Nový papež František: konzervativní jako Benedikt XVI., soucitný jako jmenovec z Assisi

15. března 2013, 08:49 - David Klimeš
15. března 2013, 08:49

Katolické církvi se ulevilo. Celkem hladce byl zvolen jeden z favoritů na nejvyšší post v církvi, argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio. A z jeho prvních činů je zjevné, že si umí získat přízeň.

Když ve středu večer začal stoupat z komína nad Sixtinskou kaplí Apoštolského paláce ve Vatikánu bílý kouř, davy katolíků na Svatopetrském náměstí nejen netrpělivě čekaly na nového papeže, ale i na nové jméno, se kterým vejde do dějin. Bude to dvacátý čtvrtý Jan? Nebo snad sedmnáctý Benedikt?

Nakonec předstoupil na balkon v bílém argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio jako František I.

Zatímco odkazování na svatého Petra se považuje ve Vatikánu za nevhodné, jméno Františka zapovězeno není. Proč tedy až první latinskoamerický papež sáhl po tomto jménu? Odkazovat na svatého Františka z Assisi není totiž pro muže na svatém stolci snadné. Právě pouť do Říma kdysi svatého Františka znechutila bohatstvím církve a chudobou potřebných. A tak se převlékl do žebráckého a opásal se pouhým provazem.

Argentinec Bergoglio zjevně chce tento odkaz v bohatém Vatikánu prosazovat. Už při prvním proslovu z Apoštolského paláce pokorně poprosil o podporu: „Modlete se za mě,“ prohlásil. Prosakující informace ze zákulisí jen dokreslují nástup následovníka Františka na papežský stolec. S kardinály už jako papež poseděl na stejné úrovni, odcestoval s nimi autobusem a během přípitku dokázal slovy „Nechť vám Bůh odpustí“ i smysl pro humor.

Souboj s Ratzingerem

Přestože se Bergoglio stává papežem Františkem až v roce 2013, v centru vatikánského dění byl už před osmi lety. Tehdy konkláve kardinálů volilo nástupce zemřelého Jana Pavla II.

Autor knihy o Benediktovi XVI. Thomas Streissguth popisuje, jak volba probíhala: „V prvním kole 18. dubna kardinálové volili více než třicet kandidátů. Kardinál Ratzinger vedl seznam se 47 hlasy. Kardinál Bergoglio z Argentiny získal deset.“

V dalším kole Joseph Ratzinger, budoucí papež Benedikt XVI., zvýšil vedení a ve třetí volbě se stal se 72 hlasy jasným favoritem. Jenže Bergogliova 40hlavá podpora byla najednou už nepřekonatelným problémem. „Tento počet by zabránil Ratzingerovi v zisku potřebné dvoutřetinové většiny k vítězství.“

Argentincovi podporovatelé se shodovali na nutnosti papeže z Latinské Ameriky, která se na rozdíl od čím dál méně důležité Evropy stává živoucím centrem katolické víry. Nakonec sám Bergoglio podpořil německého kardinála a zdálo se, že si tím ve svých 68 letech navždy zavřel cestu k nejvyššímu vatikánskému úřadu.

I Bergoglio byl jistě ale šokován, když 11. února Benedikt XVI. oznámil rezignaci na post papeže. Z velké části titíž volitelé jako v roce 2005 si v Sixtinské kapli jistě brzo vzpomněli, kdo byl před léty za kardinálem Ratzingerem druhým favoritem v pořadí. Tak se hlavou 1,2 miliardy katolíků stal první latinskoamerický papež a zároveň první jezuita.

Stíny argentinského teroru

Přestože je Bergoglio z Argentiny, s Itálií je spjat v mnoha ohledech. Kromě práce ve Vatikánu v posledních letech a odkazu na Františka z Assisi, patrona Itálie, je zde i jeho původ. Bergoglio se narodil v roce 1936 v Buenos Aires do rodiny italských imigrantů.

Už jako dítě kvůli infektu přišel o jednu plíci a možná i to zprvu odrazovalo některé volitele od volby Bergoglia papežem. Po těžkých posledních měsících Jana Pavla II. a rezignaci Benedikta XVI., v níž hrály roli i zdravotní důvody, si církev přála mladšího a energického papeže. S Bergogliem však přichází muž s vážným zdravotním hendikepem.

Bergoglio vystudoval chemii na univerzitě, ve 21 letech však odpadl od světské dráhy. Vstoupil k jezuitům a v roce 1969 se stal knězem. Vedle toho vyučoval filozofii, literaturu a psychologii. V sedmdesátých letech se stal provinciálem argentinského Tovaryšstva Ježíšova a střetl se s nejtěžšími volbami svého života.

Držel si odstup od levicových marxistických geril, od roku 1976 měl na druhou stranu ve státě za partnera vojenského diktátora Jorgeho Videlu. Desítky tisíc lidí zemřely během Videlova teroru. A na Bergogliovi visí obvinění, že šel státnímu teroru na ruku. V roce 1976 zbavil prý ochrany dva jezuity Orlanda Yoria a Franciska Jalicse. O pět měsíců byli nalezeni zmučení, zdrogovaní a polonazí.

Kauza ale propukla naplno až v tomto století, když novinář Horacio Verbitsky v roce 2005 vydal knihu Mlčení a obvinil Bergoglia z napomáhání režimu. Kardinál se v roce 2010 bránil ve svojí autobiografii, že naopak za oba jezuity orodoval u Videly a chránil mnohé další. Jednou prý i poskytl svůj pas uprchlíkovi, aby se dostal bezpečně z Argentiny. V roce 2010 dokonce vypovídal i před soudem, žádnou další dohru to nemělo. V roce 2000 se celá církev omluvila za to, že se během diktatury nebyla schopná vzepřít státnímu bezpráví.

V roce 1992 se už za obnovené demokracie aktivní kněz a profesor teologie Bergoglio stal pomocným biskupem v Buenos Aires. Jmenování arcibiskupem přišlo v roce 1988. Na vrchol argentinské církve dostoupal v roce 2005, kdy byl zvolen předsedou Argentinské biskupské konference. Zároveň od roku 2001 nosil kardinálské roucho udělené Janem Pavlem II.

Konzervativec se sociálním cítěním

Každý ve Vatikánu ví, že s Bergogliem přišel na papežský stolec teolog zvláštního ražení, který by se v Evropě jen stěží našel – hodnotový konzervativec se silným sociálním cítěním. Zastává stejně jako jeho předchůdce Benedikt XVI. konzervativní katolickou dogmatiku.

Bergogliův někdejší kolega z kněžského semináře Osvaldo Musto britskému Daily Telegraph řekl: „Je nesmlouvavý, jako byl papež Jan Pavel II., ohledně principů církve – všemi prostředky je bude bránit, ať už jde o eutanazii, trest smrti, potraty, právo na život, lidská práva nebo celibát kněží.“ Když v roce 2010 levicová vláda Argentiny jako první v Latinské Americe legalizovala manželství osob stejného pohlaví, Bergoglio to vyhlásil za „destruktivní záměr proti Boží vůli“. Vztah Bergoglia a levicové prezidentky Cristiny Kirchnerové je prý tak chladný, jak jen může být.

Na druhé straně ředí Bergoglio dogmatiku hlubokým soucitem s trpícími. Experti ho označují za klerika ovlivněného takzvanou teologií osvobození, která vznikla v šedesátých letech 20. století v Latinské Americe. Byla ovlivněna marxismem a hájí sociálněkritický program zlepšování podmínek chudých a utlačovaných.

„Lidská práva nejsou porušována jen terorismem, represí a vražděním, ale také nespravedlivou sociální strukturou společnosti, která vytváří velké nerovnosti,“ shrnul Bergoglio jednou své přesvědčení. Popularitu si získal právě navštěvováním a pomocí chudým nebo třeba nemocným AIDS.

Jeho zkušenost z Latinské Ameriky tak může ve Vatikánu znamenat do budoucna změnu kurzu v některých otázkách. Bergoglio například v minulosti připustil možnost používání antikoncepce.

Favorit. Ale ne ten největší

Přestože do Sixtinské kaple tento týden vstupoval jako jeden z možných favoritů, experti ho neřadili mezi papabili – nejžhavější kandidáty na uvolněný post papeže. Po prohraném boji s Ratzingerem v roce 2005 to vypadalo, že skromný kardinál, který pravidelně jezdí do práce městskou dopravou, zůstane v římské kurii jako důležitá postava dohlížející na dodržování liturgie po světě a ovlivňující vztah Vatikánu a Latinské Ameriky.

Spekulovalo se ale spíše o návratu Itala na papežský stolec či rovnou o revoluci v podobě černošského papeže z Afriky. Nenahrával mu ani fakt, že pochází z jezuitského řádu, tedy organizace, která byla v historii s papežstvím často v konfliktu. Nakonec ale vše dopadlo jinak a ve středu po osmé hodině večerní vyšel na balkon František I. a s lehkým úsměvem prohlásil: „Bratři a sestry, dobrý večer.“


» Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires do rodiny italských imigrantů, otec pracoval jako železniční dělník, matka se starala o něj a čtyři další sourozence

» vystudoval chemii, ale v roce 1958 ve 21 letech vstoupil k jezuitům, po jedenácti letech se stal knězem, vyučoval také filozofii, literaturu a psychologii

» v letech 1973 až 1979 vedl v době pravicové diktatury argentinské jezuity, podle některých svědectví nepomohl vězněným bratřím

» v roce 1992 se stal biskupem v Buenos Aires, v roce 1998 pak arcibiskupem, od roku 2001 byl kardinálem, v roce 2005 patřil k favoritům papežské volby, zvolen byl ale až nyní po rezignaci Benedikta XVI.

» je prvním papežem z Latinské Ameriky a prvním papežem, který si zvolil z úcty ke svatému Františku z Assisi jméno František


Čtěte také:

Novým papežem se stal argentinský jezuita Bergoglio

Duka čekal, že papežem zvolí Jihoameričana

Evropský tisk vítá nového papeže, očekává otevřenost a obnovu


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče