Nový zákon o zaměstnanosti s komentářem II. část

26. července 2004, 00:00 - JUDr. Ladislav Jouza
26. července 2004, 00:00

Pokračování komentáře JUDr. Ladislava Jouzy z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k novému zákonu o zaměstnanosti. První část jsme zveřejnili v minulém Profitu (30/2004).

Pokračování komentáře JUDr. Ladislava Jouzy z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k novému zákonu o zaměstnanosti. První část jsme zveřejnili v minulém Profitu (30/2004).

 

§ 8

(1) Úřad práce

a) zpracovává koncepci vývoje zaměstnanosti ve svém správním obvodu, soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce a přijímá opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce; za tím účelem spolupracuje s koordinačními úřady práce a může vyžadovat od zaměstnavatelů informace o jejich záměrech ve vývoji zaměstnanosti,

b) spolupracuje se správními úřady, územními samosprávnými celky, orgány sociálního zabezpečení, orgány státní zdravotní správy, zaměstnavateli a dalšími subjekty podle zvláštních právních předpisů při tvorbě a realizaci opatření souvisejících s rozvojem trhu práce a se zaměstnaností,

c) přijímá opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, osobami bez ohledu na jejich národnost, rasový nebo etnický původ, osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravě k práci a specializovaným rekvalifikačním kurzům, a přijímá opatření pro zaměstnávání těchto osob,

d) zabezpečuje a podporuje projekty a opatření související s rozvojem lidských zdrojů v oblasti trhu práce uskutečňované v jeho správním obvodu, včetně účasti na mezinárodních programech a projektech, programech a projektech s mezinárodní účastí a na programech financovaných z Evropských strukturálních fondů a v rámci programů zaměstnanosti a programů Evropského společenství, ověřuje nové nástroje aktivní politiky zaměstnanosti,

e) provádí zprostředkování zaměstnání uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání a poskytuje další služby v oblasti zaměstnanosti podle tohoto zákona,

f) poskytuje fyzickým osobám a zaměstnavatelům poradenské, informační a další služby v oblasti zaměstnanosti,

g) zabezpečuje uplatňování nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti podle tohoto zákona, poskytuje příspěvky z prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti a vyplácí podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci,

h) poskytuje zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením,

i) vede pro účely zaměstnanosti evidenci volných pracovních míst, evidenci zájemců o zaměstnání, evidenci uchazečů o zaměstnání, evidenci osob se zdravotním postižením, evidenci cizinců a evidenci povolení k výkonu umělecké, kulturní, sportovní nebo reklamní činnosti dětí; údaje z těchto evidencí předává do centrálních evidencí vedených ministerstvem [§ 6 odst. 1 písm. j)],

j) poskytuje na žádost orgánu sociálního zabezpečení12) údaje o vedení fyzické osoby v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, a dále informace o součinnosti uchazeče o zaměstnání s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání,

k) potvrzuje občanovi EU pro účely udělení povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a :ezónnímu zaměstnanci existenci pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,

l) vykonává kontrolní činnost v rozsahu stanoveném zákonem, včetně ukládání pokut,

m) plní další povinnosti vyplývající z tohoto zákona a ze zvláštních právních předpisů.13)

(2) Úřad práce uvedený v příloze č. 2 pro územní obvod v této příloze vymezený zabezpečuje kromě činností uvedených v odstavci 1

a) zpracování koncepce a strategie zaměstnanosti a zpracování statistik, rozborů a výhledů,

b) koordinaci činnosti úřadů práce při provádění aktivní politiky zaměstnanosti,

c) činnost Evropských služeb zaměstnanosti,

d) spolupráci při vytváření mezinárodních programů nebo programů s mezinárodní účastí týkajících se rozvoje lidských zdrojů a financování z prostředků Evropských strukturálních fondů,

e) zřizování školicích a rekvalifikačních středisek, a pro osoby se zdravotním postižením pracovně rehabilitačních středisek,

f) spolupráci v otázkách zabezpečování zaměstnanosti, mobility pracovních sil a rozvoje lidských zdrojů s územními samosprávnými celky, příslušnými odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů,

g) zpracování podkladů pro udělování investičních pobídek.

Komentář k § 8:

Nově se upřesňuje možnost zabezpečování a podpory programů a projektů souvisejících s rozvojem lidských zdrojů včetně mezinárodních projektů a programů financovaných z Evropských strukturálních fondů. Programy se rozumějí operační programy schválené ČR a Evropskou komisí nebo národní programy přijaté ČR. Projekty se rozumí akce, kterými se tyto programy naplňují.

Vybrané úřady práce již v současné době mají rozšířené kompetence na základě příkazu ministra pro účely koordinace politiky zaměstnanosti na území krajů. Nově se upravuje zřízení koordinačních úřadů práce a jejich působnost přímo v zákoně. Evropské služby zaměstnanosti jsou informační systém, který shromažďuje, poskytuje a aktualizuje informace o volných pracovních místech, životních a pracovních podmínkách v jednotlivých státech EU, o mobilitě pracovní síly a o stavu a vývoji na trhu práce.

Hlava V

§ 9

Součinnost zdravotnických zařízení při posuzování zdravotního stavu fyzických osob

(1) Zdravotnická zařízení jsou povinna za úhradu na žádost úřadů práce do 14 dnů provést vyšetření zdravotního stavu fyzické osoby (§ 21).

ľ2) Výše úhrady za výkony podle odstavce 1 se řídí seznamem zdravotních výkonů. Maximální ceny specifických zdravotních výkonů stanoví Ministerstvo financí podle zvláštních právních předpisů.14) Úhradu poskytne příslušný úřad práce, který si provedení výkonu vyžádal, a to na základě vyúčtování předloženého zdravotnickým zařízením.

 

Komentář k § 9:

Posouzení zdravotního stavu fyzické osoby pro potřeby zaměstnanosti má úzkou návaznost na provádění politiky zaměstnanosti, zejména při zprostředkování zaměstnání nebo při volbě vhodných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. V souvislosti s tím, že úřad práce nemá vlastního lékaře, pro posouzení zdravotního stavu fyzické osoby spolupracuje s dalšími lékaři a zdravotnickými zařízeními a z toho důvodu je v zákoně upravena jejich vzájemná součinnost a její podmínky.

Uchazeč o zaměstnání je povinen na výzvu úřadu práce absolvovat lékařské vyšetření, které by mělo prokázat jeho zdravotní způsobilost k nabízenému zaměstnání. Tato povinnost není v rozporu se zásadou svobodné volby lékaře, neboť posuzování zdravotního stavu, které není určeno k vymezení způsobilosti zaměstnance k výkonu práce, může občan (zaměstnanec) absolvovat u kteréhokoliv zvoleného lékaře.

Hlava VI

Právo na zaměstnání

§ 10

Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu15) (dále jen „zaměstnání“), na zprostředkování zaměstnání a na pos
kytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem.

Komentář k § 10:

Každý občan má právo na vhodné zaměstnání, které se může uskutečňovat jen se souhlasem tohoto občana a zaměstnavatele a jen v pracovněprávních vztazích. V praxi se však tento pojem mylně vysvětluje. Zejména v souvislosti s rozšířením zákazu diskriminace v přístupu k zaměstnání, je tato otázka vysoce aktuální. Za vhodné se považuje zaměstnání, které respektuje jak zájmy občana, tak zájmy společnosti. Proto je třeba vzít v úvahu zdravotní stav občana, přihlížet k Beho věku, odborné způsobilosti, celkové délce zaměstnání občana a rovněž i možnosti ubytování v místě, kde zaměstnání vykonává.

Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelé si počet i kvalifikační strukturu svých zaměstnanců v podmínkách rozvíjejícího se soukromopodnikatelského sektoru určují sami, nelze vždy zabezpečit občanům pracovní místo odpovídající přesně jejich kvalifikaci. Vyhovění požadavku kvalifikace by znamenalo, že občan má vůči státu vždy právo na zabezpečení zaměstnání v té kvalifikaci, kterou získal, a uplatňování tohoto práva by vedlo k źdmítání nabízené rekvalifikace potřebné pro zabezpečení nového vhodného zaměstnání. Při zabezpečování zaměstnání se zaručuje právo svobodné volby zaměstnání a její výkon na celém území státu a rovněž právo občana odejít za prací do zahraničí.

Práce, nebo zaměstnání?

Pojem práva na práci je širší a komplexnější než pojem práva na zaměstnání. Prací si občan zajišťuje obživu, a to buď výkonem zaměstnání anebo jako soukromý podnikatel, to je osoba samostatně výdělečně činná. Naproti tomu v pojmu práva na zaměstnání lze spatřovat spíše provádění (vykonávání) práce za mzdu v zaměstnání trvalejší povahy nebo organizovanou pomoc při výběru zaměstnání a náhradní plnění ve formě podpory od úřadu práce, jestliže se nepodaří občanovi zaměstnání opatřit.

Právo na práci nelze uplatnit soudně, neboť se jedná spíše o proklamaci, zatímco právo na zaměstnání je vymahatelné. Občan při splnění stanovených podmínek má nárok na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání nebo na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění či na podporu před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání.

Jde o právo občana, který chce a Může pracovat obrátit se na příslušný orgán státu Đ úřad práce – se žádostí o zajištění vhodného zaměstnání nebo se žádostí o zajištění rekvalifikace. Právu občana odpovídá povinnost úřadu práce zaměstnání zprostředkovat nebo nabízet rekvalifikaci či poskytovat podporu v nezaměstnanosti. Občan má rovněž povinnost vynaložit potřebnou součinnost směřující k naplnění práva na zaměstnání. Odpírá-

-li potřebnou součinnost, právo na zaměstnání se po tuto dobu nerealizuje.

Mylné představy uchazečů o práci

Praxe ukazuje, že právo na zaměstnání občané posuzují jen jako povinnost státu opatřit jim prostředky k obživě. Sami nevyvíjejí potřebnou iniciativu a aktivitu při hledání nového zaměstnání v případě skončení pracovního poměru. Často uvítají podporu v nezaměstnanosti, než stabilní a vhodné zaměstnání. Odmítají přijmout zaměstnání, které je pro ně – z pohledu zákona – vhodné.

Toto ustanovení je formulováno tak, aby byla dána garance státu při získávání zaměstnání fyzickou osobou. Za zaměstnání se považuje pracovněprávní vztah, tj. základní pracovněprávní vztah (pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr) a další právní vztahy účasti na práci, na které se zákoník práce vztahuje, pokud to výslovně stanoví (přímá působnost) nebo pokud to stanoví zvláštní předpisy a dále ty vztahy, které se řídí zákoníkem práce, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Součástí práva na zaměstnání je rovněž možnost požádat o ‡prostředkování zaměstnání podle tohoto zákona prostřednictvím úřadů práce nebo agentur práce. Tyto subjekty mohou občanům poskytovat i další služby a informace vztahující se k orientaci na trhu práce a zabezpečení zaměstnání.

§ 11

Fyzická osoba má právo si sama svobodně zvolit a zabezpečit zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí.

Komentář k § 11:

Občan má právo shánět zaměstnání na území ČR i v —ahraničí. Pokud si neobstará zaměstnání sám, může se obrátit na úřad práce, který ji za podmínek dále stanovených zákonem zaměstnání zprostředkovává.

Zprostředkování zaměstnání vykonává úřad práce bezplatně. V ouladu se změnami v bámci mezinárodního trhu práce je již dnes umožňováno, aby úřady práce prováděly zprostředkování i v mezinárodním rozsahu. Do budoucna se toto zprostředkování předpokládá realizovat zejména prostřednictvím systému EURES se státy ES, kde tato forma zprostředkování je běžně využívána.

Vstup do EU je spojen s otevřením evropského trhu, volným pohybem pracovních sil, služeb, zboží a kapitálu. Pro podniky i zaměstnance bude jednou z nejvýznamnějších výhod volný pohyb osob ať už za prací, podnikáním nebo studiem.

Podle Smlouvy o založení Evropských společenství se volným pohybem osob rozumí zejména právo občanů EU ucházet se o zaměstnání, podnikat či studovat na území ostatních členských států. Za tímto účelem se tam mohou volně pohybovat a v členském státu zůstat po ukončení zaměstnání či studia.

Tato práva upravuje např. nařízení Rady č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství. Podle tohoto nařízení státní příslušník členského státu má právo, bez ohledu na místo jeho bydliště, zahájit pracovní činnost (případně činnost jako osoba samostatně výdělečně činná) na území jiného členského státu v souladu se zákony a předpisy, kterými se řídí zaměstnávání státních příslušníků tohoto státu. Přijetí do pracovní činnosti nemůže být závislé na kritériích souvisejících se zdravotním stavem nebo na jiných hlediscích. Pracovník bude mít další výhody jako občané státu EU, v němž bude pracovat. Jde např. o členství v odborech, sociální a daňové výhody, zajištění bydlení apod.

Volný pohyb osob v rámci EU není výhodou jen pro zaměstnance (pracovníky), ale i pro jejich rodinné příslušníky. Článek 10 nařízení Rady č. 1612, který je rovněž přímo aplikovatelný v České republice po jejím vstupu do EU, uvádí, že obdobná práva v souvislosti s volným pohybem osob mají i rodinní příslušníci zaměstnance. Jedná se o manželku zaměstnance a jeho potomky, jsou-li mladší 21 let nebo jsou jím vyživovaní a dále o vyživované osoby příbuzné ve vzestupné řadě pracovníka a jeho manželky. V případech, kdy pracovník vykonává na území jiného členského státu činnost jako zaměstnanec firmy nebo samostatně (např. jako živnostník), má jeho manželka a jeho děti, které jsou mladší 21 let nebo jsou na něj výživou odkázány, právo vykonávat jakoukoli činnost jako zaměstnané osoby na celém území stejného státu, a to i v Gřípadech, nejsou-li státními příslušníky žádného členského státu EU. I oni budou mít rovný přístup na trh práce v zemi EU.

Toto ustanovení tedy garantuje možnost volby zaměstnání fyzické osoby na základě jejího svobodného uvážení na území ČR nebo v zahraničí a klade odpovědnost při hledání zaměst
nání především na fyzickou osobu. Pokud fyzická osoba si neobstará zaměstnání sama, může se obrátit na úřad práce, který ji za podmínek dále stanovených tímto zákonem zaměstnání zprostředkovává.

Právo zůstat v cizině

Právo ES jde tak daleko, že umožňuje některým osobám, aby mohly trvale zůstat v zemi EU. Přesné podmínky jsou stanoveny v nařízení komise EHS č. 1251/70. Jde o pracovníka, který:

– v době skončení své pracovní činnosti dosáhl věku stanoveného právním předpisem tohoto státu (v němž vykonával pracovní činnost) pro vznik nároku na starobní důchod a který byl v tomto státě zaměstnán alespoň 12 měsíců a nepřetržitě tam bydlel alespoň tři roky,

– poté co nepřetržitě bydlel v tomto státě po více než dva roky, přestal tam pracovat následkem trvalé pracovní neschopnosti,

– po třech letech zaměstnání a bydlení na území tohoto státu, kde si zachoval své bydliště, pracoval v jiném státě EU.

Rodinní příslušníci pracovníka, kteří s Cím bydlí na území členského státu, budou mít právo trvale zůstat v tomto státu i v případě, že by pracovník zemřel. Předpokladem ovšem je, že právo zůstat na území členského státu získal pracovník podle uvedených podmínek.

§ 12

(1) Účastníkům právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona je zakázáno činit nabídky zaměstnání, které

a) mají diskriminační charakter,

b) nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy, nebo

c) odporují dobrým mravům.

š2) Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyžadovat informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení, sexuální orientace, není–li jejich vyžadování v souladu s § 4 odst. 3 a 4, dále informace, které odporují dobrým mravům, a osobní údaje, které neslouží k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Na žádost uchazeče o zaměstnání je zaměstnavatel povinen prokázat potřebnost požadovaného osobního údaje. Hlediska pro výběr zaměstnanců musí zaručovat rovné příležitosti všem fyzickým osobám ucházejícím se o zaměstnání. Ustanovení § 4 odst. 3 platí i zde.

Komentář k § 12:

Toto ustanovení souvisí s ustanovením § 4 a zakazuje inzerci pracovních míst, která je z uvedených důvodů diskriminační nebo jinak nevhodná. Nedodržení tohoto ustanovení lze postihnout a sankcionovat úřady práce. Do předpisů o zaměstnanosti bylo zapracováno v roce 1999. Článek 3 Směrnice Rady 76/207/EEC o -ealizaci zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a postup v zaměstnání a o pracovní podmínky, požaduje, aby zaměstnavatel nevyžadoval ani jinak nezjišťoval informace o fyzických osobách zajímajících se o zaměstnání, týkající se manželského a rodinného stavu, aby výběrové řízení bylo formulováno neutrálně a neodrazovalo fyzické osoby z hlediska pohlaví, rasy, víry, věku apod. a rovněž výběr zaměstnanců byl prováděn tak, aby nedocházelo k diskriminaci zaměstnanců.

§ 13

(1) Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.

(2) Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti právnické nebo fyzické osoby se rozumí úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností podle zvláštních právních předpisů,16) které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.

(3) Povinnost stanovená v odstavci 1 neplatí v případech, kdy plnění běžných úkolů

a) zajišťuje fyzická osoba sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí, nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů,

b) zajišťuje právnická nebo fyzická osoba dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce (§ 66), nebo

c) právnická nebo fyzická osoba svěří jinému zaměstnavateli.

(4) Plnění běžných úkolů podle odstavce 3 písm. c) lze svěřit jen zaměstnavateli, který má činnosti (úkoly), které mu mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovně- právních vztazích podle zákoníku práce.

Komentář k § 13:

Ustanovení téměř přebírá dosavadní právní stav. Vychází ze zásady, že zaměstnavatel je povinen plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích. Z této zásady zákon povoluje určité výjimky, např. výkon činnosti pro právnickou osobu prostřednictvím jeho společníků nebo členů anebo plnění běžných úkolů dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. Toto ustanovení umožňuje i svěřit plnění všech běžných úkolů nebo jen některého jiné právnické nebo fyzické osobě za podmínky, že svěřené činnosti má ve svém předmětu činnosti a bude je zajišťovat zaměstnanci v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce. I nadále se vytvářejí legislativní zábrany k rozšiřování tzv. švarcsystému, který by jinak umožnil zneužití ochrany zaměstnanců, zvýšil riziko zneu-žití trhu práce cizinci a měl by negativní dopad do oblasti odvodů pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a znemožnil by provádění kontroly závislé práce vykonávané mimo pracovněprávní vztah úřady práce.

Švarcsystém

Podniky i podnikatelé stále plní své výrobní úkoly za pomoci občanů, kteří mají živnostenské oprávnění a sjednávají s nimi k výkonu této práce různé smlouvy a dohody, a nikoliv pracovněprávní vztah. Jde o tzv. švarcsystém. Mohou zaměstnavatelé tento systém uplatňovat i podle nového zákona o zaměstnanosti a kdy musí zaměstnavatel sjednávat pracovněprávní vztah ?

Nový zákon o zaměstnanosti v ustanovení § 13 stanoví, že právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněpracovních vztazích podle zákoníku práce. Tato povinnost se plně vztahuje i na zaměstnavatele, kteří chtějí občana přijímat k vedlejší výdělkové činnosti, např. do vedlejšího pracovního poměru.

I když se ještě do nedávna tvrdilo, že tzv. švarcsystém bude tržním hospodářstvím a ekonomickými nástroji „zlikvidován“, zatím se tak nestalo a je nutno jeho existenci ve výrobních, obchodních i pracovních vztazích brát v úvahu.

Jedním z cílů zákona je zabezpečit realizaci práva občanů na zaměstnání především možností jejich pracovního uplatnění na základě pracovněprávních vztahů. Dosavadní zkušenosti ukazují, že odstranění tohoto systému není prvořadým problémem v zaměstnanosti. Naproti tomu je však pravda, že zákon o zaměstnanosti zaměstnavatelé v tomto směru stále porušují.

Zaměstnavatelé (většinou podnikatelé) mnohdy odmítají uzavřít pracovní smlouvu i na práce typické pro jejich výkon v pracovněprávním vztahu. Např. práce prodavače, skladníka nebo r
ůzných výrobních nebo obslužných činností podmiňují registrací občana jako soukromého podnikatele. Výkon těchto prací zadávají jako zakázku v rámci podnikatelské činnosti na základě obchodní smlouvy.

Tím dochází k rozsáhlým daňovým únikům a únikům odvodů do státního rozpočtu a taměstnavatel se zprosťuje plnění povinností ke „svým“ zaměstnancům. Ti nejsou pojištěni pro důchodové zabezpečení a pro pracovní úraz, neposkytuje se jim dovolená na zotavenou a vylučují se další nároky zaručené ostatním zaměstnancům v pracovněprávních vztazích.

Rozhoduje předmět činnosti

Plnění běžných úkolů, které vyplývají z předmětu činnosti, musí zaměstnavatel zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních nebo obdobných vztazích. To znamená, že s nimi musí uzavírat pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti nebo o provedení práce. To neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů.

Předmět činnosti podnikatele či jiného zaměstnavatele, který by měl zajišťovat svými zaměstnanci v pracovním nebo obdobném vztahu, vyplývá z obchodního rejstříku, z průkazu živnostenského oprávnění, jímž je živnostenský list a koncesní listina a ze zvláštního zákona, kterým je např. zákon o advokacii. U rozpočtových organizací je předmět činnosti určen zákonem o rozpočtových pravidlech.

Běžné úkoly vyplývající z předmětu činnosti musí tedy zaměstnavatel, kterým je i soukromý podnikatel, vykonávat jen svými zaměstnanci v pracovním vztahu. Jde o úkoly, které přímo souvisejí se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb anebo obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů. Za přímou souvislost je možno v tomto případě považovat situaci, kdy by bez této činnosti nebylo zajištění výroby nebo poskytování služeb anebo obdobné činnosti při podnikání podle zvláštních předpisů možné, např. skladování zboží v obchodních zařízeních.

Pracovněprávní vztah však není nutné sjednávat (a tudíž je možné použít i švarcsystém) k plnění běžných úkolů, které právnická nebo fyzická osoba zajišťuje sama nebo za pomoci svých dětí či manžela nebo společníků.

Definice pojmu „běžné úkoly“

Běžné úkoly, k jejichž provedení musí zaměstnavatel sjednávat pracovněprávní vztah, představují vlastní předmět činnosti právnické nebo fyzické osoby a dále zejména:

– přímo související se zajištěním výroby a poskytováním služeb,

– související s obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, jestliže je právnická nebo fyzická osoba provádí pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost v zařízeních určených pro její výkon a na místech obvyklých pro jejich výkon (např. dílčí dodávky).

Problémy v praxi jsou s tím, jak posuzovat dílčí dodávky při podnikání mezi osobami podle obchodního zákoníku, když jeden podnikatel zajišťuje dodávku druhému. Právní úprava nevylučuje ani tyto možnosti. Je přitom nutné vyjít z pojmu, co je to vlastně „dílčí dodávka.“ Je to určité dílo (celek), jehož součástí vedle účtované ceny živé práce je také hodnota spojená s touto prací dodaného majetku, která byla realizována vlastním jménem a na vlastní odpovědnost dodávajícího podnikatele. Dílčí dodávkou může být také dílo (celek duševní povahy), např. projekt, jakož i to, co je předmětem činnosti majetkových vztahů vznikajících z výsledků duševní tvořivé činnosti, například podle autorského zákona.

Naproti tomu nebude možno považovat za dílčí dodávku (závazkový obchodní vztah) jen pouhou dodávku živé práce za smluvenou cenu bez dodání díla (celku). Např. jestliže fyzická osoba, která vystupuje jako podnikatel, prodává v obchodním zařízení zboží, které je majetkem jiné osoby podle pokynů této osoby a za jí určené ceny nebo provádí-li fyzická osoba zednické práce pro třetí osobu z materiálu, který byl zakoupen jinou osobou, jde vlastně o běžné úkoly vyplývající z předmětu činnosti a je nutné je zajišťovat v pracovních vztazích.

Individuálně je nutné posuzovat, zda určitá činnost prováděná pro právnickou nebo fyzickou osobu přímo souvisí se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb anebo obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů. Za přímou souvislost je možno považovat situaci, kdy by bez této činnosti nebylo zajištění výroby nebo poskytování služby možné, např. skladování v obchodním zařízení. Potom je tedy nutné ji zajišťovat v pracovních vztazích. Opačně by tomu bylo např. při zajišťování účetnických prací, kterými mohou právnické nebo fyzické osoby (včetně soukromých podnikatelů), pověřit někoho jiného, třeba i dalšího soukromého podnikatele nebo při zabezpečování závodního stravování, které si může zaměstnavatel zajistit třeba i obchodní smlouvou.

Zákon o zaměstnanosti nadále přebírá dosavadní stav, který se v praxi osvědčil. Vychází ze zásady, že zaměstnavatel je povinen plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích.

Z této zásady zákon povoluje určité výjimky, např. výkon činnosti pro právnickou osobu prostřednictvím jejích společníků nebo členů anebo plnění běžných úkolů dočasně přidělenými zaměstnanci agenturami práce. Toto ustanovení dále umožňuje svěření plnění všech běžných úkolů nebo jen některého jiné právnické nebo fyzické osobě za podmínky, že svěřené úkoly má ve svém předmětu činnosti a bude je zajišťovat zaměstnanci v pracovněprávním vztahu.

Stále se rozšiřující liberálnost právní úpravy tohoto „problému“ se projevuje i v tom, že za tzv. švarcsystém se nepovažují podle dříve platného právního stavu i podle nového zákona tzv. dílčí dodávky. Jedná se o činnosti, kdy firma např. podnikatel dodává druhé firmě materiál, suroviny a s tím i pracovní sílu, tedy výkon práce. Pokud tento vztah bude uskutečňován např. na základě smlouvy podle obchodního zákoníku, nebude se jednat o ostup v rozporu se zákonem, i když tyto úkoly nebudou zajišťovány v pracovněprávních vztazích.

Úkoly vyplývající z předmětu činnosti zaměstnavatele může občan plnit i v dohodě o pracovní činnosti nebo v dohodě o provedení práce. Tyto formy jsou považovány za zaměstnání a umožňují dostatečnou flexibilitu pracovního vztahu.

Jaké skutečnosti vedly zákonodárce k zachování dosavadní právní úpravy, tj. zákaz tzv. švarcsystému?

Ekonomické důvody

Údaje Českého statistického úřadu hovoří o tom, že se v …růběhu III. čtvrtletí 2003 výrazně zvýšil počet podnikatelů, zejména těch bez zaměstnanců. Oproti stejnému období předchozího roku o 54 tisíc, zejména ve stavebnictví. Na živnostenský list pracují některé prodavačky, uklízečky, programátoři, grafici, novináři, opraváři motorových vozidel a spotřebního zboží a další. Na stavbách začalo v oňském roce pracovat přes 11 tisíc nových podnikatelů, kteří nemají ani jednoho zaměstnance.

Firma neodvádí za ně daň, pojistné a vyvolává se dojem, že firma netrpí tzv. přepracovaností.

Příklad z oblasti financí:

Srovnáme zaměstnance a Qivnostníka. Hrubý měsíční příjem obou je 25 000 Kč, roční 300 000 Kč. Pojistné u zaměstnance je ročně 37 500 Kč, u živnostníka 33 942 Kč, daň z příjmu u zaměstnance 39 735 Kč, u živnostníka 24 160 Kč. Čistá mzda za rok je u zaměstnance 222 765 Kč, u živnostníka 240 918 Kč. Náklady zaměstnavatele na zaměstnance jsou 405 000 Kč ročně, živnostník má 300 000 Kč. Jestliže tedy firma zajišťuje svůj předmět činnosti živnostníkem, ušetří ročně na pojistném 4000 Kč, na dani z příjmu 15 000 Kč. Náklady na živnostníka oproti zaměstnanci jsou nižší o 105 000 Kč. Když tato čísla vynásobíme počtem tzv. podnikatelů nebo živnostníků bez zaměstnanců, vyjdou stamilionové částky.

Velmi často se stává, že zaměstnavatel (firma) nabídne práci živnostníkovi právě na živnostenský list. Zaměstnanec-živnostník navíc obdrží místo čisté mzdy vyšší hrubou mzdu. Díky tomu si uplatní výdaje např. na auto, na mobilní telefon apod. Zároveň odvádí menší částky na sociální a Vdravotní pojištění, než kdyby mu tuto mzdu proplácel zaměstnavatel jako zaměstnanci.

Daňová oblast

V případě osoby, která firmě fakturuje za provedenou práci, finanční úřady zkoumají, zda tento živnostník byl povinen při výkonu práce dbát příkazů plátce, tedy firmy, zda používal pracovní pomůcky a materiál poskytnuté firmou, zda pracoval na pracovištích firmy, v určeném pracovním čase apod. Z hlediska daňového se tedy jedná o závislou činnost a o zastřený právní úkon, pracovněprávní vztah. Finanční úřad pak stíhá podnikatele za nedoplatky daní a kontroluje přijaté faktury. Pokud zjistí, že vztah zaměstnance-živnostníka a firmy naplňuje vztah zaměstnance a zaměstnavatele, považuje příjem takového živnostníka za příjem ze závislé činnosti a neodvedená daň může být doměřena zaměstnavateli, včetně penále, jak potvrzují některé nálezy Ústavního soudu.

Legislativní důvody

Jde spíše o důvody spočívající v Oociálně-právní ochraně zaměstnanců. Občan, který nevykonává pracovní činnost k jinému subjektu v 1racovněprávním vztahu, nemůže uplatËovat práva a nároky vyplývající z pracovněprávních předpisů, zejména ze zákoníku práce a není těmito předpisy chráněn. Jde např. o obtížné uplatnění náhrady škody v případě úrazu, který se mu při výkonu této činnosti stane, nemá nárok na pracovní volno při překážkách v práci ani na dovolenou na zotavenou apod.

Z [vedených skutečností je zřejmé, že „staronová“ úprava tzv. švarcsystému je plně důvodná. S určitými modifikacemi, případně uvolněním tohoto systému bude pravděpodobně možné počítat v souvislosti s novou koncepcí pracovněprávních vztahů, novým zákoníkem práce, který by měl definovat závislou činnost.

ČÁST DRUHÁ

Zprostředkování zaměstnání

 

Hlava I

Obecná ustanovení

§ 14

(1) Zprostředkováním zaměstnání se rozumí

a) vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly,

b) zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen „uživatel“),

c) poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí.

(2) Za zprostředkování zaměstnání podle odstavce 1 písm. b) se rovněž považuje, je–li cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k :ýkonu práce na území České republiky na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly.

(3) Zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem

a) úřady práce,

b) právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení ke zprostředkování zaměstnání (dále jen „agentury práce“).

(4) Právo fyzických nebo právnických osob usazených17)za účelem zprostředkování zaměstnání v jiném členském státě Evropské unie v souladu s jeho právními předpisy poskytovat na území České republiky služby v oblasti zprostředkování zaměstnání dočasně a ojediněle18) tím není dotčeno; tyto osoby jsou však povinny nejpozději v den zahájení této činnosti na území České republiky písemně oznámit ministerstvu údaje uvedené v § 61 odst. 1 nebo 3 a dobu, po kterou bude tato činnost vykonávána.

(5) Úřady práce mohou provádět pouze zprostředkovatelskou činnost uvedenou v odstavci 1 písm. a) a c). Agentury práce mohou provádět i zprostředkovatelskou činnost uvedenou v odstavci 1 písm. b).

(6) Úřady práce a agentury práce spolupracují při řešení situace na trhu práce.

 

Komentář k § 14:

Definice zprostředkování zaměstnání uvedená v tomto ustanovení vychází z úmluvy MOP č. 88 o službách zaměstnanosti a je v souladu s úmluvou MOP č. 181 o soukromých agenturách práce, která definuje, co všechno se rozumí zprostředkováním zaměstnání a s úmluvou č. 150 o správě práce. Pojem zprostředkování je poněkud širší, než bylo stanoveno předchozími úmluvami MOP č. 34 a č. 96 upravujícími tuto oblast, což je dáno novými formami smluvních vztahů a požadavky zaměstnavatelů na větší flexibilitu pracovní síly. K ochraně zaměstnanců pak slouží zejména to, že každý subjekt, který má zájem o některou z forem zprostředkování zaměstnání, musí mít povolení k této činnosti a vykonávat ji v souladu se stanovenými podmínkami.

Ustanovení zakotvuje zprostředkování zaměstnání jako činnost, která vzhledem ke své důležitosti, co do společenského významu a též ochrany fyzické osoby, vylučuje jinou úpravu, než stanoví tento zákon a která může být vykonávána kromě úřadů práce také agenturami práce, pokud k této činnosti mají povolení. Úřady práce však nemohou zprostředkovávat zaměstnání formou dočasného přidělení zaměstnanců k výkonu práce u jiného zaměstnavatele, tato forma je výhradně v kompetenci agentur práce.

Spolupráce mezi subjekty zprostředkovávajícími zaměstnání je velmi prospěšná a předpokládá ji i úmluva MOP č. 181. Základním cílem úřadů práce i agentur práce je umístění osoby do zaměstnání. Nejedná se tedy o konkurenty v pravém slova smyslu a je proto žádoucí, aby tyto subjekty spolu vzájemně spolupracovaly a informovaly se o předpokládaném vývoji na trhu práce, o počtech umístěných osob apod.

Ustanovení zaručuje podle článku 49 Smlouvy o založení ES právo příslušníkům členských států EU, usazených za účelem zprostředkování zaměstnání v jiném členském státě EU v souladu s jeho právními předpisy, poskytovat v České republice služby v oblasti zprostředkování zaměstnání ojediněle a dočasně bez nutnosti založení organizační složky nebo pobočky.

Poradenská a informační činnost úřadů práce

Součástí zprostředkování zaměstnání je rovněž poradenská a informační činnost úřadů práce jako o pracovních příležitostech v jejich územním obvodu, tak o možnostech rekvalifikace, popřípadě informace o zaměstnávání v zahraničí. Provádění zprostředkovatelské, poradenské a informační činnosti předpokládá, že úřad práce má aktuální a spolehlivý přehled o všech těchto možnostech a pracovních příležitostech. Cílem je propojení informací mezi jednotlivými úřady v celé České republice.

Ke splnění tohoto úkolu úřad práce např.

– vypraco
vává analýzy o předpokládaném vývoji na trhu práce ve stanovené oblasti, jeho kvalifikační a profesní struktuře, analýzu základních příčin nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách,

– udržuje úzký kontakt se zaměstnavateli, má znalost požadavků zaměstnavatelů na profesní a kvalifikační strukturu pracovní síly a zároveň včasné informace o větším počtu uvolňovaných zzaměstnanců včetně jejich struktury,

– poskytuje uchazečům a zájemcům aktuální informace o volných pracovních místech v profesní a kvalifikační struktuře, výdělkových a dalších podmínkách spojených s výkonem nabízené práce,

– poskytuje zaměstnavatelům informace o situaci na trhu práce, o zdrojích pracovních sil, z řad uchazečů a zájemců o zaměstnání vybírá nejvhodnější občany na volná pracovní místa,

– zabezpečuje potřebnou rekvalifikaci uchazečům o zaměstnání podle potřeb trhu práce a osobních předpokladů uchazečů. Strukturu a kapacitu rekvalifikačních středisek operativně zajišťuje v souladu s poptávkou po pracovních silách v příslušné oblasti, popřípadě spolupracuje s úřady práce a rekvalifikačními středisky v jiných územních obvodech,

– je v úzkém kontaktu se zaměstnavateli při výběru vhodných pracovních míst pro občany se změněnou pracovní schopností,

– provádí poradenské služby při volbě povolání, rekvalifikace a změně zaměstnání, v ezaměstnanosti, a to v oblasti pracovněprávní, sociologické, psychologické a podle potřeby i zdravotní. Mladým lidem končícím základní vzdělání poskytuje rovněž informace o jejich dalších možnostech a předpokladech uplatnění na trhu práce podle formy a obsahu zvolené přípravy na povolání, obdobně i občanům poprvé vstupujícím do pracovního procesu a občanům uvolněným ze zaměstnání, včetně informací o jejich možnostech a Aředpokladech pro rekvalifikaci odpovídajích potřebám ekonomiky a poptávce na trhu pracovních sil,

– aktivně se účastní na vytváření společensky účelných pracovních míst zaměstnavateli a veřejně prospěšné práce zaměstnavateli a obcemi, poskytuje finanční podporu na jejich zřizování a na tato nová pracovní místa umisťuje občany z řad uchazečů o zaměstnání,

– spolupracuje s místními samosprávnými orgány při řešení problémů trhu práce, sdružování prostředků, hledání nových forem uplatňování těch skupin uchazečů o zaměstnání, kteří vyžadují zvýšenou péči,

– podporuje soukromé podnikání po stránce podnikatelské, vzdělávací i materiální.

Zprostředkovatelská činnost zajišťuje

a) oddělení pro zprostředkovánní zaměstnání, které zabezpečuje analýzu trhu práce, evidenci uchazečů o zaměstnání, informace o nolných pracovních místech, kontakt se zaměstnavateli, zprostředkování zaměstnání, zařazení do rekvalifikace,

b) oddělení poradenství a rekvalifikace, které zabezpečuje pracovněprávní poradenství, poradenství pro volbu povolání, poradenství pro školení a rekvalifikace, poradenství pro dlouhodobě nezaměstnané, poradenství pro osoby se změněnou pracovní schopností a v některých případech i částečné poradenství pracovního lékařství (vhodnost zařazení z hlediska zdravotních předpokladů).

Kromě toho na úřadech práce jsou často poradenství zaměřená na mládež připravující se na vstup do pracovního procesu nebo do přípravy na něj. Úkolem je poradit, kdo má jaké šance pro nejlepší uplatnění v žádaných pracovních oborech, profesích, možnostech získání vyššího vzdělání na středních odborných školách, a tak již na počátku předcházet chybným rozhodnutím, která by pro mladé lidi mohla vytvářet obtíže při jejich zapojování do pracovního procesu.

§ 15

Poradenství pro fyzické osoby se zaměřuje na posouzení osobnostních předpokladů, schopností a dovedností a na doporučení zaměstnání, přípravy na budoucí povolání, volby povolání a rekvalifikace. Poradenství pro zaměstnavatele se zaměřuje na výběr zaměstnanců podle kvalifikačních a osobnostních předpokladů. Informační činnost spočívá zejména v informování o možnostech zaměstnání a o volných pracovních místech a volných pracovních silách.

Komentář k § 15:

Poradenství jako takové nebylo dosud výslovně v předpisech o zaměstnanosti upraveno. Vzhledem k tomu, že na základě úmluvy MOP č. 181 lze zprostředkování zaměstnání vykonávat na ziskovém i neziskovém základě a že tedy poradenství poskytují i jiné subjekty než úřady práce, je třeba, aby zákon upravil okruh činností, které poradenství

zahrnuje.

Poradenství poskytuje v souladu s úmluvou MOP č. 142 o poradenství pro volbu povolání a odborné výchově pro rozvoj lidských zdrojů, ucelené služby nezbytné k frofesní orientaci. Do činnosti poradenství pro volbu povolání je zahrnuto řešení problémů spojených s rozvojem osobnosti fyzických osob, s jejich pracovním zařazením a s vytvářením souladu mezi jejich osobností a nároky vykonávané nebo navrhované profese, souvisejících s odborným výcvikem (odbornou výchovou) a rekvalifikací, s výkonem, výkonností a optimalizací profesního zaměření fyzické osoby, s vyhledáváním vhodných pracovních příležitostí a se sociální a pracovní adaptací.

§ 16

Za zprostředkování zaměstnání se nepovažuje zveřejňování nabídek zaměstnání sdělovacími prostředky nebo prostřednictvím elektronických médií v případech, kdy není prováděna přímá zprostředkovatelská činnost mezi zaměstnavateli a fyzickými osobami, které se o práci ucházejí.

Komentář k § 16:

Ustanovení shodně s dosavadní praxí vymezuje činnosti, které se nepovažují za zprostředkování zaměstnání a tudíž je lze vykonávat bez povolení ke zprostředkovatelské činnosti.

§ 17

(1) Osobní údaje o fyzických osobách a údaje o zaměstnavatelích lze získávat, zpracovávat a sdělovat jen pro účely zprostředkování zaměstnání a statistické účely. Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro zpracování osobních údajů zvláštní právní předpis.19)

(2) Osobní údaje o fyzických osobách, kterým úřad práce nebo agentura práce zprostředkovává zaměstnání nebo poskytuje další služby podle tohoto zákona, lze zpracovávat pouze se souhlasem osob, jichž se tyto údaje týkají.

(3) Ke zpracování osobních údajů o fyzických osobách, kterým úřad práce zprostředkovává zaměstnání v rámci členských států Evropské unie, a k předání těchto údajů, jakož i údajů o dobách zaměstnání fyzických osob v České republice do členských států Evropské unie a Evropskému koordinačnímu výboru se nevyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle zvláštního právního předpisu.19)

(4) Ke zpracování osobních údajů o fyzických osobách, kterým úřad práce zprostředkovává zaměstnání mimo území členských států Evropské unie, ke zpracování osobních údajů o fyzických osobách, kterým agentury práce zprostředkovávají zaměstnání do zahraničí, k předání těchto údajů, jakož i údajů o dobách zaměstnání fyzických osob v České republice do zahraničí se vyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle zvláštního právního předpisu.19)

Komentář k § 17:

Ustanovení zpřesňuje dosavadní princip spočívající v ochraně osoby před tím, aby její osobní údaje nemohly být zneužity a sloužily pouze k účelu, ke kterému
byly získány. Na ochranu osobních údajů se vztahuje zákon č. 101/2000 Sb. Ve smyslu § 27 odst. 2 písm. g) citovaného zákona se navrhuje, aby zpracování a předávání osobních údajů v “ámci členských států ES bylo možné realizovat bez povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů, ale se souhlasem osob, jichž se osobní údaje týkají.

Tato právní úprava je v souladu s Nařízením Rady 1612/68 i se směrnicí 95/46/ES.

 

Hlava II

Zprostředkování zaměstnání úřady práce

§ 18

(1) Úřady práce zprostředkovávají zaměstnání na celém území České republiky; v případech stanovených vyhlášenou mezinárodní smlouvou, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána, mohou zprostředkovávat zaměstnání z území České republiky do zahraničí a ze zahraničí na území České republiky. Zaměstnání do zahraničí lze zprostředkovat jen se souhlasem uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání.

(2) Úřady práce zprostředkovávají zaměstnání podle právních předpisů Evropských společenství upravujících volný pohyb osob v rámci Evropských společenství.20)

(3) Zprostředkování zaměstnání úřady práce je bezplatné.

Komentář k § 18:

Ustanovení § 18 ustanovení o bezplatném zprostředkování je v souladu s úmluvou MOP č. 88 o službách zaměstnanosti, na základě které jsou státy povinny zabezpečit bezplatné zprostředkovatelny práce. Úřady práce od svého vzniku bezplatné služby poskytují. V souladu se změnami v rámci mezinárodního trhu práce je již dnes umožňováno, aby úřady práce prováděly zprostředkování i v mezinárodním rozsahu. Do budoucna se toto zprostředkování předpokládá realizovat zejména prostřednictvím i u nás připravovaného systému EURES se státy ES, kde tato forma zprostředkování je běžně využívána.

§ 19

(1) Fyzická osoba si může zabezpečit zaměstnání prostřednictvím úřadu práce, a to jako zájemce o zaměstnání nebo jako uchazeč o zaměstnání. Informace o možnostech zaměstnání a volných pracovních místech může fyzická osoba požadovat u kteréhokoliv úřadu práce.

(2) Úřad práce je povinen poučit zájemce o zaměstnání a uchazeče o zaměstnání o právech a povinnostech, zejména o povinnosti poskytovat úřadu práce potřebnou součinnost při zprostředkování zaměstnání a o povinnosti řídit se pokyny tohoto úřadu.

Komentář k § 19:

Fyzická osoba se může zajímat o zprostředkování zaměstnání za pomoci úřadu práce buď jako zájemce o zaměstnání, což je v podstatě forma shodná s postavením fyzické osoby ve zprostředkovatelnách práce, nebo jako uchazeč o zaměstnání, kdy mu vznikají při splnění stanovených podmínek nároky na dávky podle tohoto zákona, jakož i podle dalších právních předpisů. Zájemce o zaměstnání má pouze právo na zabezpečení zaměstnání, popřípadě rekvalifikace podle tohoto zákona, nikoliv na podporu v nezaměstnanosti a na podporu při rekvalifikaci. Rozdíl mezi zájemcem o zaměstnání a uchazečem spočívá v tom, že zájemce může být v pracovněprávním vztahu a např. pro případné skončení zaměstnání si „hledá“ nové pracovní příležitosti.

Definice zájemce o zaměstnání umožňuje fyzické osobě, aby se u úřadu práce zajímala o zaměstnání, které si sama z nejrůznějších osobních, rodinných, profesních a dalších důvodů zvolí. Zákon rovněž zakládá povinnost součinnosti zájemce o zaměstnání s úřadem práce, např. reagovat na informace a výzvy úřadu práce související s nabízenými místy. S případným ukončením evidence nejsou spojeny žádné sankce v oblasti dávek v nezaměstnanosti ani v oblasti jiných systémů, např. zdravotního a důchodového pojištění. Zprostředkovatelské služby úřadu práce jsou poskytovány bezplatně.

Dřívější definice uchazeče o zaměstnání již delší dobu nevyhovovala dnešnímu spektru právních forem výdělečné činnosti, proto bylo nutné stanovit taxativním výčtem, kdo může být uchazečem o zaměstnání. Vedle fyzických osob, které vykonávají zaměstnání v pracovněprávním vztahu nebo v rámci služebního poměru, je vhodné, aby jako uchazeči o zaměstnání byly eliminovány další fyzické osoby, které svoji výdělečnou činnost realizují podle jiných právních předpisů.

§ 20

Fyzická osoba má právo na zprostředkování vhodného zaměstnání. Vhodným zaměstnáním, pokud tento zákon nestanoví jinak, je zaměstnání

a) které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,21)

b) jehož délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby,22)

c) které je sjednáno na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce a

d) které odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud možno její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání.

Komentář k § 20:

Definice vhodného zaměstnání, která odpovídá požadavkům úmluvy MOP č. 168 a která se v uplynulých letech ukázala jako vyhovující pro zprostředkovávání vhodného zaměstnání uchazečům o zaměstnání, se doplnila o hledisko „dopravní dosažitelnosti“ zaměstnání. Toto hledisko je rovněž jedním z kritérií, která se v Doporučení k úmluvě MOP

č. 168 doporučují akceptovat. Takováto dikce doplnění se navrhuje z toho důvodu, že není dost dobře možné v zákoně stanovit, do jaké vzdálenosti v km je možné považovat zprostředkované zaměstnání za vhodné – např. dopravní vzdálenosti v Praze mohou být značné, ale vzhledem k vhodnému spojení městskou hromadnou dopravou nečiní problém, na rozdíl od většiny regionů, kde vzdálenosti nemusí být až tak velké, ale vzhledem k dopravní obslužnosti je dojížďka do zaměstnání vyloučena. Pro zajištění účasti na důchodovém pojištění a Ňětší právní jistoty fyzických osob, kterým úřady práce zprostředkovávají zaměstnání, se považuje za vhodné zaměstnání pouze takové, ze kterého vyplývá plátci povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Nově se doplnila i možnost zprostředkovávat zaměstnání i na kratší pracovní úvazek nebo časově omezené, neboť tato varianta zvyšuje flexibilitu pracovního trhu a napomáhá umístění většího počtu fyzických osob. Stanovenou týdenní pracovní dobou se rozumí pracovní doba uvedená v zákoníku práce v § 83a s tím, že pracují-li zaměstnanci na pracovištích uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení, vychází se z týdenní pracovní doby stanovené pro jednotlivá pracoviště.

§ 21

(1) Fyzická osoba, které úřad práce poskytuje služby podle tohoto zákona, je povinna úřadu práce sdělit údaje o svých zdravotních omezeních v rozsahu potřebném pro vyhledání vhodného zaměstnání, rekvalifikaci a pro stanovení vhodné formy pracovní rehabilitace a dále sdělit, zda je osobou se zdravotním postižením (§ 67). Uplatňuje-li fyzická osoba pracovní omezení ze zdravotních důvodů, je povinna je doložit lékařským posudkem23) registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo pro dospělé, nebo v případě, že registrujícího lékaře nemá, posudkem jiného ošetřujícího lékaře24).

(2) Fyzická osoba uvedená v odstavci 1 je za účelem posouzení sv
ého zdravotního stavu a vydání lékařského posudku povinna se na žádost úřadu práce podrobit vyšetření

a) ve smluvním zdravotnickém zařízení určeném úřadem práce,25) pokud

1. žádá o zabezpečení pracovní rehabilitace nebo poskytnutí příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa (§ 75), nebo

2. uvádí zdravotní důvody, které jí brání v plnění povinností uchazeče o zaměstnání, nebo v nástupu na rekvalifikaci,

b) příslušným lékařem závodní preventivní péče,26) pokud jde o posouzení vhodnosti doporučeného zaměstnání z hlediska zdravotní způsobilosti; v případě, že zaměstnavatel nemá sjednán smluvní vztah k provádění závodní preventivní péče, ošetřujícím lékařem.

(3) Náklady spojené s posouzením zdravotního stavu podle odstavce 2 hradí úřad práce.

Komentář k § 21:

Definice zájemce o zaměstnání umožňuje fyzické osobě, aby se u úřadu práce zajímala o zaměstnání, které si sama z nejrůznějších osobních, rodinných, profesních a dalších důvodů zvolí. Toto ustanovení rovněž zakládá povinnost součinnosti zájemce o zaměstnání s úřadem práce, např. reagovat na informace a výzvy úřadu práce související s nabízenými místy. S případným ukončením evidence nejsou spojeny žádné sankce v oblasti dávek v nezaměstnanosti ani v oblasti jiných systémů, např. zdravotního a důchodového pojištění. Zprostředkovatelské služby úřadu práce jsou poskytovány bezplatně.

Lékařské prohlídky a zaměstnanost

Preventivní zdravotní péče, která byla ještě před deseti lety běžná v každém větším podniku, se opět vrací. A to i přesto, že řada zaměstnavatelů se domnívá, že se o tuto službu již nemusí starat. Povinnost zřídit tuto službu stanoví zaměstnavatelům několik právních předpisů, především zákon č. 548/1991 Sb., který novelizoval zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a rozšířil uvedenou povinnost i na fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost.

Povinnost zajistit pro zaměstnance závodní preventivní péči může zaměstnavatel splnit dvojím způsobem: smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a zdravotnickým zařízením nebo v pracovněprávním vztahu s lékařem, který preventivní péči vykonává v prostorách zaměstnavatele ( § 139 odst. 2 zák. práce).

§ 22

Zájemce o zaměstnání

(1) Zájemcem o zaměstnání je fyzická osoba, která má zájem o zprostředkování zaměstnání a za tím účelem požádá o zařazení do evidence zájemců o zaměstnání kterýkoliv úřad práce na území České republiky. Zájemci o zaměstnání úřad práce zprostředkovává vhodné zaměstnání a může mu zabezpečit rekvalifikaci.

(2) Zájemce o zaměstnání je na základě písemné žádosti zařazen a veden v evidenci zájemců o zaměstnání.

(3) Úřad práce ukončí vedení v evidenci zájemců o zaměstnání na základě žádosti zájemce o zaměstnání nebo v případě, že zájemce o zaměstnání neposkytuje úřadu práce při zprostředkování zaměstnání potřebnou součinnost nebo ji maří. Úřad práce je povinen po ukončení vedení v evidenci zájemců o zaměstnání údaje týkající se jeho osoby zablokovat do doby, než nastanou nové důvody pro jejich další zpracování.

Komentář k § 22:

Zájemce o zaměstnání je vymezován obdobně, jako tomu bylo v dřívějších předpisech. Na rozdíl od uchazeče o zaměstnání, může být zájemce v pracovněprávním vztahu a nově se mu umožňuje účastnit i rekvalifikace.

§ 23

Evidence zájemců o zaměstnání

Evidence zájemců o zaměstnání obsahuje zejména identifikační údaje zájemce o zaměstnání, údaje o jeho kvalifikaci, získaných pracovních zkušenostech, zájmu o určitá zaměstnání a údaje o jeho zdravotních omezeních souvisejících se zprostředkováním zaměstnání. Údaje z evidence zájemců o zaměstnání jsou určeny výhradně pro účely zprostředkování zaměstnání a pro statistické účely.

Komentář k § 23:

Ustanovení uvádí údaje, které jsou pro vedení v evidenci bezpodmínečně nutné, aby bylo možno zájemci o zaměstnání zprostředkovávat vhodné zaměstnání.

§ 24

Uchazeč o zaměstnání

Uchazečem o zaměstnání je fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání.

Komentář k § 24:

Z hlediska potřeb fyzické osoby se ukázalo v praxi jako nejvhodnější, aby jí zaměstnání zprostředkovával a při jejím zapojení na trhu práce poskytoval pomoc úřad práce příslušný podle místa bydliště. Tento úřad práce má rovněž možnost poskytovat informace i dalším subjektům, jestliže jejich služby souvisejí s vedením fyzické osoby v evidenci uchazečů o zaměstnání (např. pro účely dávek státní sociální podpory, sociálního zabezpečení apod.).

§ 25

(1) Uchazečem o zaměstnání může být, pokud tento zákon dále nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která není

a) v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru, s výjimkami uvedenými v dstavcích 3 a 5,

b) osobou samostatně výdělečně činnou; za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje fyzická osoba, která se pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu27) považuje za osobu samostatně výdělečně činnou,

c) společníkem nebo jednatelem společnosti s ručením omezeným nebo komanditistou komanditní společnosti nebo společníkem veřejné obchodní společnosti vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k této společnosti pro společnost práci, za kterou je touto společností odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) podle odstavce 3 přesáhne polovinu minimální mzdy,

d) členem představenstva akciové společnosti vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k této společnosti pro společnost práci, za kterou je touto společností odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) podle odstavce 3 přesáhne polovinu minimální mzdy,

e) členem dozorčí rady obchodní společnosti vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k této společnosti pro společnost práci, za kterou je touto společností odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) podle odstavce 3 přesáhne polovinu minimální mzdy,

f) členem družstva vykonávajícím mimo pracovněprávní vztah k družstvu pro družstvo práci, za kterou je družstvem odměňován a jeho měsíční nebo průměrná měsíční odměna spolu s případným výdělkem (odměnou) podle odstavce 3 přesáhne polovinu minimální mzdy,

g) soudcem,

h) poslancem nebo senátorem parlamentu,

i) členem zastupitelstva územního samosprávného celku, jestliže jsou mu vypláceny odměny jako členům zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění členové,

j) prezidentem republiky,

k) členem vlády,

l) prezidentem, viceprezidentem nebo členem Nejvyššího kontrolního úřadu,

m) Veřejným ochráncem práv nebo zástupcem Veřejného ochrance práv,

n) ředitelem Bezpečnostní informační služby,

o) členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

p)
nucený

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče