Omyl pravice i levice

31. ledna 2012, 06:57 - Jaroslav Čech
31. ledna 2012, 06:57

Škarohlídi předem vyloučili, že se lídrům Evropské unie 30. ledna zdaří to, co si devět dní předtím přála Angela Merkelová ve velkém rozhovoru s novináři: „Nejprve všechno uklidnit a získat důvěru trhů.“ Horší ale je rostoucí vědomí, že kontroverzní politika vyrovnaných rozpočtů je asi stejně nedomyšlená jako kritické hlasy těch, kteří ji odmítají.

Foto: Profimedia.cz

Fráze o řešení „strukturálních problémů bolestivými reformami“ (Merkelová) známe nazpaměť a kdekdo je umí zesměšnit. Jak je to ale s alternativou? Americký prezident Barack Obama ve volebním roce 2012 přišel s ideou, která – vycházejíc z myšlenkového světa černých kronik – je pro média nejzajímavější už od samého začátku krize.

V Poselství o stavu Unie minulý týden Obama ohlásil založení „jednotky“ žalobců. Ta si má došlápnout na viníky americké hypoteční krize z léta 2007. Je třeba skoncovat – tak to prezident řekl – s „érou lehkomyslnosti“. Stačí jít po krku „pochybným praktikám“ a urodí se ekonomika, která „pracuje pro všechny, ne pouze pro několik bohatých“.

Obraz nepřítele

Francouzský vyzývatel Nicolase Sarkozyho v březnových prezidentských volbách, socialista François Hollande, se na mítinku v Bourgetu předminulou neděli nespokojil s pohrůžkou podvodníkům ve finančním sektoru. Vzal to šmahem. „Miluji lidi, zatímco jiní jsou fascinováni penězi,“ definoval se Hollande, tento skvěle situovaný příslušník vyšší střední třídy. A pak už vymaloval obraz nepřítele: „Můj opravdový protivník není jméno, není to tvář, není to strana. Neohlásil nikdy svoji kandidaturu, a přesto vládne. Tenhle protivník, to je svět financí.“ Tak pravil žák velkého Mitterranda, napodobující dodnes i jeho gesta.

Klíčové je, že tento typ rétoriky se nikdy nezabývá tím, jak a proč se „éra lehkomyslnosti“ či „vlády (nikým nevolených) financí“ rozmohla. Což je věru podivné, protože odpověď na tuto otázku je prvním předpokladem překonání problémové éry. Tytéž logické mezery najdeme i v řadách domácí opozice.

Vnější pohon

Stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek vehementně navrhuje dva návraty: „Poučit se z minulých chyb“ a od finančního kapitalismu „se vrátit k reálné ekonomice“ a k „sociálně-tržnímu hospodářství“. Mládek navíc výslovně vyzvedl německý sociální, takzvaný rýnský kapitalismus. I když Německo je dnes Mekkou právě opačných – liberálních – principů, k nimž tlačí celý kontinent.

Jan Mládek se dokonce pokusil zdůvodnit přechod od sociálního státu na Západě k jeho demolici „po roce 1989“ jediným, dosti ploskonohým poukazem. Zmizel prý „strach z komunismu“, a proto nebylo již nutné „korumpovat pracující, aby se nedali ke komunistům“.

Liberálové i regulátoři jsou zde spřízněni způsobem, jakým si vysvětlují svět a společnost. Systémy podle nich trvají a proměňují se nikoli z „vlastních zdrojů“, ale ze synergického efektu milionů jednajících lidských bytostí, velkých společenských skupin i států, který – jako jakási cizí, samostatná síla – přerůstá všem aktérům přes hlavu a nutí je myslet i jednat určitým způsobem. Systém v tomto podání nám ale mizí z očí a řešení krizové éry jako by spočívalo už jenom ve správném přečtení lidského genomu. V praxi pak stačí „uvědomit si“ to či ono, vyhrát volby a „změnit politiku“.

Bludná dvojčata

Necháme-li stranou iluzi pravice, že srolováním státu do kouta rozkvete na parketách sama od sebe zelená louka investic, zaměstnanosti a růstu (nerozkvete), zbývá levicový – keynesiánský – blud. Daňová progrese vytvoří zdroje pro investiční injekce státu do ekonomiky, která – jakmile naskočí – pojede pak s vlídným dohledem státu jako ve zlatých 50. a 60. letech (nepojede).

Vlastně je to vyzkoušeno. Keynesiánci dodnes nevědí nejen to, proč „správná“ politika zabředla v 70. letech do stagflace (stagnace spjaté s inflací), nedovedou vysvětlit ani poválečný boom. Neoliberálové zase netuší, proč v 80. letech jejich útěk dopředu – do finanční sféry – před klesající mírou zisku v reálné ekonomice nastolil – alespoň pro některé – „permanentní růst“ jen přechodně a dneska je přivedl na okraj propasti. Tuší však, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Že vrátit se není kam.

V této volbě mezi nemožnostmi vězíme všichni. Dokud se z fungování systému samotného nevyloupne možnost. Včas rozpoznaná, reálná a přijatelná.

Mohlo by vás zajímat

Finance
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Co potřebujete vědět o pojištění pro zvířata předtím, než ho založíte
Chcete přijmout brigádníka? Rady a tipy, jak na zaměstnávání brigádníků!
Až 52 600 Kč za semestr aneb poplatky za delší studium na VŠ
Auta
Nejlepším motorem roku 2017 je osmiválec Ferrari. Poprvé se…
Bugatti Chiron čeká na lepší pneumatiky. Pak zkusí překonat 450 km/h
Že jste ještě neviděli Porsche 911 GT2 RS? Nevadí, stejně už je vyprodané
Ducati Multistrada 1200 Enduro Pro má v hledáčku nejostřejší BMW GS
Toyota oslavila 20. výročí hybridů. Vůbec poprvé zavítala do ČR také vodíková Mirai
Technologie
Psaní tahem prstu funguje už i v češtině, kalkulačka umí konvertovat měny [Windows Insider]
Standard Unicode 10.0 přináší znak bitcoinu a 56 nových emoji včetně vousáče a ponožek
Paměti a SSD budou dál zdražovat, zlepšení cen může nastat až v roce 2018
Tip: Hromadu užitečného softwaru za 534 dolarů můžete mít jen za 12 dolar§
Nadupaný Asus ZenFone AR byl stvořen pro virtuální realitu a nacpané peněženky
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít