Olivový olej zn. Paroubek

25. července 2005, 00:00 - LUKÁŠ KOVANDA
25. července 2005, 00:00

Ani napravo, ani nalevo. Za své působiště si - ryze pragmaticky - vybral střed politické osy. Olivy ze sebe vydávají to nejlepší, teprve když jsou mačkány, praví moudrost. Sociální demokracie ze sebe vydává to nejlepší, je-li mačkána, zní její parafráze.

Ani napravo, ani nalevo. Za své působiště si - ryze pragmaticky - vybral střed politické osy.

Olivy ze sebe vydávají to nejlepší, teprve když jsou mačkány, praví moudrost. Sociální demokracie ze sebe vydává to nejlepší, je-li mačkána, zní její parafráze. Grossovy aféry, které levicovou stranu málem zamáčkly úplně, předestřely červený koberec pro Jiřího Paroubka.

V situaci, v níž se strana v prvních měsících roku ocitla, ji mohl spasit jen rázný pragmatik, co odhodí všechny ideje stranou.

A takový současný premiér je.

Devadesátá léta se nesla ve znamení ideových střetů tandemu Václav Klaus a Miloš Zeman, do jejichž zápolení z filozofských výšin občas zasáhl Václav Havel. Aktuální dekáda idejím nepřeje. Přesvědčil se o tom poslední „idealistický“ premiér Vladimír Špidla. Stanislav Gross idejemi opravdu neoplýval. A Jiří Paroubek? Ten už se svůj pragmatismus, na rozdíl od těch před ním, vůbec nepokouší halit do ideových kudrlinek - jde s pravdou rovnou na plac.

„Jen hlupák a politický analfabet by před volbami snižoval úřednické stavy,“ děl například ministerský předseda. Co na tom, že socialistická vláda si okleštění byrokracie zadala jako jeden z klíčových závazků. Za zdmi ministerstev je přece ukryta plejáda potenciálních voličů a jít proti tisíckrát potvrzeným Parkinsonovým či Niskanenovým hypotézám o chování úřednické vrstvy by byl čirý -pragmatický - nerozum.

Také propíraná „omluva sudetským antifašistům“ je z hlediska pragmatismu dobrým krokem. Paroubek dává najevo, že starost o sudetskou otázku mu není cizí. A zároveň si snahou o ocenění antifašistů nemůže odradit, ba si jej dokonce přitahuje, sudetský protipól - tedy komunisty.

A premiérova osobní setkání s „protipóly“ minulého desetiletí Václavem Havlem a Milošem Zemanem? Paroubek nejlépe ví, že oba vysloužilci mají stále určitou moc a není radno si z nich dělat nepřátele. Navíc, v boji proti Hradu a pravicové opozici se hodí každý spojenec.

Ani napravo, ani nalevo, za své působiště si vybral střed politické osy. Vlastně se dá říci, že teorie středového voliče je Paroubkovou politickou ideou. A středoví voliči to ocenili. Svědčí o tom citelný vzestup socialistických preferencí v posledních měsících.

Před lety prohrál Paroubek se Zemanem boj o lídra ČSSD. Rok 1993 vyžadoval ideje, nikoliv pragmatismus. Jenže od té doby lid prokoukl. Zjistil, že za líbivými frázemi se téměř vždy skrývá snaha politika být u toho za každou cenu. Politické idealisty z většiny považuje za nestoudné pokrytce. Paroubek vyložil karty na stůl. Lid si cení, že jej nevodí za nos.

Hraje téměř na všechny strany, jenže to neskrývá, nikoho nebalamutí. Červený koberec, který mu aféry rodné strany předestřely, se může rozvinout až k roku 2010. Záleží na opozici (pravicové i té grossovské vnitrostranické), zda a kde jej dokáže zastřihnout.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče