Menu Zavřít

Ondřej Sokol: Přišlo nám přirozené, že na Krásnu nevyděláme

7. 2. 2014
Autor: Isifa

Už léta s úspěchem režíruje v divadle. Nedávno Ondřej Sokol představil svůj filmový režijní debut, k němuž spolunapsal i scénář a kde si zahrál jednu z hlavních rolí. Černá tragikomedie Krásno se odehrává v jeho rodném Šumperku, kde dvojice kamarádů neumně pátrá, zda matku jednoho z nich zabila nová žena jeho otce. Už teď Sokol počítá, že bude režírovat filmy dál. „Moc mě natáčení Krásna bavilo,“ říká.

E15: Jak dlouho jste přemýšlel o filmové režii?

Hodně dlouho. Studoval jsem totiž i FAMU, dokumentární režii. Takže nejsem amatér. Moc se o tom ale neví. Jelikož jsem FAMU nedodělal, zas tak se k tomu nehlásím. Už jsem měl jednu vysokou za sebou. Hrál jsem a režíroval v divadle v Mladé Boleslavi. Den probíhal tak, že jsem ráno jel na zkoušku do Boleslavi, vrátil jsem se třeba ve tři hodiny do Prahy, běžel jsem na přednášky a tvářil se, že jsem byl i na těch předtím, a v šest jsem odjel zase do Mladé Boleslavi hrát. Pak se nám narodila dcera a já se rozhodl, že jsem otec a ne student. Ale škola mě moc bavila.

E15: Vidíte rozdíl, když porovnáte filmovou režii s tou divadelní?

Vedení herců je podobné. Akorát na filmu je dobré, že když už to jednou herci dobře zahrají, tak vám to už nikdy nezkazí. V divadle to kazí pravidelně.

E15: Bylo obtížné vyrovnat se s technickou stránkou filmu? Pomohla vám praxe z televize?

Ano. Proto jsem režíroval třeba pořad Tele Tele. Říkal jsem si, že si na tom tu FAMU dodělám. Tam jsem dělal asi úplně všechno a v šíleném množství, dva a půl roku jsem produkoval pětatřicetiminutový pořad týdně. Natáčení Krásna byla oproti tomu pohoda.

E15: Překvapuje mě, že se debutující režiséři odváží obsadit sami sebe do hlavní role. V divadle sám sebe nerežírujete?

Ne. Teda teď jsem to udělal, ale za to může Krásno a to, že na divadle hraje i Martin Finger, se kterým jsme si na sebe tak zvykli, že mi to přijde přirozené. Jinak to na divadle nejde. Ve filmu je to jednodušší, protože se zpětně vidíte okamžitě, člověk si chyby prohlédne jednu vedle druhé a žádný režisér mu nemusí říkat, co všechno zkazil. Ale s Martinem jsme se obsadili také proto, že scénář filmu Krásno je hodně o nás. Na začátku jsme uvažovali o obsazení někým jiným. Ale pak už se příběh stal tak osobní, do určité chvíle ve filmu je to téměř rekonstrukce, až mi přišlo nemožné, že se budu koukat na nějakého idiota, který mě hraje. To jsem toho idiota radši zahrál sám.

Ondřej Sokol (42)
Rodák ze Šumperku, vystudoval herectví a režii na pražské DAMU. Po škole získal divadelní angažmá v Mladé Boleslavi, od roku 1999 působí v pražském Činoherním klubu, kde se jako režisér specializuje na hry Davida Mameta a Martina McDonagha. Za svou práci byl oceněn Thálií, je i několikanásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka. Ve filmu debutoval v Útěku do Budína, více zaujal o devět let později v roli homosexuálního kamaráda hlavní hrdinky komedie Alice Nellis Perfect Days. Mezitím získal popularitu díky televizním pořadům Ordinace v růžové zahradě a Partička.

E15: Scénář jste psal s Martinem Fingerem a Petrem Vydrou. Jak spolupráce vypadala?

Námět byl můj, ale vychází z toho, že Martinovi zavraždili mámu. Nedovedl jsem si představit, že za ním přijdu a řeknu mu: hele, napadlo mě, že bychom o tom natočili film. Potřeboval jsem, aby to viděl napsané už jako příběh. Tak jsem požádal Petra, aby se mnou napsal první verzi scénáře. S Martinem jsme nejlepší kamarádi od dětství, na gymplu jsme spolu psali divadlo a vždy jsme na sebe slyšeli. Když jsme se potom sešli, už věděl, že se něco děje. Já se potil a řekl mu: dáme si kafe, ty si ten scénář vezmeš, půjdeš pryč a zavoláš mi, ať jdu někam. Volal mi asi za čtyři hodiny, že to přečetl a že do toho půjde. Není hloupý, dobře věděl, že ty reálné události jsou jen výchozí bod.

E15: Jak jste se vyrovnávali s kritickými připomínkami, kterými scénář prošel například ve Filmovém centru České televize?

Nejsem nepřístupný kritice. Pro lidi je asi spíš těžší zvykat si na komunikaci se mnou, protože říkám nevhodné věci a tu šarži namyšleného člověka, zvlášť v takových situacích, trochu přeháním. Takže kluci do televize pak už radši chodili beze mne. Oni nám to ale zase tolik nepřepisovali. To bychom si ani nenechali. Jsou určité věci, na které jsem ochotný přistoupit, protože mě zajímá, co si myslí ten, kdo to čte poprvé. Ale myslím si, že když je pro vás něco důležité, je lepší jít se pak když tak prát někam jinam.

E15: Uvažoval jste, že byste natočil scénář někoho jiného?

Sám jsem dřív už napsal pár scénářů jen tak, protože mě to bavilo, ale nikdy jsem se nedonutil, abych se pustil do jejich realizace. Nemálo scénářů jsem také dostal a dopadlo to stejně. V důležitých věcech se bohužel nedokážu donutit do práce jinak, než že mě baví. Prostě to neumím udělat na kšeft. A než bych potom dostal do trablů sebe i ostatní, je lepší říct rovnou ne.

E15: Na jaké úrovni jsou dnešní české scénáře?

Myslím, že za komunistů nebylo v umění řemeslo, které by trpělo víc než psaní. To se všude kontrolovalo, svoboda a novost byla vymlácena. A pořád jsme to nedohnali. V Činoherním klubu rád inscenuji hry Martina McDonagha nebo Davida Mameta, a to se člověku chce až brečet, o kolik jsou lepší.

E15: O filmové adaptaci nějaké McDonaghovy hry jste nepřemýšlel?

Přemýšlel. Ale ty jsou tak celosvětově úspěšné, že stojí takové peníze, které u nás nikdo nemůže zaplatit.

E15: Jací jsou vaši oblíbení filmaři? V souvislosti s Krásnem se často píše o Coenech.

Coeny mám moc rád, ale Krásno přímo neinspirovali. Líbí se mi, jak všichni rychlokritici vědí, který film jsme opsali, a já jsem přitom ani jeden z nich neviděl. Ale samozřejmě, to že tíhnu třeba k McDonaghovi, znamená, že mě podobný jazyk baví a mám chuť se v něm vyjadřovat. V Krásnu je určitě i něco z Mameta. Také mám moc rád Scorseseho, jeho rané filmy, nejvíc Taxikáře. A určité podobnosti tam vlastně jsou. Nepřímé. Během psaní Krásna jsem si na tenhle film ani nevzpomněl. Ale když si teď vybavím tu střílečku na konci Taxikáře, jak přichází náhle, uvědomuji si, že u nás to je podobně.

E15: Při financování Krásna jste poprvé využili crowdfunding, tedy sbírku, v níž si za příspěvek fanoušci mohli koupit místo v titulcích a podobné věci.

S tím přišli producenti. Myslel jsem si, že to dopad moc mít nebude, že to je neznámá věc. Ale představil jsem si sebe, že bych také něco přispěl, kdyby třeba Paul Thomas Anderson nebo Martin Scorsese točili nový film. Producenti spoléhali na to, že máme možnost s lidmi mluvit přes sociální sítě, tak jsme to zkusili rozjet a nakonec to vůbec nebylo špatné.

E15: Kolik jste vybrali?

Myslím, že to určitě přesáhlo 200 tisíc korun. Rozpočet byl celkem 37 milionů, šestadvacet do filmu, další do reklamy. Dofinancovávat pomocí crowdfundingu se Krásno začalo, když už bylo jasné, že máme peníze na jeho natočení. Ale i těch 200 tisíc se projeví na kvalitě. Můžete třeba točit o deset minut déle, můžete mít o něco lepší techniku, lepší ateliér… Sám jsem do toho filmu investoval milion. Umím si vydělat jinde a Krásno jsme dělali z potřeby. Chtěli jsme natočit film o věcech, které jsou podle nás důležité, a tak, jak si myslíme, že se tady filmy netočí. Takže nám přišlo přirozené, že to pro nás nebude výdělečné. Tedy kdyby se na Krásno chodilo jako na Babovřesky, tak se mi možná kousek vrátí. Ale spíš počítám s tím, že jsem si to dopřál jako dárek.

E15: Na film dal peníze i Olomoucký kraj a město Šumperk. Neměli zastupitelé problém s tím, jak je tam město zobrazováno?

Asi byli vyděšení a při slavnostní předpremiéře v Šumperku atmosféra s každou variací věty: „V týhle prdeli člověk chcípá,“ houstla. Seděl jsem v poli těch zastupitelů, kteří nám chudáci dali peníze, nahoře byli běžní diváci. A pak už se ozýval smích jenom seshora, jako by padal ze střechy do tichého sálu. Ve filmu jsou použitá slova, která nejsou k Šumperku milá. Ale jinak myslím, že to je velké vyznání naší zvláštní lásky k tomu městu.

E15: Další film, který natočíte, bude také vycházet ze života?

Příhod ještě máme dost, ale v Krásnu nešlo o nějaké veselé historky ze života. Zásadní je tam téma absolutního rozvratu důvěry, to, jak si člověk plánuje, že se dá do kupy, a většinou se to podělá. Ale všechny nás to natáčení tak bavilo, že Petr Vydra mi ještě před koncem poslal námět, Martin mi napsal námět a já mám taky námět. A producenta Vojtu Friče už také něco napadlo. Tak teď spíš budeme mít problém rozhodnout, čí nápad natočíme první.

E15: Budete číst recenze?

Počítám, že se o Krásnu bude psát negativně. Ten film není agresivní. Lépe se útoku brání filmy, které jsou nahlas, a rychle sestříhané. Tohle je film o silných věcech, ale vyprávěný šeptem. Víc se do toho může navážet nějaký blbec, který o tom nic neví, nebo nějaká opilá paní. Ale pak čtete reakce lidí, že byli na konci zaskočení a zmatení, ale ne nepříjemně. To je pro mne důležité.

E15: Film má morální poselství, že špatným lidem se stávají špatné věci. Věříte tomu?

Myslím si, že člověka ta zla nakonec doběhnou, i ta drobná. Že si vydláždíte natolik kluzkou cestu, že se na ní nakonec třeba zabijete. I lidi, kteří si pořád myslí, že na nás vyzrajou, skončí špatně. O tom jsem přesvědčený.

Autorka je spolupracovnicí redakce


Čtěte také:

Filmový archiv spustí portál o české kinematografii, chystá i videopůjčovnu

BRAND24

Helena Bezděk Fraňková: Filmů se vyrábí víc, boom to ale není

České studio vytvořilo 3D animovaný krátký film na světové úrovni v rekordním čase

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).