Ondřej Knoll mapoval Vysočinu

04. dubna 2010, 14:41 - Robert Šimek
04. dubna 2010, 14:41

Ondřej Knoll patřil za první republiky k nejvýznamnějším fotografům a vydavatelům pohlednic v Náměšti nad Oslavou. Mapoval různá zákoutí Vysočiny a jeho fotografické cykly využíval i brněnský památkový úřad.

Místopisné fotografie se v českých zemích objevovaly již v první polovině 19. století. Zpočátku se ale jednalo hlavně o turisticky atraktivní místa, jakými byly lázně či velká města.

Prvním krajinářským specialistou se stal pražský fotograf František Fridrich, který roku 1865 vydal „Album nejkrásnějších krajin v Čechách a na Moravě“. Na jeho práci navázal Jindřich Eckert (Profit o něm psal v čísle 51/2007) a brzy se přidali i tvůrci z regionů. Oblast Šumavy mapoval Josef Seidel (více v Profitu 42/2009) a Krkonoše například Rudolf Slavík. Několik fotografů měla také Vysočina, podrobně mapovat ji ale začal až po první světové válce Ondřej Knoll. Vytvořil přes pět tisíc místopisných snímků a jeho pohlednice se pro mnoho obcí staly vůbec prvním obrazovým dokumentem.

Melouch pana vedoucího Ondřej Knoll se narodil roku 1883 v Šaraticích u Brna v rodině kováře. Po povinné školní docházce začal navštěvovat c. k. české nižší gymnázium v Brně, učení mu ale příliš nešlo a prospěch měl nevalný. Rodiče ho proto po čtyřech letech dali raději do učení k fotografovi Emilu Müllerovi do Náměště nad Oslavou. Knoll v novém prostředí výrazně ožil a po vyučení se stal vedoucím nově zřízené prodejny s knihami a papírnickým zbožím firmy J. F. Kubeš. Obchod sídlil v renesančním Pragerově domě na hlavním náměšťském rynku a Knoll si hned vedle něj (v budově dnešní lékárny) otevřel i vlastní fotografický ateliér. S fotografováním začal 2. května 1906 a specializoval se na světlotiskové pohlednice Náměště a okolí. Zpočátku využíval hlavně techniky Emila Müllera, postupně si ale vybudoval vlastní styl. Od Moravy po Karpaty Rozjezd ateliéru zbrzdila první světová válka, kterou jeho majitel strávil jako rentgenový laborant ve Vídni. Po návratu do Náměšti začalo zakázek rychle přibývat a podnik se mohl brzy přestěhovat do nového domu „Za sádkami“. Knoll navíc roku 1923 koupil i Kubešovo papírnictví a vedl ho pod vlastním jménem. Hlavně se ale věnoval fotografii, především místopisným pohlednicím. Zachytil téměř každou obec západní Moravy a vytvořil i několik desítek snímků z východních Čech, Slovenska a Podkarpatské Rusi, kterou navštívil roku 1936. Řadu pohlednic přitom nevydal sám. Vycházely na náklady místních hostinských a kupců a jejich počet se pohyboval od dvou set do tisíce kusů. Jedinou výjimkou bylo Velkomeziříčsko. V regionu totiž působil konkurenční fotograf Rudolf Skopec, se kterým Knoll uzavřel nepsanou dohodu o rozdělení trhu. S rodinou na sajdkáře |ONDŘEJ KNOLL(1883-1960)|
| Narodil se 24. prosince 1883 v Šaraticích u Brna v rodině kováře. Po absolvování čtyř tříd gymnázia nastoupil roku 1900 do učení k náměšťskému fotografovi Emilu Müllerovi a řemesla se už nepustil. V Náměšti nad Oslavou pracoval dlouhá léta jako vedoucí knihkupectví a papírnictví, od roku 1906 ale zároveň vedl vlastní fotografický ateliér. Specializoval se hlavně na místopisné fotografie Vysočiny, kterých do roku 1948 vytvořil přes pět tisíc. Poslední roky života prožil v ústraní. Zemřel 6. srpna 1960. |
Knollovy fotografie tvořily často ucelené tematické soubory, například Pooslaví, Pojihlaví nebo Moravský Kras. Legendární a sběratelsky velmi ceněný je především čtyřdílný cyklus Místa a cesty Otokara Březiny s doprovodnými texty Františka Jecha, Josefa Kapinuse a Jakuba Demla. Mimo místopisných snímků fotil Ondřej Knoll běžně také podobenky, svatby, křtiny či pohřby. Pro místního zdravotního radu Františka Dreuschucha vyvolával dokonce rentgenové snímky a stal se tak prvním rentgenovým laborantem na Moravě. Na některých pohlednicích je zachycen jeho motocykl se sajdkárou a později automobil Praga Piccolo Phaeton, které využíval při delších cestách. Někdy s sebou bral i manželku s dcerami, které mu byly velkou oporou. Staraly se o chod podniku a občas posloužily i k oživení některých záběrů.
Ateliér v muzeu**

Vedle pohlednic vydával Knoll také diapozitivy a stereografie (snímky s prostorovým efektem). Nadále vedl knihkupectví a papírnictví, k němuž později přidal i prodej textilního a galanterního zboží, potřeb pro včelaře a půjčovnu filmů.

Druhou světovou válku přečkala firma bez potíží, zlom přišel až roku 1948. Knoll sice zůstal „neznárodněným“ živnostníkem, nesměl ale vydávat fotografie a třetinu nejlepších negativů mu zabavil národní podnik Orbis. Stárnoucí podnikatel však na fotografování nezanevřel a věnoval se mu, byť v omezené míře, až do smrti roku 1960.

Za socialismu nebylo jeho jméno připomínáno, v posledních letech se ale situace výrazně změnila. Muzeum Vysočiny Třebíč pořádá z Knollových fotografií pravidelné výstavy a v Náměšti nad Oslavou vzniklo roku 2004 malé muzeum s názvem Ateliér náměšťského fotografa Ondřeje Knolla.

Prameny: Nadační fond díla Ondřeje Knolla, Západomoravské muzeum v Třebíči, Scheufler.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče