Oddělit know-how od lidí!?

07. dubna 2009, 15:17 - Ivan Pilný
07. dubna 2009, 15:17

Glosy postaršího technokrata

Tvrzení, že největším bohatstvím firem jsou lidé, kteří přicházejí ráno do práce a večer odcházejí, jsem bral vždycky s trochou rezervy. Populisticky to tvrdí mnozí, málokteří podle toho jednají. Drasticky se to projevuje v době krize. Většina firem hlava nehlava propouští. Bývá to plošně, podle procent, nejdříve jdou externisté, pak agenturní zaměstnanci a nakonec ti kmenoví. To, že krize někdy pomine a firma bude zoufale shánět lidi, které nedávno propustila, a hledat jejich expertizu, bere málokdo v úvahu.
Nicméně krize nekrize, lidé odcházejí. Někdy se jich zbavujeme, někdy odcházejí sami. S nimi bohužel často odchází nejen jejich specializace, ale u nás v Česku často i data, zákazníci, kontakty, programy. Můžeme apelovat na etiku a loajalitu, ale výchova je běh na dlouhou trať. Nezbývá než se včas pokusit separovat jejich know-how od nich samých. Neberte to prosím jako další krok upířího kapitalismu – nejdřív vysát krev, pak mozek. V některých odvětvích je popis know-how samozřejmostí. Počítačové programy bez dokumentace se stávají po odchodu tvůrce pro vás a vaše zákazníky otevřenými hroby. Podobně je to bohužel s kontakty, zápisy z jednání a popisu situace u vašich zákazníků. Jsou-li jen v hlavě odcházejícího obchodníka, máte smůlu nejen vy, ale i celá firma. Oběťmi potíží firmy kvůli její nepředvídavosti se tak stávají zbylí zaměstnanci. Platí ovšem, že co je císařovo – císaři, co kmánovo –kmánovi. Díla chráněná autorským zákonem jsou vždy specifická. Know-how samo o sobě je trochu přeceňovaná a špatně ocenitelná kategorie. To se naplno projevuje při jednání o ceně firmy. S kategoriemi goodwill nebo know-how vám neporadí ani experti. Jejich hodnota pochopitelně stoupá, pokud není pouze v hlavách vašich zaměstnanců, ale je dokumentovaná a chráněná.
Mluvíme často o knowledge managementu. Pokud má být ve firmě využíván a hlavně sdílen, jeho depersonalizace je nezbytná. Firmy to určitě stabilizuje. Na často proklamovaném tvrzení, že stoupáme a padáme s lidmi, se nic nemění. Trocha opatrnosti a předvídavosti je však na místě.

Mohlo by vás zajímat

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

  • Adam Hazdra: Třetina lidí je v práci nespokojených

Hry pro příležitostné hráče