Onkologové potřebují „velkou hubu“

11. června 2010, 19:10 - Alexandra Bartoňová
11. června 2010, 19:10

V našem zdravotnictví chybí návod na to, co a komu se bude platit

Jste starší 65 let, máte metastázy do mozku a ani vhodná léčba, například biologická, vám už život nezachrání. Pouze ho o nějakou dobu prodlouží. Mohou to být tři měsíce, někdy ani to ne. Máme ale nárok na péči, která pojišťovnu v určitých případech vyjde až na 130 tisíc korun? Touto otázkou se v posledních měsících zabývají onkologové, kteří se dostávají do finančních problémů z důvodu stále vyššího počtu pacientů s rakovinou. Česká onkologická společnost (ČOS) přišla s názorem, že lékaři potřebují „velkou hubu“, která národu řekne, na co má a nemá pacient nárok, a hlavně, co mu pojišťovna zaplatí a za jakých podmínek.
Nedostatek financí v našem zdravotnictví je všeobecně známá věc. Na onkologii se vystřídá až 60 tisíc pacientů ročně a právě to je jedním z důvodů, proč se lékaři setkávají s nedostatkem peněz. Dalším důvodem je nákladná biologická léčba, která se objevila zhruba před pěti lety a mnohým pacientům s rakovinou může zachránit život nebo jej alespoň zkvalitnit. „Prozatím léčíme stále stejně, jako by se nic nedělo. Dojde ale k nárazu, a pokud společnost nebude informována, nastane šok,“ uvedl Jindřich Fínek, primář Radioterapeutického a onkologického oddělení FN Plzeň. „Nemocnice nezkrachuje, jen kvůli nedostatku financí nebude mít možnost léčit všechny pacienty,“ dodal Fínek. Některé nemocnice mají tendence tento problém řešit tím, že u pacientů, u kterých to jde, se léčba odloží.

Kdo za nás bude kopat?

Česká republika patří mezi rakovinou nejzatíženější země světa a v příštím roce je očekáván další, zhruba pětiprocentní nárůst nemocných. I přesto bude podle ředitele odboru úhrad zdravotní péče Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Petra Pokorného financí v onkologii stejně jako loni. „Po třech letech relativního dostatku nastala situace, že peněz do zdravotnictví jde málo. Počítáme a regulujeme tuto nákladnou léčbu. Není však možné, aby neustále rostla,“ vysvětlil situaci Pokorný. Podle profesora Luboše Petruželky, přednosty Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, není množství financí na letošní rok zcela optimální.
Onkologové jsou poněkud skeptičtí k lepším zítřkům a nepočítají s razantními změnami, co se financování jejich oboru týče. Proto potřebují někoho, kdo určí, co se platit bude a co ne. Dle jejich názoru by onou „hubou“ měl být některý z politiků, který se zdravotnictvím zabývá. Ten by se jistě rád zviditelnil, avšak pouze za situace, pokud by byl financí dostatek vždy a na všechno. To ale naše zdravotnictví zatím nečeká. V opačném případě by se nejspíše mnozí z politiků tomuto kroku raději vyhnuli. Lékař také není ten, kdo by pacientovi mohl sdělit, že na to či ono nemá nárok. Nedrží v ruce žádný papír, který by mu to umožňoval, a tak může danou léčbu nebo její ukončení pouze doporučit.

Chybí „kuchařka“ Na řadě jsou plátci péče, tedy pojišťovny. Ty by podle profesora Jiřího Vorlíčka, předsedy ČOS a zároveň ředitele Masarykova onkologického ústavu v Brně, měly vydat obecná rozhodnutí, kterými by se onkologové mohli řídit. „Pojišťovny jsou zodpovědné za pokrytí financování zdravotní péče, a proto by měly pacientům oznámit, co a komu zaplatí,“ souhlasil s Vorlíčkovým názorem Petruželka. VZP popírá, že by měla tyto předpisy stanovovat. „To musí říct odborníci. Točíme se kolem standardů, a ty nemohou určovat politici ani plátci péče. Měly by vycházet z odborných postupů, fungovat pro danou společnost, region a dané období. Také musí zohledňovat to, co si společnost může dovolit,“ řekl Pokorný a dodal, že dokud nebudou standardy a nadstandardy, pojišťovny nemohou a nehodlají stanovovat, který pacient má a nemá na danou léčbu nárok.
A jsme u jádra věci. Standardy by mohly vyřešit spoustu problémů českého zdravotnictví. Včetně financování onkologické péče. Poslední dobou to ale vypadá tak, že se o nich více mluví, než aby se dělo něco konkrétního. Ministerstvo zdravotnictví (MZ) v dubnu zrušilo tendr na vypracování standardů i přesto, že děkan 1. lékařské fakulty UK Tomáš Zima ve spolupráci s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně vypracovali tyto standardy za částku skoro o polovinu nižší, než byla suma původně vypsaného tendru. MZ svoje rozhodnutí vysvětlovalo tím, že čekalo větší účast odborných společností vzhledem k tomu, o jak zásadní věc jde. „Šlo to do ztracena. Projekt skončil a možná se něco bude dít po sestavení nové vlády. V případě vypsání nového tendru se zkusíme znovu přihlásit,“ vysvětlil nynější situaci Zima. Podle mluvčího MZ Vlastimila Sršně nový tendr rozhodně nebude vypsán v nejbližší době. Předpokládá, že se touto problematikou bude zabývat až nové vedení MZ.
Lékaři dnes již uznávají, že v některých případech nemá smysl léčit pacienta do posledního okamžiku. Záleží ale na jednotlivci, a pokud tuto léčbu vyžaduje, ošetřující by mu ji měl poskytnout. Pro každého znamená měsíc nebo dva života navíc něco jiného, ale měl by existovat ten, kdo stanoví jasná pravidla.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče