Od Blériotu ke gripenům

23. července 2010, 14:00 - Petr Bayer
23. července 2010, 14:00

Od premiérového vzletu prvního českého pilota Jana Kašpara uplynulo letos sto let. Aviatická pouť v jeho pardubickém rodišti přichystala k tomuto výročí velkolepé oslavy plné adrenalinu v žilách i pastvy pro oči milovníků světa letadel.

Německé a britské stíhačky na startu reprízy soubojů z druhé světové války.

Autor: Petr Bayer

Rána z hmoždíře zahřměla vzduchem na vojenském cvičišti v Pardubicích 19. června roku 1910 jako božské varování. Toho podvečera navždy změnila dějiny českých zemí, když udivené obecenstvo sledovalo první veřejný vzlet průkopníka české aviatiky Jana Kašpara s letounem francouzské výroby Blériot XI. O rok později se již vydal s tímto strojem na první dálkový přelet z Pardubic do Prahy-Chuchle na trase dlouhé 121 kilometrů, kterou úspěšně překonal za 92 minut. Teď se jeho stroj vrátil na místo činu, aby byl jedním z nejpřitažlivějších magnetů 20. ročníku Aviatické pouti.

Ostrý zvuk prořízl jako bezpočet motorových pil tetelící se horký vzduch nad letištěm i o sto let později. Grandiózní show, jež učarovala o prvním červnovém víkendu čtyřiceti tisícům diváků, zahájil průlet nejmodernějších nadzvukových stíhaček Jas-39 Gripen, které se blýskaly na sluncem zalité blankytné obloze jako ocelové brilianty na nebeském náhrdelníku. Měly dát jasně najevo, kam až dospěl současný vývoj ve vzduchu jako protipól bohatýrským začátkům.

Krále nesou na ramenou

Kvapně se vracíme na velkoprostorové divadelní představení se 14 obrazy a třemi stovkami herců v historických oblecích a uniformách do leteckého „pravěku“. „Vážené publikum, za chvíli odstartuje historický Blériot z dob Jana Kašpara,“ burácí reproduktor na letištní ploše. C. K. Kadetní hudba mezitím navodí poklidnou atmosféru zašlých časů a pozornost všech přítomných přitahuje originální stroj, s nímž již rok před Kašparem překonal jeho tvůrce Louis Blériot kanál La Manche.

Již první pohled zblízka odhaluje lehkou konstrukci s křehkými dráty a křídly z lakovaného plátna, která je výmluvným důkazem nezměrné odvahy pilotů těchto okouzlujících strojů. Však našeho hrdinu také přicházejí podpořit v dobových kostýmech vyšňořené dámy s krajkovanými slunečníky a elegantní pánové v cylindrech a ve smokingu, jimž pranic nevadí vůně motorů, prostupující každou molekulu čerstvého vzduchu. Nechybí srdečné poplácání po lehce ošoupané pilotské kožené bundě a stejně jako před sto lety se odvážlivec souká do „kokpitu“ bez ochranného skla, takže trochu připomíná Eskymáka sedícího v trupu kajaku.

Po roztočení vrtule však prskající křehký stroj bezchybně startuje a odlepuje se od země. Rychle nabírá výšku, a i když s ním i mírné povětří viditelně pohupuje, při každém průletu před obecenstvem se dočká povzbudivého mávání. Báječný muž na létajícím stroji jim blahosklonně odpovídá, snad „chybí“ jenom ona nezbytná vlající šála, která však může spíše přivodit problémy, když se někam zaplete nebo oslepí bdělé oči. To se ale nestane, takže po bezpečném dosednutí zpět na pevnou půdu se ozývá bouřlivý potlesk a Kašparův následovník je z letadla jako král vynesen na ramenou.

Šálový rekord

Šarmantní doplněk však nechybí pardubickým recesistům, kteří se tak zapisují do knihy rekordů. „Během Dne českých aviatiků jsme vytvořili dva rekordy, oba se točí kolem bílé šály, která bývala pro aviatiky typickým doplňkem,“ líčí organizátor akce

Evžen Báchor.

První rekord vytvořili všichni, kteří se během čtvrtečního odpoledne vydali na oslavy na Pernštýnské náměstí v krajském městě ozdobeni dlouhou bílou šálou. „Bylo jich 1200,“ počítá Báchor. O druhý rekord se postarali ti, kteří na náměstí setrvali mezi 16. a 17. hodinou. Během této hodiny se tu sešlo 537 lidí s bílou šálou na krku. „Oba rekordy byly agenturou Dobrý den ověřeny a budou zapsány mezi rekordy,“ dodává organizátor.

Poklad ze stodoly

Nyní je již čas na přípitek šampaňským a líčení průběhu odvážného kousku „dychtivým“ fanynkám. „Bylo to skvělé, dokonale bezvětrné počasí na řízení tohoto letounu. Když fouká, je to nebezpečné,“ dělí se o zážitky pilot a zároveň majitel Blériotu Švéd Mikael Carlson. Bujný knír mu přitom poskakuje ze strany na stranu a modré oči se spokojeně usmívají. Uznání se mu dostává i od Kašparovy praneteře, která se nechává slyšet, že její slavný předek by byl oslavami velmi nadšen. „Velice jsem obdivovala švédského pilota Carlsona, který nám věrně ukázal let, napodobující první vzlety mého prastrýce, uskutečněné před sto lety,“ přidává se k chvále Eva Perrová.

Dnes jednapadesátiletý Carlson přitom starý stroj objevil celkem náhodou ve stodole v 80. letech minulého století, kde odpočíval přes 70 let. Skvost restauroval a vybavil originálním rotačním motorem Gnome o výkonu padesáti koňských sil. Nyní se po celém světě na aviatických show pyšní jedním z nejstarších létajících aeroplánů, který rozhodně nepatří do výslužby. Jenom doufejme, že nevymizí nadšenci, schopní a ochotní s ním létat, jak se bude nořit stále hlouběji do historie.

Carlson podruhé bojoval ve Fokkeru

Neoficiální program vlastně začíná již o několik dní dříve, kdy se tyto „nebeské poklady“ slétávají ze všech koutů Evropy na pardubické letiště. Postupně na ranveji rolují legendární Hawker Hurricane ze sbírky historických strojů z britského Duxfordu, Jak-11, Spitfire či stříbrný Nord, všechny z Francie. Východní blok zase do srdce Evropy vysílá i nám známé ruské stíhačky MiG-29, které jsou páteří vzdušných sil na Slovensku a v Polsku a zažívají derniéru v Maďarsku. „Ukázka v Pardubicích bude s největší pravděpodobností labutí písní a poslední příležitostí vidět MiG-29 se zeleno-bílo-červenou kokardou mimo území Maďarska, jelikož se počítá s vyřazením tohoto typu z výzbroje letectva již v letošním roce,“ prohlašuje velitel 59. křídla HUAF a pilot Tibor Zsámboki.

Než se začneme od dob Kašpara zvolna postupně posouvat časem k dnešním dnům, návštěvníky doslova vyděsí akrobat Uli Dembinski se svým „nožovým letem“, při němž letadlo letí těsně nad zemí otočené na „plocho“ se špičkou zvednutou v úhlu asi 45 stupňů. Demonstruje tak, kolik let uběhlo od Kašparova vzletu. Německého mistra kniplu střídá opět nezdolný Carlson, který tentokrát usedá do trojplošníku Fokker s říšskými kříži při živých napodobeninách bojů z první světové války proti ostrovnímu Sopwithu. Letouny na sebe chrabře nalétávají a honí se po obloze, div do sebe nezapletou křehká křídla. Vynahrazují si tak zklamání z neuskutečněného souboje nad řekou Labe, který musel být zrušen kvůli středečnímu vydatnému dešti.

Carlson bere na sebe barvy legendárního německého stíhače Johanna Janzena, který sestřelil 13 nepřátelských letadel, ale posléze paradoxně i sám sebe, když si kvůli poruše zařízení na synchronizaci palby z kulometů ustřelil vrtuli a byl nucen se vzdát a padnul do zajetí. Krátké vzdálenosti obou strojů při nalétávání ve vzduchu berou dech a naprosto dávají zapomenout na jistou časovou prodlevu.

Dravost vzdušných žraloků tehdy umocňoval i fakt, že právě kvůli maximální oddanosti nebyli vybaveni v té době již známými padáky, aby je to nesvádělo k zbytečnému opuštění a ztrátě stroje. Jelikož narukovali i Češi, uvažuji, že kdesi na jiných bojištích měřil síly i český letec ve službách rakousko-uherského mocnářství, třeba rovněž s anglickým protivníkem. Do vzniku samostatné Československé republiky nezbývá ani rok. Z přemítání mne najednou vytrhává splašený cinkot, a když v poslední chvíli uskakuji stranou, přežene se kolem mne historický hasičský vůz, který jakoby symbolicky mizí v dáli.

Nejdříve letadla, potom nakláďáky

Krátce po skončení ničivé první světové války létají v mladé republice osvobozených Čechů a Slováků stroje se zahraniční válečnou minulostí, začíná se však psát i vlastní historie českého leteckého průmyslu. Konstruktéři Beneš a Hajn přivádějí na svět letouny značky Avia, dnes výrobce nákladních vozů. Když pomocníci tlačí tyto stroje Avia B.H.1 a Avia B.H.5 nedaleko od Blériota, je alespoň na první pohled patrné, že doba ještě tolik nepokročila. Letadla se zajišťují speciálním hákem do držáku, což bez problémů zvládá jeden muž. Jestliže letové zkoušce tehdy přihlíželi důstojníci Ministerstva obrany i veřejnost, dnes tomu není jinak. Ve vzduchu přesvědčují o své hbitosti a nedělají ostudu svým „otcům“.

Letištěm se opět nese řízná hudba armádního tělesa, která podmalovává nastupující úspěchy československých letců na předválečných mítincích, například v Curychu. Vzduchem defilují ladné tvary strojů z Letova, Pragy, Tatry. Idylka však končí, když tlampač oznamuje obsazení okleštěné republiky německou armádou v březnu 1939 a konfiskaci letadel ve prospěch Třetí říše, což dokládají akce ze zázemí československého polního letiště a německá motorizovaná jednotka. Na nebi jsou už k vidění pouze německá letadla, úctu vzbuzuje především transportní a výsadkový třímotorák Junkers Ju 52. „Na to bych se mohl dívat celý den,“ vydechuje obdivně jeden z návštěvníků. Rozpětí křídel tohoto kolosu je tak obrovské, že se pod ním schovává celý německý tým před sálajícím sluncem.

Po letišti však stejně pobíhají českoslovenští vojáci, včetně pilotů, aby symbolizovali vzdor okupantům. První epizodickou úlohu dostávají v tehdy ještě svobodném Polsku, hromadného nasazení se ale dočkávají až roku 1940 ve Francii. Zde získávají první vzdušná vítězství, ale též pokládají největší oběti na oltář vlasti. Čeští piloti zaujali až třetinu posádky francouzských stíhacích sil a dokazují, že domov neopustili nadarmo. Bojové nasazení odhalují výsadky parašutistů, které po dopadu na horké území obranné jednotky nijak nešetří. Ozývá se střelba a padají první „mrtví“. Ruský medvěd v nedalekém ležení raději ještě spí, jeho čas teprve přijde.

Messerschmitt a Spitfire opět na ostří nože

Mezitím se posouváme o něco dále do víru války a nevolky přijímáme kapitulaci země šansonů. Čechoslováci zde obrazně prchají za kanál La Manche, kde si Angličané palčivě uvědomují hrozbu invaze a cenu pilotů pro obranu ostrova. Nejprve vidíme cvičné Boeingy či De Havillandy. Potom již na jeviště dějin s ohlušujícím řevem vstupují jako zlatý hřeb této části programu legendární bitevníky Hawker Hurricane MK. I a Messerschmitt Bf 109, jež předvádějí veškeré umění tehdejších letců. Je podivuhodné, že tyto stroje neztratily za sedmdesát let nic ze svého arzenálu dovedností a míjejí se opravdu s hodinářskou přesností. Jenom jejich vzájemná vzdálenost se od předchozí války zvětšila, jak stroje „zkázy“ získávaly na dokonalosti a zvládaly smrtelně udeřit z větší dálky.

Československé stíhací perutě osvědčují svůj drajv i v následující simulované ukázce vylodění spojenců v Normandii, i když aktivita německé luftwaffe byla v těchto dnech minimální. Přesto se blýskají stíhačky Spitfire Mk. Vb a Focke-Wulf Fw-190 A na pozadí amerických pozemních jednotek a wehrmachtu. Další Spitfire slouží k strategickému průzkumu v týlu nepřítele, který prováděli spolubojovníci z britských, kanadských a novozélandských perutí s cílem bombardování tamních pozic. Dělová kulisa doprovází každý historický výjev, takže všichni prožívají tyto boje, jako by byly opravdové.

Další historická ukázka pamatuje na převelení českých „Angličanů“ do Stalinova Sovětského svazu, kde se počátkem roku 1944 formuje 1. čsl. samostatný stíhací pluk. Panoramatický výjev zobrazuje operaci Moravskou bránu z jara 1945, kdy motorizovaná jednotka wehrmachtu uniká před postupující Rudou armádou. Neschová se však dvojici stíhaček pilotovaných našimi letci na ruských strojích Jak-3, Jak-9 a Jak-11, německé složky reprezentuje Fieseler. To už však zaznívají osvobozenecké šlágry oznamující další předěl v historii letectva.

Čeští mistři akrobacie

Zvláštní úsek je věnován domácí legendě, letounu Zlin, řady 26 Trener, jež tvoří od čtyřicátých let do současnosti páteřní typy pro výcvik sportovních letců a soutěžní akrobacii. Před padesáti lety získala naše výprava na tomto stroji zlaté medaile na mistrovství světa v Bratislavě a jeden z těchto „trenérů“ se představuje i na dnešním představení s původní vítěznou sestavou. Oblohu následně opanovávají úchvatné skupinové akrobacie, jež byly vždy doménou československých letců. Zatímco během první republiky byly k sobě formace letadel během „kotrmelců“ svázány gumovými lany, současnou špičku reprezentuje známá čtyřka The Flying Bulls Aerobatic Team, dříve známá jako Chrudimská čtyřka z nedalekého výsadkového pluku.

Skutečným pohledem od historie do současnosti se stává společný let proudových letounů miga, suchoje, aera a gripenu. Samostatné bloky se věnují letadlům pro speciální účely, jako záchranu osob či zemědělství i bezmotorové létání. Rozpálená letištní plocha je také místem pro čtvrtý oficiální slet letounů domácí značky Aero od C-104 po malý dopravní letoun Ae-270 Ibis, který nepřerostl prototyp a stále čeká na komerční využití. „Přiletěla všechna domluvená letadla a letecký program byl mimořádný. Některé stroje na leteckých dnech dosud nikdy nelétaly,“ chlubí se předseda pořádajícího Sdružení Aviatické pouti Jaroslav Janda. Do Pardubic se po mnohaletém úsilí podařilo konečně dostat například Messerschmitt Bf 109 z druhé světové války.

Trabant bojový

Udivené zraky se neupírají pouze k obloze, když mne najednou vyruší povědomý prskoletový zvuk a smrad dvoutaktu. Nemýlím se… Ani zde člověk neuniká „trabantofobii“, která tentokrát představuje tento sporný východoněmecký někdejší fenomén v bojové verzi, jako jakýsi džíp z Zwickau pana Josefa Bohuslava z veteránklubu Březník. Samozřejmě zde nechybí plejáda pravých džípů v mnoha provedeních od sportovních po pouštní verze, bojových „bavoráků“, mercedesů, ruských gazíků a UAZ nebo nosiče raket ZIL.

Úchvatný program chtějí opět zakončit současné stíhačky, které burácejí ctitelům na rozloučenou. Jako by nebylo všeho dost, ještě jsou připraveny k startu horkovzdušné balony. Ale ani toto není pravým koncem vyčerpávajících slavností. Tím se stává teprve „rozlet“ dobré stovky ocelových účastníků do svých domovů, které ještě na dlouhou dobu pokrývají podvečerní oblohu nad Pardubicemi.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče