Od krachu k nové prosperitě

15. ledna 2007, 00:00 - PETR BÝM
15. ledna 2007, 00:00

KAMPELIČKYKdyž se v Česku v polovině devadesátých let opět objevily družstevní záložny, veřejnost je přijala s nadšením. Netrvalo to ovšem dlouho a přišel sériový krach. Dnes se však zbylým kampeličkám konečně začíná dařit.

KAMPELIČKY Když se v Česku v polovině devadesátých let opět objevily družstevní záložny, veřejnost je přijala s nadšením. Netrvalo to ovšem dlouho a přišel sériový krach. Dnes se však zbylým kampeličkám konečně začíná dařit.

Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech vstoupil v platnost v roce 1995. Málokterá norma, která uvádí v život nové instituce, vstoupila do praxe tak rychle

Za razantně jako právě tento zákon. V krátké době na českém trhu operovalo kolem sedmi desítek družstevních záložen, úvěrních družstev a kampeliček, kam zhruba sto tisíc jejich členů vložilo takřka deset miliard korun.

Zdálo se, že záměr zákonodárců je beze zbytku splněn.

Brzy se však ukázalo, že sázka na kampeličky nevyšla. Na sklonku desetiletí začala úvěrová družstva jedna po druhé krachovat, až jich zbyla méně než polovina, tedy sotva třicet. Ještě později, po zpřísnění provozních pravidel, se jejich počet zredukoval na pouhých dvacet. Zdálo se, že kampeličkám už zase zvoní umíráček.

OSM MILIARD NA DLUH

Pachuť na jazyku veřejného mínění, osmimiliardová sekyra, zaťatá do státního rozpočtu a potažmo do kapes daňových poplatníků -a hrstka skomírající posledních kampeliček. Tak vypadala bilance českých kampeliček v roce 2005, tedy v době 10. výročí jejich opětného vzniku.

Vedle toho tady byla zásadní otázka: Co a proč se stalo? Na obecné úrovni se zdá být vše zřejmé. Příliš liberální podmínky regulace činností kampeliček, nekvalifikovaný management, který sliboval nereálné výnosy. Také nedostatečný dohled ze strany státu a víceméně nefungující kontrola ze strany členské základny - ačkoli právě ta je základem fungování družstevních hospodářských podniků. A v neposlední řadě také kriminální činy - i mezi předsedy kampeliček se našli tuneláři, několik jich bylo také odsouzeno. Přesto se veřejnosti mnoho detailních informací o pádu českých kampeliček nedostalo.

JE TO NAŠE CHYBA, TAKŽE TO ZAPLATÍTE VY

Jestliže stát se v mnoha směrech o družstevní záložny staral málo a jeho orgány toho moc nedohledaly ani po jejich bankrotu, vzniklé škody vzal bezezbytku na sebe. Klienti zkrachovalých kampeliček sice měli nárok na náhradu svých vkladů pro případ krachu, ale v menším rozsahu než zákazníci bank -původně šlo o 80 procent vkladu, ale maximálně 100 tisíc korun. Navíc v Zajišťovacím fondu družstevních záložen na konci devadesátých let nebyly takřka žádné peníze. Stát proto odškodné zvýšil až na „bankovní“ úroveň. Výplaty poškozených družstevníků probíhají dodnes. „Jde už jenom o malé zbytky. Ze zhruba 90 tisíc poškozených klientů už 95 procentům bylo odškodné vyplaceno,“ tvrdí mluvčí zajišťovacího fondu Oldřich Zajíc.

VŠECHNO UŽ JE ZASE JINAK

„Členská základna nám za uplynulý rok vzrostla skoro o třetinu, bilanční suma o polovinu, na současnou jednu miliardu korun,“ popisuje situaci v Moravském peněžním ústavu Radomír Lapčík, předseda jeho správní rady. Tato kampelička je na trhu deset let, což je také podle Lapčíka hlavní důvod důvěry v její služby. „Pro veřejnost jsme otevření, snažíme se s ní komunikovat, všechny naše aktivity jsou transparentní,“ dodává. Kampelička vydává internetový zpravodaj, 10. narozeniny oslavila veřejnou veselicí, novým členům jako bonus dává mobilní telefon. Na svých dvou pobočkách nabízí vklady (úročené podle výše vložené sumy 4,2 - 5,3 procenty p. a.), zajištění platebního styku, bezpečnostní schránky a směnárenské služby. Tuto škálu hodlá brzo rozšířit.

Ještě velkoryseji postupuje pražská družstevní záložna Fio. Ta je víceméně malou bankou. Nabízí různé vkladové produkty, platební karty, výběry z bankomatů, internetbanking a dokonce i poslední domácí peněžní novinku - cashback, tedy výběr hotovosti v pokladnách obchodů. „Standardní služby, za které se jinde platí, klientům poskytujeme zcela zdarma,“ říká Jana Tatýrková z Fia. Potvrzuje také to, co naznačuje nabídka této záložny: „V sektoru samotném nemáme konkurenci, ale chtěli bychom sami konkurovat bankám.“ Takové ambice, jaké má Fio, ostatní kampeličky nemají, ale o expanzi usilují všechny. Až na výjimky jsou například velmi liberální v oblasti členských vkladů, například Fio od nového klienta požaduje jednu korunu, v Moravském peněžním ústavu je to tisíc korun. Vedle toho ovšem existují i elitní kampeličky, kde základní členský vklad činí 300 tisíc korun.

Nízké vklady ovšem mají svůj rub v podobě koncentrace rozhodovacích pravomocí, které se odvíjejí od výše podílů, do rukou několika osob. „Jistá koncentrace vlivu určitých členů existovala už dříve. Dnes je ovšem vliv na vývoj záložny provázán s odpovědností člena za její hospodaření,“ tvrdí Lukáš Hampl z Asociace družstevních záložen.

ZÁŘNÉ KAMPELIČKOVÉ ZÍTŘKY

Vše kolem kampeliček vypadá naprosto ideálně. Tak už to ale jednou vypadalo. Skutečně dnes nemají kampeličky žádné problémy? Na přímou otázku Profitu, jestli státní dozor nad družstevními záložnami musel v poslední době nějak zasahovat, Pavel Zúbek z ČNB odpovídá dosti neurčitě: „Dozor nad družstevními záložnami probíhá standardním způsobem. Posuzujeme například žádosti o schválení kvalifikovaných účastí, dalších členských vkladů, auditorů i změn licencí či osoby navrhované do orgánů záložen. Probíhají i kontroly na místě s cílem zmapovat aktuální situaci.“

Samotné statistiky ČNB stejně jako údaje Asociace družstevních záložen nicméně namísto problémů signalizují překvapivý rozmach a prosperitu. Dokazují, že poměry v pražském Fiu či slušovickém Moravském peněžním ústavu nejsou dobrou výjimkou potvrzující špatné pravidlo.

Objem vkladů v družstevních záložnách v období leden 2005-říjen 2006 vzrostl o 57 procent na 4,9 miliardy korun. Úhrnná bilanční suma zároveň vzrostla o 61 procent na 6,6 miliardy korun a zisk celého sektoru meziročně z 39 na 86 milionů korun. Podobně raketový je i růst členské základy - ve zmíněném období kampeličkám přibylo 13 tisíc nových klientů-družstevníků, jichž je nyní celkem 41,5 tisíce.

Čísla pro leckoho překvapivě dobrá. Také ovšem poměrně jasně naznačují postavení, jaké v současnosti kampeličky na finančním trhu mají. Představují jen jakýsi malý doplněk bankovního sektoru, jehož velcí reprezentanti disponují miliony zákazníků a stamiliardovými bilančními sumami. Na druhou stranu je zřejmé, že koncept malých peněžních ústavů je životaschopný. Rodina našich kampeliček se dokonce možná brzy rozroste. „V roce 2006 proběhla jednání s potenciálními zájemci o získání povolení pro novou družstevní záložnu,“ říká Pavel Zúbek z ČNB. Zájemci o členství se nemusejí bát více než klienti renomovaných bank -jejich vklady jsou dnes pojištěny stejně, tedy na 90 procent z částky 25 tisíc eur v korunovém ekvivalentu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče