Opožděné haló kolem Hampla

09. dubna 2010, 16:46 - Lukáš Novotný
09. dubna 2010, 16:46

Hospodářství

Podtitul: Kritiky viceguvernéra ČNB na adresu MMF si česká média všimla po půl roce. A udělala z ní „kauzu“

Rakouský deník Der Standard uveřejnil 2. dubna rozhovor, v němž se viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl kriticky vyjádřil k chování Mezinárodního měnového fondu (MMF) za finanční krize. Výňatky z rozhovoru převzala a zveřejnila agentura ČTK a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Po osobní stížnosti jednoho z čelních představitelů MMF řešil situaci nejen Hamplův nadřízený, guvernér Zdeněk Tůma, ale i premiér Jan Fischer a ministr financí Eduard Janota.

Nedbalí novináři Pikantní na celé věci je, že stejně kriticky, ne-li ještě kritičtěji, se Hampl do MMF „opřel“ již loni v září, kdy vyšel jeho článek Advice for Western Europe (Doporučení západní Evropě) v amerických listech The New York Times (NYT) a International Herald Tribune (IHT). Jenže tehdy jeho kritiku nezaznamenala ani česká média, ani Mezinárodní měnový fond. „Nerozumím tomu, v jakém okamžiku se téma stane atraktivním,“ diví se dnes práci novinářů viceguvernér.
Vysvětlení může spočívat v nedbalosti českých žurnalistů a jejich neschopnosti zachytit zajímavou informaci s mezinárodním přesahem. K přehlédnutí tehdejšího Hamplova článku mohla vést dle informací týdeníku EURO i náhoda. V době, kdy NYT a IHT text uveřejnily, tedy 10., respektive 11. září 2009, totiž v New Yorku chyběl kvůli střídání stráží zpravodaj ČTK. Ten by určitě prohlášení českého centrálního bankéře zaznamenal, a tedy i řádně „zmedializoval“.

Byrokratické instinkty Proč však teď tolik povyku? Hampl v rozhovoru pro rakouský deník Der Standard prohlásil, že to byl právě MMF, kdo urychlil ekonomickou krizi v regionu střední a východní Evropy. Důvodem byla dle něho chybná interpretace údajů Banky pro mezinárodní vyrovnávání plateb ze strany měnového fondu. „Byl to zjevně systematický pokus přivést zahraniční pomoc do celého regionu,“ řekl Hampl. Dle něho to MMF udělal proto, aby „v krizi a pod novým vedením Dominiqua Strausse-Kahna našel novou oblast působnosti a obdržel víc prostředků“. Přitom prakticky to samé prohlásil viceguvernér již před více než půl rokem. „Podobné snahy úvěrové instituce zajistit si do dalších let dostatek zákazníků nepřekvapují. I byrokraté mohou projevit velmi podnikatelské instinkty,“ doplnil tehdy Hampl.
Problém spočíval v tom, že na základě nepřesných a leckdy i mylných hodnocení mezinárodních institucí vnímali investoři celý region střední a východní Evropy jako vážně ohrožený krizí – bez ohledu na rozdíly mezi jednotlivými státy. To vedlo mimo jiné k prudkému pádu české koruny a ostatních měn na přelomu let 2008 a 2009. Centrální banky pak složitě přesvědčovaly analytiky, investiční banky, ratingové agentury i mezinárodní instituce, že problém je naopak ve finančním odvětví západní Evropy a USA. „Museli jsme to vysvětlovat i MMF. A to není normální. Fond musí být tím, kdo tyto věci zná lépe. Analytiků a expertů má dost,“ podotýká k tomu Hampl.

Pořádek ve sklepě Pravdou je, že před vypuknutím krize hledal Mezinárodní měnový fond jen těžko opodstatnění své další existence. Jako jediný významný „klient“ mu tehdy zůstávalo Turecko, jehož úvěry tvořily v roce 2008 dvě třetiny všech půjček poskytnutých fondem. Objem úvěrů MMF byl natolik nízký, že úroková marže nestačila ani na financování provozu. Dokonce hrozilo, že instituce, která vždy hlásala finanční stabilitu, bude mít v roce 2011 deficit čtyři sta milionů dolarů.
Fond se navíc potýkal – a dosud potýká – s roztrpčením nově vznikajících ekonomik, které si už dlouho stěžují na způsob, jakým USA a západní Evropa skupinu tvořenou 186 zeměmi ovládají. Nejsou spokojené ani s úspornými opatřeními, která fond tradičně dlužníkům ukládá. „Když u vás doma vypukne požár, chcete, aby jej hasiči co nejdřív uhasili a nevyžadovali, abyste si nejprve uklidili suterén. A nechcete, aby hasičskou stanici řídila skupina, která sleduje hlavně vlastní zájmy,“ charakterizoval postoj rozvojových zemí bývalý hlavní ekonom MMF Simon Johnson, nynější profesor na prestižní Sloanově škole managementu při Massachusetts Institute of Technology.

Naducaný polštář Globální krize však přinesla „vítanou“ změnu a MMF znovu objevil svou roli věřitele poslední instance. Poptávka po úvěrech na záchranu kolabujících ekonomik raketově vzrostla. Jen namátkově: Mexiku fond přislíbil půjčku 47, Polsku 20,6, Rumunsku 17,1, Ukrajině 16,4 a Maďarsku šestnáct miliard dolarů. Počátkem roku 2009 dostal měnový fond od členských zemí pět set miliard dolarů, což ztrojnásobilo jeho úvěrovou kapacitu. O dalším navýšení prostředků o sto miliard dolarů rozhodli věřitelé v listopadu. Více než miliardou dolarů přispěje i Česká republika.
Mojmír Hampl přitom toto posílení zdrojů MMF již před rokem kritizoval a nyní na tuto kritiku odkazuje. „Chovat se v hospodářské politice nezodpovědně bude napříště díky naducanému polštáři MMF snazší, nikoli těžší,“ tvrdí.
Každopádně diskuse o případném zániku Mezinárodního měnového fondu se dostaly mimo hlavní proud uvažování. Naopak, světoví politici postavení a zdroje MMF významně posílili. Jak však upozorňuje ekonom Barry Eichengreen, současná krize nepotrvá věčně a kritikové fondu nevymizeli, pouze dočasně ztichli. „Fond jejich kritiku dále podněcuje, poněvadž není schopen definovat svou roli,“ naznačuje hlavní argument tento profesor na University of California v Berkeley.

Šílená spekulace Vraťme se však na začátek. K důvodům, proč se nyní o tomto tématu znovu hovoří, ačkoli sám viceguvernér Hampl jej považuje „za skoro mrtvou věc“. A dovolme si vyřknout jednu, možná příliš za vlasy přitaženou spekulaci. Čeští novináři Hamplovu kritiku MMF loni přehlédli nebo prostě nechali ležet ladem. Co když však naši rakouští kolegové byli ostražitější a nechali si ji na příhodnější dobu. Ta přišla nyní, kdy se začalo hovořit o měnovém fondu v souvislosti s pomocí zadluženému Řecku. Není tajemstvím, že účast MMF na této záchranné operaci byla přáním zejména německé kancléřky Angely Merkelové, zatímco ostatní země, například Francie, dávaly přednost pomoci výhradně v režii EU. V tu chvíli si možná v Der Standardu vzpomněli na „jakéhosi“ Hampla z ČNB, který se kdysi do MMF navážel, a udělali s ním rozhovor. Viceguvernér nezklamal a svou kritiku zopakoval. Možná se tím však – jako euroskeptik zajisté nechtěně – ocitl na straně zastánců „evropské“ varianty „vykoupení“ Řecka. Potom by nezbývalo než před prací kolegů smeknout. Hampl však toto vysvětlení považuje za nesmysl: „To je úplně šílená spekulace. O Řecku jsem neřekl ani slovo. Jen jsem v rozhovoru zopakoval to, co už jsem vyjádřil před půl rokem, kdy žádné Řecko ani nebylo na stole.“ Ale kdo ví, jak to vlastně bylo? Možná jen sami novináři.

BOX 1:
Mojmír Hampl
Fond se má chovat jako najatý manažer

EURO: Proč si myslíte, že názory, které jste prezentoval už v minulosti, jsou najednou terčem kritiky? HAMPL: Neumím a nechci to komentovat. Nerozumím, proč je to najednou předmětem nějaké vášně.

EURO: Podobně jako vy na MMF nahlížejí i někteří čeští ekonomové, ačkoli nechtějí být jmenováni. HAMPL: To nechci vůbec komentovat. Všechno, co jsem k tomu chtěl říct, jsem řekl. Doplním jedinou věc, která nezazněla a je důležitá pro pochopení celého obrázku. Česká republika vykonává prostřednictvím ČNB „akcionářská“ práva v MMF. Fond je ve vztahu k národním zemím něco jako najatý manažer ve vztahu k akcionářům. Mě připadá, že se to v diskusi obrací a že se vytváří dojem, že MMF úkoluje a řídí národní země. Dle mne tento najatý manažer nepostupoval dobře. Nepomohl nám, a naopak nám práci v době krize ztížil. Samozřejmě, důvodem může být i nekompetence.

EURO: Česko má však v MMF svého zástupce. Jak je možné, že měli špatné informace? HAMPL: Reportů, které tam vznikají, je spousta. Nepředpokládám, že je kdokoli jako jednotlivec schopen je řídit nebo jim dát správný tvar.

EURO: Před krizí se spekulovalo o případném zrušení MMF. O jeho roli. HAMPL: To jsou logické úvahy, které jsem si dovolil říct nahlas.

EURO: Je zrušení MMF dle vás reálné? HAMPL: To jste moc daleko. Mimo hlavní proud a uvažování světových politiků, kteří naopak fond v době krize významně posílili. Můžeme se bavit o tom, zda moc nebo málo, je-li je to správná cesta. Jestli zdrojů, které má MMF nově k dispozici, je hodně nebo málo. Dle mne je zdrojů nyní moc, protože ani v největší krizi od třicátých let zatím fond nerozpůjčoval, co měl ještě v době před krizí. Nejsem však decision maker. To už si rozhodují země G20, hlavy států, ministři financí. Je to politické rozhodování.

Box 2:
Co zaznělo loni a letos

„Ve svém ekonomickém výhledu publikoval MMF za východní Evropu data, která byla skandálně chybná. Tyto omyly – bagatelizované jako pouhá náhoda – vypadají téměř jako součást zvrhlého plánu, dle něhož se MMF snaží uměle vytvořit region, který potřebuje finanční pomoc.
International Herald Tribune, 11. září 2009

„Špatná interpretace (údajů Banky pro mezinárodní vyrovnávání plateb – pozn. red.) MMF byla obzvlášť nepříjemná. Fond potom musel chybné údaje na základě naší intervence opravovat. Je směšné, že zrovna měnový fond krizi urychlil. Byl to zjevně systematický pokus přivést zahraniční pomoc do celého regionu.“
Der Standard, 2. dubna 2010

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče