O neustále ohřívané polívčičce

25. září 2006, 00:00 - (in)
25. září 2006, 00:00

Zase kdosi zapálil svíčku pod tolikrát přihřívaným pseudoproblémem. Máme na mysli přechylování cizích ženských příjmení. Jeho odpůrci a odpůrkyně si nechtějí přiznat, že svým zatvrzelým bojem proti koncovce -ová navádějí k ohyzdění mateřštiny.

Nejčastěji se argumentuje: „Jak k tomu cizinky přijdou, abychom jim potvořili jméno?“ Ale nejsou v tom samy - co má říkat třeba chudinka pan prezident Bush, když s jeho příjmením zacházíme stejně „svévolně“? Může se přece také cítit potupen, vidí-li „zpotvořelé“ Bushovi.

Ani přechylování není totiž nic jiného než ohýbání slov. Cizí příjmení se zařazuje do struktury českého jazyka. O informačním významu proměny nemůže být pochyb. Jak jinak třeba poznat, oč běží, čteme-li titulek: „Strutz porazila Spielburg“. Pořádek slov v české větě je pružný, podle čeho pochopit, kdo koho porazil?

Trocha liberalismu neuškodí. Řeč má především funkci dorozumívací: aby mi oslovený co nejpřesněji a nejrychleji porozuměl. Takže proč ne oba způsoby? Není třeba obávat se dvojakosti, máme i jinde množství pravopisných dublet. Tam, kde je zřejmé, o jaké pohlaví jde - třeba s křestním jménem, případně to vyplývá z textu -lze příjmení uvést v 1. pádu originálního znění; ne však skloňovat! Je-li zařazeno do české věty a není-li nějaký zvláštní důvod, pak dávat přednost náležité ženské koncovce. S „nechvalným českým nacionalismem“ to nemá moc společného; lpět na nepřechylování spíše zavání snobismem.

Mohlo by vás zajímat

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

  • Adam Hazdra: Třetina lidí je v práci nespokojených

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

Hry pro příležitostné hráče