Nová vláda a budoucnost zahraničních vztahů

22. června 2010, 12:50 - David Král
22. června 2010, 12:50

Spory koaličních partnerů lze očekávat o regulacích na úrovni evropských programů

Volání po konsensu v zahraniční politice se v české politice objeví pokaždé, diskutuje-li se o problémech, v nichž se opozice a případná vládní koalice neshodnou. Dnes formovaná koaliční vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných (VV) by však měla mít natolik silný mandát, že by v této oblasti nemusela kompromisy dělat. Předvídat budoucí zahraniční politiku, jednají-li politické strany teprve o jejím programu, je možná předčasné. Je však možné pokusit se na základě volebních programů stran a jejich hlavních osobností předpovědět zahraniční politiku nové koalice. Existuje sice riziko, že se strany nedohodnou a koalice nevznikne, ale určitě to nebude důsledkem rozporů v zahraniční politice.

Evropská unie V evropské politice lze oproti minulé vládě Mirka Topolánka očekávat ještě vstřícnější postoj k otázkám Evropské unie a aktivnější angažmá v ní. Je to dáno několika faktory. Na prvním místě je nutno uvést předpokládaný posun uvnitř ODS. Mělo by v ní totiž převládnout „eurorealistické“ křídlo reprezentované Petrem Nečasem a Alexandrem Vondrou nad euroskeptiky – příznivci prezidenta Václava Klause, především části senátorů. V rámci kabinetu navíc ODS nebude mít stejné dominantní postavení jako v Topolánkově vládě a další dvě strany koalice zaujímají proevropštější postoje. V případě VV je však dlouhodobé zastávání konkrétních evropských politik spíše nepravděpodobné. Mezi evropskými prioritami budoucí české vlády budou dominovat otázky ekonomické – řešení dopadů krize, regulace – a vnitřního trhu a dojednávání reformy rozpočtu EU. V této oblasti lze očekávat relativně aktivní činnost nové vlády. Bude ji však limitovat neúčast Česka v eurozóně. Zatím není jasný postoj nové vlády k zavedení eura. Kabinet se určitě bude snažit splnit Maastrichtské kriteria – především s ohledem na nutné ozdravení českých veřejných financí. Prioritní bude i evropská energetická politika. A to v návaznosti na aktivity české vlády během předsednictví EU – například podpora plynovodu Nabucco či revitalizace jaderné energetiky.

Transatlantické vazby Nová vláda bude zřejmě posilovat vazbu na USA včetně důrazu na spojenecké závazky v rámci nového strategického konceptu NATO a na aktivní účast v zahraničních misích, především v Afghánistánu. Bude usilovat o užší ekonomickou integraci s USA, podporu Transatlantické ekonomické rady a o další liberalizaci světového obchodu. V tom je však možné očekávat opatrný až odmítavý přístup USA. Vztahu s Kanadou bude dominovat otázka zrušení víz. V této záležitosti bude vláda vyvíjet tlak bilaterálně i prostřednictvím EU. Od vlády lze očekávat aktivní úsilí o co nejvyšší účast ČR v modifikovaném americkém projektu protiraketové obrany. Vzhledem k osobnímu angažmá některých politiků možné vládní koalice na Bushově projektu protiraketové obrany bude zřejmě nová vláda usilovat o umístění některých komponentů nového systému na českém území.

Rusko a lidská práva Rusko nebude pro novou vládu představovat prioritu. V poslední předvolební debatě kandidát na premiéra Petr Nečas prohlásil, že by česká diplomacie neměla opouštět lidskoprávní problematiku ve vztahu k problémovým zemím. Praha proto bude občas kritizovat Moskvu za některé autoritářské projevy. Rusko jako klíčový energetický exportér pak bude především zmiňováno v souvislosti s pokračující snahou české vlády o diverzifikaci dodávek energetických surovin. Je však třeba si uvědomit, že ruská diplomacie bude Praze věnovat výrazně méně pozornosti než během jednání o umístění amerického radaru v Brdech či českého předsednictví EU. To omezí třecí plochy mezi Prahou a Moskvou. Politika podpory demokracie a lidských práv, profilový zahraničněpolitický projekt české diplomacie, ztrácí od pádu Topolánkovy vlády podporu – pokleslo její prioritní postavení a byla oslabena kvůli rozpočtovým škrtům. Od nové vlády lze očekávat, že mezi prioritami zahraniční politiky udrží transformační spoluprácí a posílí její prestiž jako integrální nástroj české diplomacie. Současných deset prioritních zemí patrně zůstane zachováno. Upřednostněny budou země, na jejichž stabilitě má ČR i ekonomický a politický zájem – Ukrajina, Moldavsko, Srbsko. Spíše symbolickou pomoc dostanou vzdálené totalitní režimy Barma a Kuba.

Ministerstva a Věci veřejné Nejjistější se zdá obsazení funkce ministra zahraničních věcí lídrem TOP 09 Karlem Schwarzenbergem. To je dáno jednak tím, že ve funkci již působil, jednak tím, že ostatní potenciální koaliční partneři nedisponují srovnatelnými kandidáty – snad s výjimkou Alexandra Vondry. Ten by mohl obsadit post ministra obrany, protože ODS jako nejsilnější vládní strana bude usilovat o některé ze silových ministerstev. Existence ministerstva pro evropské záležitosti se zdá vyřešená. Budoucí vládní koalice se shodla na jeho zrušení. Původní koncept z roku 2007, seniorní post vicepremiéra tvořícího evropskou politiku na úřadu vlády, přerušil pád Topolánkova kabinetu. Po ukončení českého předsednictví EU se ani jednomu z ministrů – Štefanu Fülemu či Juraji Chmielovi – nepodařilo úřad obsahově profilovat. Bude-li zrušeno ministerstvo pro místní rozvoj, je pravděpodobný přesun části jeho působnosti, která se týká administrace evropských fondů, na úřad vlády. Bude-li zformována vláda na základě dohody ODS, TOP 09 a VV, lze očekávat, že bude zachována kontinuita české zahraniční politiky prováděné od roku 2002. ODS disponuje konzistentním programem a TOP 09 osobností Karla Schwarzenberga. Otázkou zůstává přínos nováčka v nejvyšší politice – strany Věci veřejné. Její eklektický program sice sdílí s ostatními stranami hodnoty, ale VV nedisponují věrohodnou osobností, která by je dokázala prosazovat. Koaliční spory lze očekávat spíše o regulacích na úrovni evropských politik. V nich však budou působit především resortní ministři, a nikoli zahraničních věcí či pro evropské záležitosti, jak tomu bylo dosud.

Situace

Mezi evropskými prioritami budoucí české vlády budou dominovat otázky ekonomické – řešení dopadů krize, regulace – a vnitřního trhu a dojednávání reformy rozpočtu EU. V této oblasti lze očekávat relativně aktivní činnost nové vlády. Bude ji však limitovat neúčast Česka v eurozóně.

Souvislosti

Bude-li zformována vláda na základě dohody ODS, TOP 09 a VV, lze očekávat, že bude zachována kontinuita české zahraniční politiky prováděné od roku 2002. ODS disponuje konzistentním programem a TOP 09 osobností Karla Schwarzenberga. Otázkou zůstává přínos nováčka v nejvyšší politice – strany Věci veřejné. Její eklektický program sice sdílí s ostatními stranami hodnoty, ale VV nedisponují věrohodnou osobností, která by je dokázala prosazovat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče