Omyl pravice i levice

31. ledna 2012, 06:57 - Jaroslav Čech
31. ledna 2012, 06:57

Škarohlídi předem vyloučili, že se lídrům Evropské unie 30. ledna zdaří to, co si devět dní předtím přála Angela Merkelová ve velkém rozhovoru s novináři: „Nejprve všechno uklidnit a získat důvěru trhů.“ Horší ale je rostoucí vědomí, že kontroverzní politika vyrovnaných rozpočtů je asi stejně nedomyšlená jako kritické hlasy těch, kteří ji odmítají.

Foto: Profimedia.cz

Fráze o řešení „strukturálních problémů bolestivými reformami“ (Merkelová) známe nazpaměť a kdekdo je umí zesměšnit. Jak je to ale s alternativou? Americký prezident Barack Obama ve volebním roce 2012 přišel s ideou, která – vycházejíc z myšlenkového světa černých kronik – je pro média nejzajímavější už od samého začátku krize.

V Poselství o stavu Unie minulý týden Obama ohlásil založení „jednotky“ žalobců. Ta si má došlápnout na viníky americké hypoteční krize z léta 2007. Je třeba skoncovat – tak to prezident řekl – s „érou lehkomyslnosti“. Stačí jít po krku „pochybným praktikám“ a urodí se ekonomika, která „pracuje pro všechny, ne pouze pro několik bohatých“.

Obraz nepřítele

Francouzský vyzývatel Nicolase Sarkozyho v březnových prezidentských volbách, socialista François Hollande, se na mítinku v Bourgetu předminulou neděli nespokojil s pohrůžkou podvodníkům ve finančním sektoru. Vzal to šmahem. „Miluji lidi, zatímco jiní jsou fascinováni penězi,“ definoval se Hollande, tento skvěle situovaný příslušník vyšší střední třídy. A pak už vymaloval obraz nepřítele: „Můj opravdový protivník není jméno, není to tvář, není to strana. Neohlásil nikdy svoji kandidaturu, a přesto vládne. Tenhle protivník, to je svět financí.“ Tak pravil žák velkého Mitterranda, napodobující dodnes i jeho gesta.

Klíčové je, že tento typ rétoriky se nikdy nezabývá tím, jak a proč se „éra lehkomyslnosti“ či „vlády (nikým nevolených) financí“ rozmohla. Což je věru podivné, protože odpověď na tuto otázku je prvním předpokladem překonání problémové éry. Tytéž logické mezery najdeme i v řadách domácí opozice.

Vnější pohon

Stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek vehementně navrhuje dva návraty: „Poučit se z minulých chyb“ a od finančního kapitalismu „se vrátit k reálné ekonomice“ a k „sociálně-tržnímu hospodářství“. Mládek navíc výslovně vyzvedl německý sociální, takzvaný rýnský kapitalismus. I když Německo je dnes Mekkou právě opačných – liberálních – principů, k nimž tlačí celý kontinent.

Jan Mládek se dokonce pokusil zdůvodnit přechod od sociálního státu na Západě k jeho demolici „po roce 1989“ jediným, dosti ploskonohým poukazem. Zmizel prý „strach z komunismu“, a proto nebylo již nutné „korumpovat pracující, aby se nedali ke komunistům“.

Liberálové i regulátoři jsou zde spřízněni způsobem, jakým si vysvětlují svět a společnost. Systémy podle nich trvají a proměňují se nikoli z „vlastních zdrojů“, ale ze synergického efektu milionů jednajících lidských bytostí, velkých společenských skupin i států, který – jako jakási cizí, samostatná síla – přerůstá všem aktérům přes hlavu a nutí je myslet i jednat určitým způsobem. Systém v tomto podání nám ale mizí z očí a řešení krizové éry jako by spočívalo už jenom ve správném přečtení lidského genomu. V praxi pak stačí „uvědomit si“ to či ono, vyhrát volby a „změnit politiku“.

Bludná dvojčata

Necháme-li stranou iluzi pravice, že srolováním státu do kouta rozkvete na parketách sama od sebe zelená louka investic, zaměstnanosti a růstu (nerozkvete), zbývá levicový – keynesiánský – blud. Daňová progrese vytvoří zdroje pro investiční injekce státu do ekonomiky, která – jakmile naskočí – pojede pak s vlídným dohledem státu jako ve zlatých 50. a 60. letech (nepojede).

Vlastně je to vyzkoušeno. Keynesiánci dodnes nevědí nejen to, proč „správná“ politika zabředla v 70. letech do stagflace (stagnace spjaté s inflací), nedovedou vysvětlit ani poválečný boom. Neoliberálové zase netuší, proč v 80. letech jejich útěk dopředu – do finanční sféry – před klesající mírou zisku v reálné ekonomice nastolil – alespoň pro některé – „permanentní růst“ jen přechodně a dneska je přivedl na okraj propasti. Tuší však, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Že vrátit se není kam.

V této volbě mezi nemožnostmi vězíme všichni. Dokud se z fungování systému samotného nevyloupne možnost. Včas rozpoznaná, reálná a přijatelná.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Potřebuje Fed skutečně snižovat svoji bilanci?
Porovnání cen másla v roce 1985 a 2017. Proč stojí máslo 50 Kč?
Adopce vs. pěstounská péče: svěří vám úřady dítě do péče?
Proč je v Česku drahé volání?
OSVČ a výdajový paušál v praktických příkladech
Auta
Reálná spotřeba Bugatti Chiron? Není tak strašná, jak by se…
Rolls-Royce Phantom: Vlastní platforma, přes 130 kg zvukové izolace a komfort létajícího koberce
Kvíz na pátek: Poznáte auta podle fotografie?
Toužíte po luxusní prémiové ojetině? Kalkulace nákladů vás vrátí zpět na zem
Do prodeje jde velmi speciální Honda NSX. Zájemci za ni dají minimálně 12 milionů
Technologie
Konec řízené distribuce. Creators Update byl vypuštěn na všechna kompatibilních zařízení
Ryzen Threadripper byl „delidován“ na videu. Uvnitř se schovává překvapení
WhatsApp stále roste. Denně jej používá miliarda lidí, proteče jím 55 miliard zpráv
USB 3.2 se představuje. Zrychlí na 20 Gb/s i se starými kabely, mohlo by přijít už brzy
Google po sedmi letech vypnul Instant Search. Návrhy výsledků vyhledávání se již nezobrazují
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít