Od konce tříkolek uplynulo 35 let

24. března 2008, 00:00 - Karel Sedláček
24. března 2008, 00:00

Kdysi populární tříkolky Velorex jsou dnes už historickou vzácností. Od roku 1943 jich bylo vyrobeno téměř 17 tisíc a ještě před dvaceti lety patřily ke koloritu českých silnic. Letos slaví 35 let od ukončení výroby. Jaká byla jejich historie?

Velorex

V roce 1938 začal podnikatel František Stránský provozovat v České Třebové živnost spolu se svým bratrem Mojmírem pod názvem Moto-Velo-Sport, opravna jízdních kol. „U bicyklů ale nechtěli zůstat. Inspirováni tříkolkami Morgan, přemýšleli o koncepci levného vozítka, které by zaplnilo mezeru mezi motocykly a automobily, o vozítku lidovém, pro mladé a méně majetné motoristy,“ říká ředitelka Městského muzea Česká Třebová Jana Voleská. Všechny zatáčky vývoje vynálezu i životní cesty vynálezců zná nejen z hlediska profese, ale i z rodinných důvodů. Dědeček jejího manžela je výše zmíněný Mojmír Stránský, který dosud žije v České Třebové.

První byl Oskar

V roce 1943 postavili bratři Stránští první zkušební tříkolku, jejímž základem byla trubková konstrukce potažená tenkým duralovým plechem a mechanické části pocházely z bicyklu. Tak vznikla první „kára na ose“ čili Oskar. Motor použili z motocyklu. „Bratři byli z Oskara tak nadšeni, že se nechali vyfotografovat u místního fotografa. Aby demonstrovali, že hmotnost vozítka je nižší než 100 kilogramů, drželi tříkolku v rukou,“ vzpomíná paní Voleská nad dobovou fotografií. „Po válce si nechali konstruktérské vynálezy patentovat a zahájili sériovou výrobu. Rám karoserie začali potahovat v té době novým materiálem – koženkou, která nahradila dříve používané montérkové plátno,“ dodává.

Přišel však rok 1948 a komunisté firmu zlikvidovali. Mojmír Stránský se však svých plánů nevzdával a zaměřil se na výrobu tříkolky jako dopravního prostředku pro invalidy. Jejich dílna byla v roce 1950 začleněna do výrobního družstva Velo Hradec Králové; o dva roky později bylo přejmenováno na Velorex. Poptávka převyšovala nabídku a výrobu proto přestěhovali do Solnice, vzdálené od České Třebové 42 kilometrů. Bratři Stránští tam denně dojížděli svými vozítky.

TOVÁRNÍ PRODUKCE

model vyrobeno Oskar, Velorex Oskar 54,

Velorex 16/250 2500 kusů

Velorex 16/175 800 kusů

Velorex 16/350 12 000 kusů

Velorex 435.0 1380 kusů

Čtyřicet měsíčně

V roce 1954 vyrábělo osmdesát zaměstnanců až 40 tříkolek měsíčně. Koncem ledna roku 1954 však František ve svém vozítku havaroval a následkům těžkého zranění podlehl. „Celá rodina byla těžce zasažena. V té chvíli začala KSČ na Mojmíra útočit a nutila jej ke vstupu do strany. Odmítl a ze Solnice odešel,“ říká Voleská.

Vynikající konstruktérské nápady jej však neopustily. Vyrobil například v roce 1960 čtyřkolové vozítko „Superlaminát“. Pro tříkolku Velorex 16/250 cm3 a 16/350 cm3 sestrojil první bezpečnostní kolo bez paprsků a získal patent na ruční ovládání automobilů pro invalidy. Pod Sdruženými službami města Česká Třebová zřídil vývojové středisko pro výrobu plastických hmot. Mojmír Stránský pak vystřídal ještě několik podniků a v roce 1984 odešel do důchodu.

Jak skončil Velorex

V roce 1963 došlo k zásadní změně ve výrobním programu solnického závodu. Zahájili výrobu typu 16 s motorem ČZ 175 a typu 16 s motorem Jawa 350. Oba byly již vybaveny dynamostartérem. V listopadu 1971 výrobu tříkolových vozítek ukončili a v prosinci začali vyrábět čtyřkolová vozítka pro invalidy typ 435-0. Měla řadu konstrukčních vad, takže už v roce 1973 se musela přestat vyrábět. Tím definitivně skončila historie slavných velorexů.

V devadesátých letech byl solnický závod vyčleněn z hradeckého družstva Velorex. Dnes se tam pod názvem ASV Solnice, v. d., nachází autoopravna, stanice technické kontroly, šití potahů na dříve vyráběná vozítka a program subdodávek pro Škodu Auto.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče