OECD uvolňuje bankovní tajemství

26. června 2009, 12:53 - Michal Kučera
26. června 2009, 12:53

Peníze bude možné v budoucnu ukrýt v Libyi, Pákistánu nebo i v Severní Koreji

Bankovní tajemství se pomalu vytrácí. Minulostí se stává pro země sdružené v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejímž členem je i Česká republika. Mezi aktivity OECD kromě jiného patří podpora volného obchodu a sdílení informací mezi jednotlivými členskými zeměmi. Jednou z cest harmonizace práva a upevnění spolupráce členských zemí je i vypracování a prosazování smluv o zamezení dvojího zdanění. Tyto smlouvy jsou pro moderní ekonomiky v globalizovaném světě naprostou nezbytností; regulují státní nakládání s příjmy společností aktivních v tuzemsku, ale registrovaných v cizině nebo třeba domácích státních příslušníků podnikajících ve třetí zemi. K tomu, aby jednotlivé země mohly efektivně hlídat, zda se někdo nepokouší o daňové úniky, je nezbytná výměna informací s partnerskými státy. A v této oblasti dochází v posledních letech k výrazným změnám. Osobní údaje občanů jednotlivých států včetně informací o jejich bankovních účtech a finanční situaci jsou dnes pro ostatní země mnohem přístupnější než dříve.

Všechny relevantní informace
Změnu přinesla Modelová smlouva OECD o daních, která slouží jako vzor členským státům, které chtějí uzavřít dohodu o zamezení dvojího zdanění. V roce 2004 došlo k výrazné změně článku 26 této modelové smlouvy, který upravuje výměnu informací. „Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, které jsou nutné ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu ke správě nebo k vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu,“ zní původní ustanovení smlouvy. V posledních letech se ale dikce dohody zmírnila a místo nezbytných informací již mluví jen o informacích, „u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní“ pro vnitrostátní daňové účely. Toto vymezení je tedy mnohem širší. „Zahraniční finanční úřad může požádat o spolupráci prostřednictvím ministerstva financí. Mezi dotyčnými státy však musí být uzavřena smlouva o spolupráci. V tom případě příslušný finanční úřad provede konkrétní šetření,“ uvedl k tomu Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace (ČBA). Se získanými údaji mohou úřady druhého státu zacházet stejně, jako se v obdobném případě chovají ke svým občanům. Musí je považovat za důvěrné a poskytnout pouze oprávněným správním orgánům či soudům.

Poprvé ve smlouvě s Norskem
„Nové znění modelové smlouvy platí od roku 2004 a poprvé bylo zahrnuto do smlouvy, kterou Česká republika uzavřela s Norskem,“ uvedl pro týdeník EURO Václav Zíka, vedoucí oddělení mezinárodní daňové vztahy na ministerstvu financí. „Nové ustanovení o výměně informací je zahrnuto zhruba v devadesáti procentech smluv uzavřených po roce 2004 a navíc se sjednávají protokoly, které starší smlouvy doplňují,“ dodal. Tato doplnění se týkají mimo jiné postsovětských republik, kromě Ruska a Ukrajiny třeba Moldávie či Kazachstánu a států bývalé Jugoslávie. „Mezinárodní výměna informací se opírá o tři formy výměny informací: na dožádání, poskytování informací z vlastního podnětu a automatickou a pravidelnou výměnu informací,“ uvádí Česká daňová správa (ČDS), která využívá všechny tyto formy. Počet dotazů na zahraniční úřady se zvyšuje. V roce 1997 jich byly necelé dvě stovky, v roce 2000 to bylo již přes šest set a v roce 2007 dvanáct set. „Narůstá počet náročných případů, které vyžadují složitá mezinárodní šetření,“ uvádí se ve statistikách ČDS.
Tuto problematiku upravují také takzvaná memoranda o porozumění upřesňující praktické provádění forem mezinárodní spolupráce, především v oblasti automatické výměny daňových informací mezi příslušnými daňovými správami za účelem ověření velkého objemu dat. Tato memoranda Česko uzavřelo s řadou států (například s Německem, Nizozemskem, Kanadou, pobaltskými či skandinávskými zeměmi). K automatické výměně informací se ale zavázaly třeba i Kajmanské ostrovy.

EU proti daňovým rájům
Většina států, které se chtějí nazývat vyspělými, dnes v rámci boje proti krácení daní a praní špinavých peněz sděluje svým partnerům všechny informace, které si mohou samy vyžádat o svých občanech. Bankovní tajemství začínají rozmělňovat i dosud stabilní přístavy typu Švýcarska. To již například podlehlo tlaku USA a přestalo americkým občanům otevírat bankovní účty. Slavnou se stala loňská kauza lichtenštejnské banky LGT, která vydala německým úřadům informace o německých občanech, kteří v ní mají svá konta. Na to doplatila řada manažerů a podnikatelů. Tlak OECD, mající seznam daňových rájů, na jednotlivé země je velmi silný. To, že stát figuruje na této listině, je považováno za výraznou skvrnu na jeho pověsti.
Boj proti daňovým rájům vede také EU, která přijala směrnici k harmonizaci zdanění úroků z vkladů fyzických osob v zahraničí. Podle tohoto předpisu jsou členské země povinny hlásit, pokud si zde otevře bankovní konto občan jiné členské země. Výjimku si sjednalo jen Rakousko, Lucembursko a Belgie. Banky v členských zemích EU tak zasílají centrálním bankám ostatních států podrobné informace o svých klientech a automaticky posílají i stanovenou část daně. Finanční úřady těchto zemí pak u klientů mohou chtít znát, jaký je původ peněz.

Peníze do Libye nebo Severní Koreje
To vše má jeden paradoxní důsledek. Mezi „bankovní přístavy“ se začínají dostávat i země, o nichž by v této souvislosti dříve nikdo neuvažoval. Mluví se o tom, že tento druh byznysu chce rozjet libyjský prezident Muammar Kaddáfí nebo že je za určitých podmínek možné uložit peníze v Severní Koreji, s níž spolupracuje jedna čínská banka. „Jsou to země, které z politických důvodů nespolupracují s USA. Právě ty na výměnu informací o bankovních kontech nejvíce tlačí,“ sdělil zástupce české pobočky jedné z mezinárodních firem, která se zabývá ochranou majetku svých klientů. Lidé, kteří budou chtít, ať už z legálních či nelegálních důvodů, ukrýt své peníze před domácími úřady, tak zřejmě častěji zamíří do zemí, které nemají se Západem nejlepší vztahy a nebojí se rozzlobit USA. Právě proto již přestávají být populární karibské ostrovy, které se z politických i ekonomických důvodů snaží udržet s Amerikou co nejlepší vztahy. Očekávanou událostí bude také verdikt amerického soudu ve sporu USA proti švýcarské bance UBS. „Americký daňový úřad IRS chce mít soudem potvrzeno právo žádat po evropských bankách údaje o klientech-občanech USA. Evropské banky, a tedy i ČBA, se prostřednictvím evropské bankovní federace připojily k takzvanému Amici Curiae Brief obsahujícímu argumenty, proč by měl americký soud žalobu zamítnout. Mimo jiné poukazuje na stávající smlouvy o zamezení dvojího zdanění,“ vysvětluje Jan Matoušek z ČBA. Pokud americký soud žalobě vyhoví, američtí občané již nebudou moci své peníze „ukrýt“ v Evropě před daňovými kontrolory.

BOX/GRAF:
Četnost dotazů směřovaných do zahraničí při správě přímých daní v ČR
1997* 197
1998* 442
1999* 506
2000* 630
2001* 925
2002* 1040
2003* 980
2004* 1173
2005* 1216
2006* 1083
2007* 1192
Pramen: Česká daňová správa

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče