Ohrožená budoucnost kábulské mise

07. května 2010, 14:07 - Martin Shabu
07. května 2010, 14:07

Ministr obrany Martin Barták nabídl vyškolit afghánské bezpečnostní složky v Česku

Pošlete instruktory! Takový požadavek už několik měsíců zaznívá z centrály Severoatlantické aliance v Bruselu i od generála Stanleyho McChrystala, velitele spojeneckých sil v Afghánistánu. Kvůli odporu sociálních demokratů a komunistů však sněmovna vládní návrh, který s navýšením počtu instruktorů počítal, zamítla. Rozhodnutí se v podstatě oddaluje až po volbách, přičemž o osud Afghánistánu se bojuje právě nyní.

Strategie

NATO a zejména prezident USA Barack Obama schválili strategii amerického velitele McChrystala. Ten považuje posílení policejních a vojenských složek afghánské vlády za jeden z nejdůležitějších prvků ke zlepšení bezpečnostní situace v Afghánistánu. Stěžejním bodem plánu spojenců je také eliminace tálibánců, kteří odmítnou složit zbraně a spolupracovat s centrální vládou v Kábulu. Nemalou roli hraje také jejich snaha zlikvidovat produkci opia (EURO 7/2010), z níž jsou financovány teroristické aktivity v zemi i na celém světě.
Generál McChrystal, veterán z války v Iráku, je velitelem mise NATO a partnerských zemí více než rok. Do jemu podřízených mezinárodních vojenských sil (ISAF) dnes přispívá 46 zemí sto tisíci vojáky. Američané jich mají v Afghánistánu více než 60 tisíc. A očekává se posila dalších 30 tisíc.

Až po volbách

Sociální demokracie ví, že NATO si českého angažmá v Afghánistánu cení. A také ví, že jako možná budoucí vládní strana bude muset reagovat na požadavky nejen Severoatlantické aliance a USA, ale i afghánské vlády. Ta se zoufale snaží získat si u Afghánců autoritu. Za projev toho, že se v ČSSD přece jen něco pohnulo kupředu, lze považovat větší otevřenost místopředsedy sociální demokracie Lubomíra Zaorálka. Ten v nedávné televizní debatě připustil, že je třeba mírně navýšit českou účast: „Mohli bychom posílit policejní misi EUPOL, která cvičí nové afghánské policisty. A pokud bychom dokázali poslat dvacet až 30 instruktorů policie, byla by to velká věc.“
Reagoval tím mimo jiné na generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena, jenž při dubnovém summitu ministrů zahraničí v estonském Tallinnu vyzval spojence a alianční partnery, aby přispěli instruktory pro Afghánistán. A zopakoval i výrok prezidenta Obamy, že předání odpovědnosti se uskuteční, až budou Afghánci připraveni. Zatím navýšily počet instruktorů pouze USA. Pentagon se jich rozhodl poslat na pomoc afghánským ozbrojeným složkám více než 850. Stratégové NATO počítají s tím, že do října příštího roku by měla mít Afgánská národní policie (ANP) 134 tisíc příslušníků a Afghánská národní armáda (ANA) více než 171 tisíc vojáků.

Je to na Američanech

Není tajemstvím, že ANP a ANA nejsou v současnosti schopny kontrolovat bezpečnostní situaci v zemi. Například ve správním středisku Pol-e Alam afghánské provincie Lógar, v níž působí také český rekonstrukční tým, koncem dubna vypuklo povstání. Obyvatelé města vyšli do ulic, aby protestovali proti smrti tří Afghánců, kteří zahynuli při akci ISAF. Rozzuřený dav zapálil šestnáct cisteren, které převážely pohonné hmoty do několik kilometrů vzdálené spojenecké základny Shank. Při protestech byli zabiti dva američtí příslušníci ISAF. Dle informací afghánských médií se ANP, okamžitě stáhla a guvernér provincie dokonce z místa utekl.
Ozbrojené síly a centrální vláda vedená prezidentem Hamídem Karzáím má mimo hlavní město Kábul jen omezenou autoritu. Skutečným garantem bezpečnosti jsou proto spojenečtí vojáci. Proto předminulý týden přijel do Kábulu vicepremiér a ministr obrany Martin Barták s nabídkou vyškolit důstojníky afghánské armády v Česku. Barták po jednání s afghánským protějškem Abdulem Rahímem Vardakem a ministrem vnitra Mohammadem Hanífem Atmarem prohlásil, že Česko je připravené přijmout dvacet nebo třicet afghánských důstojníků. V rozhovoru pro týdeník EURO dodává, že by se to mělo stát do konce tohoto roku.

Střípky bezpečnosti

Bezpečnost je základním nedostatkem dnešního Afghánistánu. Hnutí Tálibán loni provedlo nejvíce útoků na spojenecké cíle od svého svržení v roce 2002. Eskalace násilí souvisí mimo jiné s táním a příchodem jara. V tomto období se bojovníci Tálibánu tradičně vracejí ze zimních táborů vysoko v horách na sousední straně afghánsko-pákistánské hranice. Tam se nacházejí autonomní kmenová území, která nepodléhají faktické moci pákistánské vlády. Tálibánci je proto využívají jako bezpečné útočiště, v nichž se mohou připravovat na jarní ofenzivu. Ta začíná právě v těchto měsících a jejím cílem je znejistit autoritu centrální afghánské vlády a způsobit co největší ztráty vojákům ISAF. „Nejsou hloupí. Přesně vědí, kde zaútočit. Vybírají si za cíl vojáky zemí, které se rozhodují, zda prodlouží mandát svému kontingentu,“ popsal týdeníku EURO taktiku povstalců český důstojník, který si nepřál být jmenován.
Při kontaktu s místním obyvatelstvem používají metodu cukru a biče. Jsou známy příklady, kdy si získávají důvěru lidí charitou. Tálibánci jsou ochotni složit zbraně a například pomoci vesničanům při stavbě rodinného domu. Na oplátku očekávají informace o pohybu zahraničních vojáků ve vesnici. Nejprostší motivací obyvatel jsou však peníze. Ekonomická situace Afghánistánu je katastrofální. Téměř polovina populace žije pod hranicí chudoby. Dvě třetiny z 28 milionů Afghánců přežívají s denním příjmem pod dva dolary. „Přijdou za vesničanem a řeknou mu: tady máš dvě stě dolarů a zakopej toto výbušné zařízení na cestě, kudy jezdí američtí vojáci,“ přibližuje metody radikálních tálibánců další český voják.

Navyšování, nebo ústup

Dle lidí z bruselské centrály NATO se snaží generál McChrystal využít obrovské spojenecké účasti, která má na konci roku činit až 130 tisíc vojáků, k ofenzivě v hraničních oblastech s Pákistánem a k výcviku afghánských policistů a vojáků. Obamova vláda vydává z vojenského rozpočtu USA více než deset miliard dolarů právě na výcvik Afghánců. Generál McChrystal také očekává politické vyjednávání s umírněnými tálibánci, kteří by byli ochotni složit zbraně výměnou za účast na vedení země. Především se však USA snaží podpořit stabilitu Afghánistánu. Prezident Obama totiž musí naplnit slib, že nejpozději příští rok v červenci začne stahovat americké jednotky z Afghánistánu. Na základnách ISAF na celém území Afghánistánu se přitom odehrávají překotné stavební práce. Během roku totiž naroste počet ozbrojených příslušníků sil ISAF o několik desítek tisíc. Napřesrok by se však dle Američanů měl počet zahraničních vojáků opět začít snižovat. Mnoho pozorovatelů se domnívá, že taková krátká doba k efektivnímu potlačení terorismu a ke stabilizaci země pod Hindúkušem stačit nebude.
K porážce Tálibánu má přispět ofenziva v provincii Kandahár na hranicích s Pákistánem, v níž se radikální islámské hnutí zrodilo. Nepůjde o klasickou vojenskou akci. Její úspěch bude totiž do značné míry záviset na tom, zda se spojencům podaří vyvarovat civilních obětí a získat si afghánskou veřejnost na svou stranu. Tálibánci využívají obydlené oblasti a městskou zástavbu k útokům na spojenecké základny. Masivní odveta je proto nemožná. Vojenští i civilní experti NATO v Bruselu pozitivně hodnotí především efektivitu cílených nočních přepadů. Ty během únorové operace Moshtarak v neklidné provincii Helmand vedly k zadržení či usmrcení mnoha prominentních představitelů Tálibánu.

Box (rozhovor, podval):

Martin Barták
Když vojáci brečí

Češi patří mezi pět nejlepších speciálních sil na světě, říká vicepremiér a ministr obrany Martin Barták, který se minulý týden vrátil z Afghánistánu.

EURO: Myslíte si, že se spojencům podaří v Afghánistánu takzvaně vybudovat stát (nation building)? BARTÁK: To je cíl a snažíme se k němu přispět. Počítá se, že to bude islámský stát. Není pochyb, že okolní země budou mít vliv. Ekonomický růst bude ještě dlouho záviset na přispění zvenku. Do budoucna lze očekávat vliv Číny. Rozhodli jsme se jít cestou parlamentní demokracie, prezidentského systému a voleb, kterých se mohou zúčastnit i ženy. Nezapomeňte, že afghánský prezident Hamíd Karzáí byl v roce 2002 považován za nového krále. Byl nejpopulárnější osobností, od které si všichni mnoho slibovali. Nepodařilo se to však naplnit.

EURO: Proč se od roku 2002 promarnilo několik let a Tálibán opět získal pod svou kontrolu třetinu Afghánistánu? BARTÁK: Podcenila se podstata problému – kombinace ekonomických a historických prvků. Nikdo se nezamyslel nad tím, že by u stolu mohlo být více hráčů a že by se mělo více pracovat s lidmi. Od roku 2009, po nástupu generála Stanleyho McChrystala do funkce vrchního velitele vojsk USA a NATO, je vidět diametrálně odlišný přístup k obyvatelům Afghánistánu.

EURO: Nepromarnila se doba, kdy mohl být Afghánistán rekonstruován, také invazí a následnou válkou v Iráku? BARTÁK: Mnozí se domnívali, že bude stačit dobýt Kábul a uzavřít dohodu o efektivnější kontrole a pomoci Afghánistánu. Irák oproti tomu disponoval čtvrtou nejsilnější armádou na světě. Konflikt v Iráku znamenal nejvyšší koncentraci sil od druhé světové války. Nemyslím si však, že by USA a jejich spojenci v NATO neměli dostatek prostředků, aby nezvládli dva konflikty. Vezměte si jen, kolik má NATO prostředků. Řeknu-li to nekorektně, stačily by na pět Afghánistánů. Problémem je, že členské země NATO negenerují síly, jen je deklarují.

EURO: Nebyla válka v Iráku v souvislosti s již odehrávajícím se konfliktem v Afghánistánu strategickou chybou? BARTÁK: Nemyslím si to. To můžete tvrdit dnes, kdy jsou známá všechna fakta. Sil na vedení konfliktů na dvou frontách měli i sami Američané dost. Nebudu však hodnotit rozhodnutí odpovědných lidí. Jinak se mluví, když tomu sice rozumíte, máte v Afghánistánu pět set vojáků, ale nenesete klíčovou odpovědnost. Na začátku se určitě podcenila složitost Afghánistánu – od historicko-ekonomické situace až po geografickou rozmanitost. Podcenil se vliv okolních zemí. Ty si sice zpočátku řekly, že by pro ně mohl být dobrý stabilní soused, ale záhy si to rozmyslely. Na začátku se mělo věnovat více úsilí porozumění s obyvatelstvem. Nejen aby se o sebe dokázali postarat po vojenské stránce, ale aby i měli vlastní ekonomiku, naučili se vládnout a vybudovali si soběstačné bezpečnostní síly. Od začátku se měla zahraniční pomoc koncentrovat na rekonstrukci a na podporu přítomnosti zahraničních expertů.

EURO: Nedávno jste se vrátil z cesty do Afghánistánu. Co bylo jejím hlavním cílem? BARTÁK: Šlo o politická jednání, která se týkala nejen naší vojenské přítomnosti, ale i pomoci Afghánistánu. To, co se dělalo dřív – v roce 2004 a 2005 – kdy se pozdravili vojáci a udělaly fotky, se dělá i dnes, ale není to cílem cesty. Když do země zavítá prezident USA Barack Obama nebo americký ministr obrany Robert Gates, jde vždy o podporu všech vojenských jednotek. Také jsme se setkali s Američany, Brity, Jordánci a afghánskými vojáky. Návštěva byla zaměřená na afghánské bezpečnostní síly. Viděli jsme několik kasáren, byli jsme na check pointech afghánských policistů a vojáků. Začalo se mluvit o pomoci ve výcviku ozbrojených složek. Setkali jsme se s afghánskými ministry obrany a vnitra, kteří mají tuto problematiku na starost. S prezidentem Karzáím jsme hovořili o civilní části naší pomoci. Co může Česká republika v návaznosti na bývalé Československo pro Afghánistán udělat? Tradice existuje.

EURO: Proč byla jednání s afghánskými ministry obrany a vnitra natolik důležitá? BARTÁK: Ministři obrany a vnitra musejí být slyšeni, protože tvoří ozbrojené složky. Většinou měla navrch afghánská národní armáda – nebyla totiž tolik namočena do korupce. Každý chce být spíše vojákem než policistou, protože ten musí řešit nepříjemné věci. To se podařilo zlomit. Oba ministři jsou kompetentní. Ministr obrany Abdul Wardak ví, jak by to mělo vypadat a jakou techniku by potřeboval. Je to však v jeho případě složitější, protože to je dražší. Vyškolení policie je levnější než vyzbrojení armády. Bavili jsme se o tom, kolik lidí by chtěli cvičit venku a co bychom pro ně v Česku mohli udělat.

EURO: Kdy by se měli začít v Česku školit první afghánští policisté a vojáci? BARTÁK: Co nejdříve. Chceme-li to dělat seriózně, musejí tady Afghánci být už letos.

EURO: Doslechl jsem se o mimořádné situaci z loňského roku, během níž čeští vojáci zachránili v boji americké speciální síly. Mohl byste ji blíže popsat? BARTÁK: Češi jsou celkově dobře hodnoceni. Spojenci jsou diplomati. Vědí, že ti, kdo mají v Afghánistánu méně vojáků, mohou často udělat více než země, které jich v něm mají víc. Je důležité, jak jsou jednotky svázány národními mandáty. Řečeno jinak, jak moc se o ně jejich státy bojí. Každá země by do Afghánistánu měla poslat tolik vojáků, kolik jich vycvičila a jak moc do nich investovala. Proč jsme posílali lidi na školy po celém světě? Proč jsme nakupovali drahou techniku? Voják, který není konfrontován s bojem, je třetinovým vojákem. To je nezpochybnitelná historická zkušenost.

EURO: Oč tedy šlo ve zmíněném případu? BARTÁK: Nejvíce jsou chváleny speciální síly. Renomovaní velitelé říkají, že Češi patří mezi pět nejlepších speciálních sil na světě. V praxi to bylo znát. České speciální síly byly v Afghánistánu na předsunuté hlídce a byly odkázány jen na sebe. Nedostanete tam zásobování ani zdravotní pomoc. Musíte si umět odoperovat slepé střevo nebo odměřit, kolik můžete vypít vody. A současně musíte bojovat. Nikdo vám nepřiletí na pomoc. Může se stát, že na vás budou útočit pět dní, a vy musíte vyjíždět a pracovat s lidmi. Nejsou tam záchody. Každou zeď tábora hlídá skupina vojáků. Nejsou tam věže, a když se zařve poplach, všichni běží na svou zeď. Horší podmínky nejsou. Byli jsme tam minulý rok s Američany, kteří zažili nepříjemný incident. Najeli na nástražné výbušné zařízení. Bylo to ošklivé a měli velké ztráty. Ukázalo se, že to dokáže zahýbat i s nimi. Češi byli naopak naprosto odolní a dokázali situaci vyřešit. Poté byl znát vděk a hluboký vztah. Byl jsem tam a s lidmi jsem mluvil. Američané bývají emotivní, ale jejich vojáci se často se slzami v očích nevidí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče