Obrovské nápady z malých jader

23. listopadu 2009, 17:57 - Michal Kučera
23. listopadu 2009, 17:57

I velké firmy vznikly z rodinných podniků, ...

Celý podtitul: I velké firmy vznikly z rodinných podniků, říká bývalý šéf největší soukromé banky v Rusku

Není mnoho Čechů, kteří by se v mezinárodních korporacích vyšplhali až na samý vrchol. Ještě méně je těch, jimž se to povedlo hned ve dvou největších státech světa. Zakladatel Multiservisu Petr Šmída k nim patří. Poté, co svou společnost prodal, byl sedm let vysoce postaveným manažerem americké korporace General Electric, později se stal předsedou představenstva Alfa Bank největší soukromé banky v Rusku. Nyní radí, jak vylepšit soutěž Podnikatel roku v České republice.

EURO: Pro spoustu lidí je podnikatel stále trochu podezřelou osobou. Jak to vnímáte? ŠMÍDA: Vždy si v této souvislosti vzpomenu na svou babičku, která měla v pokoji obrázek T. G. Masaryka. Když jsme si povídali o minulých dobách, často o někom zaznělo: „To byl krásný a bohatý člověk.“ A říkala to s obdivem. Tehdy jsem to moc nechápal, protože to bylo něco jiného, než co nám tvrdili ve škole. Ale dnes si říkám, že to byl určitý důsledek prvorepublikové výchovy, kdy si lidé více uvědomovali přínos lidí, kteří něco opravdu dokázali, jako byli třeba Kolben a Daněk nebo Baťa. Není ale divu, že po té rychlé změně, jíž jsme po pádu komunismu prošli, ještě takové vnímání nevzniklo a podnikatel rozhodně není nejobdivovanější profesí. Ale to je vývoj. Proto je potřeba ukazovat příklady, a to nejen v podnikání. Například úspěchy, kterých jsme dosáhli ve vědě nebo třeba ve sportu, jsou na tak malou zemi výjimečné.

EURO: Vy sám jste úspěšně podnikal od počátku 90. let… ŠMÍDA: Tato éra skončila v roce 1997 prodejem společnosti Multiservis firmě GE Capital. Než se nám povedlo prodat firmu GE, což byla tehdy největší společnost na světě, neznali jsme řadu světových standardů. Pochopil jsem ale, že kapitál je nesmlouvavý a bude se mu dařit všude tam, kde to pro něj bude bezpečné, transparentní a kde mohou firmy věřit, že dosáhnou zisků.

EURO: Jaký to byl pocit přejít z pozice majitele velké firmy na místo placeného manažera, byť špičkového? ŠMÍDA: Na to není univerzální odpověď, můžu mluvit jen za sebe. V GE jsem se strašně moc naučil. Velmi zajímavá chvíle byla, když mi můj nadřízený řekl, že mám dobrou vizi a intuici, ale musím se zlepšit jako manažer. Já jsem se tehdy hrozně urazil. Ale poté, co jsem přišel k něčemu, čemu se říká know-how, jsem pochopil, že měl pravdu. Hodně mi to tehdy dalo. Ve chvíli, kdy se trochu proplavete po oceánu a neztratíte lásku k rodnému rybníku, zjistíte, že středem světa opravdu nejsme. A velikost hraje v byznysu roli.

EURO: V čem se lišily americká a ruská korporátní kultura? ŠMÍDA: Z největší veřejně obchodované společnosti na světě jsem přešel do privátní firmy, která patří několika miliardářům. Linka k vlastníkům byla krátká a přímá. Všichni se znali. Bylo to úplně jiné prostředí. Rusko a USA jsou ale dvě obrovské země, a to má určité společné znaky. Starý slon má stále méně nepřátel než mladý králík. Každá velká země má představu, že by měla být ostatním vzorem a že ví řadu věcí nejlépe. Na korporátní úrovni byl velký rozdíl v prostředí veřejně obchodované firmy a soukromé společnosti. Přítomnost vlastníka má mnoho pozitivních faktorů. Struktury velkých mnohoúrovňových mezinárodních korporací jsou v soukromých firmách často nahrazovány určitými principy. V Alfa Bank byl například často zdůrazňován princip spravedlnosti.

EURO: Pracoval jste i s Jackem Welchem, jaký na vás udělal osobně dojem? ŠMÍDA: Je to muž s ohromnou energií a ohromnou vůlí k úspěchu. Aplikoval v práci některé přírodní zákony, jako je výběr silných jedinců. Měl velmi dobrý mozek, byl přímý a měl ohromné charisma, přestože je postavou spíše malý. Když jsme se potkali my dva, občas to vypadalo zajímavě (Petr Šmída je vysoký více než dva metry – pozn. red.). Je navíc objektivní a disciplinovaný a dokáže vše podřídit výsledku a cíli. Měl ohromný čich na lidi. To, co všichni interpretovali jako genialitu, se kterou rozuměl číslům, což byla nepochybně také pravda, byla do velké míry znalost lidí.

EURO: Proč jste se jako poradce zapojil do soutěže Podnikatel roku? ŠMÍDA: Mám takový trojúhelník důvodů. Jeden je ten, že jsem se podíval na klasiku – Bohatství národů od Adama Smithe. Napsal tam krásná slova: „Dovednost a důvtip, se kterými se práce vynakládá, jsou jeden z největších zdrojů bohatství národů.“ Tyto vlastnosti se vždy připisují konkrétním lidem. V tom je část motivace, proč budu v životě vždy podporovat talent, pozitivní energii a chuť něco dělat.

EURO: Jaké jsou další dva důvody? ŠMÍDA: Našel jsem si několik dat. Například v Americe, odkud máme nejvíce statistik, je padesát procent HDP tvořeno rodinnými byznysy. Pětatřicet procent žebříčku největších amerických společností Fortune 500 tvoří právě family business. A co je pro nás a pro Evropu speciálně důležité, vytvářejí šedesát procent zaměstnanosti a tři čtvrtiny nových pracovních míst. Za svého dlouholetého působení ve světě jsem pochopil, že sice člověk může být globální, ale pořád má mateřský jazyk a pocit, že někam patří. A myslím si, že stará pravidla, jako třeba postarat se o svoje věci v místě, kde žiju, jsou klíčovým předpokladem pro to, aby svět mohl prosperovat.

EURO: A ten třetí důvod? ŠMÍDA: Měl jsem kdysi možnost navštívit ústředí Hewlett-Packardu v Palu Altu v Kalifornii a mluvit s člověkem, který měl na starost vývoj. Tím myslím dlouhodobou vizi, s předstihem na patnáct dvacet let. Při rozhovoru s ním jsem si uvědomil, že i v začátku takové velké a progresivní firmy byl family business. Začali skutečně v garáži, podobně jako třeba Bill Gates s Microsoftem. Je to důkaz, že i obrovské nápady začínaly z malých jader.

EURO: Kdo vás oslovil s žádostí, abyste seděl v advisory boardu? ŠMÍDA: Magdalena Souček (vedoucí partnerka Ernst & Young v ČR – pozn. red.). Znám ji osobně už nějakých šestnáct let, protože kdysi dávno auditovala privátní firmu, která nám patřila. Potom jsem se na sedm let vzdálil do světa. Postupně jsem z Ameriky řídil práci ve třiceti šesti zemích, které jsem rychle střídal. Má první velká cesta vedla z New Yorku do Japonska, pak do Thajska, potom Sydney, Curych, Kodaň, Stavanger v Norsku a přes Londýn zpátky. To všechno během čtrnácti dnů. V rychlém sledu jsem měl možnost vidět, jak se stejný byznys dělá v různých zemích, a uvědomit si, jak se procesy dají dělat úplně jinak. Například v Japonsku není příliš kulturně přijímána záležitost půjčovat si peníze. Proto pobočka banky byl malý stánek někde ve třetím patře, kde jste si půjčil peníze přes kameru a mikrofon. Ve Švýcarsku zase rozváželi nabídky na privátní úvěry studenti. Globální zkušenost mi dala možnost vidět, že svět je stále ještě dost rozdělený a každá část světa do určité míry hájí svoje zájmy. To se týká i Česka. Proto je nutné podporovat podnikání, které je klíčem k dlouhodobé prosperitě.

EURO: Máte již konkrétní tipy, jak soutěž pozměnit nebo vylepšit? ŠMÍDA: Možná podpořit určitou vlastnost či skupinu podnikatelů nějakou zvláštní cenou advisory boardu. Uvažujeme právě o family businessu. Mohli bychom ocenit někoho, kdo reprezentuje špičku v oblasti rodinných firem. Je to ale dlouhodobá záležitost, důležitá je především osvěta. Nejdůležitější není inovace ve smyslu, jak tu soutěž udělat jinak. Záleží na konzistentním procesu. Bude-li soutež kredibilní, pak ochota zapojit se do ní každým rokem poroste.

BOX:
Petr Šmída (46) V roce 1993 založil splátkového prodejce Multiservis. Po pěti letech firmu prodal bance GE Capital, jejíž české pobočce začal šéfovat. Poté byl viceprezidentem GE Consumer Finance zodpovědným za 36 zemí. V roce 2003 přestoupil do ruské Alfa Bank a po pěti letech se stal předsedou představenstva, kterým byl až do konce minulého roku. V představenstvu zůstal a je také předsedou dozorčí rady Amsterdam Trade Bank.

BOX2:
Podnikatel roku Letošní ročník soutěže je v České republice již desátý. Celosvětově se cena uděluje od roku 1986. Organizátorem je od počátku auditorská a poradenská společnost Ernst & Young. Soutěže se může zúčastnit vlastník nebo manažer společnosti, který v ní drží minimálně čtvrtinový podíl. Musí být aktivním členem nejvyššího vedení a zodpovídat za výkon firmy. Společnost musí existovat minimálně dva roky. Ceny se udělují v několika kategoriích. Vedle hlavního titulu Podnikatele roku České republiky je to též Technologický podnikatel roku a Sociálně prospěšný podnikatel roku. Zvláštní cena patří začínajícím byznysmenům. Porota také může ocenit nejlepší účastníky z jednotlivých krajů. Vítěz hlavní kategorie bude reprezentovat Česko na celosvětovém finále v Monte Carlu. Přihlášky, které je možné posílat do poloviny prosince, se budou posuzovat podle šesti kritérií. Těmi jsou podnikatelský duch, inovace, čestnost a poctivost, finanční výsledky, strategická orientace a celosvětový dopad.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče