Obránce svobodného obchodu

15. října 2008, 16:44 - Pavel Kohout
15. října 2008, 16:44

Paul Krugman byl oceněn za teorii popisující příčiny a mechanismus globalizace

Nobelovu cenu za ekonomii obdržel v roce 2008 profesor Paul Krugman. Již řadu let se věnuje spíše psaní sloupků pro New York Times a je znám jako ostrý kritik prezidenta George Bushe. Proto vznikly spekulace, že cenu dostal právě z tohoto důvodu. Nicméně v oficiálním vyjádření Nobelova výboru je napsáno, že Krugman získal cenu „za analýzu obchodních vzorců a geografie ekonomických aktivit“. To zní záhadně.
Za co tedy vlastně Krugman získal cenu v hodnotě deset milionů švédských korun (asi 25,6 milionu korun)? Lze předmět ocenění popsat lidským jazykem? Stručně řečeno, Krugman vytvořil teorii popisující příčiny a mechanismus globalizace. A ačkoli bývá považován za „levičáka“, není jejím kritikem.

Podstata teorií

Abychom si přiblížili věcnou podstatu Krugmanových teorií, musíme začít zhruba před dvěma sty lety. Anglický ekonom David Ricardo (1772 až 1823) je proslulý klasickou teorií komparativních obchodních výhod. Ta je zobecněním Smithovy teorie absolutních výhod. Teorie komparativních výhod je jednoduchá a snadno pochopitelná. Dejme tomu, že máme dva pracovníky: projektanta a asistenta. Projektant je schopen za hodinu odborné práce vyprodukovat hodnotu za tisíc anebo dvě stě korun, pokud se věnuje psaní na stroji. Asistent umí jen psát na stroji, a to dvakrát pomaleji než projektant – vytvoří hodnotu jen za sto korun. Otázka zní: Vyplatí se projektantovi psát na stroji?
Odpověď je záporná. Vyplatí se najmout asistenta, byť jeho produktivita není skvělá. Úspora času, kterou projektant může věnovat produktivnější činnosti, je podstatná. Hlavní aplikací teorie komparativních výhod je však mezinárodní obchod. I když Čína má možná nižší produktivitu ve výrobě plastikových skříněk na elektroniku než Spojené státy americké, stále se vyplatí umístit jejich výrobu do Číny, aby se Američané mohli plně věnovat vývoji a výrobě mikroprocesorů. A podobných příkladů je mnoho. Ricardova teorie se stala teoretickým zdůvodněním liberalizace světového obchodu. Stále jsme však teprve na počátku 19. století. Jaký je tedy moderní přínos Paula Krugmana?

Přínos

Krugman původní Ricardovu teorii poměrně zásadním způsobem rozšířil. Nová teorie obchodu například pracuje s velikostí firem. Ricardo chápal produktivitu jako danou a nezávislou na velikosti. Krugman začal pracovat s úsporami z rozsahu a s nedokonalou konkurencí.
Zavedení úspor z rozsahu může mít za následek, že mezinárodní obchod se vyplatí v případech, kdy by se dle klasické Ricardovy teorie nevyplatil – rozšíření výroby díky vývozu může snížit náklady a tím i zlevnit zboží v zemi, kde výrobce sídlí. Kdyby například automobily Škoda byly vyráběny jen pro domácí trh, jistě by byly dražší. Exportní velkovýroba však umožňuje výrazně snížit náklady. Statistiky ukazují, že americké exportní firmy mají zhruba o 33 procent vyšší produktivitu práce než ty, které neexportují. Mezinárodní obchod přináší tedy výhody i tomu, kdo se jej přímo neúčastní!

Potvrzení praxí

Obchodní otevřenost funguje dvoucestně. Za prvé, jen nejproduktivnější firmy proniknou svými vývozy na cizí trhy. Za druhé, otevřenost trhu vůči dovozům nutí domácí firmy k vyšší produktivitě a ty nejméně produktivní k odchodu z odvětví. Tyto takzvané realokační efekty však mají značný politický náboj. Značná část veřejnosti, zejména odbory, nahlíží nevraživě na zahraniční konkurenci, především pokud vytlačuje tradiční odvětví. Ačkoli principy komparativních výhod jsou poměrně jednoduché, značná část veřejnosti – vlastně skoro všichni neekonomové, tedy většina lidí – je odmítá vnitřně přijmout za své. Obecná námitka zní, že levné zahraniční dovozy ničí domácí průmysl a stlačují mzdy. Přesun pracovníků z relativně neproduktivních odvětví do produktivnějších však průměrnou mzdovou úroveň v ekonomice nesnižuje – neexistuje statistický doklad, že dovozy z Číny snižují mzdy amerických pracujících. Teoreticky lze odvodit, že nárůst produktivity způsobený mezinárodní dělbou práce bude sdílen zaměstnavateli i zaměstnanci, protože jiný případ by vedl k nerovnováze. Praxe tuto teorii potvrzuje.

Vznik nadnárodních společností

Paul Krugman věnoval tomuto problému skvělý esej Ricardo’s Difficult Idea (Ricardova obtížná myšlenka). „Pokoušel jsem se vysvětlit redaktorovi významného amerického deníku, proč mezinárodní obchod patrně není hlavní příčinou potíží této země. Po zmateném úvodu vyšlo najevo, kde byl mentální blok. Zkrátka nerozuměl (ani když jsem mu sdělil čísla), proč situace, kdy růst produktivity není sdílen se zaměstnanci, by nutně vedla k poklesu podílu práce na výnosech. Tudíž proč je stabilita tohoto podílu v praxi základním empirickým poznatkem. Nakonec jsem byl nucen mluvit s ním jako s dítětem. (,Představte si, že továrna vyrobí deset tun sýru a vyplatí mzdy v hodnotě šesti tun. A teď si představte, že zaměstnanci zvýší produktivitu, ale mzdy se nezmění…‘) Nebyla to úspěšná konverzace. Redaktor se chtěl bavit o globálních trendech, a namísto toho jsem ho učil aritmetiku na úrovni základní školy.“
A Krugman dodává: „Pokud není pečlivě vysvětlena standardní demonstrace zisků z obchodu v Ricardově modelu – že pracující si mohou vydělat více přesunem do odvětví, v nichž mají větší přidanou hodnotu – nenajde si cestu do myslí laických intelektuálů.“ Pro mezinárodní obchod platí to, co ve zvýšené míře i pro mezinárodní investice a nadnárodní korporace. Klasická teorie předpokládá, že firma proniká na cizí trh prostřednictvím vývozu. Nová teorie mezinárodního obchodu pracuje i s modelem přímých zahraničních investic, tedy vývozu kapitálu. Nadnárodní společnosti vznikají, pokud geografická koncentrace výroby v jediné lokalitě není optimální z hlediska maximalizace produktivity.

Nová ekonomická geografie

Tím se dostáváme k dalšímu tématu, za něž byl Krugman oceněn: nová ekonomická geografie. Tradičně se pod pojmem „hospodářský zeměpis“ rozuměla popisná disciplína, kde se pěstuje nejvíce pšenice či vyrábí ocel a která země vyváží například kaučuk. To vše bez vysvětlujícího modelu, proč určité výroby či služby mají tendenci soustřeďovat se v určitých lokalitách či regionech.
Modelovat geografické rozložení ekonomických aktivit není snadná práce. Je třeba ekonomických modelů, které jsou schopné teoreticky „pojednat“ nedokonalou konkurenci a dopravní náklady. To jsou obtížnější úkoly, než se laikovi zdá! Svou roli hrají dostředivé síly, zejména úspory z rozsahu a úspory nájmů, a ty odstředivé – snaha být blíže zákazníkům v jiných regionech, napjatý trh práce. Modely tohoto typu jsou vysoce náročné na výpočetní sílu, proto příliš nepřekvapuje, že ještě nedávno by nová ekonomická geografie neměla praktický význam.
Krugmanova ekonomická geografie dokáže vysvětlit, proč se některé země vyvíjely rychleji než jiné a proč vlastně probíhá ekonomická globalizace. Ta není výsledkem „spiknutí“ mocných šéfů nadnárodních korporací, ale objektivních ekonomických sil. Řečeno jinak, globalizace probíhá proto, že ji lidé chtějí, i když si mnohdy stěžují na její důsledky.
Jednou z otázek, které Krugmanova teorie vyvolává, je pozice automobilového průmyslu v České republice. Jeho sílu lze z velké části vysvětlit přirozenou cestou. Dostředivými faktory, mezi něž patří například souhra montážních a subdodavatelských závodů. Ale opravdu je nynější stav dobrý a zdravý? Nebyl automobilový průmysl uměle zvýhodňován státními investičními pobídkami? Tyto a jiné otázky jsou stále otevřené.

Box
CV
Paul Robin Krugman (55)

Narodil se 28. února 1953 v židovské rodině. Vyrostl na newyorském Long Islandu. Je absolventem Massachusettského technického institutu a profesorem ekonomie a mezinárodních vztahů na Princetonské univerzitě v New Jersey (od roku 2000). Vyučoval také na Yaleově a Stanfordově univerzitě. Pravidelně publikuje sloupky či fejetony například v listu The New York Times. Je politickým liberálem, stoupencem demokratů a kritikem amerického prezidenta George Bushe a jeho domácí i zahraniční politiky. Kritizoval například pevné devizové kurzy ve východní a jihovýchodní Asii a thajskou ekonomickou politiku před finanční krizí v tomto regionu v roce 1997. Obecně je považován za neokeynesiánce, tedy mimo jiné propagátora intervence státu do ekonomiky podporou investic.V akademickém světě je dobře znám pracemi z oblasti obchodních teorií a analýzami měnových krizí. V roce 1991 mu udělila Americká ekonomická asociace Medaili Johna Batese Clarka pro ekonomy mladší 40 let. Je řazen mezi 50 nejvlivnějších ekonomů dneška a je autorem dvaceti vědeckých prací a publikací.

Souvislosti

Dle oficiálního vyjádření Paul Krugman získal Nobelovu cenu za ekonomii „za analýzu obchodních vzorců a geografie ekonomických aktivit“.
Rozšířil zásadním způsobem klasickou teorii komparativních obchodních výhod anglického ekonoma Davida Ricarda.
Nová teorie mezinárodního obchodu pracuje i s modelem přímých zahraničních investic, tedy vývozu kapitálu.
Krugman byl rovněž oceněn za novou ekonomickou geografii.
Krugmanova ekonomická geografie dokáže vysvětlit, proč se některé země vyvíjely rychleji než jiné a proč vlastně probíhá ekonomická globalizace.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče