Obamův mír na Blízkém východě

28. listopadu 2008, 15:16 - Frank Reiss
28. listopadu 2008, 15:16

Komentář

Vítěz amerických prezidentských voleb Barack Obama bude státníkem, jakého občané USA již dlouho nezažili jen tehdy, najde-li pozitivně naladěné partnery ve všech oblastech svého úsilí. To platí jak na domácím poli, tak v zahraničí, a zejména na Blízkém východě. Izraelci a Palestinci stále marně touží po vyřešení svých – často bratrovražedných – problémů.
John F. Kennedy ve svém inauguračním projevu řekl americkému lidu: „Neptejte se, co může Amerika udělat pro vás, ale ptejte se, co vy můžete udělat pro Ameriku.“ Po katastrofálním prezidentství George Bushe nastupuje do Bílého domu Barack Obama, od něhož se očekává, že napraví vše, co jeho předchůdce doma i v zahraničí zkazil. Prezident Obama by ve svém inauguračním projevu 20. ledna 2009 po téměř padesáti letech měl Američanům připomenout, že učiní pro zemi vše, co je v jeho silách, ale potřebuje, aby Kennedyho myšlenka také našla cestu k realizaci. Důvod k optimismu dal Obamův první povolební projev, kde vyjmenoval nejvážnější problémy společnosti a vyslovil víru, že je lze překonat. Zdůraznil „Yes, we can“, čímž naznačil, že nepoužívá „We“ (My) jako královský plurál, nýbrž jako jasnou výzvu ke spolupráci pro všechny Američany.
Amerika se nyní skládá z více minorit než kdykoli předtím: skupina miliardářů a milionářů očekává, že Obama zastaví katastrofální úbytek jejich investic a bankovních kont, střední třída očekává, že jejich třídní klasifikace se o stupeň nesníží, etnické menšiny, které si ještě neužívají americký blahobyt, očekávají obrat k prosperitě… Seznam problémů za hranicemi USA je dlouhý. Jedním z nejzávažnějších se jeví Blízký východ. Bush se bláhově zavázal, že do konce roku 2008 bude tento problém z velké části vyřešen dohodou mezi Palestinou a Izraelem. Radikálové již léta slibují zahnat Izraelce do moře, zatímco ti izraelští, zejména z řad ortodoxních Židů, nechtějí ani slyšet, že by museli jednou opustit území zabrané po válce v roce 1967, a dát tak prostor pro životaschopný palestinský stát.
Bez vůle ke kompromisu na obou stranách nebude sebelepší americký prezident nápomocen. Aby se situace po 60 letech změnila, budou muset zejména arabské státy spolupracovat. U všech stran budou nutné ústupky mnohem velkorysejší, než tomu bylo dosud. Prezident Obama může být pouze prostředníkem, ale vůle k dohodě musí vzejít z míst, kde dosud nebyla.
V Izraeli se najde dost moudrých a vlivných hlav, které vědí, že nároky na západní břeh Jordánu, jež mají svůj původ v Písmu, by neměly být překážkou k tomu, aby tato území byla pod plnou suverenitou Palestinců. Podělit se o správu Jeruzaléma také nemusí být nedosažitelné. A co se týká Palestinců, těm je záhodno připomenout ze všech fenoménů snad jen jeden – problém utečenců. Od roku 1948 statisíce Židů, kteří žili například v Iráku, Íránu, Tunisku, Maroku a Libyi, bez ceremonií z těchto zemí vyhnali (a když jim například v Iráku rychle nedošlo, že po dva a půl tisíci létech jsou ještě stále v zemi cizinci, tak je irácká vláda trochu popohnala tím, že jich veřejně pár pověsila na náměstí v Bagdádu, aby to těm ostatním došlo). Nutno podotknout, že ani jeden z těchto statisíců vyhnanců již nežije v uprchlických táborech. Oproti tomu Palestinci, kteří opustili po roce 1948 Izrael, jsou ještě po 60 letech obyvateli táborů, a to pro nic jiného, než aby sloužili jako politický argument. (Jednodenní přísun petrodolarů do arabských bankovních kont by umožnil každému z nich zařazení do normálního života. Politický argument by však byl ztracen.) Tento příklad jenom podtrhuje nutnost politické dobré vůle. Jen pak bude mít prezident Obama a jiní světoví lídři, již mají zájem na vyřešení tohoto problému, šanci sehrát historickou roli v této důležité oblasti světa.
Některé americké židovské organizace a jejich etablovaní představitelé se obávají, že Obama nebude Izraeli příznivě nakloněn. Velká část židovské minority v Americe však tyto obavy nesdílí. Její příslušníci volili Obamu bez obav.

SOUVISLOSTI
Palestinští radikálové již léta slibují zahnat Izraelce do moře, zatímco ti izraelští, zejména z řad ortodoxních Židů, nechtějí ani slyšet, že by museli jednou opustit území zabrané po válce v roce 1967, a dát tak prostor pro životaschopný palestinský stát.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče