Obchodník s pomluvami

13. února 2008, 16:03 - Petra Procházková
13. února 2008, 16:03

Známého novináře nejvíce proslavily podivné investigativní metody

V listopadu 2001 napsal novinář Oleg Lurje v listu Novaja gazeta článek s titulem Mohli jsme zachránit posádku Kursku. Tvrdil v něm, že kdyby nebyla nezodpovědně koncem osmdesátých let minulého století rozprášená záchranářská flotila, byla by možnost vytáhnout na hladinu alespoň některé z více než stovky ruských námořníků, kteří našli smrt ve ztroskotavší atomové ponorce Kursk. Tehdy už byl ruským prezidentem Vladimir Putin a katastrofa Kursku ho ve sdělovacích prostředcích - ještě relativně svobodných ve srovnání s dneškem - značně poškodila. Novináři ho obviňovali, že se v kritickou chvíli „schoval“, nepromluvil k národu ani nedal pokyn zapojit všechny námořníky světa do záchranné akce. Lurje viděl situaci jinak. Byl mnohem konkrétnější v obviňování lidí, kteří podle něho měli životy členů posádky na svědomí. V Lurjeho verzi však Putin mezi viníky nefiguruje.

Hra se čtenářem.

Novinář zato po krátkém váhání, které mimochodem v textu popisuje jako „obavy o vlastní bezpečnost“, jmenuje jednoho člověka: kontraadmirála Gennadije Věriče. Lurje až nápadně dává najevo, že se bojí zveřejnit „pachatele“. V jednom odstavci píše, že „nebude adresný kvůli obavám o vlastní bezpečnost“, o pět řádků dále však prohlašuje: „Jméno toho člověka přece jen uvedu.“ Je jasné, že jde o hru se čtenářem. Musel být totiž rozhodnutý kontraadmirála odhalit, už když začal článek psát. Lurje však dokáže být dramatický, napínat i strašit. Umí vytvořit doslova policejní atmosféru a rád se staví do role spravedlivého kriminalisty i soudce v jedné osobě. Dává si však vždycky pozor, aby nedosáhl příliš vysoko. Jeho odhalení v kauze Kursk vyvolalo nejdříve velké sympatie u veřejnosti i u jeho kolegů. Neohrožený, skvěle informovaný, profesionálně zdatný. Tahle pověst mu však dlouho nevydržela.

Vydrání rodiny Sluckerů.

Pokud se v něčem Lurjeho kolegové shodují, pak v tom, že to je naprosto bezcharakterní novinář, který nectí žádné zásady. Právě ti, co ho znají, neuronili ani slzu, když se 27. ledna 2008 v noci objevila zpráva o Lurjeho zatčení. Ihned se ukázalo, že tuto informaci rozšířil sám zadržený. Vzápětí však zatčení známého skandalisty potvrdilo i ruské ministerstvo vnitra. Vyšetřovatelé ochotně upřesnili, že Lurje je podezřelý z vydírání známé byznysmenky Olgy Sluckerové a jejího muže - senátora Vladimira Sluckera. Údajně připravil článek, který obsahoval hrubé nepravdy o podnikatelce, a hrozil jeho zveřejněným, nebude-li finančně „odškodněn“. Za mlčenlivost chtěl 50 tisíc dolarů. Dáma se však nezalekla. A Lurje skutečně článek „Madam Slucker. Kdo vydělal na vraždě generála Trofimova?“ zveřejnil.

Pochybný úspěch.

Byl plný tvrdých obvinění z přípravy úkladné vraždy. Anatolij Trofimov byl v minulosti šéfem Federální bezpečnostní služby (FSB) v Moskvě a Moskevské oblasti a náměstkem ředitele FSB Ruské federace (RF). Spolu s ním byla v roce 2005 zavražděná i jeho manželka. Nedlouho předtím byl Trofimov s velkým skandálem vyhozen z funkce šéfa bezpečnostní služby Finvest. Senátor Slucker je jejím spolumajitelem. A údajně mezi politikem a „bezpečnostním agentem“ vznikl nějaký konflikt. To tvrdí Lurje. A naznačuje, že si vraždu objednal právě senátor. Po prvním přečtení si každý řekne: Zajímavé.
Lidé si kompromitující materiály skutečně přečetli, ale jinak se nestalo nic převratného. Lurje se naštval. Sháněl „špínu“ dál a za pět měsíců znovu zaútočil. Chtěl ovšem o něco menší částku - pouhých 30 tisíc dolarů. Ani tentokrát však neuspěl, a proto materiál opět zveřejnil na internetových stránkách kompromat.ru a stringer.ru. Prokázal neuvěřitelnou vytrvalost, protože se znovu ozval a za stažení článku z internetu požadoval 25 tisíc dolarů. Nakonec ze Sluckera vymámil alespoň patnáct tisíc dolarů. Nestály mu však za to. Dnes je obviněný z pomluvy a vydírání. Lurje se prostě jednou musel přepočítat.

Úhybné manévry.

Senátor Slucker a jeho žena Olga, majitelka sítě sportovních zařízení World Class Club, podali na Lurjeho trestní oznámení už v roce 2006. Vyšetřování se však vleklo a novinář používal svých známostí, aby vše nakonec vyznělo do ztracena. Málem se mu to povedlo. Nejdříve, když se nad ním začala stahovat mračna, ulehl rychle na psychiatrickou kliniku a nechal se svázat do svěrací kazajky. Posléze získal imunitu podobně odvážným způsobem - nechal se zaregistrovat jako kandidát na poslance do městské rady Jižního Novgorodu, ačkoli žije v Moskvě. Jenže problémem bylo, že Lurjeho zařadili na kandidátku na jednom z posledních, zcela jistě nevolitelných míst. Do jižněnovgorodské dumy se proto nedostal a o imunitu přišel.

Dobré kontakty.

V novinářské obci se mu říkalo žurnalist-kompromatčik. Tedy novinář, který shání a publikuje kompromitující materiály na různé osoby. Nic proti tomu. Úkolem novinářů skutečně je hlídat a kontrolovat. Jenže Lurje byl asi spíše zdatným obchodníkem a vyděračem než hlídacím psem demokracie. Podle informací agentury Stringer problémem bylo, že se „oběti“ raději nechaly stáhnout z kůže, než aby oznámily případ policii. Ostatně i s tou byl Lurje jedna ruka.
Při svém způsobu práce to potřeboval. Se svými kontakty mu nedělalo problém sehnat kompromitující materiály téměř na kohokoli. Vybíral si však pečlivě tak, aby jeho protivník nebyl silnější než on sám. Pak informaci buď okamžitě „prodal“, nebo ji zveřejnil na internetu a za její stažení opět požadoval peníze. Obvykle se částka pohybovala kolem dvaceti tisíc rublů.

Podivná minulost.

Oleg Lurje nebyl nikdy považován za ruskou novinářskou elitu. Naopak. Spíše by patřil do kategorie „póvl“. Jeho kariéra začala v roce 1997, kdy se stal členem redakčního kolektivu Express-gazety. I když předtím nikdy jako novinář nepracoval, ihned se zapojil do práce jedné z nejobtížnějších rubrik - investigativní. Jisté zkušenosti v oboru však měl. Dříve totiž byl tiskovým poradcem známého ruského nacionalisty, poslance Vladimira Žirinovského, šéfa ruské Liberálně demokratické strany. Obě poněkud agresivní osobnosti se však brzy pohádaly a Lurje od něho odešel.

Novátor.

Lurje je svým způsobem novátor. Jako první použil v ruské novinářské praxi metodu „rozložení po telefonu“. Znamená to, že novinář zavolá úředníkovi, dává mu krajně provokativní otázky, uráží ho a dohání k zuřivým odpovědím. Pak si nahraný zvukový záznam sestříhá a vše zpřehází tak, aby dotazovaná osoba vyšla z rozhovoru jako zločinec nebo idiot. Tento naprostý falzifikát a podvrh Lurje zveřejňoval v upravené podobě a hlásal, že má důkazní materiál nahraný.
Tímto způsobem Lurje pracoval nejen v Express-gazetě, ale později i ve vydavatelství Sověršenno sekretno (Přísně tajné) a nakonec ve velmi seriózní a opoziční Novoj gazetě. Samozřejmě že se nechlubil tím, jak získává kompromitující materiály. A také vždy údaje falšovat nemusel. Občas skutečně dokázal odhalit kauzu, která hnula politickou žlučí celého Ruska.

Varovný dopis.

Není úplně jasné, komu Lurje slouží. Zjevně však především sám sobě. Kromě toho udržuje velmi dobré vztahy se známým byznysmenem Sergejem Michajlovem. Stanul v čele vydavatelství Alisa Invest a jmenoval se šéfredaktorem časopisu Jeans. Má neobyčejný smysl pro vytváření dramatických situací, ve kterých zásadně vystupuje jako hrdina, neohrožený bojovník za pravdu a spravedlnost, pronásledovaný novinář, jenž hájí zájmy prostých občanů proti mocenskému molochu. Po jeho zatčení se na internetových stránkách objevil dopis, ve kterém Lurje kromě jiného píše: „To, že na mne jistý vysoce postavený úředník podal trestní oznámení, je pomstou za mnoho mých článků zveřejněných před třemi a čtyřmi lety.“

Protékající „střecha“.

Novinář také spojuje své uvěznění s blížícími se prezidentskými volbami: „Tím, že mě posadili za mříže, dává moc prostřednictvím svých sluhů všem novinářům jasně najevo: Jestli nebudete držet jazyk za zuby, ocitnete se na márách. Splnění téhle hrozby pro ně není žádným problémem.“ Dopis pateticky uzavírá: „Přátelé, kolegové! Nevzdám se… pokoušejí se mě obvinit z toho, co jsem neudělal. Předem upozorňuji - očekávejte lež… Přátelé, mám vás všechny rád… Vždy váš Oleg Lurje.“ Tento dopis napsal 1. listopadu 2007. Už tehdy tušil, že ho mají dost jednak lidé, pro něž pracoval, a jednak ti, kterým s takovou vervou škodil. V Rusku je možné páchat mnohé, ale musíte mít dokonalou „střechu“, jak se slangově říká krytí někým mocným, bohatým a vlivným. Zkrátka někým, kdo vás ochrání před spravedlností. Lurjeho střecha začala najednou protékat.

Popisek: Komu slouží? Ruského novináře Olega Lurjeho proslavily kromě jiných dva skandály. V článku otištěném listem Novaja gazeta v listopadu 2001 obvinil kontraadmirála Gennadije Věriče ze smrti námořníků na jaderné ponorce Kursk, která ztroskotala v srpnu 2000. Jeho nekalé praktiky se však zcela odhalily během vyšetřování vraždy 10. dubna 2005 generála Anatolije Trofimova. Začal vydírat senátora Vladimira Sluckera a jeho ženu Olgu tím, že si ji objednali.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče