Nová ropná burza ohrožuje dolar

06. března 2008, 19:22 - Václav Rybáček
06. března 2008, 19:22

Na ostrově Kíš se má obchodovat hlavně v eurech, americká měna je záměrně ignorována

V polovině února upoutal pozornost médií, ekonomů a politiků dosud relativně neznámý ostrov Kíš v Perském zálivu. Íránský režim zde otevřel již několik let plánovanou ropnou burzu - Iran Oil Bourse (IOB). Obchodována na ní bude ropa, další produkty petrochemického průmyslu a jejich deriváty. Podstatnou novinkou je však měna, v níž bude na íránské burze obchodováno. Probíhá totiž především v eurech a nikoli v dolarech, jak bývá na ropných burzách zvykem.
Americký dolar je poslední měsíce pod silným tlakem a jeho hodnota nezadržitelně klesá. Proinflační měnová politika americké centrální banky (Fed) a rozmařilá fiskální politika americké vlády již léta vytvářejí pro pokles kurzu dolaru značný prostor. Dosud se ale dolar držel. Proč? Nové dolary byly v zahraničí ochotně přijímány, americká měna měla dobrou pověst, je hojně využívána v mezinárodním obchodě, dolarová aktiva se zdála být dobrou investicí a postupně se nahromadila v rezervách centrálních bank, významně také napomáhalo využívání dolarů v obchodování s ropou, ale i s dalšími komoditami. A tato silná poptávka po americké měně dokázala vliv negativních signálů vysílaných americkou hospodářskou politikou do značné míry absorbovat, eliminovat a udržet kurz dolaru na relativně stabilní úrovni.

Ropa nad zlato

Ale vraťme se o pár desítek let zpět. Když v roce 1971 přeťal prezident Nixon poslední vazbu dolaru na zlato, hledal pro dolar novou „hodnotovou kotvu“. Stala se jí ropa. Dohoda mezi USA a Saúdskou Arábií, jíž následovaly i ostatní členové Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), zaručovala prodej veškeré ropy kartelu za dolary a přirozeně i kótaci ceny ropy v dolarech. Dolar tím byl v podstatě kryt ropou. Její prodej za dolary znamená pro kupce nutnost držet hotovostní zůstatky v americké měně. Poptávka po dolarech tím byla zaručena a dále živena rostoucí poptávkou po ropě a cenou této komodity. Dolar tak nabýval stále významnější roli v mezinárodním obchodě, což zároveň nutilo centrální banky vytvářet dolarové rezervy. Pro Spojené státy americké znamenala vysoká poptávka po jejich vlastní měně mnoho výhod. Umožňovala americkým institucím emitovat nové peníze prakticky bez významnějšího dopadu na domácí inflaci. Inflační potenciál měnových emisí byl vyvážen do zahraničí výměnou za dovozy, většina amerických dolarů tak v současnosti obíhá mimo území USA. Jenže pohádka o vysoké poptávce zřejmě pomalu, ale jistě končí. Odmyslíme-li vojenskou akci, nemohou Američané k držbě dolarů nutit. Zeslábne-li důvěra v dolar a tím i poptávka po americké měně je zaděláno na vážný problém. Naneštěstí mají USA po světě dostatek politických rivalů, kteří pád dolarové říše budou s potěšením sledovat či se ho přímo účastnit. Jedním z nejradikálnějších nepřátel USA je Írán.

Teherán to zkouší ekonomicky

Írán je čtvrtým největším producentem ropy na světě, druhým největším v rámci organizace OPEC. V oblasti ropného průmyslu má tudíž nezanedbatelnou váhu. Tato islámská republika nyní vytahuje proti USA z arsenálu zbraní ty ekonomické a útočí na v současnosti nejcitlivější místo Američanů - na dolar. A to hned na několika frontách. Íránská centrální banka snížila držbu dolarů, hlavní íránské petrolejářské firmy již přestaly prodávat své produkty za dolary. Japonsko, které odebírá 20 procent íránské ropy, souhlasilo s placením za ni v jenech. Írán také snížil svoji držbu dolarových aktiv v zahraničních bankách a tlačí na OPEC, aby kótovala a prodávala ropu v eurech, a neztrácela tak část příjmů kvůli znehodnocující se americké měně. Ve svém tažení proti dolaru nyní Írán sáhl k vytvoření ropné burzy, jež nebude využívat dolary. O cíli tohoto kroku lze jen těžko pochybovat. Patrná je snaha jednak přesunout těžiště obchodování s ropou na východ, jednak přenést denominaci ropy z dolarů na eura a oslabit hegemonii dolaru. Jakkoli mohou být tyto kroky politicky motivované, logiku rozhodně dávají. Kdo by za svůj produkt chtěl dostávat měnu, jejíž hodnota neustále klesá? „Dostávají naši ropu a dávají nám za ní bezcenné kousky papíru,“ nechal se slyšet íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. V USA vytvoření burzy s ropou bez využití dolaru vyvolalo přirozeně obavy, vzniká tak pro hodnotu americké měny potenciálně destabilizující faktor. Preference dolaru se rekrutovala právě z možnosti nakoupit za dolary ropu. Otázkou ovšem je, zda má íránská ropná burza skutečně sama o sobě potenciál dolar znehodnotit, a způsobit tak krizi amerického hospodářství.
Odpověď není jednoduchá, o to méně jednoznačná. Důvodů mluvících proti potenciálu burzy omezit využití dolaru lze nalézt několik. Obchodování s ropou vyžaduje transparentnost daného trhu a stabilitu prostředí, o čemž lze v případě Íránu s úspěchem pochybovat. Zdejší prostředí také není příliš svobodné, byť na poměry islámské republiky panují na ostrově Kíš volnější pravidla. Lákavé jistě nejsou ani tamější korupční poměry, obchodníci přítomní na burze se musí podřídit islámskému právu šaría, schází tradice, zkušenosti i těsnější kontakt s finančním světem. V neposlední řadě je íránská ekonomika na prodeji ropy životně závislá. Příjmy z prodeje ropy tvoří 80 procent všech příjmů ze zahraničního obchodu, což je zároveň téměř polovina íránského HDP.
Nebude-li vůle nakupovat íránskou ropu výhradně za jinou měnu než dolary, nemá Írán finanční ani ekonomickou sílu na svém požadavku důsledně trvat, ropu prodat prostě potřebuje. Ovšem na druhé straně podporu vzniku burzy vyslovili vedle očekávané Venezuely také významní konzumenti ropy, například Indie nebo Čína. Zřejmě daleko větší nebezpečí než ze samotné burzy plyne z možnosti, že Írán ve snaze nepřijímat za svoji ropu dolary nezůstane osamocen. Klesající hodnota dolaru jistě dráždí mnoho dalších subjektů a států, kteří inkasují příjmy právě v dolarech a konvertují je poté na jinou měnu. Íránské rozhodnutí by tak mohlo inspirovat další státy či organizace k podobným opatřením. OPEC si údajně v současnosti již analyzuje efekt, jaký má slábnoucí dolar na jeho příjmy.

Hrozí Američanům inflace?

Úspěch samotné burzy je tedy zatím pouhou spekulací. Bude záviset na reakcích obchodníků i dalších států z kartelu OPEC. Kdyby však vznik burzy či íránské apely na snížení role dolaru v obchodu s ropou využití dolaru přeci jen oslabily, inflace, kterou USA léta vyvážely do zahraničí, by se najednou do země hvězd a pruhů vracela. Pravděpodobný následek, to jest propad kurzu dolaru, by pro Američany učinil výměnu s okolním světem daleko méně příznivou, růst ceny dováženého zboží by byl doprovázen poklesem hodnoty amerických vývozů, růstem hodnoty zahraničního dluhu, inflace by neblaze ovlivnila růst a investice. A inflační tlaky by přinutily Fed zvyšovat sazby, což by již tak chorou americkou ekonomiku mohlo poslat do ještě hlubší recese. Pokles kurzu však není zlo, proti kterému by měla zasahovat centrální banka, byť se volání po takovém zásahu jistě ozve. Jde o mechanismus, který kurz přizpůsobí realitě. Taková náprava však bude bolet. Lze proto očekávat, že ze strany USA bude narůstat tlak na pokračující využívání dolarů. Ať už jde o sankce, výhružky či diplomatická vyjednávání. OSN nedávno schválila již třetí sérii sankcí na islámskou republiku za její jaderný program. Tyto sankce v důsledku mohou omezit i obchod s íránskou ropou. Jenže síla vzájemně výhodného obchodu je větší než síla politiky. Z Teheránu proto zní sebevědomé pochybnosti o úspěchu opatření OSN, které by vyhnaly ceny ropy vzhůru. A to je to poslední, co by si při již tak vysokých cenách ropy mohly země na ropě závislé přát.
USA tak zřejmě čekají těžké časy. Vznik íránské burzy lze považovat za další projev rostoucí nedůvěry v dolar. Tento vzkaz nelze podceňovat jen proto, že vychází ze země, jež otevřeně vyjadřuje své nepřátelství vůči USA. „Protidolarová“ nálada se může rozšířit dál. Držba dolarů totiž způsobuje ztráty všem subjektům, i těm vůči USA loajálním. Budoucnost ukáže, jak na rostoucí preferenci „nedolarových“ měn zareagují samotné Spojené státy americké. Oslabení dominance dolaru ve světovém obchodě by jistě znamenalo hledání nové měny, která by roli dolaru převzala. Na řadě je euro. Jako občané země potenciálně přistupující k eurozóně bychom se přirozeně měli ptát, co by tento fakt pro nás znamenal. Velmi pravděpodobně by se po čase opakoval „americký“ scénář. Evropské vlády mají stejné sklony k zadlužování, žití si nad poměry, ani od Evropské centrální banky (ECB) nelze očekávat protiinflační politiku, jestliže deflace je v jejích očích tak obludná, jak ji vykresluje ve svých vzdělávacích šotech. Vysoká poptávka po eurech v zahraničí by Evropanům umožnila stejný a dočasný blahobyt s následnou korekcí, jakou lze nyní čekat v případě kurzu dolaru.

Tabulka1:
Největší producenti ropy (2006): pořadí země produkce v mil. barelů za den
1. Saúdská Arábie * 10,719
2. Rusko 9,668
3. USA 8,367
4. Írán * 4,146
5. Čína 3,836
6. Mexiko 3,706
7. Kanada 3,289
8. Spojené arabské emiráty * 2,938
9. Venezuela * 2,802
10. Norsko 2,785
… OPEC 35,295
… Svět 84,603

* členové Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC)
Pramen: http://www.eia.doe.gov

BOX1
Írán útočí na dolar:
- snížil držbu dolarů centrální bankou
- snížil dolarová aktiva v zahraničních bankách
- petrolejářské firmy neprodávají produkty za dolary
- donutil Japonsko, aby platilo za íránskou ropu v jenech
- tlačí na OPEC, aby kótovala a prodávala ropu v eurech
- vytvořil ropnou burzu, která nevyužívá dolary

BOX2:
Slabiny nové burzy:
- neprůhlednost daného trhu
- nestabilita prostředí
- korupční poměry
- právo šaría
- schází tradice
- závislost Íránu na prodeji ropy

Praporek1: Po zlatu se novou „hodnotovou kotvou“ pro dolar stala ropa
Praporek2: Mahmúd Ahmadínežád: „Dostávají naši ropu a dávají nám za ní bezcenné kousky papíru.“ Praporek2:: Írán je čtvrtým největším producentem ropy na světě, druhým největším v rámci organizace OPEC

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče