Odpadky jsou zlatý důl

16. ledna 2009, 00:00 - Jiří Němeček
16. ledna 2009, 00:00

Ministerstvo životního prostředí připravuje dvě zásadní novely zákonů, které ovlivní podnikání s odpady.

Podnikatelé ani obce se ale k tvorbě těchto norem zatím nemohli vyjádřit. Bojí se, že až rezort návrhy uvolní k diskuzi pro veřejnost, bude na zásadní změny pozdě.

Ztratí Česko evropský primát v třídění odpadů? Mohlo by se tak stát po přijetí dvou novel zákonů, které v těchto dnech „dozrávají“ na ministerstvu pro životní prostředí. Úředníci tohoto rezortu prý dopad připravované legislativy nekonzultovali ani s podnikateli ani s obcemi – právě těchto dvou skupin se zákon ovšem bytostně týká. Jde o zákon o odpadech a zákon o obalech. Zejména obce se obávají, že úřednici dají přednost zálohování obalů a výkupu surovin za hotové. Lepším a levnějším řešením je ale podle expertů měst a obcí využít současný „bezplatný“ systém tříděného odpadu a posílit recyklační zpracování těchto surovin.

„Návrh zákona z dílny ministerstva životního prostředí situaci nejen neřeší, ale ještě více prohlubuje systémové chyby, které jsou v zákoně zakotveny a které vedou v extrémním případě i k rozsáhlé kriminalitě v nakládání s odpady. Zarážející je i naprostá neznalost oboru ze strany úředníků rezortu,“ zlobí se náměstkyně primátora Hradce Králové Pavla Fifrlová, která je spoluautorkou podrobné analýzy problémů tohoto odvětví pro Svaz měst a obcí ČR. Zákon už dnes například umožňuje uložit pokutu domácnostem, které v kotli na tuhá paliva pálí například pneumatiky nebo plastové lahve. „To je z pohádkové říše – do domu vás nikdo pustit nemusí a to, že se z komína hrne smrad, není žádný důkaz,“ říká starosta malé obce v jižních Čechách.

Přesto se právě města a obce mohou za poslední desetiletí pochlubit úspěchem v „ekologickém“ vzdělání. Obce totiž v posledních deseti letech vložily miliony korun do systému tříděného odpadu a přesvědčily veřejnost, aby ho dobrovolně a zdarma využívala. Česko se tak už před třemi lety stalo zemí, která na úrovni domácností třídí odpad nejvíce v celé Evropské unii. A experti tvrdí, že úředníci to chtějí celé zkazit.

PETky za sedm korun?

KOMUNÁLNÍ ODPAD V ČESKU

Kraj množství - odpadu* Praha - 509 000 tun

Středočeský - 531 000 tun

Jihočeský - 246 000 tun

Plzeňský - 205 000 tun

Karlovarský - 125 000 tun

Ústecký - 342 000 tun

Liberecký - 189 000 tun

Královehradecký - 193 000 tun

Pardubický - 195 000 tun

Vysočina - 188 000 tun

Jihomoravský - 449 000 tun

Olomoucký - 253 000 tun

Zlínský - 214 000 tun

Moravskoslezský - 481 000 tun

  • za rok 2006

Pramen: Katalog odpadů ČR

„Ještě v lednu pošleme připravený zákon o odpadech do veřejného připomínkového řízení,“ uklidňuje mluvčí ministerstva Jakub Kašpar. Do dvou měsíců má ovšem z rezortní legislativní pece vypadnout další horký brambor – zákon o obalech. „Pořád počítáme s tím, že od příštího roku zákazníci budou nakupovat nápoje v takzvaných PET lahvích se zálohou sedmi korun,“ potvrdil Profitu jeden z úředníků ministerstva. Obce i podnikatelé ale čekali, že tento návrh je už dávno mrtvý. Právě tento nápad totiž od začátku naráží na velký odpor. Pro někoho překvapivě i od ekologů.

Díky rozmístění žlutých kontejnerů na sběr plastů ve městech i vesnicích dnes Česko znovu zužitkuje na polovinu plastových lahví. Díky dalším tříděným umělým hmotám se tento recyklační podíl stává téměř sedmdesátiprocentním a stále stoupá. Ekologové tvrdí, že zavedení záloh paradoxně odradí obyvatelstvo od třídění domácího odpadu.

Obavy se týkají skutečně praktických věcí. „Člověk plastovou láhev sešlápne, vhodí do kontejneru a z něj jde tento odpad na dotřiďovací linku a pak do zpracovatelských závodů, kde jsou z něj vyráběny suroviny (třeba umělé vlákno),“ popisuje člen komise životního prostředí Svazu měst a obcí a radní obce Dobřany Marek Sýkora.

„Lidé přestanou třídit plast, přestanou třídit i ostatní obaly (zejména papír a sklo), protože budou zmateni a naštváni nutností odnášet velké tašky prázdných PET lahví do obchodu a stát velké fronty na vrácení záloh. Řada lidí to dělat nebude a PETky vyhodí normálně do kontejneru či popelnice na komunální odpad,“ obává se Sýkora.

Svaz měst a obcí jako kolektivní orgán souhlasí. Vypracovaná analýza totiž vyjmenovává lehce pochopitelné argumenty. Navrhovaný systém zálohovaného výkupu je totiž podle předběžných propočtů značně nákladný. Jen na investicích na zprovoznění (obchodů a dopravy) by přišel hned zpočátku na pět až deset miliard korun. Roční provoz by podle Svazu proti současnému systému tříděného „odhození“ do žlutého kontejneru přišel v Česku o dvě miliardy dráž.

Je jasné, že většina nákladů by přitom tvrdě dopadla přímo na podnikatele a obce. Celá akce by začala už u výrobců nápojů, kteří by museli plastové lahve uzpůsobit tak, aby je dokázaly rozpoznat odběrní automaty. A takové automaty by si byli nuceni pořídit samozřejmě prodejci – cena jednoho je přitom nejméně půl milionu korun. Malí prodejci, kteří by na to neměli, by zase museli zaplatit alespoň jednoho pracovníka, který by plastové lahve vykupoval. Kvůli daňovým potřebám by ovšem musel být vybaven čtečkou čárových kódů propojenou s digitální pokladnou nebo účetním systémem obchodu.

A ani tím nejsou všechny potíže v obchodech s potravinami vyřešeny. Jiná zákonná norma požaduje, aby byly striktně odděleny sklady potravin a sklady odpadů. Prodejci tak budou muset zabezpečit skladování prázdných lahví, než si pro ně přijede dopravce. Oproti sklu jde o hořlavý, a tedy i nebezpečný materiál, který musí být uskladněn za speciálních podmínek. Tedy další náklady – nejen finanční, ale i prostorové.

Ekologický přínos je také diskutabilní. „Z obchodů budou vozit prázdné a doposud nesešlapané lahve ke zpracování stovky dodávek či kamionů každý den po celé republice. Jednak více zaplní naše silnice a jednak produkují exhalace z výfukových plynů. To je ochrana životního prostředí?“ ptá se Sýkora.

Tříděný odpad pálí celou Unii

Tento problém řeší nejen Česko, ale i okolní země. „Co když lidé přestanou třídit tento odpad? A nikdo také neřekl, že plastové lahve lze vymýt stejně dobře jako sklo,“ upozorňuje zastánce zdravého životního stylu a potravinářský expert Jaczek Dobracz z Polska. Dobracz upozorňuje na fakt, že ne každá plastová láhev je schopna dezinfekce horkým procesem. „Neslyšel jsem, že by to váš připravovaný zákon řešil – výrobci by potom museli zálohovat všechny své obaly a likvidace by byla jen na jejich náklady,“ spekuluje. Ministerstvo životního prostředí podle svého mluvčího věří, že takové otázky nebudou problémem, ale nehodlá je zatím komentovat.

„U nás to byl zmatek a dodnes plno Němců raději nápoje v takzvaně tvrdých plastech nenakupuje. Nejsou si jisti, že platí zálohu a dostanou ji někde zpátky. Co jsem slyšel, i výroba těch obalů je mnohem dražší a celý systém moc nefunguje,“ říká saský maloobchodník Jürgen Kluge.

Podobně mluví i poslanec za ČSSD Vlastimil Aubrecht. Po zkušenostech z Německa bude nejen on, ale i jeho kolegové velice rezervovaný k návrhu záloh plastových lahví. „Ničeho bychom totiž nedosáhli. Navíc v Německu jsou tvrzené lahve, které se po vymytí znova používají, ale u nás je to druhotná surovina, tak nevím, zda by to mělo nějaký význam. Pouze by to zdražilo ceny pro spotřebitele. Připadá mi to jako kšeft pro někoho, protože se jedná o třicet miliard. Řeči, že to zaplatí výrobci nebo prodejci, jsou nesmyslné. To zaplatí lidé,“ má jasno Aubrecht.

Podobný názor mají i odborníci, kteří pracují pro Svaz měst a obcí. „Někdo si namastí kapsu a bude plně ovládat trh s touto surovinou. Také se mi strašně nelíbí, že v době, kdy se tak dobře rozjíždí třídění sběru v obcích, jsou PET lahve ziskové. Snižují náklady na tříděný sběr. Když je ze systému vytáhneme, tak se zdraží pro obyvatele komunální odpad, protože budou vyšší náklady,“ říká radní ze západních Čech.

Ministerstvo životního prostředí přitom propaguje, aby se co nejvíce třídilo, ale lukrativní položky z odpadu v nových zákonech vytáhlo, varují experti. Tím se totiž podle analýz neúměrně zatěžují obyvatelé a hrozí kolaps systému. Příklad? „Němci mají veliký problém s tím, že vytáhli PET lahve a celý systém se jim hroutí. I pořádkumilovní Němci systém obcházejí,“ připomíná Sýkora. Už dnes sběrny kvůli nákladům nevykupují například papír. Domácnosti totiž třídí odpad a raději papír odnesou do příslušných kontejnerů.

Sběr papíru se už dneska nevyplatí

VYUŽITÍ ODPADU K RECYKLACI

  • *druh odpadu - množství k recyklaci* směsný odpad - 0,1 % papír - 91,0 % plasty - 69,0 % sklo - 91,0 % kovy - 71,2 % oděvy - 67,2 % biologický odpad stravoven - 68,6 % biologický odpad zahrad - 74,5 % dřevo - 30,7 % kaly z čističek - 35,3 % * z celkového množství konkrétního druhu odpadu Pramen: Katalog odpadů ČR Prodejní ceny a odbytové možnosti vytříděného papíru, plastů a kovů se v posledních letech razantně snižují. O zpracované druhotné suroviny na trhu přestal být zájem. Důvodů je více. „Pravděpodobný počátek krize je spojen s velkým poklesem poptávky v Číně, která byla a nadále je nejvýznamnějším světovým zpracovatelem druhotných surovin. K tomu se přidává uzavírání papíren, zpracoven plastů, hutí a skláren v Česku i v zahraničí,“ vysvětluje výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Měchura. Ceny nejvíce využívaných druhů sběrového papíru (smíšený papír, vlnitá lepenka) klesly od počátku loňského roku už o 80 až 100 procent, takže některé druhy sběrového papíru již papírny odebírají bez úhrady nebo s příplatkem. To znamená, že sběrové firmy musí za tento odpad papírnám platit. „Další vývoj trhu lze jen těžko odhadnout, ale je zřejmé, že v nejbližším období odbyt sběrového papíru ještě dále poklesne, což bude mít negativní dopad nejen do hospodaření sběrových a recyklačních firem, ale i měst a obcí. Naruší se tak i náročně budovaný komunální systém třídění odpadů,“ upozorňuje Měchura. Není plast jako plast Podobné problémy jsou také s plastovými odpady. Především je to ovlivněno zastavením obchodu s Čínou. Mezi jednotlivými druhy plastů však existují rozdíly. Například PET díky významnému zpracovateli v tuzemsku má zatím odbyt zajištěn, ovšem za minimální ceny, které tato komodita nepamatuje. O PE fólie (čiré i barevné) je na domácím trhu ovšem zájem zcela minimální, ceny oproti létu 2008 jsou třetinové a dále klesají k nule. Tento vývoj se promítá do hospodaření s odpadními plasty. Je přitom vážná obava, že negativně ovlivní komunální systémy třídění odpadů. Pod silným tlakem je i kovový odpad, nejvýrazněji obchod se železným šrotem. Zatímco v létě 2008 byly jeho ceny na úrovni 10 tisíc korun za tunu, v říjnu klesly ke třem tisícům. Poptávka hutí v tuzemsku i v zahraničí je přitom kvůli světové hospodářské krizi minimální. Ceny dál porostou Co lze očekávat? Svozové firmy budou nuceny zvýšit cenu za nakládání s odpady. To ale bude možné až od roku 2010 v návaznosti na finanční pravidla obcí, případně na nově připravovaný návrh zákona o odpadech, který poplatky za nakládání s odpady určitě zvýší. „Je však nutno občanům vysvětlovat, že současné platby za služby spojené s nakládáním s komunálními odpady ve městech a obcích patří mezi nejnižší v porovnání s ostatními službami a že i odpadové hospodářství a péče o životní prostředí něco stojí. Tedy že i nadále by měli svůj odpad třídit,“ zdůrazňuje Petr Měchura. Podle něj ale v těchto dnech zůstává otázkou, co bude s desetitisíci tun starého papíru a některých plastů, které přes zimu zůstanou na dešti a sněhu. Na jaře či v létě budou totiž zcela nerecyklovatelné. Lidem se nechce platit Většina větších měst dnes využívá maximální poplatek za likvidaci domovního odpadu 500 korun ročně na osobu a rok už od loňska, takže letos domácnostem zdražení nehrozí. Městům ale neustále rostou skutečné náklady na likvidaci. Například poplatek za tunu odpadu uloženého na skládce Vydlaby na Písecku se zvýšil o sedm procent na 700 korun. Maximální částka za likvidaci odpadů ale zůstane stejná nejméně do roku 2010, kdy by měla začít platit připravovaná novela zákona o odpadech. Na pětisetkorunovou hranici už předloni narazila například zlínská radnice. Za dva roky také nasbírala řadu neplatičů. „Několik tisíc lidí nám dluží částku převyšující jedenáct milionů korun,“ říká mluvčí zlínského magistrátu Marie Masaříková. Podobně jsou na tom i v Otrokovicích. Přibližně osm stovek lidí tam dluží částku pohybující se kolem půldruhého milionu. Města už uvažují o tom, že dluhy předají exekutorům. Přidávají se i menší obce. „Na zastupitelstvu jsme se loni rozhodli, že pokud tito lidé ani v tomto roce nezaplatí, předáme je k exekuci,“ varuje starosta obce Doubravy Jiří Šulák. Na likvidaci odpadů musejí přispívat v podstatě všechny samosprávy. Například Služby města Pardubic na odvoz a likvidaci odpadu zaplatily v posledních dvou letech 77 milionů. Poplatky od obyvatel ale nestačí, a proto radnice na likvidaci odpadu doplácí 35,8 milionu korun za rok. „Za rok 2008 se reálné náklady odhadují na 512 korun, radnice na jednoho obyvatele připlácí částkou 52 korun,“ počítá také Dana Fraňková z odboru životního prostředí chrudimské radnice. Ve Svitavách muselo město dorovnávat za každého obyvatele 24 korun, letos to bude kvůli inflaci a vyšším cenám za skládkování odpadu už dvojnásobek. „Poplatky pokrývají celkové náklady asi z 85 až 90 procent,“ odhaduje Pavel Čermák, který má na svitavském městském úřadě odpadové hospodářství na starosti. Zlato z „kanálu“**

Komunální odpad může být i cennou surovinou, přestože v Česku končí nejčastěji na skládkách nebo v obyčejných spalovnách. Existují ovšem moderní technologie, které z odpadu dělají předmět zajímavého byznysu.

Příkladem může být sousední Polsko. Jedna z největších chemických společností v zemi, Zaklady Azotowe Kedzierzyn, koupila americkou technologii Startech Plasma Converter System. Díky ní dokáže letos zpracovat 100 tun odpadů denně. Výsledkem je nejen pára, ale především syntetický plyn PCG. Tím sníží odběratelům mimo jiné závislost na zemním plynu.

Prezident americké společnosti Startech, která technologii dodala, říká: „Odpadový materiál, který zpracováváme, představuje skutečně cennou surovinu, i když byla předtím považována za odpad. Vyrobený syntetický plyn PCG je tvořen obecně vodíkem a oxidem uhelnatým a nabízí cenný zdroj čisté energie, ale kromě toho představují tyto komodity samy o sobě cennou chemickou surovinu pro celou řadu produktů a využití v chemickém průmyslu.“

Systém funguje na bázi likvidace odpadů v uzavřeném recyklačním cyklu. Dokáže zpracovávat městský odpad, organický i anorganický, pevný, tekutý a plynný, nebezpečné i ostatní odpady, odpad z průmyslové výroby i produkty, jako je elektronický odpad, zdravotnický odpad, odpad z chemického průmyslu a další speciální odpady. Většinu z nich dokáže přeměnit na užitečné komodity, jako jsou například silikáty, kovy a syntetický plyn.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče