Ohňostrůjce a filmový kouzelník

28. listopadu 2008, 00:00 - Marcela Honsová
28. listopadu 2008, 00:00

Čeští podnikatelé obvykle chápou trh jako konkurenční prostředí, Jaroslav Štolba (hlavní designér a šéf společnosti Flash Barrandov Speciální efekty) se naučil od zahraničních partnerů spolupráci.

Při speciálních efektech pro filmy i ohňostrojích to ani jinak nejde. V obou oborech dnes patří mezi nejlepší, z pyrotechnických festivalů vozí medaile, u filmařů má dveře otevřené.

Na rukou nechybí Jaroslavu Štolbovi ani jeden prst, i když pracuje s černým prachem. Poslouchat jeho vyprávění připomíná živou one man show profesionála, velmi dobře totiž ovládá umění, jak hlasem a pohyby udržet posluchačovu pozornost. Když vysvětluje, jak různé národy vnímají ohňostroj, neváhá vyskočit a předvést například muže a ženy ve Španělsku. „Nastavují ohňostroji svoji hruď, dělají si mezi sebou rozestupy, aby se k nim v plné síle dostaly zvukové vlny,“ líčí Štolba, kterého hlučný svět barevných obrazců na nebi zcela pohltil. Přitom tvoří jen čtvrtinu obratu jeho firmy Flash Barrandov Speciální efekty. Zbývajících 75 procent ze stomilionového ročního obratu vydělává na speciálních efektech především pro film.

V obou směrech ovšem patří k těm nejlepším. Je podepsán pod speciálními efekty zahraničních snímků jako například Hartova válka, Johanka z Arku, Česká spojka, Hellboy, Liga výjimečných a většiny tuzemských filmů, z posledních jmenujme Tobruk, Sněženky a machři či televizní seriál Kriminálka Anděl.

Navíc dokázal svoji vášeň pro květiny, které září jen několik sekund, zúročit i na světových festivalech pyrotechnických muzikálů, odkud vozí medaile – nedávno vyhrál ve francouzském Cannes hlavní trofej a cenu diváků. „Získat obě ceny se podařilo Španělům v roce 1983, tedy před 25 lety,“ vypočítává devětačtyřicetiletý ohňostrůjce. Porotci D’Art Pyrotechnique ocenili na jeho díle skladbu efektů, barevnou stylizaci obrazců a dokonalý synchron s hudebním jazzovým podkladem.

Při práci s černým prachem končí sranda

„Jestliže jsme se po letech dostali ve speciálních efektech na evropskou špičku, v ohňostrojích jsme na špičce světové,“ tvrdí Štolba s tím, že ohňostroje jsou jeho srdeční záležitost. Například Duhová rapsodie v Cannes přišla na 70 tisíc eur, 45 tisíc získali Češi od organizátorů. Zbytek musel Štolba dodat z vlastního, jinak by na prestižním festivalu samozřejmě neobstál. „Byli jsme jediný národní tým, který nebyl dotovaný,“ připomíná Štolba.

Samotná teoretická příprava takového pyrotechnického muzikálu je velmi dlouhá, začíná výběrem hudby, protože ohňostroj musí vystihnout její rytmus i správné načasování. Jedna minuta show trvá designérovi přibližně dvanáct hodin. Podle dramaturgie pak vzniká požadavek na pyrotechnický materiál, který by měl vyjádřit určitou atmosféru.

„Zadáváme výrobu jednotlivých efektů podle našich parametrů především firmám ve Španělsku, Portugalsku nebo Itálii, nebereme ze skladů. Tak jako si malíř shání pastelky či oleje, kterými chce kreslit. A pak následuje několikatýdenní práce v pyrotechnických dílnách, kde se musí postupovat velmi pomalu, s rozmyslem, rozumně. Musíte mít lidi, kterým důvěřujete. Celosvětově platí, že jakmile se začne pracovat s černým prachem, končí sranda,“ popisuje Štolba, jak vzniká pyrotechnický muzikál. Ten, který vyhrál v Canneské zátoce, odpálili pyrotechnici z 11 pontonů. Show trvala 25 minut a během té doby musel Štolba se spolupracovníky ovládnout 1400 povelů, dnes už většinou pomocí počítačů. Ale zažil i ohňové show, při nichž byl v centru dění.

Než začne rachot, přeběhne po zádech mráz

Téměř půl kilometru široké ohnivé pásmo sledovalo na známé francouzské pláži La Crosette 200 tisíc diváků. O 400 tisíc víc jich bylo v kanadském Vancouveru, kde Štolba Česko reprezentoval také velmi úspěšně. „Stál jsem tam na dvou spojených obrovských námořních lodích, které se kolébají o několik metrů, a cítil, že ve tmě přede mnou je obrovská masa lidí. Minutu před show je vždycky klid, jen se ověřují hodnoty na displejích, zda je všechno v pořádku. Pak uslyšíte »go« a jedete. Zmáčknete jedno nebo víc tlačítek. Po zádech vám jde mráz. Přestože jsem měl na té lodi sluchátka, tak všechno včetně hudby mi šlo přímo do mozku. Je to strašlivý rachot, co se kolem vás děje,“ vypráví se zaujetím ohňostrůjce Štolba o tom, jak je fascinující být součástí šíleného pekla.

Přitom měl vlastně nakročeno stát se tichým geologem. Už jako malý kluk sbíral v Českém středohoří kameny, což ho přivedlo až k absolvování Vysoké školy chemicko-technologické obor mineralogie, a poté to dotáhl dokonce do výzkumných laboratoří. K tomu stihl i spolupráci s Divadlem grotesky a pantomimy v Ústí nad Labem, jakési obdoby Pražské pětky, a s Branickým divadlem. Je pochopitelné, že vedle hraní se tam kvůli své profesi ujímal i různých efektů, a tak nakonec skončil jako filmový pyrotechnik v Barrandovských ateliérech. Odtud jej ovšem komunistický funkcionář vykázal se slovy, že to není Hollywood, ale socialistická kinematografie.

První velké peníze za Indiana Jonese

Přes měsíční mejdanovou zastávku v Paříži nakonec skončil ve švýcarské Basileji, kde vystupoval jako muž bez minulosti a bral kromě venčení psů každou práci. Kropil zahrady, distribuoval džíny a trička do obchodů, na party čepoval pivo a pořádal ohňostroje. Vydělané peníze utratil na poslední zastávce v zahraničí ve Velké Británii a pak už se na základě vítězství ve výběrovém řízení vrátil koncem roku 1990 na Barrandov šéfovat oddělení speciálních efektů, které vzniklo z bývalé pyrotechnické sekce. „Prý jsem vyhrál i kvůli svému tvrzení, že moji konkurenti jsou výborní odborníci, ale nejlepší kameraman není ten, kdo umí vyrobit kameru,“ líčí Štolba své první podnikatelské názory. Koncem roku 1993 založil společnost Flash Barrandov Speciální efekty. S myšlenkou soukromého podnikání si nejprve hráli v pěti, pak ve třech, ale do konce ji dotáhl Štolba sám a dnešnímu kolegovi nabídl rovnocenné partnerství.

„Snažíme se převzít neexistující štafetový kolík, protože ohňostrůjná profese nemá v tuzemsku tradici. Zato ve filmových efektech jsme měli dobré jméno z válečných filmů. Udělali jsme se na velikých filmových zakázkách pro zahraniční produkce, první byl Mladý Indiana Jones. Prudce jsme šli nahoru, protože se podařilo vytvořit tým profesionálů, který byl schopen určité univerzálnosti. A pak jsme se naučili, jak důležitá je spolupráce, přicházeli jsme s kosmopolitním řešením, což zatím v sobě tuzemské firmy většinou nemají.“

Vedle zahraničních filmových tvůrců samozřejmě vyhledávají Štolbovu společnost i čeští producenti, režiséři a scénáristé. Nedávno například Václav Marhoul pro snímek Tobruk. „V oblasti speciálních filmových efektů v Česku neexistuje podobná firma. Strávili jsme měsíce v poušti, všechny výbuchy, exploze, střelby, dýmy a zbraně jsou od Jardy. Známe se velmi dlouho. Je to člověk, který vystavěl celé oddělení filmových efektů na zelené louce. Začínal s málem a dotáhl to do firmy, která má velmi dobrou světovou pověst,“ míní Marhoul.

Nejhorší jsou zákazníci, kteří nevědí, co chtějí

Z dílny Flash Barrandov jsou pyrotechnická gala show při festivalech v Litomyšli, Jaroměřicích, Táboře, Benátkách nad Jizerou, Brně. Také mnoho novoročních ohňostrojů včetně pražského, jehož výběrové řízení by Štolba uvítal dřív než na podzim, aby se mohli dobře připravit. Přesto se o jeho společnosti říká, že nejde při pořádání ohňostrojů pod dva miliony korun.

„Tato fáma asi vznikla z našich úspěchů, ale firemní ohňostroje děláme od 100 do 200 tisíc korun, na malém banketu stačí vtip za deset tisíc,“ nechává nahlédnout do ceníku Štolba. Nejdražší zakázku, obrovskou multimediální show trvající bez deseti minut dvě hodiny, dělal v Ománu za méně než deset milionů korun.

Nejhorší jsou podle Štolby zákazníci, kteří nevědí, co chtějí, nebo PR agentury, jež tají místo, klienta i finance. „Mnohem lépe se dělá se zákazníkem, který má ujasněný rozpočet, lokalitu i diváky. Lze pracovat se znělkou společnosti i jejími firemními barvami. Ani nejmenší zákazník nesmí mít pocit, že nesmyslně utratí peníze. Je to otázka spolupráce a důvěry,“ tvrdí Štolba, u něhož nepřekvapuje, že fandí naprosto tichému koníčku.

Protože prý neumí dobře malovat, vytváří raději květiny nejen na obloze, ale i v květináčích. Formuje sukulenty z rostlin, které si vozí ze zahraničních cest. Stromy, které zdobí vchod firmy na Barrandově, vyrostly i jeho zásluhou.

„Růst stromů nemůžete urychlit žádnými penězi ani chtěním. Jsou moudré, proto strašně rád chodím do lesa. A sukulenty jsou spojeny se sluncem, které miluji, s pouští a nepříznivými oblastmi, kde obdivuji kytky, jak tam dokážou existovat. Když mi sukulenty začnou kvést, to je slávy. Vydrží déle než ohňostroj. Kytky v mnoha podobách a jejich barevnost jsou můj svět.“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče