Novou hedvábnou stezku Peking nemůže vytvořit sám, říká čínská profesorka

10. listopadu 2015, 14:00 -
10. listopadu 2015, 14:00

Už v listopadu by Česká republika podle premiéra Bohuslava Sobotky měla podepsat dohodu o zapojení do Nové hedvábné stezky. Velký infrastrukturní projekt je podle profesorky belgické elitní univerzity College of Europe Ťing Men záležitostí několika desítek let. „Potrvá dlouho, než se naváže spolupráce, než se rozvinou projekty, a než se zhodnotí jejich výsledky,“ říká akademička specializující se na vztahy mezi Čínou a Evropskou unií.

Čínský prezident před dvěma lety zahájil iniciativu Nové hedvábné stezky. Jaké jsou její cíle?

Má spojit Čínu s ostatními částmi světa. Podél stezky je téměř 60 zemí – od Číny přes střední Asii do Evropy. Cílem je přístav Rotterdam v Nizozemsku. Druhá trasa vede po vodě přes jihovýchodní Asii do Evropy, kde se námořní cesta potká s tou pozemní.

Jakou roli v tom hraje Evropa?

Čína očekává, že to bude společná iniciativa. Peking ji sice spustil, ale zapojit by se měly i ostatní země, nemůže to zvládnout sám. Starověká hedvábná stezka se týkala obchodu, teď zahrnuje i infrastrukturu. Bude se stimulovat doprava, logistika a ekonomický růst.

Co to přinese Číně?

Prvotní motivací nové hedvábné stezky je rozvoj vnitrozemské, západní části Číny. Ta je hodně daleko od východního pobřeží a pro místní je tedy těžké se dostat k moři a prodávat přes něj své zboží. Pokud se ovšem tato část Číny propojí se zbytkem světa západní cestou, bude doprava a logistika mnohem jednodušší a snadněji se tak bude stimulovat místní rozvoj.

Takový rozvoj ale může přece trvat hodně dlouho.

Iniciativa Hedvábné stezky je dlouhodobá, má se rozvíjet v horizontu třiceti, čtyřiceti let. To se nedá zvládnout za deset let. Potrvá dlouho, než se naváže spolupráce, než se rozvinou projekty, a než se zhodnotí jejich výsledky.

Čína je při svém postupu ve střední Asii velmi opatrná, protože musí brát v potaz tradiční vliv Ruska v oblasti. Nemělo by smysl obětovat vztahy s Moskvou.

Čína i v souvislosti s Hedvábnou stezkou hodně investuje ve střední Asii, objem investic už přesáhl ty ruské. Nehrozí tam konflikt zájmů?

Ne, je tam hodně společných zájmů. Aktivity v té oblasti probíhají hlavně v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci. Čína a Rusko zůstávají jejími největšími členy. Původní motivací jejího založení byla bezpečnost. Čína je při svém postupu ve střední Asii velmi opatrná, protože musí brát v potaz tradiční vliv Ruska v oblasti. Nemělo by smysl obětovat vztahy s Moskvou.

Jedním z prvních velkých projektů iniciativy je výstavba vysokorychlostní tratě mezi Bělehradem a Budapeští. Proč Čína klade v iniciativě důraz na střední a východní Evropu?

Je to most mezi Čínou a západní Evropou. Kvůli krizi nemá dostatečné finanční prostředky pro rozvíjení infrastrukturních projektů, je tu potřeba investic. Čína má zároveň velké rezervy v zahraničních měnách, které chce investovat do ostatních částí světa. Většina z těch zásob je v dolarech, což je nebezpečné. Měna se může propadnout a uvést zemi do nestability.

Záběr ze srbské železnice

Čínský prezident Si Ťin-Pching nedávno oznámil, že Čína musí každý rok růst nejméně o 6,5 procenta. Proč musí země růst tak rychle?

Čína rostla od konce sedmdesátých let opravdu velmi rychle. Průměrný měsíční růst HDP přesahoval sedm procent. Vláda před několika lety vysvětlovala, že pokud se růst udrží kolem sedmi procent, udrží se zdravý trh, že se bude vytvářet dostatek pracovních míst. Takovou rychlost samozřejmě není možné udržet věčně. Pokud by se ovšem růst zastavil příliš prudce, lidé přijdou o práci a dojde ke společenským nepokojům.

Těch se asi čínské vedení obává ze všeho nejvíce.

Ano, Čína bude držet sociální stabilitu za každou cenu.

Může při tom obrovském růstu ale Čína dostát klimatickým závazkům, na kterých se dohodla se Spojenými státy?

Poslední pětiletý plán je zatím zdaleka nejpřísnější v požadavcích na ochranu životního prostředí. Na jedné straně musí centrální i lokální vlády splnit požadavky na růst, na druhé straně musí prokázat snížení znečištění ovzduší. Pokud to nedokážou zajistit, ve své funkci končí. Čína je sice nedemokratická, ale lépe se řídí. Když dá centrální vláda příkaz, ta regionální ho splní. Zástupci místních vlád čelí velkému tlaku.

Takže regionální funkcionáři budou muset hodně investovat do zelených technologií.

Ano, taková opatření se už provádí. Příští rok se přijme nový zákon o ochraně životního prostředí, který by měl problém řešit komplexně. V sedmi čínských městech se spustil experimentální provoz emisních povolenek. Věřím tomu, že na nadcházející pařížské konferenci o klimatu se Čína přihlásí k dalším závazkům.

Proč Čína zastavila politiku jednoho dítěte?

Vláda ji zavedla v osmdesátých letech a násilně ji zaváděla po celé Číně. Týká se jedné a půl generace. Když se provdá pár dvou jedináčků, musí se starat o čtyři rodiče. V Číně je tradicí, že se dospělí musí postarat nejen o sebe a své dítě, ale i o své rodiče.

Takže Čína už překonala svůj problém s přelidněním?

Nyní je problémem stárnutí populace. To přitom není problém pro Indii, která má mnoho mladých lidí. Hlavně střední třída si ale už na jedno dítě zvykla. Lidé nemají čas se starat o další. Výchova je navíc drahá, vychovat dítě stojí milion jüanů (zhruba čtyři miliony korun – poznámka redakce). Mnoho rodin si zřejmě další dítě nepořídí.

V prosinci 2016 by podle vstupních dohod měla čínská vláda získat ve Světové obchodní organizaci status ekonomiky volného trhu, která by zlepšila postavení čínských společností v antidumpingových sporech. Někteří představitelé Evropské unie ale signalizovali, že Čína tento status získat nemusí. Co by to znamenalo?

Vyvolalo by to naštvanou reakci a odvetná opatření. Příkladem může být Airbus, který je vždy vděčným cílem. Když jsou vzájemné vztahy dobré, získává více zakázek. Když se zhorší, tak se některé objednávky zruší. Peking se také bude snažit lobovat přes evropské firmy.

Existují obavy, že tento krok mohl vést k negativním dopadům na evropskou ekonomiku. Jsou podle vás opodstatněné?

Nemyslím, že ekonomický dopad bude tak velký. Ovlivní totiž pouze vyšetřování v případech podezření z dumpingu, to je jedno procento vzájemného obchodu. Jediný rozdíl bude v referenční ceně při antidumpingovém řízení.

Když si evropská společnost bude stěžovat na cenu čínských produktů v Evropě, její férová výše se bude posuzovat podle cenových hladin v Číně. V současné době se posuzuje podle jiných zemí, které produkují podobné výrobky. Čínské ceny jsou samozřejmě velmi nízké, a proto je Peking chce prosadit jako referenční.

Můžeme ale opravdu považovat Čínu za ekonomiku volného trhu?

Evropská komise čínský trh zkoumala a stanovila si pět kritérií pro ekonomiku volného trhu. Čína ovšem splnila jenom jedno z nich. Z technického pohledu není ekonomikou volného trhu, protože stále existuje státní podpora a vměšování do ekonomiky, i když stát svoji účast postupně snižuje. Peking ovšem argumentuje – pokud není Čína ekonomikou volného trhu, proč jste ten status udělili Rusku?

Už jste ale sama zmiňovala, že dopad toho statusu nebude tak velký.

Mnohem důležitější bude Vzájemná dohoda o investicích s Evropskou unií, o které se v současné chvíli jedná. EU má 27 takových dohod v rámci jednotlivých členských států, s výjimkou Irska. Ty se navzájem odlišují, protože se uzavíraly od osmdesátých let. Tehdy chtěla Peking lákat zahraniční investice. Nyní Čína velmi agresivně investuje v Evropě a to už ty dohody moc nepokrývají.

Znamená to pro Evropu bezpečnostní riziko?

Investice obecně jsou pozitivní věc. Pokud potřebujete pro zlepšení infrastruktury finanční pomoc, tak se zájmy doplňují. Čína investuje více v Evropě než ve Spojených státech, protože jí regulace Washingtonu neumožňují investovat do strategicky důležitých sektorů. Proto se v Evropské unii při jednání o zmíněné investiční dohodě diskutuje o tom, zda by se k podobným opatřením nemělo také přistoupit.

Prof. Dr. Ťing Men
Vystudovala anglický jazyk a literaturu v čínském Tchien-ťinu. V Belgii si doplnila vzdělání o management a politologii na Vrije Universiteit Brussel. V současné době vede EU-China Research Centre na College of Europe. Zabývá se zejména vzájemnými vztahy mezi Evropskou unií a Čínou, evropskou integrací a čínskou zahraniční politikou. V Praze se zúčastnila 11. Pražské bezpečnostní konference.

Čtěte také:

Česko je pod čínskou rozlišovací úrovní, investují tu půl procenta

Do Šanghaje za deset hodin? Příští rok může být přímá linka, tvrdí Sobotka

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče