Od gumových cviček do Štrasburku

14. května 2007, 00:00 - PETR BÝM
14. května 2007, 00:00

Praporečník pravice, bojovný antikomunista, cílevědomý podnikatel. Ale i psychopat, extremista, podvodník a příliš hlučný donkichot. To jsou přízviska, která si vysloužil podnikatel Girolamo Giormani.

GIROLAMO GIORMANI

Podnikatel Girolamo Giormani je fenomén. Do Česka přišel počátkem devadesátých let. Proslulým se stal svými veřejnými a politickými aktivitami. Je dnes hlavním a velmi radikálním zastáncem zrušení regulace nájemného -jeho existence se ho jako podnikatele v oboru realit také přímo dotýká.

Při boji na několika frontách nejednou Giormani střídá racionální argumenty s emocionální rétorikou, kde se to jen hemží slovy jako zlodějna, skandál, zločin. A také osobními výpady s politickým podtextem. Doslovná publikace jakéhokoli jeho delšího projevu by s největší pravděpodobností každému médiu vynesla řadu žalob. Zatím se o to nikdo raději ani nepokusil, přesto je Giormani účastníkem mnoha soudních řízení. Notorický sudič? „Snažím se jít především cestou práva, jak je to obvyklé ve fungujících demokraciích,“ vysvětluje Giormani své četné soudní spory.

PEPÍK ZE SMÍCHOVA

„Prosím vás, jakej Ital Giormani, vždyť je to nějakej Pepík Zapletal ze Smíchova,“ lze slyšet v kuloárech. „Vím o tom, vytahují na mě kde co,“ směje se Giormani zpochybňování své identity. Je pravda, že při prvním setkání snad každého zarazí jeho dokonalá čeština a odtud je jen krůček k podobným pochybnostem. „Jsem dítě italských rodičů, dětství jsem také strávil v Itálii. Pak ale matka ovdověla a znovu se vdala za českého poúnorového emigranta. A právě on se jmenoval Zapletal,“ vysvětluje Giormani.

Vzpomínky na otčíma tak trochu vysvětlují jeho současné činy a názory: „Otčím naivně uvěřil v amnestii pro emigranty tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého a vrátil se do Československa. Samozřejmě ho ihned zavřeli. Pak se z vězení dostal a my přijeli za ním. Takže jsem od devíti let žil tady. Komunisté otčímovi doslova zničili život -zemřel v 44 letech na infarkt.“ Mladý Ital Girolamo tak značnou část mládí prožil v reálněsocialistickém Československu. Než se vrátil na Západ, stihl toho hodně, včetně maturity a pokusů na poli rockové hudby. Počátkem sedmdesátých let se oženil a s manželkou žil delší dobu v Británii, kde vystudoval vysokou školu. Do Československa se ale vracel. „Podnikal jsem v obuvnictví, boty jsem vyráběl i prodával. Tady jsem obchodoval také, bylo to oboustranně výhodné,“ dodává skoro rozpačitě Giormani.

Ironií osudu zarytý antikomunista tehdejšímu režimu dodal také gumotextilní obuv pro spartakiádu. „Jinak jsem ale komunisty pořád zlobil, pomohl jsem třeba do emigrace několika fotbalistům. Myslím, že jsem komunistům škodil více než Charta,“ chlubí se Giormani. Změnu poměrů po listopadu 1989 nadšeně přivítal. Už v roce 1990 přijíždí zpět do Československa s kapitálem 2,5 milionu dolarů. Porevoluční entuziasmus ho ovšem brzy opustil.

BOJ ZA VLASTNICKÁ PRÁVA

Po návratu Giormani spíše náhodou koupil pár činžovních domů v Praze. Začal také budovat obchodní řetězec s obuví a oděvy Italian Fashion. „V roce 1997 jsem ale všechno zavřel. Všude se hrozně kradlo, na každé prodejně bylo manko,“ vzpomíná.

Začal se tedy více starat o své reality, ale samozřejmě narazil. Jednak na regulované nájemné, jednak na legislativu, která tehdy přála spíše nájemníkům. „Tady si lidé myslí, že pronajímaný byt je jejich majetek. O jeden, jehož majitel zemřel, jsem se s jeho dcerou, která žila úplně jinde, soudil pět let,“ stěžuje si Giormani.

Od těchto zkušeností byl jen krůček k zahájení veřejného boje za změnu: „Majitelé domů jsou okrádáni. V Česku se nerespektují vlastnická práva, to je přitom hlavní předpoklad skutečné demokracie a svobody.“ Nespokojený majitel realit se proto obrátil na Občanské sdružení majitelů domů (OSMD), jehož cíle mu samozřejmě byly blízké. „Bylo to na nic, do ničeho skutečně razantního se jim nechtělo,“ kritizuje Giormani.

Robert Axamit z OSMD je diplomatičtější: „Nechci nijak komentovat osobnost pana Giormaniho. Máme stejné cíle, on nám vlastně konkuruje. A konkurence je vždy k prospěchu věci, vítám ji.“

VZHŮRU DO ŠTRASBURKU!

Giormani nakonec v roce 2004 založil vlastní Hnutí na obranu majitelů realit (HOMR). Značný rozruch krátce po založení vyvolal publikováním seznamu prominentních osobností, které bydlí v bytech s regulovaným nájmem. „Seznam není úplný. Šlo mi jen o to rozvířit vody tohohle zatuchlého rybníka,“ směje se Giormani, ale hned vážněji dodává: „Nejvíc mne štve, že nejeden z těch lidí klidně vlastní nemovitost pronajímá za tržní ceny.“ Málokdo z potrefených se ozval - informace má Giormani zjevně dobré. Po pokutě, kterou HOMR uložil Úřad na ochranu osobních údajů, Giormani seznam z internetu stáhnul, ale po vyhraném soudu jej opět vystavil.

A další - zásadní - vítězství ho prý čeká. U štrasburského Evropského soudu pro lidská práva leží kolektivní žaloba soukromých majitelů nájemních domů právě kvůli regulaci nájemného. „Myslím, že do konce roku soud rozhodne v náš prospěch,“ předvídá Giormani. Optimismus opírá o sotva rok starý verdikt soudu v podobné kauze, kde žalovaným a nakonec i odsouzeným byl polský stát. „Je tady precedens, to je velmi podstatné,“ tvrdí Girolamo Giormani.

Na logickou otázku, z čeho své rozvětvené aktivity financuje, odpovídá Giormani bez rozpaků: „Mám tady pár domů s nebytovými prostorami, z toho už se dá žít. V Londýně mám jeden obchod, stále ještě dokážu dobře obchodovat s obuví. Moje účetnictví je dokonale průzračné, ze Západu vím, co je to finanční úřad.“

ČESKO OVLÁDAJÍ FÍZLOVÉ

Giormani se svou manželkou i dcerou už dlouhou dobu žijí v Praze, české státní občanství ale nemá: „Nechci být občanem země, kde vládne Státní bezpečnost,“ vysvětluje.

V Česku, které spolu s dalšími východoevropskými zeměmi považuje za „největší neštěstí Unie“, se mu zjevně líbí. Proto za svou věc hodlá bojovat dál, a to stejnými prostředky: „Pokud chcete v politice něčeho dosáhnout, pak fungují jen silná slova a radikální postoje, diplomacií nezmůžete nic. A s fízly už vůbec nemůžete jednat slušně.“ Přes příkré hodnocení většiny protagonistů i stavu české politiky je mírný optimista: „Nedávno jsem slyšel premiéra Topolánka mluvit o nutností zbavit se obsesí z Němců, šlechty, církve a emigrantů. Přesně to si myslím i já.“

Je přesvědčen, že se Česko dosud nevymanilo z minulosti a v podstatě ho ovládají postkomunistické a „estébácké“ struktury. Proto podporuje Petra Cibulku či Vladimíra Hučína. Angažuje se i v záležitostech restitucí někdejšího šlechtického majetku. A nejnověji pak v kauze šéfa lidovců Jiřího Čunka, kterého považuje za oběť staronové politické mafie.

GIORMANI OČIMA STANISLAVA KŘEČKA

Nejradikálnější rozpory má italský podnikatel s poslancem Stanislavem Křečkem (ČSSD). Ten hájí druhou stranu, nájemníky. Co si o názorovém protivníkovi myslí? „Pan Girolamo Giormani (dříve Angelo Zapletal) je nešťastnou postavou české - nejen bytové - politiky. Ve sdružení HOMR shromáždil osoby, které se - bez jakékoliv znalosti právního řádu, s výrazně negativním vztahem k českému státu a konečně osoby s vulgárními, až primitivně negativními vztahy k jiným lidem -pokoušejí ovlivňovat bytovou politiku státu. Jejich vulgární a právně zcela nicotné návrhy pak diskuzi o této problematice jen degradují. S takovými návrhy a představami je jakákoliv kvalifikovaná diskuze zcela vyloučena. Opakované porušování zákona o ochraně osobních údajů, ve kterém pokračuje přes již uloženou pokutu, vztah k českému státu a jeho právnímu řádu to jen dokládají. A pokud nepřehlédneme temnou stránku jeho činnosti v minulém režimu (publikovanou například spolkem Šalamoun) a jeho nedávnou „aktivitu“, kdy se pokoušel spolu s právními zástupci některých „šlechtických“ osob jako vedlejší účastník soudních sporů získat od českého státu majetky, které tyto osoby ztratily již za první republiky, bude mé shora uvedené hodnocení pana Giormaniho velmi blízké pravdě,“ uzavírá Křeček.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče