Oddychový čas na zmrtvýchvstání

23. května 2012, 17:41 - Petr Kolář
23. května 2012, 17:41

Lidovci se zbavují dluhů a připravují se na zteč Poslanecké sněmovny. Zatím ale nenašli dostatečně nosné téma.

„V hospodě se scházíme proto, že už nemáme poslaneckou kancelář,“ říká šéf Pavel Bělobrádek členům náchodského okresního výboru Křesťanské a demokratické unie-Československé strany lidové (KDU-ČSL) usazeným ve spodním nekuřáckém salonku restaurace Na Kamenici, které tamní neřeknou jinak než Vatikán. „Ale dříve jsme se také scházeli v hospodě,“ připomíná jeden z přítomné šestice vesměs postarších členů výboru, které doplňuje jediná žena. „Takže to je vlastně návrat ke kořenům,“ opáčí Bělobrádek. Je čtvrtek 26. května, a když dvě minuty po šestnácté hodině vchází dovnitř bývalý poslanecký matador Jiří Hanuš s dalším kolegou, schůze vedení náchodských lidovců může začít.

Alternativa nad pět procent

Strana s téměř stoletou tradicí po loňských volbách vypadla ze sněmovny, je zadlužená, do jejího vedení se s výjimkou nepříliš známého exministra Pavla Svobody dostaly samé prakticky neznámé tváře a nyní se za nevalného zájmu médií snaží o návrat. Ze zavedených stran mají lidovci zřejmě hned z několika důvodů největší šanci, že se jim comeback podaří.
Tuzemští voliči mají totiž v polistopadové historii vždy tendenci hledat alternativu vůči zavedeným stranám. Ať už se jednalo o Občanskou demokratickou alianci, Unii svobody, zelené anebo Věci veřejné (VV). Právě skandály posledně jmenovaného uskupení a s tím související prudký pokles jeho popularity v mnoha průzkumech však otevírají prostor pro novou stranu. Řádné volby do sněmovny mají být až za tři roky.
Do té doby může nahoru povyskočit kdokoli. Především ten, kdo bude mít dostatek peněz a dokáže na sebe strhnout pozornost. Kartami by tak mohla zamíchat například nová strana Jiřího Paroubka (jeho námluvy s Českou stranou národně sociální už probíhají) či by mohl zazářit subjekt, do jehož čela by se postavil Václav Klaus, kterému končí mandát prezidenta za dva roky (diskuse o případné nové straně jsou prý ve stadiu úvah).
Lidovcům v posledních volbách kromě véčkařů ubrala především TOP 09, kam si s sebou Miroslav Kalousek odvedl několik desítek vesměs známých lidoveckých tváří. Topka ale nabízí jinou politiku než sociálněji zaměřená KDU-ČSL, řada tradičních voličů se tedy může ke křesťanským demokratům vrátit. Lidovce přesto vrací do hry spíše tendence části Čechů hledat alternativy vůči vládnímu establishmentu kombinovaná s přikloněním se k tomu, kdo má na proniknutí do sněmovny šanci.
Různé průzkumy veřejného mínění šanci KDU-ČSL na návrat podporují. Strana se přehoupla přes pět procent podle dubnového internetového průzkumu společnosti SANEP i květnového průzkumu SC&C pro Českou televizi. Podle čerstvého červnového průzkumu agentury Factum Invenio by dokonce získala šest procent hlasů. Lidovci přitom měli letos v dubnu stále přes 33,5 procenta členů v zavedených krajských, okresních i místních organizacích. V tom jim další (staro)noví uchazeči o vstup do sněmovny mohou konkurovat jen stěží.
Starší ročníky mají jednoznačnou převahu i v náchodském Vatikánu, kde je kromě předsedy Bělobrádka jediným mladším účastníkem osmadvacetiletý místopředseda výboru z Červeného Kostelce a zapisovatel schůze Stanislav Šolc. V úvodu křesťanští demokraté zběžně probírají vlastní návrh důchodové reformy a kritizují vládní návrhy. „Oni vyměnili slovo být za mít,“ rozčiluje se exposlanec Hanuš. „Nebudeme už kázat morálku, od toho je církev. Snad si to ti křesťané, kteří volili topku, uvědomí,“ dodává.
Předseda lidovců Bělobrádek poté z pozice šéfa výboru probírá, „jak probíhá situace na centrální úrovni a jak to vnímáme my“ (jediný, kdo má zájem o předčasné volby, je ČSSD, ale až příští rok na podzim, topka je bez vážného konkurenta a spokojená, VV jdou dolů a ODS je rozhádaná a komplikovaná), mluví o dohodách na některých krajských kandidátkách s SNK-ED, o financování vlastní strany a krátce se řeší i snaha doplnit stranu mladými lidmi, kteří chybějí.

Sejdu se i s kmotrem

Pavla Bělobrádka znal před jeho listopadovým zvolením předsedou strany na sjezdu ve Žďáru nad Sázavou málokdo. Veřejnost upoutal výrokem, že je z řeznické rodiny, a „protože mu prošla rukama spousta sviní, dokáže si s nimi poradit kdekoliv“, a částečně také blogovým přiznáním obdivu ke kapele Orlík.
Ve své kanceláři v pražském paláci Charitas sedí v modrých kalhotách s puky, bílém triku s logem strany, obutý do sandálů (bez ponožek). Do obleku se převléká, až když dorazí fotograf. Na skříni má položenou knihu Umění vládnout od Tomia Okamury, v počítači rozepsaný článek na svůj blog a pod ním štos předvolebních pohlednic s portrétem Cyrila Svobody a heslem „Dobrý den je, když můžu prospět dobré věci“. Právě Svoboda a tato kampaň po působení Jiřího Čunka v čele KDU-ČSL završila propad lidovců mimo sněmovnu.
Svobodův nástupce se musí vyrovnat především s dluhy. Strana propustila zhruba šedesátku lidí v čele s okresními tajemníky, v Charitasu nyní pracuje sedm lidí namísto dřívějších dvaceti. Neexistuje už analytické ani tiskové oddělení. Mnohem větší finanční problémy však lidovcům způsobila kombinace dluhů za přestavbu paláce Charitas a volební kampaně při neuskutečněných podzimních předčasných volbách v roce 2009 a následných řádných. Ty dosáhly výše 67 milionů korun. Z nich lidovci 22 milionů splatili penězi za volební hlasy, takže Bělobrádek stranu převzal s deficitem asi 45 milionů.
„Propouštěním jsme dosáhli měsíční úspory asi milionu korun, došlo také k totálnímu omezení přísunu peněz do regionů. Podařilo se pronajmout prostory v Charitasu, který nám ročně vydělá asi čtyři a půl milionu. Další peníze získáváme za krajské zastupitele (56 po 250 tisících ročně) a senátory (pět za KDU-ČSL po 800 tisících ročně),“ vypočítává šéf lidovců s tím, že to jsou hlavní příjmy. Zbytek činí členské příspěvky a sponzorské dary, z nichž nejvíc loni dala europoslankyně Zuzana Roithová – půl milionu. „Členů, kteří dají přes sto tisíc za rok, je minimum,“ tvrdí Bělobrádek.
Se členy náchodského okresního výboru den po pražské schůzce v paláci Charitas také probíral, že je třeba něco dělat s dobrovolnými příspěvky. „Co se týče příspěvků, tady jsme se moc nepochlapili. Ódéesáci platí tisícovku, komunisti také a v ČSSD se platí 500 ročně. Jen my se tváříme, že se za dvacet let nic nezměnilo,“ apeluje na spolustraníky s tím, že se v krajích vybírá po stovce až dvou stovkách, jen někde o trochu více.
Při udržení tohoto tempa splácení by se lidovci podle Bělobrádka měli dostat na nulu do poloviny roku 2014, kdy mají být volby. „Kdyby byly volby dřív, půjčili bychom si deset až dvanáct milionů korun, což by nám banka půjčila, protože počítají s tím, že 150 tisíc hlasů dostaneme,“ líčí Bělobrádek. Tedy pokud lidovci do voleb neseženou nějakého významného milionového sponzora. „Zatím mě nikdo takový nekontaktoval. Přitom když se se mnou bude chtít sejít i nějaký kmotr, sejdu se s kmotrem. Považuji to za slušnost. Nemám předsudky, vyslechnu si ho, ale to také nic neznamená,“ podotýká ke kapitole financí předseda KDU-ČSL.

Jak zastavit vymírání

Téměř stejně často, jako se v KDU-ČSL mluví o penězích, je tématem snaha o omlazení. Počty straníků klesají drtivým tempem. Ještě v roce 1998 jich bylo po celé zemi přes 60 tisíc, letos v dubnu už jen 33 675, navíc s věkovým průměrem 64 let. Přilákání mladých lidí do strany je dnes pro lidovce velkým tématem. I proto zdůrazňují, byť to nechtějí říkat na jméno, že se strana chce vymanit ze zažitých stereotypů a nehodlá brojit proti homosexualitě nebo potratům. Alespoň ne veřejně na politické scéně.
Osmadvacetiletý místopředseda okresního výboru v Červeném Kostelci Stanislav Šolc je podle svých slov „z tradiční lidovecké rodiny“, ale aktivní začal být až zhruba před třemi roky. „Lidem se nechce nic dělat, protože politika je podle nich samá špína. Procházíme jakous takous personální krizí, ale jde to dobrým směrem. Například v Zábrodí jsme měli komunální kandidátku naposledy v roce 1994 a od té doby až teď. Postavil ji tam mladý kluk a měli přes deset procent,“ popisuje. Jeho vrstevníci se mu prý občas kvůli angažmá v KDU-ČSL posmívají, ale „člověk si na poznámky o ,černoprdelnících‘ zvykne. Já je také pošlu do pr… Kdo mě zná, bere to,“ vysvětluje Šolc.
Zřejmě vůbec nejznámější bojovnicí za KDU-ČSL je čtyřiadvacetiletá Lucie Kmentová z moravských Čejkovic, toho času na studiích v Praze. Kmentová o sobě na rovinu říká, že není „žádná politička, ale aktivistka“. Kromě toho je zjevně hyperaktivní. Proslula zorganizováním charitativního kalendáře mladých lidovkyň a sympatizantek v krojích (kalendář „proslul“ i tím, že jedna z modelek dříve fotila pornografii, její fotka v kroji proto byla odstraněna), jehož výtěžek poputuje lidem s roztroušenou sklerózou ve Ždírci.
Kromě toho Kmentová zásobuje internetová fóra křesťanskodemokratickými postřehy. Na Facebooku, kde má téměř 1300 přátel, založila i uzavřenou skupinu pro další sympatizanty strany. „Jsou tam mladí lidé, je jich kolem stovky. Fanatiky si tam nepouštím. Přemýšlím, že z toho uděláme občanské sdružení,“ líčí nad šálkem espresa v kavárně v centru Prahy bývalá asistentka Cyrila Svobody, která se nyní zřejmě vrátí do centrály KDU-ČSL v paláci Charitas.
„Jsem empatická, vnímám a mám spoustu plánů. Začali mi psát mladí straníci, které ani třeba osobně neznám, že by chtěli něco dělat, ale že jsou u nich staří páprdové a k ničemu je nepustí,“ tvrdí Kmentová. „Odepisuji jim, ať vydrží. Podněty předávám Pavlu Bělobrádkovi, chystá se strategie, jak mladé více zapojit,“ dodává. Sama by prý zatím do volené politické funkce kandidovat ani nechtěla. Musím dodělat školu. Jít v pětadvaceti do sněmovny jako Kristýna Kočí, pak ve čtyřiceti ze sněmovny vyjít a neumět nic? To by mě nelákalo. Líbí se mi, jak Pavel jezdí po republice a burcuje lidi. Mým cílem je teď pomoci, pracovat s týmem a zapalovat lidi, aby neměli pocit, že to je zbytečné. S novými tématy. Společnost teď trápí úplně jiné problémy, tak proč řešit třeba homosexualitu. Mám pocit, že se k nám lidé vracejí, a mám spoustu plánů,“ slibuje například další kalendář, který by prý mohl být i „křesťanskodemokraticky odvážnější“.

Být při tom už nestačí

Z programového hlediska se dnešní KDU-ČSL věnuje především důchodové reformě založené na kritice vládní verze, která podle strany nepodporuje porodnost a rodinu, a kritizování návrhu dobrovolných penzijních fondů. Svoji verzi mají postavenou především na daňových slevách na vyživované dítě. Proti vládní podobě penzijní reformy sepsali petici a sbírají pod ní podpisy. Z Bělobrádkova vyprávění je patrné, že za hlavní možné partnery dnes lidovci pokládají sociální demokracii, byť jim bere jejich témata. Ostatně i z odpovědí lídrů největších stran ve sněmovně je s výjimkou komunistů patrné, že právě socialisté by návrat KDU-ČSL nejvíc přivítali.
Předseda Bělobrádek tvrdí, že heslo zakladatele Československé strany lidové Jana Šrámka „být při tom“ už neplatí. „Musí se tam doplnit: být při tom, pokud jsou zachovány elementární zásady našeho programu,“ říká šéf KDU-ČSL. Podle svých slov by například nevstoupil do vlády Mirka Topolánka, která omezila společné zdanění manželů a zavedla jednotnou sazbu DPH.
Nyní prý Bělobrádek požádal členy vrcholného orgánu strany, celostátní konference, aby dal každý návrh pěti bodů, které by musely být v programovém prohlášení vlády s účastí lidovců, a tří, které by tam naopak být nesměly. „Sešlo se asi padesát návrhů, po redakčním sítu jich zbývá zhruba dvacet,“ prohlašuje. Výsledkem jsou ovšem vesměs nekonkrétní floskule typu důstojné bydlení pro rodiny s dětmi, omezení vytváření deficitních rozpočtů, podpora drobných podnikatelů a řemeslníků, zdanění hazardu. „Jsou to deklaratorní věci a některé jdou i proti sobě. Chtěl bych, abychom je vypilovali do konkrétní podoby. A pak říct případným partnerům: tady je máte, a jestli s jedním nesouhlasíte, máte smůlu,“ dodává Pavel Bělobrádek.

Vyrovnané šance

Nový směr KDU-ČSL podporují někteří matadoři, kteří ve straně zůstali a podílejí se na jejím vedení, například v celostátním výboru. „Daří se nám srovnat krok, mám pocit. Myslím, že neděláme hrubé chyby, nemáme skandály, ti, kteří za stranu mluví, mluví rozumně. Možná se projevuje něco jako jo-jo efekt. Řada našich tradičních voličů, kteří od nás odešli, se možná chytla za nos a vrátí se, protože vidí, že VV ani TOP 09, jim nenabízejí, co si přáli,“ líčí expředseda strany a dlouholetý poslanec Jan Kasal. „Možná je dobře, že ten oddychový čas máme. Posledních pět let od brněnského sjezdu (zvolení Jiřího Čunka do čela – pozn. red.) bylo špatných. Nové vedení i směr podporuji, co mohu. Ale nevnucuji se, jen pokud o to stojí,“ podotýká.
Nejen kvůli uvedeným bodům by návrat lidovců do sněmovny nejvíc přivítali socialisté. Těm ze současných alternativ příliš potenciálních partnerů nezbývá, pokud se chtějí vyhnout spolupráci s ODS, TOP 09 na jedné a komunisty na druhé straně. „Šance lidovců a zelených do sněmovny vidím jako vyrovnané. Je možné, že jim pomůže i zklamání části voličů z nových stran VV nebo TOP 09. V ČSSD si dovedeme představit rozumnou programovou koalici s lidovci,“ napsal šéf socialistů Bohuslav Sobotka. „Byl bych rád, kdyby se KDU-ČSL vrátila do sněmovny, považuji ji za přirozeného potenciálního koaličního partnera ČSSD jako nekomunistické moderní levicové reformní strany,“ dodal první místopředseda Michal Hašek.
O trochu obtížnější, ale nikoli nemyslitelná by byla spolupráce s lidovou stranou pro pravicové politiky. „Když koukám na preference, tradici a regionální zakotvenost té strany, umím si představit, že se do vrcholné politiky vrátí. Pro nás by ve chvíli, kdybychom sestavovali koalici, mohli být i přes negativa z minulých vlád partnery. Minimálně pro ně platilo, že byli standardní stranou s předvídatelnějším chováním,“ uvedl ve zjevné narážce na VV místopředseda ODS Jiří Pospíšil. „Nejsme zaseknutí vůči jakémukoli jednání s žádnou demokratickou politickou stranou. Kromě výroků o letním a zimním čase jsem ale zatím o KDU-ČSL příliš neslyšel,“ tvrdí Miroslav Kalousek, bývalý lidovecký předseda, který část významných straníků odvedl do své TOP 09.

Paroubkostrana, anebo Klausostrana

Šanci na proniknutí do sněmovny cítí kromě lidovců i další politici. Někteří touží po návratu, další po pomstě, jiní po zadostiučinění. Do poslední kategorie zřejmě patří expředseda socialistů Jiří Paroubek, který poté, co od vedení strany nedostal vyhovující nabídku, koketuje s odchodem do České strany národně sociální (dnes ČSNS 2005), v níž strávil šestnáct let. Spolu s ním by mohl odejít ústecký kmotr Petr Benda a letití spojenci jako Petr Dimun. Spekuluje se i o některých poslancích, například Jiřím Šlégrovi. Pro Paroubka by to nebylo nic lehkého. ČSNS 2005 má zhruba 200 členů, žádný majetek a v posledních volbách do sněmovny jí dalo hlas 1371 lidí, tedy 0,02 procenta voličů. Podle zdrojů z Paroubkova okolí by ale dokázal straně zajistit dostatek peněz. Přičtou-li se k tomu Paroubkova pracovitost, emoce, které vzbuzuje (nejen záporné, ale na levici i kladné), a jeho viditelnost ve sněmovně, mohl by být především pro ČSSD a komunisty mnohem nebezpečnější než strana Miloše Zemana. Ta má nyní ambice hlavně pro případnou (a stále nepravděpodobnou) přímou volbu prezidenta.
Pokud nedojde na předčasné volby, mohl by preferencemi zahýbat bývalý šéf ODS Václav Klaus, kterému končí prezidentský mandát za dva roky. Část občanských demokratů sice stále veřejně hlásá, že by se jim nejvíce zamlouval Klausův návrat do čela rodné strany, to si však ve skutečnosti přeje málo z nich. V Klausově okolí se už údajně zvažují plány na novou stranu. Prezidentovi se prý zamlouvá model TOP 09, kde je předsedou a symbolem Karel Schwarzenberg, ale každodenní chod strany řídí výkonný místopředseda Miroslav Kalousek. U prezidenta si jde ale obtížně představit, že by ve finále nechtěl o všem rozhodovat sám. Jednou z variant má být pravicová národovecká strana po vzoru Listu Pima Fortuyna. Času má prezident Klaus ještě dost, o sponzoring jakékoliv aktivity by bezpochyby neměl nouzi.
Šanci na poslanecké lavice cítí i zelení pod vedením Ondřeje Lišky, kteří se v posledních průzkumech pohybují na hraně volitelnosti. O víkendu má ustavující sjezd Suverenita Jany Bobošíkové, která si namlouvá poslance Stanislava Humla, jenž opustil klub VV. Ostatně i véčkaři se ještě mohou zmátořit. Anebo se po jejich vzoru může objevit někdo úplně nový, když bude mít dostatek peněz a najde si své téma.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče