Občan Šimpanz

27. srpna 2008, 17:06 - Jan Kollmann
27. srpna 2008, 17:06

Španělský parlament schválil rezoluci,...

Celý podtitul:
Španělský parlament schválil rezoluci, která uděluje základní práva nejbližším příbuzným člověka

Bůh řekl: „Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Tato biblická teze (Genesis 1, 26) se v židovsko-křesťanské tradici, která nejvíce formulovala „západní“ myšlení, ukázala jako zásadní pro vztah mezi lidmi a zvířaty. Člověk si ji v průběhu staletí nakonec vyložil tak, že Bůh mu dal nadvládu nad ostatními živými tvory. Práva (a povinnosti) se týkají jen člověka, všechny ostatní, ne-lidské bytosti jsou podřízeny jeho potřebám a člověk s nimi může libovolně nakládat. Ve 21. století už to neplatí doslova. Existují zákony, jež zvířata v rozvinutém světě chrání (viz Zvířata pod zákonem), podle mnohých dostatečně, i když se v jednotlivých zemích legislativa značně liší. Až do konce letošního června však bylo téměř nepředstavitelné, že by nějaký národní parlament deklaroval určitému zvířeti být osobou s vlastními právy. K tomuto činu se 25. června odhodlali španělští zákonodárci z výboru pro životní prostředí, zemědělství a rybolov, když schválili rezoluci navrhující udělení práv na život, svobodu a ochranu před mučením nejbližším příbuzným člověka: šimpanzům, bonobům, gorilám a orangutanům.
Dokument vybízí španělskou vládu, aby propagovala obdobnou deklaraci v zemích celé Evropské unie. Dále ji vyzývá, aby do roka navrhla zákon, který by zakazoval potenciálně škodlivé pokusy na velkých lidoopech, jež nejsou v jejich zájmu. Držet velké lidoopy v zajetí má být povoleno pouze za účelem ochrany, a to za podmínek pro lidoopy optimálních. Španělsko má napříště na mezinárodní scéně podnikat kroky, jejichž cílem bude zajistit, aby velcí lidoopi byli chráněni před špatným zacházením, otroctvím, mučením, zabíjením a vyhubením.

KVALITNÍ OPIČÍ LOBBING Budoucí španělské právní předpisy v otázce lidoopů mají vycházet z takzvaného Projektu velký lidoop (The Great Ape Project), který oslovil některé tamější poslance již v červnu 2006. Tehdy skupina zákonodárců v čele s bioetikem Franciskem Garridem předložila neobvyklý návrh poprvé. „Lidoopí“ projekt založili v roce 1993 filozofové Peter Singer a Paola Cavalieriová. Jeho hlavní myšlenka je založena na poznatcích významných badatelů, jako jsou Jane Goodallová, Diane Fosseyová a řada dalších. Vědci se sice stále přou, o kolik procent se liší genetická výbava člověka a šimpanze, shodují se však na jednom – že tento rozdíl není velký. Tvůrci projektu proto žádají, aby šimpanzům a spol. lidé také přiznali základní práva.
To je však velmi kontroverzní požadavek, jenž zejména představitelé katolické církve považují za absurdní. Silně proti němu protestuje kupříkladu emeritní pamplonský arcibiskup Fernando Sebastián. „Nenarozeným dětem základní práva upíráme a budeme je přiznávat lidoopům?“ řekl stanici BBC. „Rozšíření lidských práv na opice španělskou levicí není možné vnímat jako sentimentální úchylku, ale jako poslední útok na křesťanství,“ napsal na blogu Daily Telegraph komentátor Gerald Warner.
Jiní odpůrci návrhu zase vyžadují, aby společně s právy měli lidoopi i nějaké povinnosti. To je však podle zastánců rezoluce holý nesmysl. Lidoopi jsou podle nich sociálně a mentálně blízcí malým dětem, starým či mentálně postiženým lidem. „Na malé děti přece také neuvalujeme žádné právní povinnosti, a přesto jim přiznáváme základní lidská práva,“ oponuje Paula Casalová z Projektu velký lidoop.

Další skupina oponentů se obává, že přiznání práv lidoopům může překážet lékařskému výzkumu. Některé experimenty na lidoopech totiž nelze plnohodnotně nahradit pokusy na jiných zvířatech či laboratorními testy na buňkách. Peter Singer má protiargument: „V Evropě se od roku 2002 už na lidoopech neprovádějí žádné lékařské experimenty, čímž padl další důvod, proč jim nepřiznat některá základní práva,“ tvrdí.
Autoři článku s názvem „Vědci a hnutí za práva zvířat“, jenž vyšel již na počátku devadesátých let v New England Journal of Medicine, vidí možný zákaz lékařských pokusů na zvířatech (nejen na lidoopech) jako závažný problém: „Současné hnutí za práva zvířat ohrožuje budoucnost vědeckého výzkumu v medicíně víc než cokoli jiného. Hnutí není jen skupinkou fanatiků, kteří nemohou mít větší vliv na reálný běh věcí. Je naopak vedeno lidmi značně zběhlými ve veřejné a politické práci, kteří vybudovali dobře fungující mechanismus stavící se proti využití zvířat v laboratorních pokusech.“

TRPÍ JAKO ZVÍŘE Jedním z nejpovolanějších osob „v oboru“ je právě filozof a profesor z Princetonské univerzity Peter Singer. Ve své slavné knize Osvobození zvířat (Animal Liberation) z roku 1975 srozumitelně formuloval myšlenky, na nichž z velké části stojí moderní ochrana zvířat a jejich práv. Singer zpochybňuje přesvědčení, že všechny mimolidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka, jenž má právo s nimi libovolně nakládat. Rodák z australského Melbourne přišel s provokativním tvrzením: nemůžeme se těšit zvláštním právům jen proto, že náležíme k biologickému rodu homo sapiens. „Otázkou není, zda pozemští tvorové dokáží myslet, ani zda dokáží mluvit, ale zda jsou schopni trpět,“ domnívá se dále Singer. Právě míra utrpení je podle něj hlavní morální kategorií, podle níž bychom měli rozlišovat, a přichází s požadavkem biologické rovnosti.
Někteří odpůrci namítají, že rozšiřováním práv za hranice našeho druhu zacházíme příliš daleko, zatímco podle jiných Projekt velký lidoop nezachází dostatečně daleko, poněvadž omezuje přiznání práv pouze na lidoopy, napsal Singer ve svém komentáři k přelomovému rozhodnutí ve Španělsku. „Neexistuje žádný rozumný morální důvod, proč by se základní práva měla omezovat na příslušníky určitého konkrétního druhu,“ je přesvědčen. A ptá se: pokud bychom se setkali s inteligentními a sympatickými mimozemšťany, také bychom jim upřeli základní práva, jelikož nejsou příslušníky našeho druhu? Pro Singera z výše zmíněného vyplývá, že bychom přinejmenším měli přiznat základní práva všem bytostem, které projevují inteligenci a vědomí (včetně určité míry uvědomění si vlastního já) a jež mají emocionální a sociální potřeby.

BÝCI NE, LIDOOPI ANO Stálo by za to zeptat se pana Singera během jeho oslavných ód na španělské zákonodárce, proč u nich neinicioval také zákaz smutně proslulých býčích zápasů. Těmi je přece Španělsko pověstné a tisíce býků trpí a umírá. Realita je ale taková, že zajistit jakási „práva“ pro 300 lidoopů v tamních zoologických zahradách je určitě snadnější, a přitom mediálně dostatečně úderné, než přinutit Španěly, aby se vzdali populárních býčích klání. To dobře ví i socialistický premiér José Luis Zapatero, který z původně konzervativní země, kde se ještě v osmdesátých letech nebylo možné rozvést, vytváří průkopníka liberalismu. Dnešní Španělsko nekouří v restauracích, vliv katolické církve ve školství je omezen, svazky gayů jsou legální a ve vládě mají převahu ženy nad muži. Na to, aby se přestali na skalnatém britském výběžku jménem Gibraltar vybíjet malé opičky, ale Zapaterův vliv již nestačí. Filozof Singer je však schopný lobbista… třeba pomůže.

SOUVISLOSTI
Šimpanz vs. člověk
Genetickou podobnost člověka a šimpanze předpověděl už v roce 1871 britský učenec Charles Darwin, nicméně z porovnání genetické výbavy člověka a šimpanze vyplývá, že si nejsou podobni tak, jak si lidé mysleli. I když rozdíl činí podle většiny názorů přibližně jen jedno procento, je ta odlišnost ještě stále desetkrát vyšší než mezi dvěma jedinci druhu homo sapiens.
Pramen: časopis Nature

BOX
Zvířata pod zákonem
V České republice platí zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který byl několikrát novelizován, naposledy v roce 2004. Zákon se zabývá ochranou všech zvířat, na některé druhy zvířat se pak ještě mohou vztahovat další zákony (veterinární zákon, myslivecký zákon, zákon o CITES týkající se dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin apod.) a vyhlášky. Se vstupem ČR do Evropské unie se na nás začala vztahovat také legislativa EU. Některé země mají samy zakotvenou ochranu zvířat v ústavě – například Německo nebo Rakousko. Jiné země jako Velká Británie si v konkrétních případech stanovily přísnější ochranu zvířat jdoucí nad rámec legislativy EU. Například na Novém Zélandu vešel v platnost dokument mající povahu zákona, který zakazuje zabíjení lidoopů v zajetí a chrání je před lékařskými experimenty a týráním, již v roce 1999. V celosvětovém měřítku může sehrát významnou roli Mezinárodní deklarace o welfare zvířat, která byla schválena v roce 2003.
Pramen: Etika ochrany zvířat (Lubomíra Chlumská, Institut Nadace na ochranu zvířat)

Filozofické pojetí
ČLOVĚK A ZVÍŘE Otázku, zda jsou lidské způsoby zacházení se zvířaty dobré a správné, zodpovídá etika ze tří kontextů V průběhu dějin západního myšlení si člověk prostřednictvím náboženství, filozofie a přírodních věd poskytl přinejmenším tři odlišná vysvětlení sebe sama a svého vztahu vůči zbytku živé přírody. První z nich podává tradice židovsko-křesťanské religiozity. V ní je člověk imago Dei, obraz Boží, nadřazený všemu živému stvoření a panující nad ním jak v Edenu, tak i po vyhnání z něho. Mladší vrstvy Starého zákona ovšem relativizují lidskou superioritu zdůrazněním shodného údělu člověka i zvířete ve smrtelnosti, díky níž se jeden jako druhý „navrací v prach“.
Druhé vysvětlení nabízí řecká filozofie pomocí známých výměrů člověka jako živočicha žijícího v obci a vládnoucího řečí a pojmovým myšlením. V Aristotelově pojetí je lidská duše nadřazena zvířecí prostřednictvím své rozumové složky, kterou se zároveň podílí na nadlidském rozumu „nehybného hybatele“, pořádajícího kosmos. I ve filozofické tradici je tedy silně přítomno vědomí lidské výjimečnosti v rámci živočišné a rostlinné říše.
Naproti tomu třetí a historicky nejmladší „velké vyprávění“ o původu a postavení člověka, které píší různé obory přírodních věd, opírající se o Darwinovu evoluční teorii, zdůrazňuje, že rozdíl mezi člověkem a zvířetem není rozdíl podstaty, nýbrž pouze stupně. Člověk není nadřazen zvířeti proto, že by jej k tomu vyvolila jakákoliv nadsvětská autorita, nýbrž proto, že je (prozatím) posledním vývojovým výhonkem živé přírody, od jejíchž předcházejících forem se odlišuje vyšším stupněm složitosti a schopností získávat energetické zdroje nutné ke svému zachování. A povýšen nad zvíře je člověk jen nepatrně: po téměř sto padesát let trvající „dekonstrukce“ lidské superiority, na níž se ostatně částečně podílí i filozofie, vykresluje člověka jako nakonec pouze nadmíru zdatného, agresivního predátora, jako člena skupiny hominidů, „třetího šimpanze“ vedle šimpanze učenlivého a šimpanze bonoba. Přes optiku evoluční hypotézy se všechny instituce lidské kultury, tedy i morálka, proměňují v pouhé prostředky základního fylogenetického imperativu, jímž je zachování druhu.

JEN ČLOVĚK JE SVOBODNÝ TVOR Otázku, zda jsou lidské způsoby zacházení se zvířaty dobré a správné, zodpovídá etika vždy v nějakém z naznačených kontextů. Po starozákonním a aristotelském pojetí následuje etika německého filozofa Immanuela Kanta. Pro Kanta je pouze člověk rozumovou bytostí, která si uvědomuje sebe samu jako já, a která je tedy osobou. A jen člověk je v nám známém světě svobodným tvorem, což znamená, že jeho jednání nemusí být motivováno pouze libostí a nelibostí. Jednání může být totiž určováno také výhradně rozumem, který je v tom případě zcela nezávislý na snaze získat slast a vyhnout se strasti. Kant brilantním způsobem předvedl, že stejně jako svobodu nelze teoreticky dokázat, nelze ji tímtéž způsobem ani vyvrátit. Svobodu si však dokazujeme nepřímo prostřednictvím vědomí kategorického imperativu, který „se nám sám vnucuje“ a který přikazuje, abychom platnost pravidel, podle nichž jednáme v konkrétní situaci, mohli bezrozporně nárokovat jako univerzální. Dobré je pak takové jednání, které je v souladu s kategorickým imperativem. Ten ovšem přikazuje rovněž, abychom s druhými lidmi nezacházeli nikdy jako s pouhými prostředky, ale vždy také jako s účely, které existují samy o sobě a ztrácejí tak prostředečný neboli věcný charakter. Ten naopak přísluší všem nerozumným živým bytostem, které tedy smíme, aniž bychom morálně pochybili, považovat za prostředky pro naše účely. Přestože však nemáme žádnou morální povinnost vůči zvířatům jako věcem, máme jejich prostřednictvím povinnost vůči sobě a druhým. Kdo by se zvířaty jednal krutě, destruoval by svou vlastní lidskost, kterou musí projevovat vzhledem k ostatním lidem.

NEBÝT RUKY TYRANIE Významným etickým směrem, který naopak konvenuje biologickému pohledu na člověka, je utilitarismus. Jeho rozvrh podali ve svých dílech nejprve britští myslitelé Jeremy Bentham a John Stuart Mill a ve svém „preferenčním utilitarismu“ se k jejich dědictví hlásí i australský etik Peter Singer. V etice utilitarismu je jednání morálně hodnoceno podle následků, které způsobuje. Následky jednání jsou pak dobré v té míře, v níž zvyšují pocit štěstí jednotlivce, které není ničím jiným než maximalizací slasti při minimalizaci strasti. Individuální různost takových hédonistických kalkulů by mohla vést k jejich vzájemné neslučitelnosti, což má vyřešit slavné a často citované Benthamovo pravidlo, že posledním kritériem není maximalizace individuálního štěstí, nýbrž „co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí“. Utilitarismus však navíc v ostrém protikladu ke kantovské etice nepovažuje vědomí sebe sama, popřípadě schopnosti přemýšlet a mluvit, za kritéria udělení morálního statusu. Živočichům, kterým snad schází tyto vlastnosti, neschází proto také schopnost prožívat slast nebo strast. Již zakladatelé utilitarismu tedy požadovali zvažovat při hodnocení následků lidského jednání blaho všech cítících bytostí. Jasnozřivá Benthamova slova by mohla pádně zaznít spíše v současnosti než před více jak dvěma sty lety: „Snad nastane den, kdy zbývající zvířecí tvorstvo bude moci nabýt těch práv, o něž by bývalo nikdy nepřišlo, nebýt ruky tyranie“.

BOX:

říše: živočichové

kmen: strunatci

podkmen: obratlovci

třída: savci

řád: primáti

podřád: vyšší primáti

nadčeleď: lidoopi

1 čeleď: gibonovití – např. gibon lar

2 čeleď: orangutanovití – lidoopovití – pouze 4 žijící druhy: šimpanz, šimpanz bonobo,

gorila a orangutan

3 čeleď: hominidi – Ramapithecus, Australopithecus a Homo (člověk): Homo habilis (člověk zručný), Homo erectus (člověk vzpřímený), Homo sapiens – Homo sapiens neanderthalensis a Homo sapiens sapiens (člověk současný nebo též člověk moudrý)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče