O vlastnictví všelidovém

16. srpna 2007, 17:11 - Miroslav Duda
16. srpna 2007, 17:11

Okem právníka

Když jste něco ukradli nebo třeba zničili v dobách všelidového vlastnictví, mohli jste zjistit, že není cena jako cena. Měřítkem tehdy nebyla hodnota vyjádřena v penězích. Měřítkem bylo, zda šlo o věc, která měla dle své povahy sloužit celé společnosti a jejíž využívání jednotlivcem by bylo v rozporu se socialistickými vztahy. Někdy šla dobová judikatura ještě dál. Například uplynula doba, na kterou byla půda přikázána k užívání JZD, to však neopravňovalo jejího skutečného a legálního vlastníka, aby z této půdy sklidil úrodu ve svůj prospěch.
Prostě svět naruby. Soudruzi nám tím řekli, že lze ukrást plodiny na vlastním pozemku. Udělalo se vám ze smíchu sluníčko na gaťkách? Pak s tím smíchem šetřete. Ještě dnes jsou jak rakovinné buňky socialistickým právem protkány mnohé dnešní předpisy. A vždy na úkor soukromého vlastníka. Nejde o to, aby si každý mohl dělat, co chce, ale o to, aby taková omezení nebyla v nerovnováze. Zářným příkladem všelidového vlastnictví jsou naše lesy. V čele s podnikem, který přece patří nám všem. Je to podnik státní. A jmenuje se Lesy České republiky.
Ale ono o něj až tak nejde. Jde o to, že jste-li malý vlastník lesního pozemku, mnoho toho musíte, ale málo můžete. Nesmíte na nikoho hudrovat, že vám v lese proti vaší vůli vyšlapává cestičku. Nesmíte mu ani bránit, aby si trhal (samozřejmě zdarma) vámi udržované borůvky. Což je k vzteku, máte-li les malý a těšíte se, že si je otrhají vaše děti. Chyba lávky! Když zasázíte stromečky a při činu nechytnete přímo toho, kdo vám je vyrýpl, těžko to prokážete. A navíc on na váš pozemek může a vám je po tom nic. Ani legitimovat jej nesmíte.
Ale těch povinností, těch máte. Plnit lesní plány, které vám plánuje jiný. Soudruhům hlásit vznik nájmu – když se rozhodnete svůj les pronajmout. Musíte být také plně nápomocni, když vám přijdou spočítat, kolik toho v lese máte. A pozor, odpovídáte za poškození vašich vlastních lesních porostů zvěří. Oplotit pozemek si nesmíte, střílet zvěř také ne (nejste-li myslivec). Takže musíte v lese stát a na zajíce dělat: „Huš!“ Pak možná uvítáte dopis od myslivců, že na vašem pozemku - bez vašeho úmyslu, či dokonce zájmu - bude honitba. Oni to tam vystřílí.
A taky vám uloží úkoly. Chtěl jsi les, tak poslouchej, nebo dostaneš broky do zadku. Vzniklá nerovnováha a nikým nekritizované nesmysly jsou dány tím, že jeden obří podnik (zmíněný státní) diktuje, co a jak bude, chráněn tatínky z ministerstva. Byl jste se někdo podívat na lesní kamizolky běhající po chodbách ministerstva zemědělství? Škoda, měli byste. Pak byste se nedivili, proč je taková snaha zabránit privatizaci našeho všelidového státního podniku. Ti kluci by totiž museli jít pracovat. Neměli by čas vymýšlet a kontrolovat blbosti. Ještě že v tom krásném zákoně je vzhledem k vymahatelnosti práva v České republice uvedeno, že sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les, je zakázáno. To mne velmi uklidnilo. Aspoň vím, na čem jsem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče