O jedech a lidech

14. ledna 2011, 11:18 - Táňa Králová
14. ledna 2011, 11:18

U krmiv, která na německý průšvih zadělala, se spoléhá hlavně na poctivost výrobců

Proč přidávat „jetý“ olej z friťáků do krmení zvířatům, když se dá servírovat přímo lidem? Cibulka na něm zpění a máme základ pod guláš, pochopili spořiví kuchaři v některých hospodách. Ušetří obzvlášť nyní, kdy stolní oleje podražily. Před hygieniky se kuchaři svými nechutnými triky pochopitelně nechlubí. Své o této nijak mimořádné praxi vědí lidé z firem zaměřených na sběr použitých olejů, které po úpravě dál slouží pro technické účely. Třeba pro mazadla nebo výrobu bionafty. K technickému použití byly určeny také mastné kyseliny, kvůli nimž vzplál v Německu dioxinový skandál. Obrovský průšvih, jakým je „obohacení“ německých vajec, drůbežího a vepřového masa o prudce jedovatý dioxin, by neměl vyšumět bez rozluštění. Dalo se tušit, že kontaminované maso doputovalo také do Česka, jak se také minulý čtvrtek potvrdilo. Podobný případ, jakým nyní žijí puntičkářští Němci, se klidně může stát i v Česku. Otázkou spíš je, jestli by se na něj přišlo a nepříjemná zpráva se dostala na veřejnost.

Dioxiny pod pokličkou

Vše ututlat pokud možno co nejdéle se snažily i německé úřady. Tamní týdeník Der Spiegel tvrdí, že několik ministerstev v dotčených spolkových zemích už před Vánocemi vědělo o problémech s dioxinem. Zasvěceno bylo dokonce i spolkové ministerstvo zemědělství. Informace ale všichni drželi pod pokličkou. Lidem asi chtěli dopřát klidné svátky plné hodování, potravinářům a obchodníkům bohaté předvánoční kšefty. Vše se provalilo jen díky zákazníkovi, který ohlásil nález dioxinů v krmivech pro nosnice. Za původce skandálu se označuje severoněmecká společnost Harles & Jentzsch vyrábějící krmné tuky. Vymlouvá se na lidské selhání, které prý může za to, že mastné kyseliny určené pro technické účely skončily v krmivech. List ale cituje odborníka, který tvrdí, že v žádném případě nemohlo jít o náhodu. V krmivářském průmyslu pracoval přes patnáct let a ví, jak to chodí. Vůbec se nediví, že právě tato firma je nyní propírána v médiích. „Zušlechťovat“ mastné kyseliny do krmných tuků je totiž dobrý byznys. Technické tuky jsou asi o třetinu levnější než krmné. Dioxiny, kterých se v tuku našlo 73násobně víc, než je přípustné, společnost neřešila.

Systémový zkrat

Několik dní po odhalení dioxinového průšvihu oznámilo ministerstvo zemědělství Šlesvicka-Holštýnska, že firma Harles & Jentzsch věděla o kontaminaci tuků už od března minulého roku, úřadům to ale nenahlásila. Německá média upozornila, že závadné tuky odhalily vlastní testy společnosti také v červnu a říjnu. Výrobce ale o kontaminaci dioxiny nikdy neinformoval ani zákazníky, ani se nesnažil zboží stáhnout. Agentura DPA minulý čtvrtek s odvoláním na úřední místa uvedla, že dioxin končil v krmivu patrně vědomě. Vyšetřovatelé podle ní našli stopy, které ukazují na systematické zřeďování kontaminovaných tuků, dokud koncentrace dioxinů nedosáhly povolené hranice. Aby kontrolní laboratoř neupozornila úřady, deklaroval výrobce tyto tuky jako technické, nikoli jako krmné. Oficiální zdroje uvádějí, že firma vyrobila kolem tří tisíc tun závadných krmných tuků, které prodala do 25 výroben krmných směsí. Zamořená krmiva, kterých mohlo být až 150 tisíc tun, se pak dostala na farmy. Když se německé úřady po Novém roce probudily, nechaly preventivně uzavřít přes 4700 chovů ve třinácti ze šestnácti spolkových zemí. Po kontrolách pak farmy postupně mohly obnovovat provoz.

Dlouho nezůstaly bezpečné

„České potraviny jsou a zůstanou bezpečné, všechny kontrolované vzorky německého masa jsou v pořádku,“ ujišťoval minulé pondělí ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) českou veřejnost. Jakou měl oporu pro své tvrzení? Státní veterinární správa a Státní zemědělská a potravinářská inspekce nechaly dohromady prověřit pouhých pětadvacet vzorků vajec, drůbeže a vepřového masa z postižených spolkových zemí. Začátkem minulého týdne ještě neměly všechny výsledky. Laboratoře vybavené drahými přístroji zřejmě čekají větší žně, než byla první várka vzorků. Testy na dioxiny jsou jedny z nejdražších, jeden přijde až na dvacet tisíc korun. „Peníze jsou nyní druhořadé, jsme připraveni pomoci,“ prohlašuje Fuksa po dohodě s ministerstvem financí. České kontrolní orgány žádné německé potraviny s nadlimitním množstvím dioxinu neodhalily. Nakonec přiznala německá strana, že do Česka přišlo vepřové maso z prasat pocházejících z kontaminovaných chovů. Maso z 35 prasat z výkrmny v dolnosaském okrese Verden, přivezených na jatka 30. prosince, odebrali dva zpracovatelé v Česku a jeden podnik v Polsku, sdělilo ministerstvo zdravotnictví spolkové země Sasko-Anhaltsko. Jindy tolik opěvovaný systém rychlého varování RASFF, který má okamžitě spravit členské země EU o nějakém maléru u potravin a krmiv, tentokrát totálně selhal.

Zákaz by odstavil masokombináty

Po stopnutí dovozu vepřového do republiky volala od počátku propuknutí dioxinového skandálu česká Agrární komora. Potravinářská komora se k ní nepřipojila a dobře ví proč. Po zastavení německého dovozu by pomalu neměly z čeho vyrábět zdejší masokombináty, závislé na dovozu levnějšího výrobního masa. Na to, jaká je tuzemská produkce prasat, je totiž kapacita masokombinátů značně naddimenzovaná. Česko je ve vepřovém soběstačné zhruba ze šedesáti procent. Víc než polovina vepřového, které se sem vozí, pochází právě z Německa. Na různé aféry dotýkající se potravin se přitom mnohdy „zadělává“ na samém počátku – u krmiv. „Mnozí si asi řeknou, že co není dobré pro člověka, je ještě dobré pro zvíře. Lidem se to pak ale v potravinách vrací,“ varuje profesorka Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické. V honbě za co nejnižšími náklady a co nejlevnější produkcí, k níž tlačí obchodní řetězce, se do krmení někteří nezdráhají přidat kdeco. Obilí, které je základem směsí pro drůbež a prasata, je skoro dvakrát dražší než před rokem. Tlak na cenu přitom neustupuje. Dávat do žlabu zakázané zbytky jídel z kuchyní je ještě přijatelné obcházení zákona. V krmení prý ale končí třeba piliny, zbytky z textilního průmyslu nebo olej slitý z fritéz.

Česká spolehlivost?

Fuksa coby šéf agrárního resortu také poněkud odvážně tvrdí, že v České republice je kontrolní systém na rozdíl od Německa kvalitní a spolehlivý. U krmiv přitom Česko plně důvěřovalo německé straně, která ujišťovala, že směs mastných kyselin ani závadný krmný tuk se nedostaly ven ze země. Zamořené krmné směsi se však objevily v Dánsku a ve Francii. „V tuto chvíli nevíme, jestli sem někdo něco přivezl,“ přiznal pro týdeník EURO Jaroslav Staňa, ředitel Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), v jehož kompetenci je sledování krmiv. „V Evropské unii je volný pohyb zboží a každý výrobce zodpovídá za svůj provoz. Věřím, že velcí producenti jdou do svých evidencí a hledají, co se mohlo stát,“ uvedl šéf ústavu začátkem minulého týdne. Teprve tou dobou inspektoři vyrazili do terénu, aby prověřili dokumentaci u vytipovaných výrobců krmiv. Protože prapůvod německého maléru je u výrobce bionafty, firmy Petrotec, odkud pocházely mastné kyseliny pro technické použití, soustředí se čeští kontroloři na podobné provozy.

Krmiva a bionafta

„Zaměříme se hlavně na výrobce krmných tuků, v jejichž provozu se zároveň vyrábí bionafta. Tedy tam, kde by eventuálně mohlo dojít k přimíchávání směsi mastných kyselin do krmných tuků,“ uvedl Josef Svoboda, ředitel zemědělské inspekce z brněnského pracoviště ÚKZÚZ. Výrobců bionafty je v republice kolem deseti. Největší jsou Preol ze skupiny Agrofert, ústecká Setuza a jihlavský Agropodnik. Je ironií, že současný skandál začal u Petrotecu, firmy specializované na přeměnu použitých kuchyňských olejů v ekologické palivo, poznamenává Der Spiegel. Od roku 2000 má společnost moderní rafinerii v Emdenu na severozápadě Německa. V devadesátých letech nabízela likvidaci zbytků z potravinářského průmyslu přidáním do krmiv pro zvířata. Bývalý šéf Petrotecu vysvětloval, že nebyl důvod testovat tuky na stopy dioxinů, když byly určeny pro bionaftu. Německý list spekuluje, že ke kontaminaci mohlo dojít během přepravy, protože Petrotec zpracovává surovinu z celého světa. Lodní společnosti se snaží snižovat náklady tím, že automaticky nečistí sudy a tanky mezi dvěma zásilkami, napsal týdeník.

Důvěra úřadů

Podobně jako v Německu mají i zdejší kontroloři rozdělené výrobce krmiv do rizikových skupin. Rozdíl ale zřejmě bude v četnosti inspekcí. Německé úřady nejspíš hodně důvěřovaly firmě Harles & Jentzsch. Inspektoři ji navštívili jednou do roka. Výrobce se širokým odbytovým záběrem mohl dlouhodobě podvádět bez obav z odhalení. Jak je to u nás? „Záleží, zda výrobce distribuuje krmivo po celé zemi, nebo jen regionálně. Nejrizikovější prověřujeme šestkrát do roka a nejméně rizikové producenty dva- až třikrát ročně,“ upřesňuje Svoboda z kontrolního ústavu. Za zemědělci, kteří si směsi míchají sami a vše zkrmí svým zvířatům, se inspektoři vydávají jednou za rok. Dozorové orgány totiž kromě toho zaměstnávají prověrky zemědělců, jestli dodržují všechny možné a nemožné podmínky spojené s poskytováním dotací. Spotřebitelům a jejich zdraví by prospělo víc, kdyby úředníci dohlíželi především na to, co se děje při výrobě krmiv a potravin. Plnění dotačních pravidel by si měl uhlídat Státní zemědělský intervenční fond – je to ostatně jeho hlavní náplň. Kvůli aféře s dioxiny si čeští kontroloři mimořádně posvítí také na tuzemské velkochovy v příhraničních oblastech. „Kolegové z Plzně vědí asi o třech velkochovech, které nakupují krmivo přímo v Německu. První výsledky vzorků, které u nich odebereme, mohou být možná za čtrnáct dní,“ odhadoval Svoboda minulý týden. Dá se předpokládat, že krmiva dovážejí cizinci, kteří v Česku mají farmy. Nakupovat jinde je může kdokoliv. Pokud zboží dál neprodává, ale zužitkuje na farmě, nikomu se nic nehlásí. Jenom do Intrastatu, dosáhne-li objem zásilky hranice pro statistickou povinnost. Toto sledování ale nemá nic společného s bezpečností krmiv a potravin.

Opakované sliby

Větší jistotu pro spotřebitele a předcházení podobným aférám, jako jsou dioxiny v Německu, chce Evropská komise zajistit přísnější regulací aktivit výrobců potravinových doplňků a krmiv pro zvířata. S tímto plánem přispěchala pár dní poté, co se provalil případ s přiotrávenými krmivy. Také německá ministryně pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitelů Ilse Aignerová slibuje kroky k lepší ochraně spotřebitelů. Nešetřila jimi ani bývalá ministryně Renate Künastová, kterou ve funkci zastihl skandál s dioxiny v Belgii. Přes vepřové, kuřecí a hovězí maso i tehdy doputovaly do těl Němců. Jak vidno, nebylo to naposledy. Bezpečnou stravu Evropanů má zajišťovat takzvaná dohledatelnost, kterou EU obhajuje exkluzivitu vlastní produkce. O výrobě i následném putování vajec, salámů i jejich surovin musí každý článek dlouhého řetězce vést přesné záznamy. Jenže než se u potravin přijde na něco závadného, většinou jsou už dávno snědené. Zřejmě se tak už stalo i s německými vajíčky i koláči a sušenkami, do kterých se vejce použila. Zbytek pečiva ještě stačily z regálů stáhnout britské obchody. Ministryně Aignerová, po jejíž hlavě touží někteří politici, neslibuje jen ochranu konzumentů, současně žádá tvrdý právní postih viníků dioxinové aféry. Jak prohlásila, v této kauze se spojily gaunerské aktivity s alarmující bezohledností. Firmu hazardující s lidským zdravím by měl podvod přijít hodně draho. Postižení chovatelé i dotčené země budou žádat náhrady škod. Nároky by mohly přesáhnout sto milionů eur, tedy kolem dvou a půl miliardy korun.

Koho otráví kuře s jedem? Kvůli dioxinům se rodí menší děti, německým spotřebitelům prý nic nehrozí Co se stane, když sníme kuře krmené směsí kontaminovanou dioxiny? Aktuálně nic mimořádného. „Jenom“ si přidáme o něco víc jedu do chemického koktejlu, který dostáváme do tělesné schránky s běžnou potravou. Jak si kuřecím masem či vajíčky okořeněnými dioxiny zakládáme na rakovinu, neumějí přesněji odpovědět ani odborníci. „V těle se dioxiny odbourávají velmi pomalu. Cyklus vylučování těchto extrémně jedovatých látek může trvat až sedm let,“ upozorňuje profesorka Jana Hajšlová z pražské Vysoké školy chemicko-technologické. Tvrdí ovšem, že dokázat karcinogenní efekty dioxinů na člověka je při současném stavu vědeckého poznání nemožné. „Z testů na zvířatech víme, že u nich jsou projevy velmi různorodé. Například morčata jsou extrémně citlivá. Jed na ně působí už při minimálních dávkách, zatímco u laboratorních krys se toxické příznaky projeví až při koncentraci o tři řády vyšší,“ porovnává Hajšlová, mezinárodně uznávaná expertka na kontaminanty a toxiny v potravinách. Vědci zkoumají působení škodlivých látek na zvířatech, na lidech se testování pochopitelně nedělá. „Výsledky zkoušek u zvířat se ale na člověka nedají jednoduše přenést,“ zdůrazňuje profesorka.

Pozor na ryby

Průkazné jsou ovšem hormonální a reprodukční poruchy vyvolané i minimálním množstvím dioxinů. „Jediné, co lze statisticky doložit, je rozvoj velikosti plodu. Ženám rybářů z Baltu se rodily menší děti kvůli tomu, že jedly hodně ryb obsahujících víc dioxinů, než se vyskytuje u ryb v oceánu. Proto se těhotným ženám doporučovalo, aby preventivně omezily příjem rybího masa na dvě porce týdně, pokud ryby pocházejí z Baltu zamořeného mnohaletými emisemi,“ říká profesorka Hajšlová. Připomíná, že v rybách mohou být nahromaděny i další toxické látky, jako jsou DDT, PCB (polychlorované bifenyly), chlorované látky z teflonů či bromované retardátory hoření coby zbytky ochranných látek proti vzplanutí plastů. „Výsledkem je bohatý chemický koktejl. Namodelovat jeho účinek v lidském těle je ale nemožné,“ poznamenává Hajšlová.

Nebezpečí malé a větší

Státní veterinární správa (SVS) na svých webových stránkách referuje o vývoji dioxinového skandálu a připomíná, že ač se dioxiny označují za nejtoxičtější látky „vytvořené“ lidskou činností, není popsán případ smrtelné otravy člověka. Při krátkém vystavení vysokým dávkám se objevují tmavé skvrny na kůži nazývané chlorakne a dochází k poškození jater. Dlouhodobé působení už zasahuje imunitní a nervový systém, štítnou žlázu a porušuje reprodukční funkce, varuje SVS. Německý Spolkový ústav pro analýzu rizika uklidňoval vyděšené občany a v prohlášení ujišťoval, že při krátkodobé konzumaci nízkých dávek dioxinů, zjištěných v některých vzorcích kuřecího a vepřového masa a vajec, lidem nehrozí žádné nebezpečí. Němci otřeseni důvěrou v tuzemské potraviny se dle tamních médií masově vrhli na zboží značené BIO. A omezenou nabídku biopotravin vykoupili.

Kojit i s dioxiny

Nejcitlivější na látky s dioxinovým efektem je lidský plod, upozorňuje Státní zdravotní ústav v Brně, který už po podobných dřívějších aférách vydal základní informace pro veřejnost. Uvádí, že v době těhotenství a kojení je vliv působení těchto nebezpečných látek vyšší než u dospělých osob. Obecně se za citlivější považují lidé s poruchami jater, sníženou imunitou, mladé a starší osoby. V běžné populaci jsou pak více ohroženi rybáři a myslivci, kteří pojídají své úlovky. Prokázaná přítomnost látek s dioxinovými účinky v mateřském mléce rozhodně nemá maminky odrazovat od kojení, nabádají zdravotníci. Připojují ovšem malý dovětek: Z vědeckého hlediska lze pouze říci, že určité zvýšení rizika hrozí maminkám a dětem s poruchami štítné žlázy a jater. Kojící ženy po porodu by neměly prudce hubnout, doporučují odborníci. Proč? Do mléka se při rychlém shazování kil spolu s depotními tuky (z podbřišku, stehen a hýždí) uvolňuje mnohem víc látek s dioxinovým efektem než při přirozeném pozvolném snížení hmotnosti.

Poslední dioxinové incidenty 1976 Itálie: havárie závodu na výrobu pesticidů v Sevesu 1997 USA: aféra s kontaminací kuřat, vajec a ryb 1999 Belgie: kontaminace drůbeže a vajec z krmiva obsahujícího PCB a dioxiny. U kuřat a vajec byly limity PCB překročeny 250krát, u vepřového masa 75krát 2008 Irsko: dioxin v krmivu znehodnotil vepřové maso, vláda nařídila stáhnout z trhu všechny produkty obsahující vepřové maso z tuzemské produkce

Přípustné dávky jedu Tolerovaný denní příjem látek s dioxinovým efektem, čímž se myslí TCDD (2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin), je jeden až čtyři pikogramy (10 na -12 gramu) na kilogram tělesné hmotnosti člověka. Vzhledem k tomu, že dioxiny jsou přítomny prakticky všude v okolí, jedinec má jen omezené možnosti, jak zátěž snižovat. Může alespoň odstraňovat tuk z masa, jíst nízkotučné jogurty a sýry, vařit bez tuků.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče