Ondřej Synek: Veslovat můžete jen pro radost, ne pro peníze

04. října 2013, 10:20 - Milan Novotný
04. října 2013, 10:20

Má za sebou skvělý rok. Veslař Ondřej Synek triumfoval na evropském i světovém šampionátu a koncem roku bude horkým kandidátem na vítězství v anketě Sportovec roku. V poolympijské sezoně našel dvoumetrový a věčně se usmívající člen pražské Dukly výbornou formu, jakou si sportovci obvykle schovávají na olympiádu. O té příští za tři roky v brazilském Riu de Janeiro už přemýšlí. „Dvakrát jsem byl druhý, a to bych nerad zopakoval. A třetí být také nechci,“ říká Synek o svých ambicích v Riu.

* E15: Jak se cítíte v závěru sezony, v níž jste dokázal podruhé vybojovat světový titul?

Světové prvenství je pro mě hlavně náboj směrem do budoucnosti. Hrozně jsem loni toužil vyhrát olympiádu. Z Londýna jsem nakonec přivezl stříbro, ale teď vím, že jdu správnou cestou a můžu na olympijské zlato minimálně ještě jednou zaútočit.

* E15: V čem jste byl letos lepší než v olympijské sezoně?

Jsem silnější hlavně po psychické stránce. V tom jsem se určitě o kousek posunul. Důležité bylo, že jsem měl po Londýnu chuť trénovat, a následkem toho jsem se na rozdíl od některých soupeřů dostal v poolympijské sezoně do výborné kondice. Díky ní jsem měl letos převahu.

* E15: Motivace do budoucnosti je tedy jasná. Z Ria berete jenom zlato?

Na to mám jednoduchou odpověď. Už dvakrát jsem byl druhý, a to bych nerad zopakoval. A třetí být také nechci.

* E15: Olympiáda je ještě daleko. Dá se takhle dopředu plánovat?

Jde sice ještě o dobu poměrně vzdálenou, ale je Rio už dost blízko. Čas u vody strašně letí. Máme rok po Londýnu a mě to přijde, jako by to bylo před měsícem. Příští sezona uteče jako voda a v té další už půjde o to se na olympiádu v klidu kvalifikovat.

* E15: V době příštího olympijského závodu budete v Kristových letech. Cítíte, že je to ten správný věk na zisk triumfu?

Už teď mám hodně zkušeností a do té doby jistě další nasbírám, takže z tohoto důvodu by to mohlo vyhovovat. Celý život jde o sbírání zkušeností, jenže tohle pravidlo ve sportu vždycky neplatí. Olympiáda se dá vyhrát klidně v osmnácti, ale spoustě lidí se to nepovede nikdy.

* E15: Vesloval byste ještě dál, kdyby jste se olympijského zlata nedočkal ani v Riu?

Všechno je zatím ve hvězdách, ale veslování mě pořád baví. Zatím mi je jedenatřicet a byl jsem na třech olympiádách. Můj skifařský předchůdce Vašek Chalupa závodil do dvaačtyřiceti a na hrách startoval šestkrát, takže nikdy neříkej nikdy.

Bolest musíte ukočírovat v hlavě

* E15: První medaili ve skifu jste získal už v roce 2005. Jak náročné je udržet se po dlouhé roky v absolutní elitě?

Veslování je sport, který hrozně bolí, a je náročný na přípravu, takže nejtěžší je to ukočírovat v hlavě. Pro mě je nejnáročnější se koncentrovat a jít v tréninku přes závit. Někdy je to na hraně. Tuším, že může přijít jediný moment, a člověk se už nemusí přinutit v takových galejích pokračovat.

* E15: Co kromě ježdění na vodě obsahuje trénink elitního skifaře?

Jde o řadu hlavně vytrvalostních sportů. Doplněk k veslování je posilovna, běhání, plavání, cyklistika a běžky. Všechno se odehrává v tempu, při němž se vždycky zničím. Na zimní nebo jarní soustředění jezdím s dalšími veslaři Dukly. Trénink ve skupině je v této fázi důležitý, protože při náročné objemové přípravě by se člověk sám asi zbláznil. Na vodě jsem potom samozřejmě samotář.

* E15: Jak sám říkáte, veslování je jeden z nejnáročnějších sportů. Dal byste na něj své děti?

To je otázka. Asi bych jim to nedoporučil, protože je to fakt velká dřina. Ovšem veslování je hezký a poctivý sport. Bude záležet na nich, co budou chtít dělat, ale určitě je ke sportu potáhnu. Možná že veslování vyzkoušejí, protože už teď vnímají, že táta jezdí na lodi.

* E15: Jak jste se vůbec dostal k veslování, lákaly vás i jiné sporty?

Jako malý jsem hrál nějaký čas fotbal a trochu dělal atletiku, ale v podstatě jsem nevěděl, co dělat. Možná jsem ani moc sportovat nechtěl, ale přes bratrance jsem se dostal do veslařského klubu Kondor Brandýs nad Labem a začalo mě to bavit. Na loděnici jsem vydržel díky partě kamarádů. Později mezi námi vznikla rivalita a díky ní jsem se začal zlepšovat, až jsem zjistil, že by mi to mohlo jít.

Férový svět cákalů a couvalů

* E15: Sportoval někdo kromě zmíněného bratrance ve vaší rodině?

Nejsem vůbec ze sportovní rodiny. Snad jen mamka, když byla malá, prý chvíli plavala, ale jinak nic. Těžko říct, kde se ve mě vzaly sportovní geny.

* E15: Co vás jako kluka zajímalo?

Všechno, co má nějaký motor. Už ve čtrnácti jsem jezdil autem, ale postupem času se sport dostával na hlavní kolej. Hodně jsem sledoval top sportovní přenosy. Pamatuju se, že jsem při olympiádě vydržel čtrnáct dní sedět přikovaný u televize. Všechno mě zajímalo, všechno jsem chtěl vidět. Myslím, že tím jsem nasál atmosféru velkých závodů.

* E15: O vodní plochy se veslaři dělí i s kanoisty. Jak spolu zástupci dvou velkých lodních odvětví vycházejí?

Existuje mezi námi určitá rivalita, ale taková ta zdravá. Vtipkujeme mezi sebou, hecujeme se a pošťuchujeme. My jim říkáme cákalové a oni nám couvalové, ale neexistuje, že bychom si nějak škodili.

* E15: Laikům připadá na veslařích divné právě to, že při jízdě couvají. Neměl jste v začátcích problémy s tím, že jste neviděl, kam jedete?

Tenhle problém jsem nikdy neměl a nikdo to z mladých veslařů asi zvlášť neřeší. Jde jen o to zvládnout na vodě základní orientaci. Je to věc cviku a časem se všechno zautomatizuje. Veslování je prostě takové. Každý sport má nějaké specifikum. Třeba basketbalisté házejí míč z velké dálky do poměrně malého koše, ale i děti to postupně zvládnou.

* E15: Od začátku jste nejezdil sólo, ale na dvojskifu. Jak došlo k osamostatnění?

Začínal jsem na čtyřce, ale pak jsme s Milanem Dolečkem – synem mého trenéra – zjistili, že jsme z kvarteta lepší, a začali jsme závodit jen spolu. Docela se nám dařilo. Byli jsme třetí na mistrovství světa a pátí na olympiádě v Aténách. Potom jsme se ale rozešli. Byl jsem rychlý na skifu a chtěl na něm jezdit. Začalo se mi dařit a už jsem u skifu zůstal.

* E15: Na jaře zaujala širší veřejnost zpráva o účasti Milana Brunsvíka v osmiveslici Cambridge v legendárním závodě The Boat Race na Temži. Nelákalo by vás někdy něco takového?

Po pravdě nelákalo, i když atmosféra podél trati je úžasná. Hlavním důvodem je to, že nejsem student, čímž nesplňuji základní požadavek. Pro mne je pořád víc bojovat o medaile na olympiádě a světovém šampionátu.

* E15: I u nás se jezdí slavný závod osmiveslic Primátorky a vy obvykle startujete ve skulerském závodě Rösslera Ořovského, který je jejich součástí. Jaký k nim máte vztah?

Znamenají pro mne moc, protože se na Primátorky v centru Prahy přijde podívat hodně lidí i mimo veslařskou komunitu. Mohu se tak většímu počtu fanoušků ukázat, což je super. Zatím jsem nevynechal žádný ročník, závod mě baví, navíc je okořeněný zatáčkou pod Vyšehradem, což je divácky atraktivní.

* E15: Jak byste okomentoval své vystoupení v jubilejním 100. ročníku, který se jel netradičně předposlední zářijovou neděli?

Nebyl jsem tři týdny od mistrovství světa na vodě. Tím pádem to bylo zajímavější, protože existovala šance, že by mě mohl někdo porazit. Rozdíly nebyly velké, za poslední roky to byl asi nejvyrovnanější závod. Dost mě to bolelo, protože jsem neměl formu. Síla odešla, ale vytrvalost naštěstí zůstala a podařilo se mi vyhrát.

* E15: Primátorky se kvůli jarním povodním jely až na podzim. Jak zasáhl živel pražské veslaře?

Když přišla velká voda, tak jsem byl zrovna s reprezentací na mistrovství Evropy v Seville. Po návratu protékala dukláckou loděnicí na Císařské louce voda, ale veslaři, kteří nestartovali na šampionátu, stačili včas vynosit lodě do vyšších pater budovy. Od velké vody v roce 2002 jsme na podobnou situaci připraveni. Lidé vědí, co mají dělat, a škody nebyly nijak závratné.

Zbohatnete v jiných sportech

* E15: Veslování nepatří právě mezi lukrativní sporty, můžete se jím vy jako úspěšný reprezentant alespoň na nějaký čas zabezpečit?

Nemůžu… Je to sport, který se dělá pro radost, potěšení, prestiž a čest, ale ne pro peníze. Když mám výsledky, tak se nemám vůbec špatně, ale aby to bylo jako v některých jiných sportech, kdy fotbalisté, hokejisté nebo tenisté nemusejí už do smrti myslet na práci, tak to u mě neplatí.

Já fotbalistům či hokejistům příjmy nezávidím, i když částky, které pobírají, nejsou podle mě adekvátní tomu, co předvádějí. S tím ovšem nic nenadělám, mou volbou bylo veslování

* E15: Nezávidíte proto hráčům těchto odvětví jejich příjmy?

Tyhle sporty chce vidět velké množství diváků, kteří za vstupné utrácejí peníze. Pokud by tolik lidí chodilo také na veslování, zbyly by větší peníze i na závodníky. Já těmhle sportovcům příjmy nezávidím, i když částky, které pobírají, nejsou podle mě adekvátní tomu, co předvádějí. S tím ovšem nic nenadělám, mou volbou bylo veslování.

* E15: Nepřemýšlíte v této souvislosti, co byste mohl jednou dělat a co by vás mohlo živit, až ukončíte kariéru?

Jednou možností je, že bych jako trenér nebo funkcionář zůstal u sportu, což by se mi zamlouvalo. Pak existuje varianta, že bych si musel jako každý jiný člověk najít nějakou práci. V mém případě by to byla nejspíš nějaká rukodělná činnost, protože si připadám manuálně docela zručný.

* E15: Jaký je Ondřej Synek člověk, když odloží vesla a nemyslí na výsledky a závody?

Myslím, že úplně normální a neliší se od většiny české populace. Mám rád srandu, sport, kamarády, s nimiž zajdu na pivo, rád spím.

* E15: Máte čas na nějaké koníčky?

Koníčků by bylo docela dost, ale v poslední době není moc času, protože ho vyplňuje rodina a hlavně dvě malé děti. Doufám, že se k zálibám, mezi které patří všechno, co vrčí, a cestování, jednou vrátím.

* E15: Je o vás známo, že rád jezdíte na motocyklu. Vyznáváte i určitý motorkářský životní styl?

Motorek jsem měl docela dost, ale nakonec jsem skončil u cestovního modelu Honda Crosstourer. Rád vyrazím s kamarády na týdenní čundr do Rakouska. Nejsem ale členem žádného motorkářského gangu nebo klanu a nechodím v kožených bundách.

* E15: Jste otcem dvou malých dětí. Jak zvládáte rodičovské povinnosti?

To je otázka spíš na mou manželku, ale snad to zvládám. Přebaluju, koupu, snažím se dělat všechno.

* E15: Loni jste s manželkou Pavlou vyřešili mediálně sledovanou rodinou krizi. Myslíte, že její šťastné vyústění vám v letošní sezoně pomohlo ke sportovním úspěchům?

Asi se to na výsledcích promítlo. Psychicky jsem se stabilizoval, pomohlo mi, že jsem nemusel nic závažného řešit. Všechno se dostalo do pohody, jaká má v rodině s malými dětmi panovat, a mohl jsem se plně soustředit na trénink a závodění.

* E15: Jste vyučený zlatník. Dokázal byste dneska pro manželku vyrobit prstýnek nebo náramek?

Chvíli jsem zlatničinu dělal, ale pak u mne převážil sport. Neměl jsem na řemeslo čas a přestal se mu věnovat. Pracovní stůl a zlatnické nářadí ovšem pořád mám a určitě bych ještě dneska něco zvládl. Asi by mi chvilku trvalo, než bych se do toho dostal, ale určitě bych byl brzy schopný něco vyrobit.


Ondřej Synek (31)

Rodák ze Staré Boleslavi je historicky prvním českým mistrem světa ve skifu. Premiérový titul získal v roce 2010 na novozélandském jezeře Karapiro, podruhé se ze zlata radoval letos začátkem září, když triumfoval v jihokorejském Čchungdžu. Celkem má ve své medailové sbírce čtrnáct cenných kovů z velkých veslařských soutěží. Mezi nimi jsou i dvě olympijská stříbra. Ondřej Synek je od roku 2011 ženatý a s manželkou Pavlou má dvě děti. Jako člen Dukly Praha má propůjčenou hodnost kapitána.


Čtěte další rozhovory se sportovci v E15:

Roman Šebrle: Skončit jsem už musel, ale pořád se cítím na dvacet

Pavel Maslák: Jsem líný, ale nevadí mi, když makám

Štěpánka Hilgertová: Cítím se na 35, ale hry v Riu, to už asi ne

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče