit aquapark a obnovila orientační tabule. „Bylo načase, bohaté zákazníky nám již dávno přetáhly Alpy, střední vrstva teď váží, jestli jet k nám, nebo do ciziny,“ míní další ze špindlerovských hoteliérů, který se však odmítá představit, protože s radnicí občas spolupracuje. VŠE DO SOUKROMÝCH RUKOU Společnost Skiareál skoupila všechny místní vleky a lanovky, mohutně investovala do úpravy sjezdovek i běžeckých tratí, instalovala nové technologie, uměle zasněžuje tři čtvrtiny sjezdových areálů a provozuje skibus. Protože jí patří celé lyžařské středisko, může přelévat peníze tam, kam je právě nutné. Vedení firmy se tedy nepotřebuje dohadovat s mnoha dalšími subjekty o svých záměrech a také nemusí řešit konflikty zájmů, jaké vládnou například v některých tělovýchovných jednotách nebo obecních zastupitelstvech vlastnících jiné lyžařské areály. Letos investoval Skiareál Špindlerův Mlýn desítky milionů korun do bezpečnostních sítí, vloni do rozšíření a osvětlení sjezdovky Hromovka, předloni do modernizace běžeckého stadionu na Mísečkách a před tím do výstavby skiparku s U-rampou a tratí na skicross. Že si akciová společnost nevede špatně, potvrdily desetiprocentní dividendy, které si poprvé před dvěma lety vyplatili akcionáři z řad soukromých podnikatelů i tělovýchovných svazů. INFOCENTRA NEFUNGUJÍ Od té doby se klopotně sbližují zájmy obce a podnikatelů. Letos se to projevilo například v tom, že návštěvníci mají všechna obecní parkoviště zdarma. Do té doby se na nich platilo sto korun na den a lyžaři reptali, že platí drahou permanentku a ještě k tomu parkovné. Druhým pozitivním příkladem je hromadná doprava po lyžařském areálu. Město provozuje placenou autobusovou linku na hřebeny Krkonoš, Skiareál se stará o bezplatnou dopravu skibusy po městě. „Ve Špindlerově Mlýně se nejvíce vydělává na lyžování, ubytování a stravování,“ uvádí tamní vedoucí odboru cestovního ruchu Lada Křepelková. Zatímco lanovkáři a restauratéři nedávají klientům záminky k velkým stížnostem, s ubytováním je to jiné. „Špindl je rezervován trvale a dlouhodobě,“ potvrzuje Křepelková. Zároveň přiznává, že zřejmě proto nejsou ubytovatelé vstřícní při poskytování zpráv přes informační a bookovací střediska: „Nikoho neinformují o volných místech a cenách, jsou zvyklí jet pouze podle svého.“ Mnohá informační centra ve Špindlu tak podle Křepelkové dělají městu ostudu. Zelené písmeno „I“ sice září nad vchody mnoha domů, ale ve skutečnosti poskytují informace pro návštěvníky jen dvě - Turistické informační centrum spravované radnicí a soukromý Michlův Mlýn na příjezdu do města. Dalších šest infostředisek slouží jen jako místa na objednání ubytování, žádné ovšem nezprostředkovává informace o aktuální nabídce ubytování celého Špindlerova Mlýna. Nikdy dokonce ani nevyšel katalog všech ubytovacích prostor s cenami na sezonu, jak je to běžné v každém zimním středisku západně od České republiky. „Když oni nám nechtějí nic říci,“ zní každoroční povzdech z úst pracovnic na přepážce městského infocentra na adresu podnikatelů v oblasti ubytování. AGRESIVNÍ INVESTOŘI Trochu to skřípe i při výstavbě nových ubytovacích zařízení. Kapacita služeb je naplněná, a tak chce město po každém investorovi, aby kromě ubytoven postavil ještě něco pro veřejnost. Například za letos otevřené apartmánové domy pod lanovkou na Medvědín postavila investiční společnost ještě malý aquapark. „Pojistili jsme si to třicetimilionovou kaucí,“ říká starosta Oldřich Šimek. Pro srovnání: ve Špindlu bylo začátkem devadesátých let k dispozici pět tisíc lůžek, dnes je to již deset tisíc a zájem o novou výstavbu je stále značný. Proto rada města vyhlásila stavební uzávěru. „Každý investor se ovšem ohání studií, že se sem další domy ještě vejdou,“ kroutí hlavou starosta. „Investoři nás ovšem válcují. Mnozí si vezmou tři právníky a dělají si, co chtějí.“ Zároveň prozrazuje jednu z fint, jak se při tom obchází legislativa. Na bytovou výstavbu se vztahuje pětiprocentní sazba DPH, a proto se nestaví ubytovny a penziony, ale takzvané byty. „Pro město to znamená, že nedostane lázeňské poplatky, které z bytů nemůže vybírat. Kvůli tomu se i z hotelových pokojů stávají škrtem pera byty.“ PERMANENTKA PODRAŽÍ Kam ve Špindlerově Mlýně půjde lyžařský vývoj? „Krkonoše ani naše město nejsou nafukovací. Nebudou rozlehlejší ani vyšší, a proto vidíme možnosti především ve zkvalitňování infrastruktury,“ myslí si ředitel Skiareálu Jiří Beran. „Před letošní sezonou jsme proto nestavěli další lanovky ani nerozšiřovali sjezdovky, ale investovali jsme do záchranných sítí na okrajích sjezdových tratí, prodloužili U-rampu pro snowboardisty, zprovoznili sociální zařízení pro běžkaře na Mísečkách. A pokračovali ve spolupráci s desítkami dalších podnikatelů a obcí v rozšiřování sítě upravovaných tratí pro běžkaře.“ Sítě a bezpečnostní bandáže okolo sloupů na osvětlení a umělý sníh stály šest milionů korun. Upravovaných stop je v Krkonoších již 550 kilometrů a ve Špindlu je jich pětina. Ač o tom nikdo z provozovatelů lyžařského areálu nechce mluvit, je jasné, že permanentka se bude ještě hodně zdražovat. Zatím stojí 650 korun, ale v hlavní sezoně stojí lyžaři stále půlhodinové fronty. Ve srovnání s Alpami je sice zdejší lyžování předražené už dnes, ale zákazníků je stále více, než kolik je Špindl schopen absorbovat. Jde tedy jen o cenu jízdného, která by odradila tolik zákazníků, aby si ostatní dobře zajezdili a zároveň skiareál vydělal. I BOHATÁ OBEC MÁ SVÉ PROBLÉMY Paradoxem Špindlu je, že i když je to úspěšná a bohatá obec, lidé se odsud stěhují. „Až na drobné výjimky si zde noví obyvatelé kupují apartmánové byty, které jim slouží jako druhé nebo třetí ubytování,“ říká vedoucí redaktorka Špindlerovských novin Dáša Palátková. „Lidí v produktivním věku ubývá tak rychle, že základní škola, která mívala několik tříd, má v prvním ročníku méně než ministerstvem nařízených třicet dětí.“ Jaký to má dopad na ekonomiku městečka, uvádí starosta Oldřich Šimek: „Příspěvek od státu dostáváme na 1300 stálých obyvatel, ale komunální služby musíme zajišťovat pro dalších deset tisíc lidí.“ Podle něho se dnes do špindlerovských nemovitostí především ukládají peníze: „Když jdu večer v plné sezoně po městě, vidím spoustu objektů temných, zatímco by za normálních okolností sloužily cestovnímu ruchu.“ Nejvíce pálí návštěvníky i místní občany příjezd do městečka. Vede sem totiž jediná silnice podél Labe, která je často umrzlá nebo zasněžená. „Vloni zaznamenala policie na deseti kilometrech stovku větších dopravních nehod. Každý rok žádáme Krkonošský národní park o výjimku pro chemický posyp, ale stále dostáváme jejich negativní stanoviska,“ rozčiluje se starosta. To se samozřejmě dotýká i místních podnikatelů. Platí rovnice špatný příjezd = vyšší náklady. Problematická je také zdravotní péče. Největší tuzemské sportovní centrum má jen jednu dosluhující chirurgickou ambulanci a pro své občany lékařské středisko. Jedna sanitka vyčleněná speciálně pro Špindl čeká v nemocnici v deset kilometrů vzdáleném Vrchlabí. „Nepodařilo se nám ji dostat sem,“ konstatuje starosta. Při špatném počasí a nevalně zprůjezdněné silnici tedy může její osádka ošetřit zraněného lyžaře nejdříve za čtvrt hodiny, ale dojezd se může protáhnout na dvojnásobek. „Přitom jsme tu vloni ošetřili 820 úrazů,“ připomíná náčelník horské služby Krkonoše Adolf Klepš. Většina úrazů v zimě je přitom těžkých, protože se nejčastěji jedná o srážku na sjezdovce a nechtěný vjezd do lesa. Tento problém může odradit především nejbohatší klientelu, která chce dostat za své peníze dobré služby. A do nich patří i zdravotní zázemí. INVESTORSKÁ KLIČKA**

Jednou z fint, kterou používají investoři při stavbě nového objektu na horách, je přerod ubytoven či penzionů na „byt“. Na bytovou výstavbu se totiž vztahuje pětiprocentní sazba DPH.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče