Odkud se bere štěstí

15. prosince 2009, 17:39 - Kelly Goldsmith
15. prosince 2009, 17:39

Výsledky nového výzkumu...

Celý podtitul: Výsledky nového výzkumu zaměřeného na spokojenost v osobním a pracovním životě překvapují

Většina rodičů řekne, že jediné, co si pro své děti přejí, je, aby byly v dospělosti šťastné (přestože se je snaží dostrkat na jednu z osmi nejlepších amerických univerzit – Ivy League). Jak však dospělý člověk dosáhne vysoké míry spokojenosti, žije-li hektickým a ustaraným životem? Vyhodnotili jsme výsledky našeho nejnovějšího společného výzkumu, v němž jsme se snažili zjistit názory respondentů na krátkodobé uspokojení (pocit štěstí) a dlouhodobé uspokojení (pocit smysluplnosti) – jak v pracovním, tak v soukromém životě. Respondenty jsme nevybírali nahodile. Šlo o vzdělané (více než 60 procent respondentů mělo vysokoškolské vzdělání) manažery, podnikatele a odborníky (přičemž obě pohlaví byla zastoupena víceméně rovnoměrně). Celkový počet respondentů přesáhl tři tisíce.
Naše zjištění byla sice v mnoha případech nečekaná, ale naprosto jednoznačná. Existuje neuvěřitelně vysoká míra korelace mezi pocity štěstí a smysluplnosti v zaměstnání a v soukromém životě. Jinak řečeno, jde o to, že ti, kdo zažívají pocity štěstí v práci, mají sklon být šťastní i mimo ni. Ti, kteří jsou v práci nešťastní, obvykle nejsou šťastní ani doma.
Podmíněnost je nepochybná. Zaměstnání a domov jsou sice zcela odlišná prostředí, zdá se však, že vnímání pocitu štěstí a smysluplnosti života souvisí spíše s tím, kdo jsme, než s tím, kde se nacházíme. Spíše než obviňování našeho zaměstnání, šéfů a zákazníků – nebo přátel, členů rodiny a komunity – z neuspokojivých pracovních zkušeností, je tedy pro nás lepší pohled do zrcadla.
Jedno z běžně používaných ospravedlnění, proč nám život neposkytuje větší pocit štěstí a smysluplnosti zní: „Práce mě příliš časově vytěžuje.“ Naše výsledky však dokazují, že počet odpracovaných hodin nemá zásadní vliv ani na pocit štěstí, ani na pocit smysluplnosti – ať v práci či v soukromí. Tolik co se týče zmíněné výmluvy.
V jedné části našeho průzkumu jsme respondenty požádali, aby zhodnotili celkovou míru své spokojenosti v zaměstnání. Naše zjištění opět vytvořila značně jednoznačný obrázek. Množství času, jež respondenti věnovali výhradně stimulačním aktivitám (vysoká míra krátkodobého upokojení, ale malý dlouhodobý užitek), nemělo žádný vztah k jejich spokojenosti v práci. Totéž platilo i o mnohem účelnějších aktivitách (nízká míra krátkodobého uspokojení, ale značný dlouhodobý užitek). Celková spokojenost v zaměstnání rostla, jen pokud zaměstnanci prožívali současně nárůst pocitu štěstí i smysluplnosti. To dokazuje, že odborní pracovníci nedosáhnou v zaměstnání pocitu štěstí tím, že na sebe budou brát úlohu „mučedníků“. Ani tím, že se budou „prostě bavit“. Firmy by měly uvažovat o ustoupení od nátlaku na zaměstnance, aby přinášeli oběti ve vyšším zájmu. Také by mohly zvážit zrušení „zábavných“ akcí zaměřených na zvednutí pracovní morálky a postrádajících smysl.
Domnívali jsme se (chybně), že ti, kdo tráví více času mimo práci tím, že se věnují aktivitám zaměřeným na krátkodobé uspokojení, mohou dosahovat vyšší míry celkové spokojenosti. V neposlední řadě jsme předpokládali, že lidé nechodí domů proto, aby tam pátrali po smyslu, ale proto, že chtějí odpočívat. Mýlili jsme se. Souvztažnosti mezi štěstím, smysluplností a celkovou spokojeností pociťovanou v zaměstnání a doma byly podobné. Respondenti, kteří byli více spokojeni s mimopracovním soukromým životem, zároveň uváděli, že věnují více času aktivitám, jež jim přinášejí pocit štěstí i smysluplnosti.
Souvislost mezi tím, jak trávíme čas a jak se cítíme, se může jevit jako matoucí, přesto jsme zjistili charakteristické zákonitosti – některé rozumové, jiné nikoli. Předkládáme několik základních postřehů, k nimž jsme dospěli na základě provedeného průzkumu.
– Omezte sledování televize. Je to sice stimulující, ale nemá to vliv na zvýšení celkové spokojenosti ani v pracovním, ani v osobním životě.
– Přestaňte surfovat po internetu z jiných než pracovních důvodů. Negativně se to odráží na pocitu štěstí i smysluplnosti.
– Věnujte se domácím pracím co nejméně (ať už pro vás znamenají cokoli).
– Věnujte se cvičení a svým přátelům (respondenti, kteří to činili, byli spokojenější nejen v zaměstnání, ale i v osobním životě).
– Pocit důležitosti souvisí s vyšší mírou spokojenosti – klaďte tedy na sebe nároky.
Co mohou firmy dělat jinak? Mohly by se přestat ptát: Co může firma udělat pro to, aby zaměstnanci zažívali pocity štěstí a smysluplnosti v zaměstnání? Posiluje to totiž závislost. Namísto toho by mohli manažeři povzbuzovat zaměstnance, aby se ptali sebe samých: Co mohu udělat, aby mi práce přinášela pocit štěstí a smysluplnosti? Tato strategie může firmě zajistit vyšší oddanost zaměstnanců při nižších nákladech.

Marshall Goldsmith je koučem manažerských dovedností a deník New York Times ho označil za autora bestsellerů. V současnosti chystá k vydání novou knihu Mojo: How to Get It, How to Keep It, How to Get It Back When You Need It (Šarm. Jak jej získat, udržet a získat nazpět, pokud jej potřebujeme).
Kelly Goldsmithová je odbornou asistentkou na Kellogg School of Management při Northwestern University.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Edita Jiráková

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče