ODS splnila svou roli, ale posílila vládu

29. září 2003, 00:00 - Dušan Šrámek
29. září 2003, 00:00

Vláda přežila v pořadí již druhé hlasování o důvěře. Nakonec se nestalo nic tak neočekávaného. Parlamentní aritmetika je neúprosná, a čistě z tohoto úhlu pohledu se ani jiný výsledek očekávat nemohl. Otázkou pouze je, co si od vyslovení důvěry vládě slibovala ODS.

Odhlédneme-li od propagandistických klišé, kterými vedení ODS svou akci zdůvodňovalo, šlo vlastně o plnění základní opoziční povinnosti. Využít každé příležitosti k tomu, aby dosavadní vládu svrhla či alespoň oslabila, a mohla se dostat k moci sama. Je proto zavádějící, když se někteří koaliční politici snaží občanské demokraty vyzývat ke „konstruktivní kritice“. Ostatně právě sociální demokraté se svým bývalým předsedou byli pro dnešní pravicovou opozici tou nejlepší a stále ještě nedostižnou školou kritiky bez skrupulí. Vyslovenou podpásovkou bylo ovšem prohlášení Unie svobody, ve kterém její předseda Petr Mareš strašil blíže neupřesněným návratem ke korupčnímu prostředí a zastavením reformního úsilí, pokud by ODS vládu svrhla a sama se chopila moci. Jak by se asi tak US-DEU zachovala, pokud by jí tato rozvratná strana v roli vítěze voleb nabídla místo v novém kabinetě? Démonizování politiky a politiků a plané moralizování nezasáhne jenom poplivané, ale i ty, co plivnou. Stejně hloupé je i rozhořčování se nad způsoby a argumenty, jakými se debata ze strany vyzyvatele ve sněmovně vedla. Pro útlocitné duše to může být silná káva. Cožpak ale nesvědčí emoční vzbouření o skutečném zápalu a přesvědčení, a tedy o tom, po čem se jinak všeobecně volá? Zbývá jenom otázka, zda načasování hlasování bylo tím nejvhodnějším termínem. Pochopitelně, že reforma veřejných financí je natolik závažným krokem, že by vláda měla projít křestem ohně. A když to neudělal Špidla, je v pořádku, že to udělal Topolánek. Hlasování o důvěře v době přijímání tak významných zákonů však logicky semklo všechny i pochybující poslance do jednoho chumlu, takže se ani nesnažili zákony měnit, třeba i k obrazu bližšímu ODS. Tuto taktickou chybu pochopil na rozdíl od ODS Miloš Zeman, který poslance ČSSD vyzval, aby reformu nepodpořili, ale vládu padnout nenechali. Tak hlubokými kombinačními schopnostmi ovšem oslovení zřejmě nevládnou. Proto vyjádření některých politiků ODS o tajnosnubných jednáních s některými vládními poslanci o svržení kabinetu byla spíše motivována snahou postrašit a znejistit koaliční stranická vedení, než reálnými úmluvami. ODS tak sice odehrála svou roli téměř bezchybně, nicméně jediným hmatatelným důsledkem je nakonec paradoxně posílení vlády, kterou chtěla svrhnout.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče