Opravdový Zuckerfachmann

01. srpna 2005, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
01. srpna 2005, 00:00

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - FRIEDRICH WANNIECK V roce 1865 vynalezl rakouský rodák Julius Robert novou metodu zpracování cukru pomocí difuze. Šance se ihned chopil brněnský podnikatel Friedrich Wannieck, který ve své továrně sestrojil první difuzér na světě a stal se tak všeobecně uznávaným výrobcem cukrovarnických strojů.

Velká slévárna turbinových skříní.

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - FRIEDRICH WANNIECK

V roce 1865 vynalezl rakouský rodák Julius Robert novou metodu zpracování cukru pomocí difuze. Šance se ihned chopil brněnský podnikatel Friedrich Wannieck, který ve své továrně sestrojil první difuzér na světě a stal se tak všeobecně uznávaným výrobcem cukrovarnických strojů.

V Cimrmanově opeře „Úspěch českého inženýra v Indii“ postavil stroj na výrobu cukru - takzvaný difuzér -německý inženýr Wagner, ale zdokonalil ho až český inženýr Vaněk. Autoři textu Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak vycházeli v tomto případě z historických skutečností. První difuzér na světě totiž opravdu vyrobil Čech - brněnský podnikatel s německy znějícím jménem Friedrich Wannieck (čteno Vaněk). Jeho stroje pro cukrovarnický průmysl získaly na konci 19. století světového uznání a vyvážely se do Spojených států či Brazílie.

Model nejstaršího difuzéru z roku 1866.

ROBERTOVA METODA

Friedrich Wannieck byl německy mluvící Čech. Po studiích pobýval nějakou dobu v Anglii a ve Skotsku, a když se roku 1864 vrátil do Brna, rozhodl se pro vlastní podnikání. Chtěl vyrábět stroje, ale protože sám neměl dostatek finančních prostředků, spojil se s místním podnikatelem Philipem Jellinkem. Dne 21. března 1865 založili oba společníci strojírenskou firmu Friedrich Wannieck-Philip JellinekBrno.

V témže roce vynalezl rakouský správce židlochovického cukrovaru Julius Robert takzvaný difuzní proces výroby řepného cukru. Wannieck začal s Robertem ihned spolupracovat a v roce 1866 vyrobil ve svém závodě první difuzér na světě. Wannieckova továrna se rázem stala významným výrobcem cukrovarnického zařízení, o nové stroje projevila zájem také cizina. Wannieck nechtěl ponechat nic náhodě, proto se o dva roky později oženil s Robertovou sestřenicí Victorií a pojistil si tak další spolupráci s tímto vynálezcem.

Wannieckův parní stroj, systém Corliss.

JELLINKŮV ODCHOD

V roce 1867 se nový způsob zpracování cukru používal již ve dvaceti sedmi cukrovarech a další zakázky se jen hrnuly. Wannieck se brzy rozhodl úplně osamostatnit a v roce 1869 se rozešel se společníkem Jellinkem. Tento krok neměl na vedení podniku žádný větší vliv, protože duší společnosti byl od začátku Wannieck. Továrna v té době vyráběla vedle strojů také různé druhy nádobí a kuchyňské váhy.

V šedesátých letech do firmy vstoupil inženýr Hermann Köppner, v němž Wannieck získal velmi nadaného spolupracovníka, zejména při nově zřizované výrobě parních kotlů. Společnost svůj výrobní program stále rozšiřovala, brzy se přidaly také dřevozpracující stroje a odstředivky pro mlékárny.

Hlavním výrobním programem však nadále zůstávaly cukrovarnické stroje, které si získaly světovou proslulost. Wannieck je vyvážel do indického Madrasu, americké Louisiany či brazilského Rio de Janeira. Ročně se jich do celého světa vyvezlo třicet až čtyřicet tisíc kusů. I přes úpadek obchodu na počátku sedmdesátých let 19. století se firma stále zvětšovala a v roce 1887 zaměstnávala již 250 dělníků.

SPOJENÍ S BRATRY SULZERY

V osmdesátých letech se mezi Wannieckovy konkurenty zařadila švýcarská firma bratří Sulzerů, která byla dobře zavedená zejména u rakouských prádelen, tkalcoven a papíren. Aby nedocházelo ke střetu zájmů, podepsal Wannieck v roce 1888 se Sulzery smlouvu o vzájemné spolupráci. Wannieck si přitom od společníků sliboval zejména některá technická zlepšení ve výrobě parních kotlů. Firma se proto také o dva roky později změnila na komanditní společnost, aby mohlo dojít k jejímu dalšímu rozšíření.

V roce 1891 byla dokončena nová slévárna i montážní hala. Firma Fr. Wannieck a Co. vyráběla v té době kompletní zařízení pro cukrovary, lihovary, pivovary, sladovny, mlýny, vodní pily i továrny na olej. Ve stavbě parních strojů se přitom po vstupu Sulzerů mohla srovnávat i s První brněnskou strojírnou, založenou již roku 1814. Wannieckovými zákazníky byly téměř všechny cukrovary v monarchii a dobrým odbytištěm se stalo také Rusko. Výrobky brněnské továrny byly velmi žádané a získaly i mnohá ocenění na světových výstavách.

FÚZE BRNĚNSKÝCH STROJÍREN

Na počátku 20. století, po více než třiceti letech prosperity, však továrna ztratila dynamiku. Friedrich Wannieck zestárl a vedení firmy měl převzít jeho jediný syn Friedrich Oskar. Ukázal se však pro tuto práci jako málo zkušený a podnikatel Wannieck proto začal hledat jiné řešení. Rozhodl se pro fúzi s tehdy prosperující První brněnskou strojírnou, kterou vedl jeho bývalý zaměstnanec August Hněvkovský. K prvním kontaktům došlo mezi lety 1900-1901 a konečná smlouva byla podepsána v únoru 1902. Pro svého syna získal Friedrich Wannieck místo ve správní radě brněnské strojírny a sám podnikání zanechal. V roce 1903 pak opustil Brno.

Wannieckova strojírna, takzvaná „Vaňkovka“, pak již nikdy nebyla samostatným závodem. Ve 30. letech 20. století ji získala Zbrojovka Brno, od roku 1967 patřila brněnskému Zetoru. Po roce 1989 byl její zdevastovaný areál nákladně opraven. V současnosti vlastní strojírnu společnost Jižní centrum Brno, a. s., která z této technické památky buduje nové kulturní centrum.

Pramen: První brněnská strojírna 1821-1921

 

FRIEDRICH WANNIECK (1838-1919) - Brněnský průmyslník a podnikatel Friedrich Wannieck se narodil 19. července 1838 jako syn soukeníka Johanna Wanniecka. Po absolvování reálky v Brně navštěvoval Vysokou školu technickou ve Vídni a Polytechniku v Karlsruhe. Po studiích byl nějaký čas u inženýra Halla ve Štýrském Hradci a zkušenosti sbíral také v Anglii a ve Skotsku. Po svém návratu do Brna se rozhodl pro vlastní podnikání. S partnerem Philipem Jellinkem koupili 2. prosince 1864 pozemky s domem a zahradou v Trnité ulici číslo 21, kde do roka postavili novou strojírnu. Její úspěch spočíval ve využití vynálezu správce židlochovického cukrovaru Julia Roberta, který objevil nový způsob výroby cukru - takzvanou difuzi. Wannieck se chopil příležitosti a v roce 1866 ve své továrně vyrobil první difuzér, přístroj podobný velké ždímačce. O dva roky později se pak oženil s vynálezcovou sestřenicí Victorií, což mu přineslo jednak užší spolupráci s Robertem, ale také tučné věno, díky němuž se mohl rozloučit se společníkem Jellinkem. V roce 1890 se Wannieckovými společníky stali bratři Sulzerové ze Švýcarska a firma se začala více orientovat na výrobu parních kotlů. Trvalým programem však zůstala výroba zařízení pro cukrovary, v níž měl Wannieck nadále náskok před konkurencí. Roku 1900 se rozhodl pro fúzi s První brněnskou strojírnou. Spojení proběhlo o dva roky později. Friedrich Wannieck se poté stáhl do ústraní a roku 1903 odešel nejprve do Mnichova a později do italského Merana, kde 21. dubna 1919 také zemřel. Svého syna Friedricha Oskara přitom přežil o sedm let, svou manželku o tři roky.

Velká soustružna rotorů.

Pohled na areál Vaňkovny z roku 1921 a dnes.

foto: Archiv muzea města Brna/Miloš Strnad

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče