Nový zákoník práce odmítáme

27. listopadu 2006, 00:00 - JAROMÍR DRÁBEK
27. listopadu 2006, 00:00

Při hodnocení mezinárodních organizací je Česká republika, bohužel oprávněně, kritizována za nepružný trh práce. Objektivně jde o jeden ze základních problémů naší ekonomiky a například také jeden z důvodů, proč je termín vstupu Česka do eurozóny stále nejasný.

Při hodnocení mezinárodních organizací je Česká republika, bohužel oprávněně, kritizována za nepružný trh práce. Objektivně jde o jeden ze základních problémů naší ekonomiky a například také jeden z důvodů, proč je termín vstupu Česka do eurozóny stále nejasný.

Velký krok vpřed mohl v tomto směru přinést nový zákoník práce za předpokladu, že by respektoval pravidlo, „co není zakázáno, je povoleno“ a naplňoval základní premisy pracovněprávních vztahů liberálních ekonomik. Ani jeden z těchto aspektů se do kodexu ovšem nepromítl. Nebo alespoň ne v takové míře, abychom mohli hovořit o zákoníku práce, který odpovídá potřebám doby, a ekonomice, která v mantinelech sociální dohody respektuje fungování volného trhu.

Nový zákoník práce měl přinést větší smluvní volnost, vymezit pro zaměstnance i zaměstnavatele prostor, v němž se mohou v otázkách pracovněprávních vztahů pohybovat, měl být jednoduchou, srozumitelnou a přehlednou normou. Namísto toho byla vytvořena novela, která je v podstatě opisem normy předcházející, je nepřehledná, navíc obsahující řadu chyb.

V textu nového pracovního kodexu je řada odkazů na občanský zákoník, k jehož komplexní novelizaci by mělo dojít během dvou let. Jsme tedy v situaci, kdy je zákoník práce paradoxně nadřazen občanskému. Desítky paragrafů se budou muset novelizovat po technické stránce, další čeká stejný osud při postupném napravování věcné stránky pracovněprávní legislativy. Orientace v kodexu, který má sloužit běžným zaměstnancům i jejich zaměstnavatelům, je přitom již nyní oříškem i pro právníka.

Nová pracovněprávní legislativa je nezbytná, k vytvoření plnohodnotného kodexu stejně bude muset ve střednědobém horizontu dojít. Ve světle toho se pak nová právní norma jeví jako zbytečná, s jediným „efektem“, kterým jsou další komplikace v pracovněprávních vztazích. Alarmující jsou také pravomoci, umožňující odborovým organizacím zasahovat do řízení firem. Hospodářská komora proto podala stížnost k Ústavnímu soudu ve snaze zamezit možnosti obstrukce ze strany odborů, která by v extrémních případech mohla vést k likvidaci podniku.

Zákoník práce by měl být výsledkem konsenzu jednání zaměstnavatelů a zaměstnanců. Problém byl v tom, že jsme partnera k takové diskuzi marně hledali. Odborové organizace postavily otázku přijetí či nepřijetí zákoníku práce mimo jakoukoli věcnost, nebylo s kým jednat. Přijetí zákoníku práce bylo od počátku politickou otázkou a bohužel jí zůstalo až do samého finále.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče