Oslazení po francouzsku

30. ledna 2009, 00:00 - Robert Šimek
30. ledna 2009, 00:00

Průmysl v českých zemích ovládali v minulosti kromě Čechů především Němci.

O rozvoj moravských Židlochovic, ležících 15 kilometrů jižně od Brna, se ale postarala francouzská rodina Robertů, která zde vybudovala jeden z prvních cukrovarů ve střední Evropě.

První zmínky o Židlochovicích pocházejí z poloviny 13. století. V držení obce se vystřídala řada šlechtických rodů, opravdovou slávu jí ale přinesla až průmyslová revoluce.

Francouzský podnikatel Florentin Robert uzavřel roku 1837 smlouvu s arcivévodou Karlema začal v Židlochovicích budovat řepný cukrovar. Výroba se rozjela hned v následujícím roce a nový podnik se brzy zařadil k nejvýznamnějším svého druhu v habsburské monarchii. V podnikání úspěšně pokračoval i Robertův syn Julius, který roku 1864 sestrojil vůbec první stroj na vyluhování řepných řízků – takzvaný difuzér.

Chemické začátky

FLORENTIN ROBERT

(1795 - 1870)

Narodil se 19. dubna 1795 ve francouzském Iseronu.

Studoval teologii, školu však nedokončil a odešel do Vídně, kde se stal společníkem bankovního domu. S bratrem Ludwigem založil firmu Robert & Cie., která se zabývala chemickou výrobou. Roku 1837 se přesunul do Židlochovic, kde vybudoval moderní cukrovar. Inovoval výrobní procesy a přišel i s vlastními vynálezy. Kromě cukrovarnictví se věnoval také těžbě uhlí a hutnictví. Zemřel 7. července 1870.

Florentin Robert se narodil roku 1795 ve francouzském Iseronu v provincii Dauphiné. Studoval teologii na univerzitě v Grenoblu, školu však nedokončil a roku 1816 převzal správu strýcova statku v Bavorsku. Za další tři roky odešel do Vídně, kde se stal společníkem bankovního domu Baboin & Co.

Roku 1823 založil s bratrem Ludwigem velkoobchodní firmu Robert & Cie. V Himbergu v Dolním Rakousku vybudovala továrnu na výrobnu barviv a roku 1826 také chemický podnik v Oberalmu nedaleko salcburských solných dolů. Díky přízni dvorního rady von Kriega a státního rady von Kübecka se podnikání mimořádně dařilo.

Roku 1831 převzal Florentin Robert firmu do vlastních rukou a za účasti bratra Justina a podnikatele Mitterbachera přikoupil ještě sklárnu u Oberalmu. Stále častěji se ale začal zabývat také myšlenkou povznést v Rakousku-Uhersku dosud opomíjenou výrobu řepného cukru.

Zdokonalení macerace

Roku 1837 získal od arcivévody Karla pozemek v Židlochovicích u Brna a vybudoval na něm moderní cukrovar. Ten sice roku 1846 kompletně vyhořel, byl ale rychle obnoven a rozšířen.

Inovace se přitom dotkly i výroby cukru. V letech 1847 až 1848 začal Florentin Robert v podniku s takzvanou zelenou a Schützenbachovou macerací suchých řepných řízků. Oba postupy zdokonalil a roku 1851 vynalezl i nový přístroj – Robertův odpařovací aparát.

Kromě cukrovarnictví pokračoval i v dalších aktivitách a roku 1845 se navíc začal věnovat těžbě uhlí a hutnictví železa. Koupil uhelné jámy Ludvík a Kateřina ve Vrapicích u Kladna a roku 1857 se s bratry Kleiny (více v Profitu 15/2007) a Vojtěchem Lannou (Profit 2/2005) účastnil založení „Pražské železářské společnosti“. Významně se zasloužil také o rozvoj zemědělského podnikání. V Židlochovicích provedl melioraci pozemků, zdejší statek vybavil moderní technikou a zaváděl nové druhy pícnin.

Revoluční difuzér

JULIUS ROBERT (1826 - 1888)

Syn Florentina Roberta se narodil 4. června v rakouském Himbergu. Po studiích ve Vídni a Paříži nastoupil do rodinného cukrovaru, kde se staral o technologii výroby. Roku 1864 sestrojil tzv. difuzér – přístroj na vyluhování řepných řízků. Roku 1870 se stal ředitelem společnosti Robert & Cie. a jediným majitelem cukrovaru. Pokračoval i v budování velkostatku, zaváděl pěstování nových pícnin a mechanizoval zemědělství. Zemřel 9. února 1888.

Do vedení židlochovického cukrovaru brzy nastoupil i Robertův syn Julius. Staral se předevšímo technologii výroby a podílel se na všech otcových pokusech.

Jeho vlastní vynález – difuzní přístroj na vyluhování řepných řízků – však všechny předchozí experimenty překonal. Znamenal výrazné zjednodušení výroby cukru, čehož si byl vědom i brněnský podnikatel Friedrich Wannieck (více v Profitu 31/2005). Roberta přiměl, aby produkci difuzérů svěřil jemu, a spojenectví si pojistil i tím, že se oženil s vynálezcovou sestřenicí.

Zájemo vynález byl obrovský a do několika let ho používalo 27 velkých evropských cukrovarů. Roku 1865 se o novince dozvěděl také ředitel indického cukrovaru Aska u Madrasu, který Židlochovice osobně navštívil. Jakmile zjistil, že difuzní proces lze použít i při výrobě třtinového cukru, přístroj si ihned objednal.

Cukrovarník a zemědělec

Julius Robert zažíval podnikatelsky šťastné období. Po otcově smrti roku 1870 se stal šéfem společnosti Robert & Cie. ve Vídni a jediným majitelem cukrovaru a velkostatku v Židlochovicích.

Pokračoval i v zemědělském podnikání. Modernizoval chov dobytka, zaváděl pěstování nových plodin a používal moderní technologické prostředky (roku 1871 využil poprvé v Rakousku-Uhersku parní lokomobilu). Zkušenosti ekonoma a ředitele statku shrnul do publikace vydané u příležitosti světové výstavy 1873.

Inovacemi postupně procházel i židlochovický cukrovar. Největší rekonstrukce proběhla roku 1883, kdy se kapacita výroby výrazně zvýšila. Autorem přestavby byl pravděpodobně brněnský architekt a ředitel Moravského průmyslového muzea August Prokop. Podnik se brzy dočkal napojení na elektřinu a při další rekonstrukci roku 1901 byl rozšířen také o rafinerii na výrobu bílého cukru.

Místo řepy obchody

Po Robertově smrti roku 1888 spravovala rodinné podniky vdova Fanny a později synové Justin a Julius mladší. V Židlochovicích ale příliš nepobývali a roku 1923 prodali zdejší cukrovar Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně. Ta nechala podnik opět nákladně rekonstruovat a rozšířit o novou odparku a varnu.

Roku 1948 byl cukrovar znárodněn a stal se základem národního podniku Cukrovar Židlochovice. Do provozů byly ještě v 60. letech instalovány polské stroje, údržba budov se ale zanedbávala a začalo chátrání.

Poslední řepná kampaň proběhla roku 1990. Poté byl cukrovar uzavřen a roku 1992 se stal majetkem města. To chtělo nevyužité budovy pronajímat, vhodný zájemce se však nenašel a devastace pokračovala. Řešením se nakonec stala přestavba celého areálu na nákupní centrum. Většina původních objektů byla po roce 2000 odstraněna a rekonstrukce se dočkaly pouze strojovna, trafostanice, filtrační věž a komín.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Česko - nová brána japonských investic do EU?
Paradoxy životního pojištění: Češi se bojí úrazů, největším rizikem jsou ale nemoci
8 mýtů o zdravotním pojištění
Kolik stojí dítě v první, druhé a třetí třídě
Ceny nemovitostí rostou a hovoří se i o realitní bublině. Je na čase prodat investiční byt?
Auta
Opět na scéně. Umělý benzín má zachránit spalovací motory
Opel si připravil pro Frankfurt tři světové premiéry. Překvapením nebude ani jedna
Ferrari Portofino nahrazuje Californii. Má čtyři sedačky a jede 320 km/h
Harley-Davidson drasticky překopal nabídku, Dyna a Softail splynuly v novou řadu
Hyundai i30 N: Krátké svezení s dalším korejským dítětem Alberta Biermanna
Technologie
Konsolidujte těžbu! Asus vyrobil pro kryptokopy monstrózní desku s 19 sloty PCI Express
Budoucí mobily budou mít vzadu hned tři velké objektivy
Zoner Photo Studio bylo příliš levné, proto tvůrci u verze X zavedli předplatné
Internet si při zatmění Slunce ulevil. Američané vyšli ven a koukali na oblohu
Asus uvádí monitory s technologií ELMB. Low motion blur konečně i pro LCD s FreeSync
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít