Omyly pana Giormaniho

14. května 2007, 00:00 - PETR BÝM
14. května 2007, 00:00

Na prériích českého podnikání je Girolamo Giormani figurou skutečně dobře viditelnou. Boj - v tomto případě je takové slovo vskutku na místě - za práva majitelů činžovních domů vede ostře nabitými pistolemi. Tasí je v okamžiku, kdy má pocit, že jeho odpůrce je opravdu nefalšovaný padouch, buď bývalý estébák, nebo komunista.

A protože staré struktury vidí doslova za každým rohem, střílí skoro stále.

Úzce to souvisí s jeho přesvědčením, že Česku ještě stále vládnou komunisticko-estébácké mafie.

To je první omyl pana Giormaniho. Do jisté míry má pravdu - lidé, kteří byli „nahoře“ do roku 1989, se neztratili ani v nových poměrech. To je ovšem podstatou chování společenské elity, jak se obvykle nazývá úzká skupina lidí stojící na samotném vrcholu společenské pyramidy, která tak či onak chod společnosti řídí. Elita je totiž elitou právě proto, že za všech okolností správně vyhodnotí situaci a chová se tak, aby si zase zajistila výsadní postavení, především moc a majetek. To se stalo i v Česku po pádu komunismu. Z dob minulých samozřejmě naše elita zůstala svázána mnoha osobními kontakty, možná i společnými hříchy, a z toho plynoucími postoji. To Giormanimu vadí, není koneckonců sám, ale taková je realita: jinou elitu nemáme, vyměnit ji ze dne na den nejde.

Druhým omylem pana Giormaniho je tvrzení, že žijeme v nesvobodné zemi. Opírá je o argument, že Česko nerespektuje vlastnická práva. Už stav české ekonomiky je ovšem důkazem toho, že vlastnická práva, včetně těch soukromých, v Česku fungují. Nikoli dokonale, nikoli vždy a všude - dobrým příkladem takových poruch jsou právě práva soukromých majitelů činžovních domů. Na tom se nakonec shodnou všichni, zásadní rozdíly jsou ovšem v názorech na to, jak situaci napravit. Názor má i pan Giormani a díky tomu, že Česko v rozporu s jeho názorem svobodné skutečně je, může ho i veřejně hlásat a hájit. Demokracie má ale jednu velkou nevýhodu - je „pomalá“, a proto se někdy i zjevná nespravedlnost odstraňuje obtížně a zdlouhavě. Dalo by se čekat, že Girolamo Giormani, který žil na Západě dlouhá léta, to přinejmenším tuší.

Popravdě řečeno, tyto omyly nic nemění na tom, oč svérázný italsko-český podnikatel usiluje. Stejně jako je jedno, jmenuje-li se Giormani, Zapletal nebo Vomáčka.

Jinou elitu nemáme, vyměnit ji ze dne na den nejde.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče