Oddálené finále

04. září 2009, 14:31 - Petr Nováček
04. září 2009, 14:31

Formulovat, co je a není veřejný zájem, je úkolem Ústavního soudu

Opravdu se nestává, aby Ústavní soud tak jako ten náš 1. září zasáhl do předvolební kampaně, nota bene do její „horké fáze“. Dosluhující poslanec Miloš Melčák mu totiž doručil svoji ústavní stížnost týkající se nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny teprve 26. srpna. Domáhá se v ní zrušení rozhodnutí prezidenta republiky, kterým byly volby vyhlášeny na 9. a 10. října 2009, a současně podává návrh na zrušení ústavního zákona zkracujícího funkční období současné sněmovny. Cítí se být dotčen tím, že jeho poslanecký mandát by měl skončit předčasně. Přijít o řádku poslaneckých platů, jež by jinak pobíral do příštího června, je jistě k vzteku, leč z tak mrzkých důvodů poslanec Melčák prý stížnost nepodal. Jde mu, jak jinak, o princip. V únoru 1998 sám hlasoval pro ústavní zákon, jenž zkrátil funkční období tehdejší sněmovny o dva roky, avšak letos na jaře pro jeho repete už ne. Změnil názor a dnes má za to, že dodatečné zkracování mandátu sněmovny není v souladu s ústavou. Škoda jen, že neprozřel kapánek dřív. Kdyby se totiž býval obrátil na Ústavní soud se stížností hned po 28. květnu 2009, kdy Parlament inkriminovaný ústavní zákon schválil, už o ní mohlo být rozhodnuto. A Ústavní soud, v každém právním státě vážená instituce, mohl být ušetřen předhůzek, že k Melčákově stížnosti přistupuje s politickou motivací.
To, že Ústavní soud 1. září odložil vykonavatelnost rozhodnutí prezidenta republiky, nicméně vážné politické souvislosti a dopady má. Pokud totiž na veřejném jednání 10. září Melčákovu stížnost nezamítne, v říjnu volby téměř jistě nebudou. Ústavní činitelé včetně prezidenta a až na lidovce a zelené i představitelé parlamentních stran soud opakovaně vyzvali, aby nestál v cestě novým volbám. Jak se na schůzce u prezidenta 3. září ústavní činitelé shodli, nestabilní politická situace trvá už půl roku a „je ve veřejném zájmu, aby se tyto volby konaly v co nejkratší lhůtě, neboť naše země potřebuje silnou a akceschopnou vládu s jasným politickým mandátem, která je schopná vést zemi v období ekonomické krize a řešit závažné problémy, které se dotýkají životů a osudů milionů našich občanů“. Dotyční politici minulý čtvrtek na Hradě možná měli „pocit, že je na nich, aby se odvážili formulovat, co je či není důležitým veřejným zájmem“, jak se svěřil Václav Klaus. Rozhodně k tomu ale nebyli kompetentní, poněvadž formulovat, co je a není veřejný zájem, je povolán právě jen Ústavní soud. Čelní politici, ba i ústavní činitelé na něj nepokrytě vyvíjejí tlak, což je v demokratických a zároveň právních státech nevídané. Bude však nejspíš málo účinný, ne-li rovnou kontraproduktivní.
Profesora Pavla Holländra, který má Melčákovo podání na starosti, jmenoval ústavním soudcem v roce 1993 prezident Havel a poté znovu v roce 2003 prezident Klaus. V Brně patří k nejerudovanějším a podle zasvěcenců je vůči tlakům zvenčí obzvláště imunní. Při zasedání pléna Ústavního soudu 1. září Holländrův právní názor podpořilo jedenáct ze třinácti přítomných soudců. I kdyby chtěli Melčákovy stížnosti využít především jako výchovné lekce politikům, jen těžko se dá předpokládat, že by tento čtvrtek během pár hodin celou záležitost „spláchli“. Nějaké intenzivní výchovné lekce, jež by české politické prostředí trochu právně zkultivovala, je ale mnohým aktérům zdejší politiky zapotřebí už dávno.
Jsou to totiž hlavně politici, kteří mohou za komplikace s nadcházejícími volbami. Když v únoru 1998 Parlament prvně zkracoval Poslanecké sněmovně její funkční období, významná část tehdejšího Senátu varovala, že je to poprvé a naposled, kdy asistuje u znásilnění ústavy. Na její obecně platnou úpravu, jež by umožnila nekrkolomné a zároveň nezneužitelné předčasné rozpuštění sněmovny, však nedošlo. Po červnových volbách 2006 se nicméně politická situace opět zauzlila. Nedařilo se sestavit vládu a rozpuštění sněmovny a vypsání nových voleb se zdálo být východiskem. Tehdy v srpnu předložil návrh obecně platné a opakovatelně použitelné ústavní změny senátor ODS Jaroslav Kubera. Tento návrh je dodnes „zaparkován“ v Poslanecké sněmovně, kde prošel druhým čtením, leč letos na jaře dostalo opět přednost zkrácení funkčního období ústavním zákonem na jedno použití. Právě spěšné schválení Kuberovy novely, možná mírně upravené, bude ale asi nejschůdnější cestou k volbám, jež by se daly stihnout zkraje listopadu.
Ústavně nenapadnutelné by arci bylo dopracovat se k nim vyslovením nedůvěry třem po sobě následujícím vládám. Taková fraška by však zabrala několik měsíců a přišla by na velké peníze stát, jenž do rozběhnutých příprav na volby už investoval čtvrt miliardy, a zejména politické strany. Pro ně znamená každé prodloužení volební kampaně další horentní výdaje a riziko, že si přízeň potenciálních voličů až do oddáleného finále neudrží.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče