Ondřej Houska: Italové netrestají euro, ale své politiky

27. února 2013, 10:48 - Ondřej Houska
27. února 2013, 10:48

Vzhledem k současné situaci v eurozóně byly italské volby nejdůležitějším hlasováním v Evropě za několik posledních let. Média i politici v ostatních zemích Evropské unie reagovali na jejich výsledek šokem, lépe či hůře skrývaným. Proč se nepotvrdily průzkumy a volby skončily patem? Jak mohli tak velkou podporu získat ryzí populisté?

Při bližším pohledu na italskou politickou scénu by nás ale výsledek hlasování překvapit neměl. Italové ve volbách účtovali s celou politickou garniturou. Tradiční strany, tedy Bersaniho levý střed a Berlusconiho pravý střed, sice dohromady mají nadpoloviční většinu, v součtu ale dostaly výrazně méně hlasů než dřív. Propad je hluboký hlavně v případě Silvia Berlusconiho. Ten opět prokázal své famózní umění vést předvolební kampaň, je ale jasné, že v Italech zdaleka nevyvolává nadšení. Volí ho hlavně kvůli odporu vůči levici nebo nedostatku jiných alternativ. Tedy se zacpaným nosem a plynovou maskou, jak se v časech studené války říkalo o hlasování pro Křesťanskou demokracii, tehdy dominantní italskou pravicovou stranu.

Hlavním vítězem voleb je nepochybně Pětihvězdičkové hnutí komika Beppeho Grilla. Při čtení jeho programu může leckdo nechápavě kroutit hlavou nad tím, že takovou slátaninu podpoří celá čtvrtina Italů. Jenže jak tomu už u protestních stran a populistů bývá, hlavní není program, ale poselství. A to má Grillo jednoznačné: konec vlády stále stejných tváří, které selhaly. A tím se výstřední komik a blogger trefil přesně do černého. Vždyť všichni hlavní politici pravého i levého středu jsou v politice už více než třicet let. Výjimku z tohoto pravidla tvoří, pro někoho možná překvapivě, zrovna Silvio Berlusconi. Italům se v posledních letech opravdu nevede dobře. Rozhodně na ně nelze uplatnit až příliš oblíbený stereotyp líných jižanů, kteří si žili nad poměry. To ani náhodou. Reálné příjmy lidí setrvale klesají. Jednotkové náklady práce rostou kvůli stále vyšším daním a odvodům, nikoli proto, že by si Italové odnášeli v peněženkách vyšší platy. Situace mladých na trhu práce je katastrofální už roky a žádný politik neměl odvahu s tím něco udělat. Skupinové lobby jako odboráři, právníci, lékaři či taxikáři patří k nejsilnějším v Evropě.

Mnozí píší, že Italové hlasovali proti euru. To je ale jen první dojem. Jistě, úsporná opatření jsou nepopulární, protože prohloubila pokles ekonomiky, která v podstatě neroste už dvacet let. Hlavně se ale vzbouřili proti „gerontokratům“ a systému, který selhal. Spíš než výsměch by to v nás mělo vyvolávat obavy. Kdyby naši populisté nebyli směšní, ale stejně schopní jako Grillo nebo Berlusconi, kdo ví, kolik hlasů by dostali.

Autor je zpravodajem Českého rozhlasu v Bruselu


Čtěte také:

PROFIL: Pier Luigi Bersani - příliš čestný na volební výhru

Levicový Bersani musí hledat spojence

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče