Odbytová družstva čelí bludům a podrazům

13. ledna 2003, 00:00 - Dvoustranu připravil Petr Havel nezávislý publicista Petr44@centrum.cz
13. ledna 2003, 00:00

Maloobchod tvrdě vyžaduje po agropotravinářích garance kvality i cenovou stabilitu Tuzemští zemědělci se mylně domnívají, že odbytové organizace jsou jakýmsi pseudostátním monopolem. Ani v EU vlády jednotlivých zemí nevodí své agropotravináře za ručičku jako malé děti.

Maloobchod tvrdě vyžaduje po agropotravinářích garance kvality i cenovou stabilitu

Tuzemští zemědělci se mylně domnívají, že odbytové organizace jsou jakýmsi pseudostátním monopolem. Ani v EU vlády jednotlivých zemí nevodí své agropotravináře za ručičku jako malé děti.

Všichni polistopadoví ministři zemědělství, většina představitelů zájmových organizací i celá řada konkrétních zemědělců jsou již po řadu let zajedno: Zemědělci by se měli sdružovat v odbytových organizacích. I prostřednictvím příslušného dotačního titulu ministerstva zemědělství přitom takové organizace v ČR vznikly. Jejich role však zdaleka není taková, jak by si jejich členové i obchodní partneři představovali. Proč?

Výhody odbytových organizací

Dobrovolné sdružování zemědělců do odbytových organizací, a to obvykle formou odbytových družstev, je běžné nejen ve většině zemí EU, ale i v jiných teritoriích. Základním cílem je přitom vylepšit vyjednávací pozici atomizovaných zemědělců vůči kapitálově a tržně silnějším obchodním partnerům, a to jak na straně odběratelů, tak na straně dodavatelů. V praxi jde například o prosazování vyšších cen za vyprodukované zemědělské komodity - respektive takhle se role odbytových organizací chápe v ČR. Mimochodem, přestože v ČR funguje téměř sto odbytových organizací, mediálně známé a svým podílem na trhu významné jsou v podstatě tři. Historicky prvním odbytovým družstvem je sdružení producentů ovoce a zeleniny CZ Fruit (zapsané v obchodním rejstříku již k 1. červnu 1998), sdružení producentů mléka Mlecoop a dodavatel zejména vepřového masa - družstvo Agropork. Nikomu z nich se přitom i při zhruba třetinovém podílu v odbytu obchodovaných produktů nepodařilo udržet cenovou stabilitu. Možná i proto, že akcent na příznivé ceny za zemědělské komodity je pouze jedním z cílů skutečně funkčních družstev - pro kýženou stabilizaci cen je třeba udělat mnohem víc, včetně přirozené regulace vztahu nabídky a poptávky. To nezvládl například právě Agropork.

Jak podrazit svou organizaci

Ačkoli prezident Agrární komory ČR (AK) Václav Hlaváček v poslední době několikrát prohlásil, že vzniku odbytových družstev a širší účasti prvovýrobců v těchto organizacích brání stávající pravidla podpůrného programu ministerstva zemědělství, je podle všech dosavadních zkušeností zakopaný pes někde jinde. Český zemědělec, vychovaný předlistopadovým režimem, stejně jako celá naše společnost, k nedodržování dohodnutých pravidel hry, totiž nevstupuje do takových organizací především proto, že by jejich prostřednictvím musel prodat většinu (a v některých případech dokonce sto procent) své produkce. To je pro něj velmi svazující limit, protože většina zemědělců je přesvědčena, že svou produkci si umí nejlépe zobchodovat sama a k „cizím lidem“ z družstva nemá příslušnou důvěru. Případně do takových organizací vstoupí, ale dohodnutý objem produkce přes družstvo nezobchoduje. V okamžiku, kdy se mu naskytne podnikatelsky výhodnější příležitost, zobchoduje totiž svou komoditu mimo organizaci, a tedy ji v zásadě jednou cenově, podruhé „vyfouknutím kšeftu“, zcela prostě podrazí!

Bez dobré vůle to nejde

Všichni odborníci se přitom shodují, že smysl odbytové organizace je skutečně v tom, aby její členové dobrovolně delegovali rozhodovací pravomoci o odbytu své produkce na ni. Podle ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE) Tomáše Douchy je družstevní princip prostě „založen na povinnosti dodat, a jestliže se zemědělci zaváží k něčemu jako členové družstva, tak to družstvo je funkční právě a jen za podmínky, že členové dodržují jeho stanovy. Jestli si tam upíše zemědělec 80 procent své produkce, tak i kdyby měl možnost prodat ji za lepších podmínek než družstvo, nemá to dělat a dělá-li to, podráží celou družstevní myšlenku a měl by být bez pardonů vyloučen,“ tvrdí Doucha. Připouští ale, že obdobné problémy řeší odbytové organizace na celém světě. Podle prezidenta Potravinářské komory ČR (PK) Jaroslava Camplíka je povinnost zobchodovat prostřednictvím odbytových organizací většinu produkce základní podmínkou ke stabilizaci cen. To by potravináři - zpracovatelé zemědělské produkce - velmi přivítali i kvůli svým garancím cen vůči obchodním řetězcům.

Ministerstvo současné podmínky nezmění

Podle ředitele odboru komunikace ministerstva zemědělství Pavla Kováře se přitom pravidla státní podpory vzniku odbytových organizací v zásadě ani změnit nemohou. „Stanovení procenta obchodované produkce prostřednictvím odbytové organizace výrobců vychází z celkových dlouhodobě ověřených zkušeností odbytových organizací výrobců ze západní Evropy a naší snahy, aby po vstupu do EU byly minimální problémy s rovnocenností západoevropských a českých odbytových organizací prvovýrobců. U živočišných komodit je stoprocentně obchodovaná tržní produkce prostřednictvím odbytové organizace nezbytná a u ostatních komodit je procento obchodované prostřednictvím odbytové organizace citlivě posuzováno,“ uvedl Kovář. Podpůrný program má podle něj charakter „startovacího podpůrného programu“ pro zemědělské prvovýrobce, kteří podnikají v 17 vyjmenovaných prvovýrobních komoditách. Zkušenosti z uplynulého roku byly průběžně přenášeny do roku následujícího, přičemž ministerstvo je sice schopno učinit některá dílčí opatření ve stávajících pravidlech, nikoliv však taková, která jsou v rozporu s podstatou programu. Pokud dochází ke směšování tohoto dotačního titulu s principy společných tržních organizací v EU (vyhlášeny jsou jen na čtyři komodity), musel by být zřízen jiný a jiným útvarem MZe administrovaný dotační titul. „V žádném případě nelze dopustit, aby dotační titul diskriminoval některou ze 17 vypsaných komodit,“ zdůraznil Kovář.

Opět nepochopení

Kovář tak naznačuje další problém, a to nepochopení smyslu dotačního titulu samotnými zemědělci, především pak jejich představiteli. Ti totiž v zásadě po státu chtějí, aby jim direktivně pomohl se vznikem družstev, která vznikají v zahraničí na dobrovolném principu. A dokonce ještě chtějí vyjmout zemědělské komodity z působnosti antimonopolního úřadu, aby bylo možné například prodávat mléko mlékárnám pouze prostřednictvím jediného, monopolního družstva. Takhle to ovšem nefunguje ani v EU, na kterou se tak rádi v pro sebe výhodných aspektech odvolávají. Právě v EU jsou totiž podle Douchy v podstatě dva typy odbytových organizací. Za prvé družstva, jež vznikají na základě administrativních nařízení Evropské komise, která jsou určena především pro producenty ovoce a zeleniny. A za druhé ostatní odbytové organizace - ty vznikají na základě obchodních, občanských a jiných zákoníků příslušné země. Nejsou v pravém slova smyslu ničím jiným regulovány, kromě zákona na ochranu hospodářské soutěže. „My máme představu, že regule EU zasahují do podmínek vzniku družstev, ale tak to není - je to čistě dobrovolná záležitost. V hlavách některých našich zemědělců je ale zažitá představa převrátit družstevní myšlenku do určitého pseudostátního monopolu, který pro danou komoditu vznikne, a s tím spojené jedno družstvo, jež bude obhospodařovat celou komunikaci s odběrateli a ještě bude podporováno státem, a dokonce že stát tam bude vytvářet nějaká pravidla hry. Tyto myšlenky by ale měli zemědělci velmi rychle opustit,“ říká Doucha.

Odbytové organizace jsou také nástrojem marketingu

Opustit by ovšem měli zemědělci i současné zúžení role odbytových organizací do zajištění prodeje veškeré produkce potravinářům za ceny, které si sami zemědělci představují. Podle Camplíka by měla družstva poskytovat daleko širší služby, například postarat se o prodej i formou určitého marketingu a především uzavírat s odběrateli dlouhodobé kontrakty. „To podtrhuji, neboť dlouhodobé kontrakty představují jak jistotu pro zemědělce, tak jistotu pro zpracovatele. Samozřejmě nejde o kontrakty za jednotnou cenu, záleží na kvalitě nebo vzdálenosti dodávky a regionálních podmínkách,“ domnívá se Camplík. Cílem by ale podle něj mělo být, aby všichni - zemědělci, zpracovatelé i obchodní řetězce měli nějakou představu, jak bude surovina vypadat cenově i kvalitativně. „Takže odbytové družstvo by mělo kromě zabezpečení prodeje zabezpečovat i kvalitativní parametry, mělo by dělat marketingové studie odbytu, mělo by mít nějaké představy o množství a celkově pomáhat vytvářet podmínky pro prodej. Určitě ne jenom jediný cíl: Vykoupit všechno, co se dá, a prodat to za nějakou co nejvyšší cenu,“ uzavřel prezident PK.

Maloobchod chce garanci kvality

Právě garance kvality by mohla a měla být jedním z prvků, kterým by se odbytové organizace identifikovaly od jednotlivých dodavatelů zemědělských komodit. Podle Douchy je tato v zásadě nová role družstev skutečně závažnou výzvou, především v souvislosti s velmi akcentovanou celkovou potravinovou bezpečností v EU. „Někdo tu garanci kvality zaštiťovat musí - jestli si to udělá odběratel, bude to na jeho náklady, jestli si to udělá družstvo či jiná odbytová organizace, tak to bude výhoda pro odběratele, ale musí se to pak také zohlednit v obchodních vztazích. Kontrola kvality je totiž činnost, která vyžaduje nějaké vícenáklady, a to může určitým způsobem prodražovat prodávaný výrobek,“ uvádí Doucha. Podle jeho názoru nicméně kontrola být prováděna má, a právě odbytová družstva by se na to v zájmu prodeje svých produktů měla soustředit. Navíc hrozí situace, kdy v případě, že ze strany dodavatelů nebude kvalita garantována, bude striktně vyžadována ze strany odběratelů podle hesla: Dělejte si, co chcete, ale my budeme odebírat zboží jen za těchto podmínek. Tuto roli přitom mohou podle ředitele VÚZE hrát především obchodní řetězce. Pak se musí ve vlastním zájmu postarat o všechny články potravinového řetězce před maloobchodem, aby takový požadavek zajistily - tedy jak zemědělci, tak zpracovatelé. Řada obchodních řetězců se v případě některých výrobků již takhle chová, takže Douchova prognóza je více než aktuální.

Pozor! EU nechce monopoly.

Na závěr by bylo zřejmě vhodné znovu zdůraznit, že nikde v EU nefunguje v rámci jedné komodity jediné odbytové družstvo zemědělců, protože to neumožňují evropská pravidla volné soutěže. Snaha některých zemědělců o totální koncentraci sdružení odbytu jednoho produktu pro území celé ČR je tak naprosto nereálná a vůbec by se o to neměli pokoušet. Například ve Velké Británii fungovala před vstupem do EU organizace Milch Board, jejíž prostřednictvím bylo prodáváno veškeré mléko do mlékáren. „Pod tlakem EU musela ale Británie tento systém pseudostátního monopolu zlikvidovat a převést v rámci evropského soutěžního práva do nějaké družstevní podoby,“ vysvětluje Doucha.

FOTO: ARCHIV

* Lépe fungující odbytová družstva by mohla účinněji vzdorovat současnému hlubokému propadu výkupních cen vepřového masa.

* Ani odbytovým organizacím se nepodařilo nastolit cenovou stabilitu v ovocnářství.

FOTO: ARCHIV

Odbytová družstva a organizace v ČR

komodita počet

Obiloviny 10

Olejniny 5

Brambory 3

Ovoce a zelenina 7

Okrasné květiny a dřeviny 1

Mléko 32

Hovězí a vepřové maso 14

Drůbeží maso 5

Vejce 3

Produkty z chovu ovcí a koz 2

Přírodní včelí produkty 2

Pramen: Zemědělec 43/2002

Vývoj obchodování Agropork-družstva v roce 2002 ve srovnání s rokem 2001

(v tunách živé hmotnosti)

kategorie měsíc: listopad období: leden-listopad

2002 2001 index roku 2001 2002 2001 index roku 2001

jatečná

prasata 11 857 10 592 111,9 % 114 316 107 209 106,6 %

jatečné

prasnice 373 362 103,0 % 3 784 3 541 106,9 %

jateční

býci 604 605 99,8 % 6 533 7 091 92,1 %

jatečné

jalovice 50 154 32,5 % 837 1 058 79,1 %

jatečné

krávy 419 369 113,6 % 4 292 4 033 106,4 %

baby-

-beef 2 3 66,7 % 41 111 36,9 %

Celkem

maso 13 305 12 085 110,1 % 129 803 123 043 105,5 %

Pramen: www.agropork.cz

Podíl společenství výrobců na realizaci tržní produkce v SRN:

Prasata 55 %

Skot 27 %

Mléko 50 %

Obilí 52 %

Brambory 42 %

V SRN vyvíjí činnost celkem 1097 společenství výrobců (odbytových center), z nich na úseku ovoce a zeleniny působí 51. Největší počet je v obilovinách (242), víně (205), prasatech (131), mléce (126) a bramborách (78).

Pramen: Zemědělec 47/2002

Organizace producentů v sektoru ovoce a zeleniny v roce 2001

Stát Organizace producentů

počet podíl na tržní produkci (%)

Belgie 6 71

Dánsko 6 29

Finsko 6 13

Francie 340 55

Irsko 6 9

Itálie 120 27

Lucembursko 0 0

Německo 59 34

Nizozemsko 14 71

Portugalsko 39 8

Rakousko 4 17

Řecko 106 15

Velká Británie 75 26

Španělsko 536 50

Švédsko 7 40

Celkem 1327 40

Pramen: Evropská integrace, MZe ČR

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče